Flashback
Dan Simmons
Spojené státy roku 2036 už ani zdaleka nejsou takovou velmocí jako dřív. Zmítá jimi ekonomická i politická nestabilita, násilí a terorismus. Všudypřítomný rozklad ještě navíc urychluje fakt, že většina obyvatel je závislá na vysoce návykové droze zvané Flashback. Ta svým uživatelům umožňuje znovu si prožít nejradostnější a nejlepší zážitky. I bývalý policista Nick Bottom tráví ve flashbackovém opojení takřka veškerý svůj čas. Chce si takto připomenout chvíle strávené s milovanou manželkou, která zahynula při autonehodě. Jednoho dne dostane Nick i přes svůj zbídačený stav nabídku spolupráce, a to přímo od mocného japonského magnáta Nakamury, jehož syn byl před šesti lety brutálně zavražděn. Ani během tak dlouhé doby se nepodařilo zjistit, kdo za tímto ohavným zločinem stojí. A právě Nick se o to nyní má pokusit znovu – vždyť právě on tenkrát vedl vyšetřování a má mnoho cenných vzpomínek, které by mohly vést k odhalení pravdy, zvlášť když se k nim vrátí pod vlivem Flashbacku. Během nebezpečného pátrání postupně vyvstávají na povrch velmi znepokojivé skutečnosti. Navíc se Nick dozví, že do celé záležitosti byla nějak zapletena i jeho vlastní žena…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Sci-fi
Vydáno: 2011 , PlejádaOriginální název:
Flashback, 2011
více info...
Přidat komentář
Hm, ačkoli má kniha nižší hodnocení, mě se teda líbila. Hlavní hrdiny, dříve schopný detektiv, nyní už přes 5 let feťák s typicky vygumovaným myšlením, se nechá najmout jako vyšetřovatel vraždy syna japonského "vyslance" (a ten v dané době je víc než prezident USA) a tím se ocitne v hodně vysoké hře...Věci se v průběhu děje vyjasňují a ukazuje se, že nic není jak se zdá. Atmosféra zkrachovalých Spojených států, japonského bušida i jejich tradičního feudalismu, svět, kde se schyluje k nukleární válce mezi po všech kontinentech prorůstajícím islámem a Japonskem. Až z té představy brní zuby...
Postavy jsou perfektně vykreslené adekvátně bezútěšnosti doby, trpící deziluzí kvůli absenci budoucnosti i kvůli vzpomínkám na slavnou minulost své země...
Tohle počteníčko jsem si užil, sice Simmons umí i lepší knihy, ale na druhou stranu jsem četl i mnoho sice lépe hodnocených, přesto mě zdaleka tolik nebavily jako tato. Komu jsou sympatičtí hlavní hrdinové jako životní zkrachovalci a temná budoucnost jim také chutná, vřele doporučuji. Kniha ve mně mimochodem vyvolala potřebu znovu si přečíst Pošťáka od Davida Brina a na Světovou válku Z od Brookse :-)
Jak mám Simmonse rád, tohle jsem měl problém dočíst. Na to, jak málo se toho v knize děje, je opravdu zbytečně dlouhá. Volný prostor vyplňují převážně politické a filozofické promluvy japonských daimjóů, řidičů kamionů a dalších, a v tom je pro mě další kámen úrazu. To, co se tím Simmons snaží vyjádřit, mu totiž příliš nežeru. Nějak si nemyslím, že spasitelem světa by měl být Texas nebo středověké Japonsko, nebo že zdravotní pojištění je cesta do pekel a mělo by se tvrdě vymýtit.
A vlastně ani to LSD, kolem kterého se to celé točí, mě příliš nepřesvědčilo, nemyslím si, že by to mohlo někde fungovat tak dokonale, jak Simmons píše - tedy během pár let udělat z většiny populace narkomany.
Tak snad si příště sedneme víc, pane Simmons!
Problém Dandy Simmonse je v homogennosti jeho děl. Jeho příběhy jsou dokonalou koncentrací popisovaného. Jeho text neodtéká jako voda, ale táhne se jako med či lodní lak. To znamená, že ať otevřete knihu na kterékoliv stránce, dostanete stejnou úroveň, stejné tempo, stejný náboj, stejnou auru. Nemá výkyvy ve formě hrudek, náhlých zrychlení či zpomalení vyprávění. Celý text roste pomalu a dokonale jako bonsai. A tady přichází bod zlomu. Buď to téma, které si zvolil, milujete a tak si budete rochnit v každém detailu reálií, v jejichž přípravě, rozsahu a přehledu je Danda mistr, anebo Vás zvolené téma neosloví a než se prokousáte do půlky, umřete nudou. Terror a Drood od Simmonse jsem baštil, protože mě téma zaujalo a užíval si každou stranu a že to jsou bichle, ale Flashback, i když mi přijde na stejné úrovni, mě minul tématem a já mám knihu rozečtenou už asi pět let a pokaždé, když ji jenom zahlídnu v knihovně, začnu umírat nudou. A asi takhle se mnou ta kniha bude umírat a já s ní do konce života... protože přesně takhle dlouhá se ta kniha zdá. NÚÚÚÚÚDÁÁÁÁÁÁ
Za mě spokojenost... občas když jsi čtu na netu mě napadá, jestli z tohohle nebude nový 1984... začátek slabší a chvíli trvalo než sem se do toho dostal, ale pak se to rozjelo a na konci úplná spokojenost... napínavé až do konce... je to takové reálnější postapo.... dle mého by si zasloužilo víc než 67 procent...
Simmons je opět velmi popisný, ale tentokrát jsem docela se zaujetím pročítal jeho popisy blízké budoucnosti. Ta budoucnost nebyla moc růžová, trochu mi to připomínalo spíše postkatastrofický scénář, kde tentokrát katastrofa byla spíše ekonomického charakteru umocněná vzestupem islámského agresivního náboženství spolu s úpadkem vyspělých států Evropy a USA. Detektivní pátrání hlavního hrdiny bylo zpočátku trochu nudné, ale ze závěru knihy jsem získal lepší dojem a nakonec byl vcelku spokojený. Simmons v počátcích kariéry napsal lepší díla, ale i toto scifi je mírný nadprůměr. 70%
Simmonsův detektivní sci-fi thriller z nepříliš vzdálené budoucnosti je mnohovrstevná syrová freska z prostředí podivuhodně pokroucené americko-japonské společnosti. Vlastní detektivní zápletka, která tvoří osu Simmonsova románu, je obalena množstvím nejrůznějších podpůrných struktur, zahrnujících politické, náboženské, sociální, etnické i národnostní otázky. Ty pak autor nechává krystalizovat v jeho smyšleném fantaskním světě, aby jejich prostřednictvím mohl kritizovat a parodovat politicko-ekonomické procesy a vazby současné Ameriky. Že budoucnost, kterou tady představuje, není pro jeho soukmenovce ani trochu lichotivá, je nabíledni. V postavě bývalého detektiva denverské policie Nicka Bottoma je pak zosobněna veškerá naděje na lepší budoucnost, pravdu a spravedlnost nejen Američanů, ale celého lidstva jako celku. Nickova proměna od zdrogované trosky, utápějící svůj život v minulosti, k hrdinovi, který sice není bez chyby, ale ví, co chce a jde si za tím, je osvěžujícím mementem celého příběhu. Flashback, byť se jeví jako akční čtení, jím rozhodně není. Je zde spousta rovin, témat a náznaků, které může vnímavý čtenář zachytit a promýšlet, už proto, že děj nikam nechvátá. Nebo je možné soustředit se jen na samotný příběh a nechat se jím vést. Ať už tak nebo tak, je Flashback hodně zajímavá kniha...
Vítejte v USA nedaleké budoucnosti, přesněji v tom, co za nějakých 20 let ze Spojených států zůstane dle vize Dana Simmonse. Nekoná se žádné pyšné salutování vlajce s hvězdami a pruhy, naopak, autor nelítostně dává najevo, že dobře už bylo a (nejen) jeho národ směřuje mílovými kroky rovnou do ... vždyť víte kam. Všeobecný úpadek mocnosti je nejkřiklavěji dokumentován závislostí značné části obyvatelstva na LSD, droze umožňujících opakovaně prožívat vybrané okamžiky do nejmenších detailů. Proč čelit hnusné realitě okolní materiální i morální bídy, všudypřítomnému násilí, válkám gangů, teroristickým útokům, když lze levně uniknout ke vzpomínkám?
Bývalý detektiv Nick Bottom je přinucen vyplavat z hlubin své závislosti a vrátit se k případu vraždy, kterou kdysi vyšetřoval. Jeho cesta za pravdou nedává čtenáři po většinu stránek románu mnoho vodítek (ta se objeví prakticky až v závěru), nicméně nepostrádá napětí a spád, množství akce za použití pistolí i různých válečných hi-tech hraček. Ve vedlejších dvou liniích sledujeme osudy Nickova syna a tchána, čímž získáme pohled hned tří generací. Kromě toho Simmons neodolal chvílemi v rozhovorech rozebírat politické i ekonomické příčiny kolapsu a otřel se také o svou milovanou anglickou literaturu, nezapomněl ani na Shakespearovo dílo. Mně osobně ty odbočky příliš nevadily (občas přinesly i relevantní/zajímavé informace - nikoliv pouhé názory znechuceného pravicově smýšlejícího člověka), ale jsem ráda, že nezpomalovaly tempo častěji. Nejsem takový znalec amerických poměrů, abych byla schopná posoudit, nakolik je Simmonsova kritika opodstatněná a jeho obavy reálné, bohužel nepatřím k optimistům a v nemálo ohledech sdílím autorovo znepokojení s vývojem světových událostí.
Hodnocení "Flashbacku" bude u většiny čtenářů zřejmě dost závislé na vnitřním souhlasu/nesouhlasu s autorovým vnímáním současnosti, za sebe můžu každopádně připsat kladné body za perfektně vystihnutou atmosféru zmaru, dobře popsanou akci, hlavního hrdinu, kterému jsem držela palce, i za detektivní zápletku, co navzdory určitým mouchám udržela mou pozornost a nutila mě rychle obracet stránky. Ve finále mě Simmons nepotěšil, pak potěšil a pak zase nepotěšil... až jsem si zvolila konec dle svého gusta a jsem spokojená.
Překlad místy škobrtal, korektury měly být podstatně pečlivější, jak už je u Plejády neblahým zvykem (ale mohlo to být i horší).
Hltači adrenalinů, držte si klobouky; už kolem sté strany Flashbacku se jedna z postav odhodlá osedlat kolo a zajet si nakoupit do samoobsluhy. Jde o důchodce. Takže si toho moc nenakoupí a kdyby po cestě zpátky náhodou píchnul a spad na asfalt, může si docela klidně roztříštit svou na vápník chudou čelist.
Se stavem veřejné zdravotní péče v Simmonsem střepy lemovaném okenním rámu nuzné budoucnosti drogou rozpité kaňky spojených roconquista-šoguno-emirátů amerických by to klidně mohlo znamenat pomalé vypouštění duše hlady.
Ano, Flashback je ryze civilní scifárna ve které hrají hlavní roli kulisy co vypadají užitě, flashbacky, jeden feťák, tchán toho feťáka, vnuk tchána toho feťáka a jedna brilantně vypointovaná detektivní zápletka.
Ano, kdo si potrpí na akci, bude trpět.
4 čupr ****
PS: „Koneckonců Val věděl, že děda nechtěl vypadat jako pitomec. Tak byl prostě jako akademik zvyklý uvažovat.“
Ačkoliv Dan Simmons koncipoval Flashback jako detektivku, nemyslím si, že by to s ní v jádru myslel nějak vážně. Spíš mu slouží jako startér příběhu než cokoli jiného. O tom svědčí hlavně pomalý tok románu, popisující cestu napříč kontinentem a rozborem různých společenstev uvnitř rozpadlých Spojených států amerických. On vůbec může vývoj událostí milovníky thrillerů dost otrávit - na to, jak je zápletka prostá, se sune kupředu šnečím tempem, který chytí drive až sto stran před koncem. A přestože v závěru vše zaklapne na své místo, ti, kteří nenávidí nejednoznačné konce alá Počátek, pravděpodobně puknou vzteky.
Simmons je však skvělý vypravěč a prazdroj originálních nápadů, což dokázal už v předchozích knihách. Takže i když mu vázne koncepce, jednotlivými scenériemi doslova nadchnul, stejně jako drobnými detaily, dotvářejícími atmosféru nepříliš vábivé a možná právě proto tak autentické budoucnosti. Není to Joe Kurtz, ale pořád to má šmrnc plnohodnotné literatury pro autora tak typický.
Přišlo mi zbytečně moc vaty okolo. Odtučňovací kůra by této knize dost pomohla. Dobrý nápad, leč nedostatečně využit.
Výborná kniha a realisticky popsaný rozklad budoucí společnosti, způsobený nápady a regulacemi červených a zelených vylízanců. Bohužel EU k tomu má nakročeno mnohem víc než USA.
Mal som iste obavy po precitani ostatnych hodnoteni, ale nastastie sa nepotvrdili. Az na par zdlhavejsich opisov som sa nenudil. Mozna buducnost, ako ju vykresluje, nie je dnes ani trochu pritiahnuta za vlasy. Precital som skoro vsetko od Simmonsa a Flashback rozhodne nie je sklamanim. Spisovatel takeho formatu snad ani nie je schopny napisat zlu knihu. Nerozumiem takemu poctu pomerne negativnych hodnoteni. Preto som sa rozhodol vylepsit mu skore, hihi...
Pro mě někde mezi 3-4*. Detektivní zápletka nic moc, konec nedotažený, ale linie intelektuála Leonarda mě bavila hodně. Redakční práce a překlad na hraně.
Tuhle knihu považuju za Simmonsovo slabé místo (aspoň z těch přibližně deseti děl, které jsem měla zatím šanci přečíst). Taková delší, ale zato horší cesta. Příběh se nekonečně vleče a přitom se v něm neděje nic až tak překvapivého nebo uchvacujícího. Jako jediné plus vidím rozuzlení, které nad předcházejícím dějem alespoň nějak vyniká. Navíc předkládaná verze budoucnosti se mi vůbec nelíbí - ne tím, že by snad byla příliš negativní, ale zkrátka v ní nebo v jejím popisu nevidím nic omračujícího nebo poutavého. Simmons má rozhodně na víc. U knih, kde se na konci hrdina probudí ze sna, si podle mě autor často zahrává. Ale tady to k podobnému konci jednoznačně vybízelo a myslím si, že by tím kniha akorát získala, kdyby nakonec přece jen nebylo tak jisté, že realita je realitou.
měli to v luxoru ve slevě za 99,- četl jsem hyperion a black mountains, tak jsem neváhal a koupil to. musím říct, že chápu, proč byla zlevněna, jeví se mi to jako fakt hodně špatná kniha. jedna z mála knih, kterou jsem nedočetl. ploché postavy, plochý děj, ploché prostředí, scény popisovány jak od člověka s poruchou sdělovacích schopností. brrrrrr. hnus....
Khiha se mi opravdu hodně líbila. Ne ani tak děj, jako spíš prostředí, do kterého je zasazena. Jedná se o antiutopickou budoucnost, která je naší době velmi blízká a podle mě i velice reálná. Někdy je hnaná do extrémů, ale i tak je to celé opravdu děsivé a stojí to za zamyšlení.
Samotný děj je celkem napínavá detektivka. Konec se mi taky líbil. Sice to podobně jako u Olympu zavánělo rychlo koncem, ale nakonec to bylo zvládnuto dobře.
Celkově rozhodně oceňuji téma, do kterého se autor pustil. Uznávám ale, že to nemusí být stravitelné pro každého. Hodně to souvisí s politickým smýšlením.
Myslím si, že by bylo pokrytecké svalovat vše na překlad, čímž netvrdím, že je kvalitní, ba právě naopak. Výrazněji mi nevadí ani těžko uvěřitelný popis budoucnosti; pochybuji, že se Simmons pokoušel o co nejvěrohodnější předpověď věcí budoucích, podle mého se jedná spíše o záměrnou karikaturizaci. Daleko větším problémem je šablonovitý příběh, do kterého je přimíchána špetka P. K. Dicka. Oproti zmíněnému však románu naprosto chybí ona, pro Dickovy romány typická, metafyzická hloubka. Místo toho se celá kniha utápí v prázdné myšlenkové onanii, bohužel.
Ze zásady nehodnotím knihy, které jsem nedočetl, ale komentář si neodpustím. Detektivka? Sci-fi thriller? Jako by Simmons sám nevěděl, co se snaží napsat. Ať už to mělo být cokoliv, nepovedlo se to ani trochu. Kouzlo, které měly postavy v předchozích románech, se úplně vytratilo, tady jsem jim nevěřil ani nos mezi očima. Kniha navíc od začátku šíleně nudí. Možná šlo jen o pomalý rozjezd a Simmonsovi křivdím, ale pokud úvodních 200 stran sleduju jen zmatené pobíhání neustále filozofujících postav, tak bude někde asi něco špatně..
Knize nepřidává ani opravdu hodně nepovedený překlad, chvílemi mi připadalo, že si paní překladatelka výrazně pomáhá google translatorem..
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Ze začátku jsem byl trochu na rozpacích, a říkal jsem si, že je to moc americké (rozpad USA šokuje hlavně Američany), různých politických úvah je v knize dost, ale tak po třetině jsem se začetl a druhou polovinu už četl jedním dechem. Rozhodně je to kniha, na kterou nezapomenu.