Fotograf z Osvětimi
Maurizio Onnis , Luca Crippa
Historická biografie na pomezí biografického románu vypráví osudy Wilhelma Brasse, který byl v létě 1940 internován v Osvětimi. Tam se mu podařilo přežívat díky tomu, že byl šikovný fotograf, a pro nacistickou mašinerii, libující si v přesné evidenci a dokumentaci, fotografoval vězně, ale i popravy a lékařské pokusy na lidech. Dohromady zhotovil přes 50 000 snímků. Kniha rekonstruuje pět let, které Wilhelm Brasse strávil ve vyhlazovacím táboře, a vychází z historických dokumentů a ze vzpomínek samotného autora, který zemřel v roce 2012 ve věku 94 let.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2020 , BránaOriginální název:
Il fotografo di Auschwitz, 2013
více info...
Přidat komentář
Přečteno jedním dechem. Takovéhle knihy by měly děti ve školách číst povinně, aby se stále dokola neobjevovaly zprávy, jak jsou koncentráky pouze smyšlené a nikdy neexistovaly.
Ty fotografie mluví za vše, nedokážu si vůbec představit, jaké to muselo být peklo.
Pěkné čtení, jestli se to o knize tohoto žánru dá vůbec napsat. Obdivuji hlavního hrdinu, který se i navzdory hrozbě smrti dokázal nacistům vzepřít, ba projevil neskutečnou odvahu, díky níž snad nikdy nezapomeneme...
Neuvěřitelně silná kniha, doporučuji ji každému k přečtení. Na ta zvěrstva, která se tam odehrála, nesmíme zapomenout a nesmíme dopustit, aby se opakovala.
Miluju knihy ktere vypravi o osudech obycejnych lidi pri druhe svetove valce..lec trpicich..za branami koncentracnich taboru..
Dalsi kniha..dalsi osud..dalsi obohaceni clovekem jez mel srdce a presto ze se mohl mit i tam lepe..zustal verny svemu narodu..skoda texh fotografii.mohlo jich byt vic.chybi mi tam Baska:)))
Nepředstavitelné, šokující.. Lidé, kteří trpěli bez vidiny budoucnosti, v neustálé zimě a hladu.. Kniha je opravdu jen pro silné povahy, mnohokrát jsem musela přestat číst a šokující vyprávění nejprve "strávit" ... Je mi všech těch lidí moc líto, čest jejich věčné památce !!
Kniha se dobře čte, hodně jsem již přečetla s tímto tématem, tak mohu srovnávat. Zase se dozvíme něco víc z krutých osudů v pekle. Jen mě mrzí, že právě kniha o táborovém fotografovi obsahuje tak žalostně málo fotografií. Doporučuji a doporučovala bych ji ve školách, jako povinnou četbu namísto některých zbytečných...
Takový příběh, taková spousta tragických osudů, nejhorší je to, že se to opravdu stalo. Nemám co dodat, slova nemohou vylíčit to, co cítím. Pro moje děti určitě jedna z mnoha (bohužel) knih doporučených ode mne.
Já příběhy z 2. světové a z koncentračních táborů prostě hltám. Osud Wilhelma Brasseho mi připomíná mouchu, která prolétala Osvětimí, čekající na prásknutí lepačkou, sledovala všechny ty hrůznosti, které se odehrávaly. Muselo to být neskutečně náročné, muset se dívat na lidi, o kterých věděl, že co nevidět zemřou a nemoci jim nijak pomoct :-/ Každopádně podařilo se mu přežít a akt na konci války (zanechání svědectví hrůz v podobě negativů a fotografií, které nakonec nezničil) byl statečný a sázka na buď a nebo - buď na něj přijdou, nebo ne. Skvělé.
A v člověku zůstává smutné prázdno a spousta otázek bez odpovědi..
S úctou ke všem, kdo prošli touto hrůzou, dávám pět hvězd za zachované svědectví o zrůdnosti, odvaze, bezpočtu bezejmenných, ztracených v dějinách..
Tento žánr čtu "ráda", proto pro mě některá zrůdná fakta nebyla šokující. Přesto však i tato kniha, jako snad každá z válečného období, přinesl něco nového, co mě překvapilo, donutilo odvrátit zrak od čtení a vstřebat to, v duchu s otevřenou pusou zírat na to, co dokáže udělat člověk člověku - a nemluvím jen o tetovaných zádech. Fotky uprostřed knihy si prohlédněte opravdu až k nim dojdete, nebo až po přečtení příběhu, dokážete je pak vnímat jinak.
další svědectví z Osvětimi - tentokrát z pohledu fotografa, který musel fotit ty zrůdnosti. velice krásný ač smutný příběh. člověk si ani neumí představit, co ty lidé museli prožít. v dnešní době je takových informací o KT, hlavně o Osvětimi, že mi některé věci, které popisuje W. Brasse alias jako fotograf, přijdou že nejsou ani možné - např. to, jak vězeň, sice velmi důležitý pro Němce, mohli mít určitá privilegia, dost jídla, milé zacházení. přijde mi, že některé pasáže jsou lehce poupravé oproti skutečnosti. ale jinak povedená kniha!
Pro mě další pohled do hrůzné mašinérie nacistů. Opět nové informace. A některé scény byly naprosto šílené (tetování, experimenty lékařů...).
Příběh z koncentračního tábora, vyprávění z pohledu mladého fotografa, kterého jeho zaměstnání a šikovnost možná dokázaly zachránit před smrtí. Přestože jde o vyprávění z války, v této knize nejdou autoři až na dřeň, co se týče popisů poprav. I tak jde o opravdu výjimečnou, smutnou a bohužel pravdivou knihu, doplněnou fotografiemi. Za mě určitě ano, stále je nutné si připomínat, jak strašná a krutá válka byla.
Od r.2010, kdy jsem dočetla knihu Rudolfa Vrby: Utekl jsem z Osvětimi, která pro mě byla tou nejlépe napsanou knihou v historii, se jí tato kniha vyrovná, ne-li ji převýší. Četla se tak perfektně, že si myslím, že o zařazení do povinné četby by nemělo být pochyb!
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem na toto téma přečetla. Strhující, mrazivé, bez zabředání do zbytečných popisů a vysvětlování historie. Při čtení se cítíte, jako byste tam byli a vše zažívali spolu s vypravěčem. Doplněno úžasnými fotkami, které musí na každého silně zapůsobit. Vidíte ty výrazy, oči, strach nebo odhodlání v každé tváři... a čtete příběhy, které se přímo týkají vzniku některých z těchto fotografií. Silný zážitek. Určitě doporučuji.
Svíralo se mi srdce, místy se mi chtělo zvracet, místy plakat.. Přesto přečteno téměř jedním dechem.. Ano, tato kniha by měla být zařazena mezi povinou četbu.
Téma koncentračních táborů bylo v knižních publikacích zpracováno mnohokrát, avšak v této knize můžeme nahlédnout na Osvětim z jiného pohledu, z pohledu fotografa. Příběh, který vypráví a skutečně se stal, je velmi osobitý a lidský v tomto nelidském prostředí. Wilhelm Brasse plní rozkazy nacistů proti své vůli, jako všichni vězni, protože chce přežít. Napříč tomu nikdy nezradí svou vlast, neztratí svou hrdost a neodmítne pomoc ostatním, pokud to je v jeho silách. Přidá se k odboji a snaží se uchovat snímky, které dokumentují všechny hrůzy, i kdyby ho to mělo stát život. Kniha je napsaná poutavým způsobem bez známek sebelítosti, navíc doplněná autentickými snímky, které se dochovaly. Určitě doporučuji přečíst všem, které toto téma zajímá.
Vlastně k tomu ani nemám pořádně co říct. Všechno už je napsané níže a zcela to vystihuje knížku. To prostě nejde hodnotit jinak. Přečetla jsem na podobné téma už vícero knih a stále se podivuju nad tím, jak se to mohlo vůbec všechno stát.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) Josef Mengele holokaust, holocaust Wilhelm Brasse, fotograf, 1917-2012
Kniha, která se dá přečíst opravdu jedním dechem. Příjemné čtení, i když o nepříjemnostech.