Feminismus je pro každého
Chimamanda Ngozi Adichie
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366163/bmid_feminismus-je-pro-kazdeho-6P2-366163.jpeg
4
368
368
Feministka. Podivné slovo, s nímž se většina poprvé setká jako s nadávkou. Nemůže si najít chlapa, chce jen víc peněz, je ošklivá. Podobné a další stereotypy se až příliš často skrývají za cizím slovem „feminismus“. Aspoň takovou zkušenost má nigerijská bestselleristka Chimamanda Ngozi Adichieová. Kdykoliv se jako dítě i teenagerka pokusila nahlas říct svůj názor nebo jednat samostatně, hned to schytala. Feministka! Adichieová se ve dvou esejích vyrovnává s feminismem a obhajuje jej. Feminismus pro ni není bojem za ženská práva, ale snahou o lepší svět pro všechny. Do pravidel každodennosti jsou totiž kromě toho, co smí žena, vepsány povinnosti mužů. Všichni se tak krčí v klíckách vlastního genderu a výsledkem je často nešťastný, násilný svět. Feminismus není cestou boje — je možností sblížení.... celý text
Fejetony, eseje Literatura naučná
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
We Should All Be Feminists, 2014
více info...
Přidat komentář
Krátké, výstižné a inspirativní. Pro mě osobně je velmi cenný pohled ženy se zkušeností mimo euroatlantický prostor. Díky tomu, že se jedná o přepis přednášky, je text srozumitelný, čtivý a úderný. Pro základní orientaci ve feministických myšlenkách ideální!
„Feminismus je pro každého“ je mírně upravený přepis přednášky, kterou autorka proslovila v rámci africké odnože konference TEDx - což v praxi znamená, že je určená primárně pro africkou společnost, resp. spíš společnosti. Pro knižní vydání sice Chimamanda Ngozi Adichie doplnila dva příklady z USA, ale u nich (alespoň podle mého názoru) není průkazné, že by skutečně šlo o diskriminaci žen na základě pohlaví.
Zato díky příhodám z její vlasti naprosto chápu, proč je v Nigérii někdo feministou. Viz historku, jak autorka věnovala spropitné (samozřejmě z peněz, které vydělala vlastní prací) muži, jenž jí zaparkoval auto, za což podarovaný chlapík poděkoval jejímu pánskému doprovodu. :D V zemi, kde ženy nesmějí samy vstoupit do zábavních podniků a kde jsou v hotelech automaticky považovány za placené společnice namísto za hosty, její názory dávají smysl.
Její tzv. liberální feminismus asi zhruba odpovídá západnímu feminismu I.-II. vlny. Chimamanda věří v právo na sebeurčení jedince a v realizaci na základě schopností, nikoliv pohlaví. Uznává biologické rozdíly mezi ženami a muži, je však přesvědčená, že v inteligenci a kreativitě mohou obě pohlaví soutěžit. Manželství podle ní může být zdrojem radosti i neštěstí, rodinný stav by ovšem neměl být ukazatelem naší hodnoty. Hájí možnost, aby se ženy oblékaly a líčily, nebo naopak nelíčily, podle svého vkusu. Hrdě se hlásí ke své kultuře (Igbe), proto jí leží v žaludku, že ačkoli ji rodová/kmenová tradice zajímá víc než její bratry, nemůže se účastnit rokování na sněmech. Baví ji diskutovat o politice a dějinách, klidně ale konstatuje, že jako náctiletá ze západní literatury četla hlavně harlekýnky a že výplody okcidentálních feministek jí dosud přijdou nečitelné. x)
Než jsem přečetla knížku (respektive spíš brožurku), pustila jsem si přednášku. Z ní je patrné, že jakkoli se autorka považuje za „rozhněvanou mladou dámu“, její vztek na určité aspekty nigerijské společnosti není agresivní a nepostrádá nadhled. A mimochodem: má moc sympatický smích.
Dost dobrý úvod do myšlenkového směru, podaný formou knižní přednášky, bez něhož to v širším ohledu můžeme IMHO na této planetě jakožto samozvaný ,,jediný inteligentní druh ve vesmíru´´ rovnou zabalit, což píši jako přesvědčený ekofeminista. Jsem každá žena! Ženská síla! Ne vážně, nigerijské prostředí může být pro našince poměrně exotické, ale myslím si, že genderové prostředí se zas tak moc neliší, přece jenom chlapi mají v tomto ohledu vymleto všude - přece jenom patriarchát, z něhož muži tyjí, má na této planetě několikatisíciletou tradici (prakticky od vypálení neolitického sídliště Čatal Huyuk, ale samozřejmě ta zvrhlost sahá ještě dál...) a netýká se jenom bontonu, většina našich institucí (policie, armáda...) je tuze patriarchálních. Tolik tedy k rýpnutí si do vlastních řad a nyní zpět ke knížce. Někde ta debata začít musí a tato hezky ilustrovaná knížečka (64 stran kapesního formátu) je k tomu jako dělaná, pro to, aby ji ženy daly přečíst svým pivo pijícím, do hospody chodícím (nyní zesměšňuji mužské stereotypy) partnerům. Domluvil jsem.
nevim proč by někdo vydával ted talk jako knihu, co se dá přečíst za dvacet minut a neřekne nic hlubšího.. nebo dobře, ale není tam nic objevnyho, udernyho a ani moc zajímavýho (ale to píšu jako feministka, tak možná to někomu může říct hodně)
Co se nigerijských autorů týče, zatím jsem četla jenom povídky mužských autorů, proto jsem chtěla vyzkoušet i něco od ženské autorky. Tato kniha navíc nabízela vhled do postavení žen v této zemi. A bylo to vcelku zajímavé čtení, i když trochu skákalo z místa na místo a chyběla mu ucelená, jednotná linie s nějakou konkrétní pointou. Rozhodně si vyhledám další knihy této autorky.
Útlá knížka, kterou každá žena může nabídnout svému muži, aby si to s ní přečetl (je to opravu záležitost chviličky). Pro někoho, kdo stále používá pojem feministka jako urážku by to byl skvělý start k tomu, aby se nad tím mohl více zamyslet. Síla této knihy je její krátkosti a výstižnosti.
Co se mi líbilo:
- autorka je Nigerijka, seznámí nás se situacemi, které se ji staly a byla v nich označená za feministku (ve stylu nadávky)
- autorka nás nechá nahlédnout do svého života ve své domovině a jaké postavení zde žena má
- líbí se mi, že se nejedná o knihu určenou výhradně ženám (jak by mnohé mohlo napadnout), ale dala bych ji přečíst všem :) (je opravdu kraťoučká!)
- vize feminismu jako vize na lepší zítřky pro naše děti - holčičky (aby nemusely mít výčitky něco říct, něco neumět - vždyť se schopností vařit se žena nerodí, ale musí se ji naučit, stejně jako se ji může naučit muž :) - tak pro chlapečky - aby neposlouchali, že chlap nebrečí, že přece není bábovka apod.
- přehlížení žen a jejich názorů - i já jsem se nejednou setkala se situací, kdy jsem stála vedle svého muže, řešila jsem problém já, ale druhá strana mluvila zásadně na mého muže, protože přeci on je ten muž - ale třeba vůbec nevěděl, o co se jedná - je důležité přiznat i to, že nevíme, že tohle má raději člověk řešit s tím druhým - ať už mužem nebo ženou :) - zkrátka s tím, kdo se v tom vyzná lépe :)
Pro ty čtenáře, kteří se s tématem feminismu seznamují, bude kniha výborným startem.
Čtenáři, kteří se tématem zabývají a chtějí prohloubit znalosti, může být kniha obsahem nedostačující. Určitě se podívám, zdali autorka nesepsala knihu svých zkušeností o postavení žen v samotné Nigérii.
Tato útlá knížka je rozhodně inspirující a obdivuji autorku, která bojuje za práva žen v zemi, kde nejsou samozřejmostí. Znovu jsem si uvědomila, že i přes problémy, které každodenně řeším, mám štěstí, že jsem se narodila v pupku Evropy a ne o pár tisíc kilometrů jižněji. Výdobytky, které jako ženy v dnešní době máme, bereme jako běžné a slova jako feministka jsou u nás často vyslovována s despektem a hanlivostí a to i ženami. A to je myslím špatně. Souhlasím s tím, že extrémy nejsou dobré ani na jednu stranu. Nejsem z těch, kterým vadí pokud jim muž složí pochvalu nebo je pustí do dveří jako první, ale jsem nesmírně ráda, že o sobě smím rozhodovat sama a mám práva stejná jako muži. A těm, které tohle celé začaly, nikdy nepřestanu být vděčná, protože já už o své právo pod sluncem bojovat nemusím. Snad jednou budou tyto možnosti mít i ženy v zemích, kde si o tom zatím mohou nechat jen zdát.
Kniha by se možná mohla objevit v hodinách společenské výchovy, protože získat v této problematice trochu náhled neuškodí klukům ani holkám. Za mě 4,5*
(11/22)
Kratičká, ale poměrně zajímavá esej. Asi mi nenabídla nějaký převratně nový pohled na feminismus, ale i přesto bych řekla, že stojí za přečtení.
Po knize bych normálně nesáhla, ale tak jako ostatním, se mi hodila do čtenářské výzvy. Tématem feminismu se nijak nezabývám, ale musím říct, že jsem celkem s autorkou i souhlasila. A vlastně si uvědomila, že já takto vychovávána taky byla a přikyvovala jsem hlavou. Pozastavila jsem se i nad myšlenkou autorky, jak se budou vychovávat dívky za 50-70 let? Nejvíc mě zaujaly příběhy ze života autorky, když popisovala, jak vlastně se muži chovají k ženám v její zemi.
Pár příkladů feminismu...asi bych tuhle knížku sama od sebe nečetla, tomuhle tématu úplně neholduji, ale narazila jsem na ni díky čtenářské výzvě...pro mne zajímavé jen v tom, že ji napsala nigerijská spisovatelka od které jsem už nějaké knížky přečetla, a pohled na feminismus africké ženy mne zajímá.
Kratičké zamyšlení o feminismu. Jednoduše vysvětluje, jak se ženy cítí špatně, když chtějí jednat feministicky, ale cosi jim v tom brání. Mám pocit, že feminismus stále ještě potřebuje velkou osvětu mezi ženami i muži.
Za mě je možná potíž v tom, že je snadné zaměnit feminismus za fanatismus. Podobná slova, avšak jiný význam. Pokud se z feminismu ten fanatismus nestane, bude cestou ke spokojenějšímu životu pro obě pohlaví.
Tuto knihu jsem vybrala původně do čtenářské výzvy. Pěkně popsala problematiku genderových rolí a vložila i vlastní zkušenost.
Původně jen Čtenářská výzva... :) A ona to nakonec výzva je.
...Útlá knížečka, jasné sdělení, pár příkladů z Nigérie... píše Ivule.
Nejen odtamtud. Ale to, odkud a z jakého prostředí pochází tahle pozoruhodná autorka, dělalo pro mě čtení ještě zajímavějším.
Výňatek od anna0480 ...O tom, co feminismus skutečně je a není, proč je důležitý a proč by měl každý z nás o rovnost jako takovou usilovat...
...Výborně a racionálně shrnuté myšlenky, které neprozazují žádný radikalismus...
tohle je od maid.
Já neměla očekávání žádná, vysoká, ani nízká. Můj šálek kávy totiž, jak roztomile píše jedna z recenzentek :), tohle téma - nebo spíš knihy o něm! - taky není.
A tak nežehrám, nevolám po sofistikovanějším pojetí; jako "jednoduchší jedinec", pěkně definovaný v komentáři Dominika76 :)), jsem tuhle stručně sdělnou, vtipnou a pozitivně motivující záležitost vstřebala se zájmem. A nejspíš nebude od této autorky poslední.
Štítky knihy
feminismusAutorovy další knížky
| 2017 |  Amerikána |
| 2008 | Půl žlutého slunce |
| 2020 | Purpurový ibišek |
| 2018 | Feminismus je pro každého |
| 2018 | Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních |
S hlavní myšlenkou díla, která je obsažena již v názvu, nelze než souhlasit. A stejně jako feminismus, i tato kniha je určitě pro každého.
Zároveň ale však nemám pocit, že by kniha přinesla něco pro mě, jakožto člověka, který se tomuto tématu věnuje již delší dobu, něco nového. Zároveň si ale uvědomuji, že prvotně se nejednalo o knihu, ale o příspěvek na TED konferenci.