Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1267
1267
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
První půlka chaotická, vodopád neuspořádaných myšlenek, což by samo o sobě nevadilo, kdyby člověku sedla hlavní postava, okolo které se točí celá kniha.
Ale nešlo mi s ní sympatizovat ani za nic. To přišlo kapku až v druhé části, kde člověku dodatečně začne minulost a osobnost této osoby dávat hlavu a patu.
Takže, určitě je to lepší, než Veselí, ale ta plochost příběhu a chlad na každé straně jejich knih je tu pro mě pořád.
Vyskytly se zde sem tam absurdní situace, kterým se člověk zasměje a pár odstavců bylo i na zapsaní pro svou hloubku, ale jako celek to na mě nezafungovalo, takové nafouklé nic....jako když foukneš do pěny.
Nejsou to Bábovky, není to Osm a rozhodně to není Veselí. Je to prostě něco úplně jiného, než jsem zatím od Třeštíkové četla. Z literárního hlediska je to dobré, hodně dobré. Jak je u autorky zvykem, není všechno podané polopatě, je třeba se lehce zamýšlet, dovozovat... Některé úryvky mi asi zůstanou v paměti už navždy. Hezké slovní obraty, pěkný a čtivý jazyk.
Jen prostě je to jiné... Hlavní hrdinka je už starší, než ty v předchozích knihách, takže už má jiné problémy a je víc životem odrbaná.
Myslím, že pokud jste třicátnice a v předchozích knihách jste se našly, je nebezpečné to číst, protože tohle je něco jako pohled do budoucnosti. Do budoucnosti která asi většinu z nás nějakým způsobem potká.
Nekontrolovatelná směsice ničeho. Nechápu o čem to bylo, co tím bylo myšleno, proč to šlo tolik do hloubky a proč to nebyla jen další pohodová kniha, kterou bych si s radostí přečetla a pak ji odložila dál... Přečetla jsem knihu horko těžko, a stejně tak všechny knihy od Třeštíkové, a líbili se mi pouze Bábovky.
Kniha FOUKNEŠ DO PĚNY je první kniha, kterou jsem přečetl od Radky Třeštíkové. Tato kniha má prozatím na Databázi knih velmi nízké hodnocení, ale z mého pohledu si myslím, že kniha si zaslouží vyšší hodnocení. Nepochybně se asi nebude jednat o TOP knihu, kterou autorka napsala, ale bohužel nemůžu porovnat tuto knihu s jejími dalšími knihami, poněvadž jsem je nečetl. Časem se třeba odhodlám a některou její knihu vyzkouším. Kniha je spíše určená pro ženy, ale mne také zaujala. Knihu hodnotím na 80 %.
V anotaci se nevyskytuje mnoho informací o obsahu knihy. V knize se střídají časové roviny. S hlavní hrdinkou jsem nesouhlasil s názorem na nevěru a nelíbily se mi také některé věci, které podnikla. Mnohdy se chovala iracionálně a myslím si, že mnoho žen, které budou číst tuto knihu, se také budou podivovat nad jejím chováním.. Na druhou stranu to přinášelo zase něco jiného, netradičního. Je pravda, že autorka někdy používá dlouhá a rozvětvená souvětí, ale myslím si, že v celku to bylo pochopitelné až na nějaké výjimky. V knize jsem také nalezl zajímavé myšlenky, které jsem si poznamenal.
Kniha má pěknou obálku. V úvodní a závěrečné části se nacházejí modré a fialové strany. Je škoda, že kniha nevyšla v pevné vazbě, ale v paperbacku. Čtenářky, které mají rády tuto autorku, mohou vyzkoušet tuto knihu a vytvořit si vlastní názor, jestli se jim kniha bude líbit, anebo ji budou považovat za „nejslabší“, kterou napsala.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
… nikdo z nás není tak rychlý, aby ho špatný osud nedohnal, když se rozhodne, že za ním poběží.
Znervózňují mě lidi, co jsou schopni takhle spontánně, nekonfliktně a přátelsky narušit můj osobní prostor, nenápadně se do něj vetřít, vnutit mi myšlenku, že jsem je k sobě sama pozvala, fascinuje mě jejich bezprostřednost a srdečnost, připadají mi lepší než já, ale nejsou, nejsou lepší, jsou jenom jiní a kvůli tomu milému úsměvu to mají mnohem jednodušší, protože jim všichni věří.
… člověk pořád o něčem sní, a když to konečně má, tak je kolikrát dost rozčarovaný z toho, jaké to ve skutečnosti je, ale nebude si stěžovat, k čemu by to bylo?
Nejde přece jen o to, jít pořád hlouběji, není nutné se dotknout dna, je důležité, dotknout se těch správných věcí, některé z nich plavou na hladině, akorát jste si jich zatím nevšimla.
Když to bolí, tak aspoň víš, že žiješ.
Touto knihou se mi paní Třeštíková trefila do noty. Hlavní hrdinka má šílené jméno, ale po chvíli čtení zjistíte, že má šílené vlastně skoro všechno. Překonala toho hodně, na jednu osobu možná až příliš. Matka alkoholička, otec po smrti, dcera nemocná a manžel chorobný záletník. Proto jsem její cestu na “konec světa” pochopila. Udělala bych to stejně. I se všemi šílenostmi, co na cestě zažila.
Kniha se četla hezky, lehce... i přesto, že to nebylo úplně hezké.
Jedno mi ale vysvětlete. Proč každá autorčina kniha vypadá jinak? V knihovně to vypadá přímo strašně!! A tato novinka tomu nasadila korunu.
Když si kupuji knihu od Třeštíkové, očekávám od ní pohodové nenáročné čtení a toho by se měla držet. Tenhle nekontrolovatelný tok myšlenek a předlouhých souvětí je nad mé síly. Nejsem schopna se začíst a je to jedna z mála knih, kterou odkládám.
Gratuluji všem těm, kteří v knize dokázali vyčíst příběh.
Knížka je zvláštní směsí vnitřního monologu, vzpomínek a popisu přítomného děje. Zpočátku se mi špatně četla, ale postupně, jak jsem si na tento styl zvykala, se četla jedním dechem. Vladěna mi, jako většina autorčiných hrdinů, k srdci moc nepřirostla, přesto jsem ráda, že jsem knížku četla. Je prostě jiná a není pro každého čtenáře. Mně se to líbilo, ráda střídám různé žánry a styly psaní, a vůbec by mi nevadilo, kdyby autorka u tohoto stylu psaní zůstala.
Absolutně mě to nebavilo. ... neustálé přeskakování v ději a v divných, místy ujetých myšlenkových pochodech hlavní postavy, která je protivná nejen sama sobě, ale i mně :-) Škoda; To prší moře, Bábovky a Osm jsou fajn, do Veselí jsem se radši už nepouštěla a tuto jsem též neměla kupovat. Inu, zvědavost byla silnější, ale asi holt nejsem cílovka :-)
Radka překvapila, jakási kontroverze, každému se nezalíbí a své literární přívržence nemilosrdně vyselektuje. Nová knížka nejde v řadě Bábovek, Osm či Veselí. Je to výstřel, pro literární požitkáře. Není to četba ke kafíčku, ze začátku ztracení, postupem času se rozjede kolo díky kterému pochopíme vnitřní pohnutky, životní příběh hlavní hrdinky Vlaďky s elektromobilem. Díky autu může hlavní hrdinka ujet, ale zároveň se jaksi sklidnit.
Absolutní smršť obratů, přirovnání, je vidět Radky láska k literatuře :) - "zařízne se jako střepy do hlavy", "i chlap bez erekce má větší koul než já", "slova jsou málo na příběhy, co si nosíme uvnitř"
"S někým, komu nevěříš, nejde žít, ani když chceš věřit tomu, že to půjde."
Radka Třeštíková umí psát. Její poslení kniha mě naprosto okouzlila. Ještě cítím ten zmatek a úzkost. Opět jsem věřila každému slovu, každé situaci. Rozervaná Vladěna, nad kterou bych brečela, nebo jí nafackovala. Nic mezi. Styl mi opravdu seděl, nemám ráda, když mi autor vysvětluje, nebo mi snad i radí, jak se mám cítit. Autorka atmosféru navodí pouhým rozhovorem, nebo zdánlivě nevinnou vzpomínkou. Radka Třeštíková mě vždy překvapí příběhem v příběhu, o kterém jsem nikdy nečetla, ani neslyšela. Knihu doporučuji všem, obzvlášt zatoulaným ženam.
Upřímně tato kniha mě příliš nezaujala, nedokázala jsem se začíst...
Poměrně lehko jsem se ztrácela v ději.
Do hlavní protagonistky jsem se nedokázala vcítit a byla mi velice nesympatická. Možná ještě nedokážu pochopit její pocity a trable. Je dosti pravděpodobné, že nejsem správná věková skupina pro tuto knihu.
I přes to jsem knihu dočetla a ve výsledku mi nepřišla tak špatná, ale rozhodně jsem četla mnohem lepší knížky.
Zpočátku jsem se obtížně orientovala...CVAK... začetla jsem se a nechala se pohltit vlnou zpackaného osudu. Na konec musím řici, že to bylo působivé.
Vladěna, segedín a Kryl. Tohle jsem nečekala a po prvotním zmatku ve větách, slovech i ději, jsem se do knihy naprosto ponořila. Trochu mi to připomnělo knihu Eleanor se má vážně skvěle a trochu sbírku básní z který naposlední chvíli vzešla kniha. Smutná a tíživá, vtipná a tragikomická. Za mě dobrý!
Příběh vypráví o ženě po čtyřicítce, které se rozpadlo manželství. Její dcera s ní nevydrží, její manžel má novou přítelkyni, a tak mu šlohne super eko auto na elektřinu, a rozjede se neznámo kam. Cesta bez cíle, při níž přemýšlí nad svým životem, zkoumá svoje stárnoucí tělo a vzpomíná na nešťastné dětství.
V knize je Radčinu stylu známé proplétání životních osudů postav, přímost, opravdovost nesnází, které se v životě stávají (taková ta syrová upřímnost, "takhle to prostě je", která je Čechům blízká). Oceňuji, že je kniha na vlně road tripu, kde se objevují cizí lidé s vlastními problémy.
Bohužel příběh trpí podivnými, snad filozofickými myšlenkami, které nedávají smysl a náhodně se i rýmují. (Kamarád to po ukázkách zhodnotil jako pseudointelektuální pokus.)
Trochu mi přijde, jako by to psal někdo, kdo si předtím něco dal, jestli mi rozumíte. Nějak jsem nakonec vyselektovala tu hlavní, rodinnou linku, co mě zajímala, ale orientace v tom všem mi trvala docela dlouho.
Kdo čeká román ála Bábovky, má smůlu. Toto je příběh jedné nervově zhroucené ženy, v polovině života, s rozpadajícím se tělem a životem.
To je pecka! Sice né taková jako ostatní knihy od této autorky, ale zaujala na první dobrou. Místy jsem se sice ztrácel a myslel, že to snad nedočtu, ale po několika stránkách jsem nedal knihu z ruky. Dlouhé souvětí mi nevadí, mám je radši než krátké věty, přijdou mi víc do hloubky. Knihu jsem si půjčil na doporučení, že si mám něco přečíst od autorky, ale byla mi doporučena jiná publikace, kterou jsem nesehnal. Tato mě namotivovala na další.
Už od prvních slov je cítit, že kniha bude jiná než autorčiny předchozí knihy. Dlouhé monology hlavní hrdinky, kde se propojuje několik časových linií se ze začátku zdají matoucí. Postupně ale do sebe všechno začne zapadat. Rozhodně oceňuji, že je kniha jiná a jde proti proudu. Styl psaní je místy poetický, chaotický...ale asi tak přesně se člověku v hlavě honí myšlenky.
Jak už je psáno v předchozím komentáři, tuhle knihu si buď oblíbíte nebo ji ani nedočtete. Za mě je to ale zajímavě napsaná kniha o psychice, vztazích a nalezení sebe sama.
S knihami Radky Třeštíkové je to jako na houpačce. Jedna skvělá, další mnohem slabší. Jedna pohltí masy čtenářů, další si najde jen pár nadšených fanoušků. A obávám se, že to druhé je i případ tohoto románu. Buď si ho zamilujte, nebo ho ani nedočtete. Pokud rádi sledujete myšlenkové pochody postav, vyžíváte se v delších souvětích a nevadí vám, že se místy budete v monologu hlavní hrdinky ztrácet asi úplně stejně, jako se ztrácí pěna ve vaně, tak je tohle kniha pro vás. Styl psaní je až poetický - místy mi to vadilo, jindy jsem autorčiny formulace ocenila (překládat bych tohle dílko opravdu nechtěla). Přesah tady je, ale jen málo čtenářů ho dokáže odhalit a ještě méně z nich ocenit.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Četla jsem všechny knihy až na Foukneš do pěny. Radka Třeštíková píše dobře, ale přirovnávat ji k Vieweghovi v sukni nelze. Viewegh v sukni u mne je Simona Monyová, ale na tu už se zapomnělo.