Fo(s)ter
Claire Keegan
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/189337/bmid_fo-s-ter-189337.jpg
4
155
155
Kníh o vzťahoch veľkých a malých ľudí, navyše vyrozprávaných z pohľadu detí, z ich krásne žabej perspektívy a v súlade s mierou ich porozumenia svetu, je pomerne dosť. Príbeh Claire Keeganovej, hoci kratučký, žiari medzi nimi ako drahokam uprostred sklíčok. Írska autorka Claire Keegan virtuózne vyjavuje úžasne veľa na celkom malom priestore. Stačí pár desiatok strán a pohne sa nám zem pod nohami. Nepohne sa na spôsob zemetrasenia či na spôsob vulkanický, ale na spôsob pomalého, trvalého tektonického vrásnenia, možno nie veľmi nápadne, ale nadlho. Na začiatku príbehu sa hlavná hrdinka, ešte dievčatko, vezie v otcovom aute k príbuzným. Netuší, čo ju u Kinsellovcov čaká. Pozerá sa na svet, čo jej ponúkli dospelí, svojím neobyčajným pohľadom, necháva v ňom spočinúť svoje rukaté-nohaté telo a vnímavú, zraniteľnú myseľ. To dievčatko hľadí aj na nás – a my naň. Očami rozšírenými prekvapením z divadla, ktoré život prináša. Fo(s)ter – knižka subtílna formou, obrovská obsahom a ponúknutými emóciami. Vychádza s nádhernými jemnými ilustráciami Zuzany Cigánovej-Mojžišovej, ktoré z útlej novelky vytvárajú knihu, ku ktorej sa radi budete znova a znova vracať.... celý text
Přidat komentář
Zakousnout se do jiného života. Před návratem do reality si poplakat a odpustit.
Nepochopitelné - neuchopitelné.
Kratičká povídka spíš než román, epizoda ze života malé holčičky, která po dobu kolem porodu své matky je poslána k nejbližším příbuzným. Teta se strýcem jsou bezdětní a mají z dočasného malého "přírůstku" radost, pro ni samotnou je to osvěžující změna z rodiny mnohem chudší, plné dětí a unavené praním se s povinnostmi běžného života. Matka je na spoustu dětí a chod domácnosti prakticky sama, takže se nedostává peněz, ale ani energie a chuti věnovat se každému dítěti podle potřeb. Protože mi příběh připadal celkem banální, ani žádnou zvláštnost ani zajímavost ani poučení a poselství jsem v něm nenašla, tak knihu považuji za v podstatě zbytečnou.
Proto neuchopitelné (co s tím mám udělat?) a nepochopitelné (proč vůbec napsáno?).
Ne, tenhle příběh není smutný, ten je seversky depresivní. Po dočtení se mi hlavou honí spousta otázek... Proč někteří mají další a další děti, když jim pak nemůžou nebo nechtějí dát to základní - svoji lásku? Proč nemohla holčička zůstat u Kinsellových? Bude pro ní letní zážitek natolik intenzivní, že jí to (třetí) světlo v duši, pocit, že je milovaná, vydrží, nebo jí stará známá rodinná atmosféra semele a to světlo pomalu udusí? Musím doufat, že třetí světlo svítí pořád... A co měla znamenat ta poslední věta? Zkrátka samé otázky, nechám je tedy ještě doznít...
No, co k tomu říct.... Obrovská malá kniha.
Život dvou irských venkovských rodin z pohledu malé dívenky. Psaní je jednoduché a úsporné, přitom velmi působivé a nadupané emocemi - je zarážející, jak málo slov stačilo autorce k tomu, aby řekla tak mnoho o životě a potřebě lásky. Od prvního momentu si uvědomíme, jak je malá dívenka doma přehlížená, jak je "sama", opuštěná ve světě dospělých, v prostředí vlastní rodiny. Vše se změní jejím pobytem u strýce a tety, kam je na nějaký čas, aniž by věděla na jak dlouho, otcem odvezena. Zde se jí dostává najednou lásky, pochopení, laskavosti a citu, jaké doma nikdy nepoznala a čeká ji úplně jiný, krásný život...
"Na dvůr svítí velikej bílej měsíc, maluje nám křídou cestu za vrata a na silnici. Kinsella mě vezme za ruku. Jakmile to udělá, uvědomím si, že táta mě nikdy za ruku neved, a něco ve mně si přeje, aby mě Kinsella pustil, abych tohle nemusela cítit. Je to takovej rozlobenej pocit, ale jak jdeme dál, tak se pomalu zklidňuju a přestávám myslet na ten rozdíl, mezi mým životem doma a životem tady. Kinsella dělá malý kroky, abych mu stačila. Pomyslím na tu ženskou z chalupy, na to, jak chodila a jak mluvila, a dojdu k závěru, že mezi lidma jsou strašně veliký rozdíly."
Konec povídky, kdy se dívka po pár měsících vrací domů k vlastní rodině a uvědomuje si, že to krásné a prožité štěstí nenávratně končí a musí být vytěsněno a nahrazeno soucitem k vlastní rodině, je naprosto dokonalý a chytne vás za srdce.
Čeká vás 64 dokonalých stran. Nádhera.
Prostý život hrstky lidí na pár stránkách. Milé čtení. Při čtení jsem si připadala, že jsem tam s nimi, jako pozorovatel - bylo to tak hmatatelné. Díky, že jste mě pustili mezi vás.
Jak už tady bylo několikrát napsáno: jak mnoho se dá vyjádřit na pár stránkách. Přečteno jedním dechem.
I pár písmenek nám dokáže vypovědět víc, než sami čekáme...
Smutný, ale nádherný příběh... Pro mě opět velké překvapení... A jsem velmi ráda, že i já ho mám ve své knihovně... i když pořizovací cena byla vlastně téměř nulová...
Doporučuji!
Děti nemají na výběr koho dostanou za rodiče, ale my bychom se měli snažit jim ten dětský svět udělat krásný a milovat je.
Malá knížka s velkým obsahem..... smutným.
Pocit, když dítě pozná, že mu rodiče nedávají dost lásky, je smutný sám o sobě, když je navíc vkusně zabalen do vět, kde má každé slovo svoje místo, může mít příběh klidně padesát stran a řekne víc než třísetstránková bichle. Krásný & dojemný. Plus perfektně zvolený font písma.
Čteno hned po sbírce Modrá pole, takže to trochu beru jako "pokračování" a jsem stále stejně okouzlená. V knihovně jsem hledala jinou autorku a našla toto. Takže jsem moc ráda.
Velké překvapení! Knížka plná emocí a nepoznaných citů z téměř cizí rodiny v porovnáním s rodinou vlastní... Určitě doporučuji všem.
Milý příběh, který by se mohl odehrát kdekoliv na světě.
Úplně mě přenesl na venkov, kde holčička poznala, co je "domov".
Já tyhlety příběhy nemohu číst moc často. Źivot je nefér, protože se děti rodí tam, kde o ně nestojí, a tam, kde by pro ně cedili krev, se nedostanou. Opravdu napsáno velmi úsporně, přesto to tne do živého. A objevují se otázky. Proč nemohla holčinka zůstat?
Velmi útlá knížka v sobě skrývá příběh doslova nabitý emocemi z pohledu malého děvčátka.. nečekaně vynikající ..
Nádherný příběh plný citů psaný z pohledu malé holčičky objevující nový svět. Svět rodičovské lásky, svět bez chudoby. I na těch pár stránkách, který má, dokázala autorka říci vše, co mělo být řečeno. Myslím, že na tuto knihu dlouho nezapomenu.
Bez váhání dávám plný počet a vřele doporučuji :)
Krásný subtilní příběh o samotě, bolesti i lásce, vyprávěný s neuvěřitelným citem pro postavy a jejich tichý smutek.