Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1267
1267
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
Bohužel jsem nečetla najednou a tak jsem si při četbě připadala jako Popelka, která třídí hrách a popel - co je současnost, co jsou vzpomínky a kdo je zase tohle. Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha tak nebavila. Asi nějaké špatné konstelace hvězd.
Marně jsem hledala myšlenku nebo hlubší smysl celého příběhu.
Nenašla jsem.
Bavil mě způsob vyprávění.
Nutil mě být stále ve střehu.
Bylo zajímavé sledovat myšlenkové pochody hlavní postavy, i když byla trochu mimo.
Super název. Velká kampaň, chytlavé motto, nesympatická autorka. Chtěla to udělat jinak, ale moc to nevyšlo. Nejprodávanější autorka potřebovala rychle peníze. Příběh vo hovně. Méně namyšlenosti a více talentu.
Tak asi takhle nějak ta celá knížka vypadá včetně stylu psaní :)
Neskutečná slátanina. Nešlo se snad ničeho chytit. Příběh, jestli tam vůbec nějaký byl, absolutně nedával smysl. Škoda papíru.
Já myslím, že hlavním záměrem autorky bylo, abychom při čtení měly podobné pocity jako hlavní postava Vladěna, která se snaží kamsi utéct před svým vlastním životem. Je nešťastná, zklamaná, ukřivděná, nepochopená, životem zkoušená a k tomu všemu se jmenuje Vladěna. Nechtěla jsem být jako ona, Chtěla jsem ji snad i pochopit, proč je právě taková jaká je a v knize nalézt pro Vladěnu i nějakou cestu k lepšímu životu. To už však autorka nechala na nás.
Ano, je fakt, že kniha působila chaoticky a chvílemi nešlo pochopit, o čem vlastně hlavní hrdinka mluví. Jako kdyby z ní mluvily tři osoby.. ale na druhou stranu mě ty prolínající-se příběhy tak pohltily, že jsem měla chuť číst dál a dál.. a najednou byl konec. Takže za mě sice nesmyslné, ale naprosto čtivé
Tohle bylo pro mne těžké čtení. Nesedl mi styl psaní autorky a atmosféra v knize také nebyla pozitivní, i když to souviselo s tématem knihy. Hlavní postava mne místy velice štvala a nechápala jsem její myšlenkové pochody, ve kterých jsem se ztrácela. Byla to má druhá kniha od této autorky a nevím, zda se budu pouštět do dalších.
Chvilku mi dalo, než jsem se začetla. Přeci jen, RT má svůj styl psaní, který né každému čtenáři sedne.
Na příběh musíte mít vyloženě chuť, jinak vás nebude kniha bavit. Naštěstí jsem se trefila a kniha mě bavila. Nečekejte teda od toho nic světoborného, ale jako taková oddechovka (třeba na dovolenou) je to fajn. Jsou tam i vtipné pasáže (což mě mile překvapilo).
Řekla bych, že se tady RT inspirovala maličko svým životem. Nechám na každém z vás, kdo četl nebo číst bude, co mám na mysli.
Ani se mi nechce věřit, že jsem to dočetla. Myslím, že jsem cítila jak mi při čtení klesá IQ ...
Bože, ta Vladěna, ta mě vytáčela. Jsem se u čtení vždycky tak naštvala. Fascinuje mě, že knížka byla vlastně o ničem, ale přesto jsem ji přečetla s chutí, i když naštvaná.
Bojím se, že jsem po přečtení začal nenávidět ženy.. Ty střelené určitě.
Když to bolí, aspoň víš, že žiješ.
Ehm, no při poslechu této knížky mě bolely uši a to ne díky paní Plodkové (její hlas byl jako balzám), ale kvůli obsahu. Takže ano tato kniha mě probrala k životu, tolik nadávek, znechucených obličejů a plácání se do čela jsem opravdu potřebovala :D
Vladěna je na pokraji rozvodu, a tak ukradne auto a rozhodne se odjet co nejdál, na cestě polemizuje o svém hrozném dětství, o příšerne matce i o tom jaká matka se stala z ní.
Celkově se to může zdát jako super nápad, ale to zpracování je šílenost. Nevím jestli autorka snupala veverky nebo se jí zdál divný sen a podle toho to napsala, ale tohle je velký špatný.
Řešit křivdy staré 35 let? Pořád dokola? Proč?!
K čemu?!
Tohle pro mě byla ztráta času.
Knihy od paní Třeštíkové mám ráda,ale tohle bylo pro mě zklamání. Divný styl psaní,moc chaotické.
Hrozný styl psaní, některé věci jsem louskala víckrát, abych pochopila o co šlo.
Foukneš do pěny mě docela zklamalo, zřejmě na základě toho, že jsem čekala něco, co od autorky znám. Jenže tentokrát mi styl jejího psaní přišel cizí. Čtivé to celkem bylo, to ano, jinak bych to nedočetla, ale motivoval mě spíš nízký počet stran.
Můžu ocenit ústřední myšlenku, bavilo mě jak Vladěna prostě jede a jede... až jsem čekala, jestli na konci sjede do moře, když už není kam jet, protože pevnina končí. Jenže Vladěna byla zároveň úplně deformovaná svým životem a nemohla jsem ji chvilkama vystát.
Napadla mě akorát myšlenka, že bych to možná vnímala jinak, kdybych třeba měla vlastní Robin nebo vlastního Josefa... nebo vlastní Pepu. Třeba knížku za 25 let vytáhnu.
Tohle bylo těžké čtení. Na konci jsem musela číst znovu od začátku. Vyvolalo to ve mě obrovské emoce. Sama si procházím určitými těžkostmi, ale srovnat to nelze… jen si uvědomit, že mnozí jsou na tom mnohem hůř.
Ta pani byla na drogach kdyz to psala?
Jinak si nedokazu vysvetlit tu neskutecnou zmatenost.
Druhou moznosti je, ze autorka zrovna prochazela depresi, cemuz by ten pribeh zoufalstvi celkem odpovidal.
Knížku jsem nedočetla a odložila po pár stránkách, přišla mi strašně zmatená, těžce psaná, nebavila mě.
Zmatená, ale dost smutná kniha. Prvních pár stránek mne dost vyděsilo. I přesto ale Třeštíková v knize hezky popsala zmatené pocity ublížené ženy.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Lehká oddechová, nemusí se při cteniz moc přemýšlet. Jako letní knížka do ucha dobrý