Fialoví ďábli

10.04.2022

Po teoretické práci Černý bod, v níž Martin Jiroušek rozebírá hororový žánr v českém a československém kontextu, přichází sbírka praktických ukázek – unikátní sborník Fialoví ďábli. Zajímavostí také je, že většina autorů a autorek pochází ze severu Moravy, kde se také řada příběhů – v kulisách ostravských putytk a žhavých hald – odehrává.

Sbírka je cenná zejména díky exkluzivitě předložených materiálů. Některá autorská jména jsou čtenářům zcela neznámá, řada povídek vyšla knižně vůbec poprvé, pomineme-li prvorepubliková sešitová vydání. Náročná editorská práce však trpí řadou neduhů. Je například velká škoda, že u spousty děl jsou uvedeny jen úryvky. Třeba u dystopické povídky Freda Stolského editor vynechal pasáž glosující postapokalyptickou politickou situaci, což přitom mohlo přinést lepší pochopení dobového kontextu. Snaha vypíchnout klíčové kapitoly téměř petisetstránkového Faráře z Hochglockneru pro změnu končí ne příliš působivým výběrem několika málo kapitol s editorskými dějovými vysvětlivkami.

19.10.2021

Našlo se tam několik zajímavých povídek/segmentů, ale zhruba polovina mě moc nebavila. Z některých částí jsem byl i trochu unavený, nečetly se mi dobře a do čtení jsem se musel nutit. Na sbírku jsem byl zvědavý a je to drobné zklamání. Přesto jsem rád, že jsem si knihu koupil.

22.08.2021

Možná nejsem na horory vůbec, ale tady mne opravdu nic ze starších kousků (někde ovšem jen kousků většího celku) nezaujalo. Nelíbilo, odloženo.

09.07.2021

Rozkošné čtení. Martin Jiroušek je nadšenec, který své okouzlení dokáže zprostředkovat. Schopností vybrat to bizarní, děsivé a podmanivé - stejně jako komentáři a uváděním do kontextu. Totiž kdo někdy zažil popůlnoční Ostravu s jakýmkoliv ekvivalentem kvitu místo krve, ohnivým obzorem, kouřem místo okolního vzduchu a tušenými neidentifikovatelnými živými i mrtvými bytostmi v okolní tmě, ten ví, že poznal peklo, to pozemské a konkrétní. A z Jirouškova pekla metaforického se vynořují příběhy o bezdomovci upáleném struskou za mrazu, mrtvém havíři volajícím o pomoc za zdí sluje, úzkostné přítomnosti tušené vraždě, útěku z vězení končícím ponorem do hlubin, hříchu stahujícím pod hladinu rozvodněné Ostravice, temné lásce před očima mrtvého, kobře indické žijící v parazitické symbióze s rukou člověka, po manželské krvi lačnící Zoře Tasmánské, monstrech z cirkusu, laboratoře či ponurého zámku... Užila jsem si každý řádek.

23.05.2021

Vždycky jsem měla ráda brak. Takovej ten poctivej, kde jenom prýští nápady a je vidět, že autor byl prostě nadšenec.
Kdo jinej než nadšenec by napsal horor o chlípném faráři, upírce a Létajícím gaučovi? Nebo o prokletém zámku, který si pro svoje rejdy koupí gang Fialových ďáblů, ale převezou je mnohem temnější síly?
A takhle bych mohla pokračovat.
Fialoví ďábli jsou mimořádnej počin. Výběr z českých meziválečných hororů, které spojuje Ostrava.
Editor Martin Jiroušek je taky nadšenec, to je cítit z každé předmluvy, z mravenčí práce, kterou vykonal.
A sakra se mu to povedlo!

13.03.2021

Kolují teď různé ankety na téma deset knih, které změnily váš život, a tak podobně. Nevím jestli nějaká knížka změnila můj život, to by byla velká nadsázka, náš život by snad neměl být kamsi vychylován potištěným papírem. Nicméně můj vztah k literatuře se přece jen odvíjí výrazně od toho, co jsem četl už v dětství, kdy zrnka i ryze intelektuálních prožitků padala do úrodné půdy, nerozrušené ještě orbou školy a výchovy (ke správnému umění). Takže jsem tehdy horečnatě schramstnul několik doma dostupných předválečných brakových příběhů světového detektiva Toma Sharka, gangsterské dobrodružství Pekelná navštívenka, jakousi kovbojku s krásnými ilustracemi Jiřího Wowka, horrorové antologie Lupiči mrtvol a Rej upírů, vyděsil mě k smrti Zelený děs Sheridana le Fanu, nadchnul mě v mých očích nikdy nepřekonaný krystalický předobraz jakéhokoli dobrodružného braku Černý šíp od R. L. Stevensona. A pak samozřejmě z braku nepřiznaně odvozená stínadelská trilogie Jaroslava Foglara. - Ačkoli jsem si později jako asi leckdo namlouval, že se chci četbou kultivovat, nebo že dokonce četbou určitých (mystických) autorů mohu přispět k záchraně světa, podstatnou částí pravdy je, že jsem se chtěl a chci četbou literatury především bavit. Po nějakých 35 letech se tedy nyní k braku (předválečnému, dobrodružnému, tedy určenému pro pánské čtenáře) vracím a znovu a teprve nyní se jej pokouším poznat. Loni vydaná antologie braku Fialoví ďábli od Martina Jirouška (zdravím kolegu do Ostravy!) je skvělým rozcestníkem pro začátečníka mého typu. Dvanáct textů představuje víceméně ucelené segmenty pelmelu tak či onak horrorové či temné literatury, jejímž pojítkem je region Ostravska, ať už tam původní díla vznikala či tam byla vydávána. Martin Jiroušek nezapře obrovské fandovství k oboru, které ho přimělo, aby do antologie zařadil též otisky dobové reklamy na dosud zřejmě sběrateli nenalezený a možná ani nikdy nevydaný brakový román Rudy Jánského V bludišti života. Reklama slibovala ostatně velmi poutavé vyprávění, v němž měla figurovat i "živá uříznuta hlava" napojená na zvláštním skleněném přístroji se spletí zkroucených trubic, kterou spatřil malý chlapec, když nahlédl oknem do tajemného sanatoria dr. Landy... - - - a jak to bylo dál? - A v tom to vězí. O tom je brak: v neustálém naplňování palčivé a nikdy neukojené touhy vědět, jak bude příběh pokračovat... což se dalo dozvědět jenom zakoupením dalších zpravidla sešitových pokračování nových fantastických dobrodružství osvědčeného hrdiny či z pera dobře zavedeného autora. Martin Jiroušek dal této své sběratelské a badatelské vášni krásný ventil ve Fialových ďáblech. Jak Jiroušek - erudovaný znalec a sběratel - krásně někde v rozhovoru řekl: "K těmhle věcem nelze mít vztah, jinak jedete rovnou do pekla." - - - Z antologie mě suverénně nejvíce zaujaly dvě ukázky z pera stále kultovnějšího mistra tuzemského braku Slávy Jelínka alias V. Ludikara z románů Oči, jež neumí lhat (geniálně zavádějící název navozuje mylný dojem, že se jedná o červenou knihovnu) a "upírský" Farář z Hochglockneru. Dokonalým stylem žánru líčené děje s dramatickými zvraty, jimž není dáno velké či žádné logiky, ale kde události a jejich atmosféra ubíjí veškeré protesty čtenářova rozumu a přináší jeho duši prostou slast z díla svým způsobem dokonalého. Zcela chápu, proč byl a je Jelínek milovníky braku tak oblíben; řemeslo literatury, jejímž cílem bylo, aby se od ní čtenář nedokázal odtrhnout, ovládl beze zbytku. - Sugestivní zážitkem je apokalyptická povídka Povodeň od Jana Havlasy, kterou bych snad ani mezi čistokrevný brak nezařadil; myslím, že to je literatura přece jen s vyšší uměleckou ambicí. - Určitě bych si chtěl sehnat a přečíst celý sci-fi román Gumová pevnost autora Freda Stolského či postmoderní horrorové filmy předjímající Tajemství laboratoře od Lea Urbanese. - K Jirouškovu výběru a interpretaci právě zvolených ukázek a autorů znalec určitě může mít výhrady, já však věru znalcem nejsem a proto zde již umlkám. Více takových fialových ďáblů! Special thanks za obálku knihy, díky které bude Jirouškova antologie i mementem koronavirové doby, jež svými výjevy brak překonává a kterou četba krásného braku může usnadnit přežít. Čtěte. Pozor ale, schody do tohoto temného sklepení jsou kluzké a jen zdánlivě je drží země pod vašima nohama. Pak náhle svítilna zhasne a železná vrata nad vámi se zabouchnou s dutým úderem... Ano, místy je svět braku tak dokonalý, až se nad tím blaženě usmíváte.