Fotograf
Pierre Boulle
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/8358/bmid_fotograf-eCZ-8358.jpg
4
71
71
Komorní příběh o populárním fotoreportérovi, lovci senzačních snímků z převratů, povstání a válek, který přijde při svém povolání o nohu a je nucen dělat banální fotografie začínajících hereček. Psychicky na dně, ale nesmířen s rolí outsidera neustále pátrá po příležitosti, která by ho znovu proslavila. Náhoda mu přeje. Dostane se na stopu atentátu a posedlý myšlenkou na nejsenzačnější snímky a poslední šanci svého života, stává se sám aktérem v připravovaném spiknutí. Kromě oddychové role, kterou vytváří kriminální zápletka, udržující čtenáře v napětí, splňuje Boullova kniha i roli společenskou. Představuje nám svět mladého a rozšířeného uměleckého oboru i s jeho spletitým, drsným zákulisím. Doslov napsal Josef Hajný.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1982 , Mladá frontaOriginální název:
Le Photographe, 1967
více info...
Přidat komentář
Zajímavá psychologická studie do duše člověka, profesionálního fotografa, kterého spaluje osobní ambice a touha udělat mimořádný snímek, který by ho znovu proslavil. Přičemž zneužije ke svému cíli jakýkoli prostředek, obětuje letité přátelství svého jediného přítele a neštítí se ani zorganizovat zločin. Boulle tne do rostoucí pokřivenosti charakteru lidí, kteří řeší výhradně sebe, své ego a své ambice schovávají za vyšší, například umělecké cíle, ale skutečnost je taková, že je to jen pokrytectví a bezohlednost.
V době bezohledných bulvárních paparazzi fotografujících oběti zločinů nebo dopravních nehod není Fotograf nijak překvapivý nebo výjimečný. Jenom zábavný a čtivý příběh teroristického spiknutí proti hlavě státu, které hlavní hrdina odhalí a využije pro svůj cíl, získání Pulitzerovy ceny za nejlepší fotografii!
Kniha na mne kdysi udělala velký dojem. Trvá dodnes. Autor Planety opic a válečného románu Most přes řeku Kwai dokázal v útlé novele načrtnou život méně úspěšného, zato velmi ctižádostivého fotografa....Stejně jako mnoho novinářů, hrdinovi nejde o spravedlnost a pravdu...Chce prostě udělat skvělou a slavnou fotografii, která vejde do dějin. A to i za cenu, že zamlčí chystaný zločin.....
Knížka je skvěle napsaná, hned vtáhne do děje. Souzníte s vysloužilým fotografem, který sní o velké fotce.
Jen s tím konce nějak nemůžu souhlasit.
Dobrá knížka. Dobře napsaná. Příběh se odehrává ve Francii v 60.letech minulého století, tudíž bez technických vymožeností současnosti.
Postava fotografa je moc zajímavá. Celou dobu jsem tipovala, jestli ten svůj plán dotáhne až do úplného konce se vším všudy. Tipovala jsem špatně.
Vedle Mostu přes řeku Kwai moje nejoblíbenější knižka od tohoto autora.
Vyznění jako vždy, trochu absurdní, ale přesto téměř uvěřitelné... Čtyři plus.
Zpočátku velmi obyčejně působící román o zdánlivě obyčejném fotografovi. Nakonec román se zvláštním, překvapivým, a pro umělecky nadané a umění oddané, možná i trochu pochopitelným závěrem.
Kniha mě zaujala jednak jako vášnivou čtenářku, jednak jako studentku fotografie. :) Vryla se do mě jedna pasáž o fotografii umírající ženy a jejím posledním zoufalém pohledu. Vynikající barvité používání slov, určitě od pana Pierra ještě nějakou knihu vyhledám.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura thrillery atentáty fotografie politické thrillery psychologické thrillery fotografovéAutorovy další knížky
| 2000 |  Most přes řeku Kwai |
| 1970 | Planeta opic |
| 1982 |  Fotograf |
| 1998 |  Neštěstí těch druhých |
| 1970 | Dokonalý robot a jiné povídky |
"Fotograf" je novela psaná velice čtivě, vyzrálým stylem již zkušeného autora, který přesně ví, co chce říci. Velice správně je v doslovu zdůrazněno, že Boulle je autorem, v jehož textech je vždy přítomen ironický odstup. Zvláště jsem to vnímal při čtení "Mostu přes řeku Kwai" a při srovnání románu a filmové adaptace, která podvratný, ironický a výsměšný obraz nahradila patosem zcela měnícím poselství knihy.
Ironii najdeme i u "Fotografa". Ironii, která již přednamenává nástup postmoderní literatury. Podle mého mínění tato konkrétní novela v sobě vůbec nese mnohem více, než jen příběh o jednom zkrachovalém fotografovi, bažícím po posledním sólokapru .
Je silně koncentrovaným obrazem doby, kdy se lámala moderna v postmodernu a slovo (potažmo politické ideje), ustupuje obrazu. Tedy relativně stabilní kultura založená na psaném textu ustupuje se vznikem biografu, televize a masové reprodukce obrazu, vizuálnu.
A Boulleho příběh je o posedlosti obrazem. Z mladého bojovníka za ideu se hlavní hrdina stává pouhým POZOROVATELEM. Ten již zcela chladně, s vypočteným, již postmoderně ironickým odstupem vypráví dívce, kterou fotografuje příběh svého zmrzačení, aby "alespoň na chvíli měla v očích výraz zájmu" (když už nepomůže "pár facek").
Je to nový typ člověka, jehož po válečných hrůzách fascinuje již jen vidět, nikoli jednat a který touží pouze po tom, co nejlépe tento prchavý vjem (a co je prchavějšího než právě moment smrti!) zachytit, ontologisovat...
Nastupující svět (a v něm nyní - píše se rok 2024!- žijeme) je světem vše-vidění. A esse est percipi. Tedy spíše percipi est esse.
Co není viděno, neexistuje, je bez významu.
Není náhodou, že Antonioni točí v roce 1966 svou "Zvětšeninu" a takřka ve stejné době (1965) Robbe-Grillet absolutizuje experimentální metodu čistě vizuálního, "filmového" psaní francouzského "Nového románu" v "Domu milostných schůzek (La Maison de rendez-vous)" a pak v "Projektu revoluce v New Yorku" (Projet pour une révolution à New York , 1970).
Boulle neexperimentuje s formou, vyprávění je zcela tradiční, chronologické, stylově čisté, leč předávaný význam je stejný jako u Grilleho, Sarrautové, či Butora.
Obraz, snímek, zastavený čas stojí i za smrt.