Meče Lorgan
Vilma Kadlečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32291/bmid_mece-lorgan-3pz-32291.jpg
3
42
42
První díl plánované trilogie o planetě Fomalhiwě, na níž jsou velká naleziště krystalů argenitu schopného materializovat vymyšlené předměty. První díl Meče Lorgan (Návrat 1993) zvítězil v roce 1992 ve své kategorii v soutěži o Cenu Karla Čapka. Odehrává se na planetě Hiwaiw, dávno před vznikem impéria Eternaal. Lorgan jsou vševědoucí božské bytosti a smyslem života místních obyvatel je sehrát pro ně představení, které by je zaujalo. Tak se mladík Wassar a zajatý člověk Arighan stávají vyvolenými ve velkém souboji mezi mečem dobra a mečem zla.... celý text
Přidat komentář
Taky jsem měl trochu problém pochopit, o co v knize jde. S Myceliem se to nedá srovnávat.
Při čtení jsem měl problém vůbec udržet pozornost. Ty jména jsou opravdu těžká a přeskakoval jsem je.
Ani druhá kniha autorky - román na pomezí scifi a fantasy - mě nezaujala. Relativně jednoduchý a krátký příběh byl vcelku zbytečně zabalen do poměrně složitého hávu, díky čemuž se kniha četla poněkud těžkopádně. Autorka si očividně libuje v dlouhých cize znějících názvech (země = Ergwia-tar-ríne-ghavát-jána, vítr = Quarmah-maim-greo-chašelt-waj, apod.), které mi při neustálém opakování už lezly krkem. Mimochodem, ke knize mě nejspíše nalákal krásný obrázek na obálce knihy, slibující dobrodružství meče a magie, ale který s dějem vlastně nemá nic společného. :-)
Kadlečková mě zatím o svých kvalitách nepřesvědčila, ale ještě asi zkusím její Mycelium, na které jsou velmi dobré reakce.
Štítky knihy
argenitový vesmír (fiktivní vesmír)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Jantarové oči |
| 2016 | Hlasy a hvězdy |
| 2013 | Led pod kůží |
| 2014 | Pád do temnot |
| 2014 | Vidění |
Podivný jazyk, podivný příběh, podivná struktura vyprávění. Výsledkem je těžkopádnost a neproniknutelnost textu, který se čtenářům nechce poddat, ani když se mu domlouvá. Dějová linka je hodně neurčitá a některé scény jakoby vytvářely sami sebe. Stejně nezaostřené jsou i jednající postavy, které se pohybují fomalhiwským světem odnikud nikam, jejich poslání je posláním samo sobě. Autorka si dala spoustu práce s vymýšlením jmen lidí a věcí, které začleňuje do své mytologie, ale připadá mi to lehce bezúčelné a vzhledem ke složitosti i zmatečné. Člověk má hodně často pocit, že je zcela mimo mísu a neví, kdo s kým a o čem mluví. Asi jediné, co toto dílko zachraňuje od úplného propadáku, je podivuhodná atmosféra… vážně mě nenapadá, co jiného pochválit.