Fotbalová válka
Ryszard Kapuściński
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/158295/bmid_fotbalova-valka-ro3-158295.jpg
4
43
43
Výbor reportážních prací, které vznikly v době dlouhodobého působení polského reportéra v Asii, Africe, Latinské Americe.
Literatura faktu Cestopisy a místopisy Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 1983 , PanoramaOriginální název:
Wojna futbolowa, 1978
více info...
Přidat komentář
Bom dia,
Ryšard Kapučíno nám tu povídá o safari, na které vyjel v minulém století, když ještě nebyly twittery, tudíž se musely psát odstavce a celé stránky. Že bylo o čem psát je bez pochyb, páč tehdá jste šli ráno do práce a než jste se z ní vrátili, mezitím se třikrát změnil název státu, dvakrát byla občanská válka, šest králů bylo zastřeleno a souseda vám snědl gepard nebo druhej soused. Kromě toho, že měl Kapučíno díky své odvaze materiálu na rozdávání, ještě umí dobře psát, takže já hodnotím povedených 9/10. Ten jeden bod ubírám za to, že v knize není ani zmíňka o FC Drnovice nebo Atletico Lázně Bohdaneč.
Kapuścińskiho reportáže jsou vlastně obyčejné – nehrají si na nějaké bombastično, působí tak, jako kdyby je autor sepsal se sklenkou whisky na podvečerní verandě – uvolněně, tak nějak mimochodem. A v tom je jejich síla.
„Ve světě zaostalosti se diktatury rodí s určitou opakující se pravidelností. Většinou nejsou individuálním výplodem patologických despotů, ale důsledkem podmínek, za nichž nelze řídit stát podle Platónova vzoru.“
„Kdo chce pochopit Afriku, měl by číst Shakespeara. V Shakespearových politických dramatech umírají všechny postavy, trůny jsou zbrocené krví a lid jen mlčky a vyděšeně přihlíží této veliké podívané plné smrti.“
„Z obrazu války se ztratila obyčejná lidská tvář. ‚Hej, Dicku,‘ telefonuje šéf kanceláře Camera Press svému fotoreportérovi, který pracuje na Golanských výšinách, ‚přestaň mi už pořád posílat ty rakety. Pošli záběry nějakého živého ksichtu, někoho z těch hochů, co tam válčí.‘ Jenomže ty ksichty jsou schované za průzory tanků.“
Tak jako Rilian jsem - díky názvu? - čekala od knihy krapátek jiný obsah.. Přestože je nakonec ´100 hodinová válka´ rozebrána jen v jedné kapitole, zklamaná nejsem.. Kapuściński mě prostě baví a jeho novinářský "pel-mel" od válečných prožitků z Afriky, Latinské Ameriky a Blízkého Východu 60.-80. let až po subjektivní vypsání se z útrap reportéra na cestách mě, jako obvykle, přišpendlil ke knize i obohatil o spoustu historických zajímavostí.
Pro letošní rok již druhá absyntovka, od níž jsem čekal něco úplně jiného. Původně jsem se domníval, že celá kniha bude o fotbalové válce, o níž jsem příliš mnoho nevěděl. Ve skutečnosti se jedná o výběr reportáží z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy autor neuvěřitelným způsobem cestoval vždy tam, kde se hýbaly dějiny. Ačkoliv Kapuścińského mám velice rád a jeho africké zprávy jsem si vždy užíval, v této knize nemá čtenář příliš času se vžít do prostředí, které autor popisoval. Kniha mě nicméně uhranula zhruba od poloviny, kdy Kapuściński popsal genezi afrikánského rasistického nacionalismu a následná kapitola o kolonialismu v Alžírsku. Samotná kapitola o fotbalové válce je jenom okrajovou reportáží v celé knize. Kapuściński se rovněž ve výplňových kapitolách vyrovnává se svým životem a neustálými cestami, kde setkával bohužel i s "odpadem lidstva", nicméně v závěru knihy "Kam vede obeplouvání světa? Přes nesčetná nebezpečí jen k místu, odkud jsme vyrazili, kde všichni, které jsme zanechali v bezpečí, byli po celý ten čas před námi."
Fotbalová válka je sbírka reportáží, které Kapuściński napsal v 60. až 80. letech v Africe, Latinské Americe a na Blízkém Východě. Popisují války a vojenské puče, jichž byl přímým svědkem coby dopisovatel. Někdy až příliš přímým. Kapuścińskiho totiž nebavilo sedět za psacím stolem. Chtěl konflikt prožít. Snažil se projít džunglí na frontu, bydlel v ostřelovaných městech, byl zbit při projíždění polovojenskými kontrolními stanovišti...
Pochopit země tzv. třetího světa, které zdeformoval kolonialismus a následné kmenové války, je těžké. Musí se prožít a pro Evropana jsou i poté stále tajemnými místy.
"Svět se dal popsat, dokud byl tak malý jako za časů Marka Pola. Dnes je svět obrovský a nekonečný, stále se zvětšuje a opravdu projde dříve velbloud uchem jehly, než bude možné poznat, procítit a pochopit všechno, co tvoří naši existenci, existenci několika miliard lidí."
V jedné ze svých reportáží Kapuściński popisuje averzi vůči psacímu stolu, s kterým "vede tichou válku". Už to vypovídá o přístupu autora k žurnalistice – nestačí mu se o událostech dočíst, ale samotné je zažít, až poté je schopen o nich podat skutečně autentickou zprávu. Ve dvaceti pěti reportážích představuje obraz (českému čtenáři ne tolik známých) států v bouřlivém období, například Ghany, Konga, Alžírska, Nigérie, Salvadoru, Hondurasu, ale i nám geograficky vcelku blízkému Kypru.
Většina reportáží se alespoň lehce dotýká revolučních událostí afrických států, které vypukly zejména v padesátých a šedesátých letech. Kvůli absenci zkušenosti demokracie, nedostatku surovin, nezaměstnanosti, korupci či rozdělenosti společnosti posléze velmi často docházelo k občanským válkám, které byly doprovázeny krvavými konflikty. Dostává se i na území Latinské Ameriky, která sice netrpí materiálním nedostatkem, ale spíše úpadkem hodnot. Poslední reportáž je situována na ostrov Kypr, v němž je zobrazen univerzální problém mnohých společností: samotní lidé proti sobě nic nemají (ba naopak si Turci a Řekové v tomto nepříjemném období pomáhají), ale jakási vyšší moc si nedá říci a bojuje bez ohledu na dopad na civilisty.
Kapuścińského přístup však v žádném případě není senzacechtivý. Obraz události velmi často vyvozuje z jednotlivých lidských osudů, které jsou rozhodně pozoruhodné: hned v první reportáži se setkáváme s různorodým osazenstvem hotelu Metropol, který se nachází na úrovni prvního patra a skládá se z voru; starý indián na poušti v Mexiku, jenž sedí ve vyhrabaném důlku zakrytý kloboukem a poslouchá svou jedinou gramofonovou desku; rolník, se kterým se Kapuściński setkává při útěku od dění hondurasko-salvadorské války, jenž neodolá botám mrtvých vojáků, aby je zajistil pro svoji bosou rodinu. Právě příběh jednotlivce vypovídá o mnohem širší skutečnosti, než se zpočátku může zdát.
V knize se nenacházejí pouze "čistokrevné" reportáže, ale autorovy osnovy k dalším chystaným (a nikdy nenapsaným) knížkám, ve kterých je zřejmý Kapuścińského cit pro detail a nastínění situace na malém rozsahu. Krom osnov se v knize vyskytují i další formálně zajímavé texty: dopis od funkcionáře Mosambiku, který se nemůže oženit; část textu o jihoafrické rasové segregaci je psán pásmem výroků různých osob; vyprávění o útěku přes bolívijský prales nahrané na magnetofonovou pásku; "slovník" slov z cest. Kapuścińského autentické a i emočně nabité vyprávění se například v reportáži o občanské válce v Alžírsku mění – text je odbornějšího rázu, autor zaujímá obecnější pohled, popisuje skutečnosti až analyticky. I tyto (a nutno říci, že velmi čtivě napsané) texty působí osvěžujícím dojmem, neboť pro méně znalého čtenáře mohou představovat klíč k chápání kontextu.
Autor tematizuje i svoji novinářskou práci a líčí nejistotu, nevyzpytatelnost a nebezpečí cest. Například v nigerijské reportáži Hořící zátarasy popisuje své zápolení s agresivním kmenem Jorubů, po němž ho na nebezpečí upozorňuje i sám šéfredaktor, kterému Kapuściński velmi horlivě posílá dosavadní informace o dění. Také se mnohdy vyskytne v nepříjemných situacích, když se vyskytuje na jednom území ze dvou soupeřích skupin/národů, je tedy ovlivněn svým okolím – i tak se mu daří podat skutečnosti objektivně.
Fotbalová válka dokazuje, že vracet se do minulosti stále nemusí být od věci, že minulost neznamená jen vytěžení atraktivních témat (druhá světová válka). Může jít i o neotřelý náhled do míst, která jsou čtenáři neznámá a vzdálená, přitom se na nich dějí věci, které si nedokážeme představit.
Byli tři. Chodili všude spolu a jezdili ve velkém zaprášeném chevroletu. Auto zastavilo před hotelem, bouchly dveře a na schodech zadupaly tři páry nohou. Klepali na dveře našeho pokoje, vstoupili a usadili se ve křeslech. Jestliže chodí tři lidé stále společně, v Polsku z toho samozřejmě ještě nic nevyplývá. Ale tři lidé v Kongu – to už může být politická strana.
(s. 47)
Štítky knihy
Afrika polská literatura Evropa Asie reportáže Latinská Amerika
Autorovy další knížky
| 1995 |  Impérium |
| 1983 | Fotbalová válka |
| 2003 | Eben |
| 1980 | Na dvoře krále králů |
| 1981 | Na dvoře šáha šáhů |
Tak tohle byla naprostá chuťovka. Název Fotbalová válka může být pro čtenáře trochu zavádějící, neboť té fotbalové válce mezi Hondurasem a Salvadorem je věnována jen a pouze jedna kapitola. Zbytek se týká jiných převratných událostí z afrického kontinentu, Latinské Ameriky či třeba Blízkého východu.
Dneska vidíme, co se děje po všech koutech světa víceméně nepřetržitě. Informací máme přehršel. Tehdy tomu tak ovšem nebylo. A zahraniční korespondent měl výsostné postavení - sledoval, co se děje ve světě jako první. Kapuściński tak měl tu příležitost pozorovat rozpadající se koloniální impéria, tureckou invazi Kypru, boje mezi Sýrií a Izraelem, konflikt o Ogaden... a mnoho dalšího!
Prostě neskutečná pecka, kterou vřele doporučuji!