Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1296
1296
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.... celý text
Přidat komentář
Je mi líto, ale tuhle knihu jsem dal sotva do poloviny. Střídání časových rovin, pro mě nezajímavá postava a dění kolem ní. Vulgárno, prázdnota, ale samozřejmě i kvalitní jazyk autorky, kterou za její předchozí tituly miluji, tentokrát ovšem nesedlo.
Nebylo to špatné, ale nebylo to ani nijak zvlášť dobré. Přečetla jsem to se zájmem, některé pasáže se mi dokonce hodně líbily i způsob struktury příběhu, který se postupně skládal do sebe, se mi líbil, možná to bylo to nejzajímavější na celé knize. Zato některé části jsem měla chuť přeskakovat, zejména dialogy, hlavně ty telefonické rozhovory byly nudné a nikamnevedoucí. Pološílenou hlavní hrdinku ani nemám chuť komentovat, ale její stav a počiny rozhodně nebyly způsobeny klimakteriem a celkově mi vyzněla dost nepravděpodobně.
Kdyby šlo na nepěkné věci zapomenout začínala by se Vladěně nová etapa života lépe
Vůbec jsem nebyla schopná pobrat to střídání časů a postav, kdo je kdo, a kdo je kde, takže jsem si to čtení moc neužila. V půlce jsem se dokonce chtěla vrátit na začátek, že musím být prostě pozornější čtenář... nakonec jsem to neudělala. Celkově zklamání, i když stále platí, že mám RT moc ráda jako autorku i jako člověka. A další její knížku budu opět číst mezi prvními...
Zklamání. Po pár prvních stránkách jsem knížku odložila. Po čase jsem se k vrátila ale vůbec mě nebavila. Za mě nejhorší kniha autorky.
Takle knížka se mi líbila, zoufalost situace a pocity hlavní hrdinky se mi zdály dost dobře popsané, jako, kdyby autorka byla v její hlavě a četla ji myšlenky. Jedná se o zajímavě psaný příběh líbí se mi prolínání časů. Je to moc smutná životní situace asi jako každý rozchod.
(SPOILER) TROŠKU SPOILERŮ :) Radka Třeštíková mě baví. Její knížky mají jednu zvláštní vlastnost - pořád vás drží v napětí a čtete dál, protože čekáte, co přijde. Přemýšlíte nad tím, jak hlavní hrdinka dopadne. Bude to dobrý? Nebo snad spáchá sebevraždu? Vlastně do poslední chvíle nevíte ( a často nevíte ani po poslední větě, takže pro ty, co nenávidí otevřené konce, nedoporučuji). Že je knížka plná pocitů, flashbacků a babrání ve vlastních zklamáních a selháních? Proč ne, i takhle se to dá dělat. Co však autorce neumím odpustit, je to všeobjímající depresivno, které najdete ve všech jejich knihách. Pokud chcete život vnímat jako krásný a plný možností, knížky od Radky Třeštíkové nečtěte. Hrdinky jsou vesměs na facku nebo minimálně na psychiatra. Po přečtení mám ale pocit, že je všechno špatně, všichni kolem mě jsou psychopati, ženy jsou nechutné, nerozhodné a neumí se ozvat a život vlastně stojí za ...... :) A to rozhodně nejsem příznivcem plytkých románků, které vždy končí happyendem a svatbou s miliardářem. Ne ne ne, ale všeho s mírou.
Vnitřní monolog zraněné ženy, která se snaží utéct sama před sebou, ale vlastní myšlenky vypnout nejde. Dobrá kniha, má spád, dobře se čte, po dočtení chvíli rezonuje. Myslím, že se RT chtěla vymanit ze škatulky autorky ženských románů k plážovému čtení a chtěla napsat něco úplně jiného, a to se jí opravdu povedlo. Ono je to vlastně skvěle napsané, je to hodně experimentální, rozhodně to není román. Bohužel si myslím, že se to nedostane ke správnému publiku, protože Třeštíková.
Autorka se rozhodla nehrát na jistotu, a to považuji za skvělé. Při čtení jsem měl pocit, že se někdy necítí být silná v kramflecích, některé scény se na spisovatelské pánvičce lehce připekly, ale příběh Vladěny ve čtenáři rezonuje. Kniha budí emoce - některé negativní reakce plynou z jiného očekávání, vnímání hodnoty knihy dle sympatií k hlavní postavě nebo nepochopení děje. Na mě kniha zanechala pozitivní stopu. Žádnou jinou knihu od autorky jsem zatím nečetl, jejím působením na sociálních sítích a v médiích jsem nepolíben.
Příběh knížky sleduje roadtrip ženy, která si musela v životě projít nepříjemnými věcmi a není to silná hrdinka tak, jak je můžeme znát z jiných románů. Oceňuji, že byť se její chování často jeví jako přehnané, reflektuje pěkně dopad některých kritických životních událostí, proti kterým se mnohdy nedá bránit. Z románu cítím snahu o zamyšlení nad tím, že každý jsme jinak zatížen a jinak vybaven ke zdolávání psychických zátěží. Život není jenom o silných osobnostech, které vše po boji překonají, ale i o těch, kteří se z drápů svých potíží nedokáží vymanit. Dokážeme jejich příběh přijmout a nebo je odsoudíme?
Odsoudit je snadné jako když foukneš do pěny. Já si koupel užil, ač jsem to vůbec nečekal. Snad bude autorka v podobném způsobu pokračovat, určitě se dá tento styl ještě do detailů vybrousit.
Zralá knížka, zralé emoce, autentická, každé slovo na svém místě... Klobouk dolů, autorka vyzravá před očima. A je pravdou, že na knížku s tímto tématem musíte být naladění, abyste se spolu potkali...
Mám ráda styl psaní Radky Třeštíkové, je to jako proud toho, co se vám děje v hlavě a co nikomu neříkáte.
Každopádně Foukneš do pěny ani nenadchne, ani neurazí. Na oddech parádní!
No, Třeštíkovou mám ráda asi tak pade na pade..Tato kniha na mě zpočátku působila velmi podivně a zmateně. Ale nakonec to tak zlé nebylo. Děj byl zvláštní, ale styl psaní mi docela sedl, ani příběh ve finále nebyl tak zlý, takže jsem ji měla přečtenou za chvilku.
Mně se to prostě líbilo! Ano, začátek byl trochu složitější než si člověk zvykl na přeskakování časových linek a než se pořádně začetl, ale já tu Vladěnu vlastně chápu. První (anti)hrdinka od R.T., která v některých případech jedná impulzivně a iracionálně, ale vlastně proč ne. Tak to v životě chodí. Všichni se tak někdy chováme. Forma a styl mě nevadila, naopak se to vymykalo všemu normálnímu a bavilo mě, že mě knížka vlastně pořád držela ve střehu (skoro jako u odborných knížek, kde musíte text také 100 % vnímat). Nejlepší část byla scéna v autě všech generací "holek", podobně by ten rozhovor probíhal i u nás. :) Za mě tato knížka patří do autorčiných TOP 3.
Málokdy mám po přečtení knihy pocit, že vlastně nevím, co bych o ní napsala. A přesně tento pocit zažívám teď, po dočtení Foukneš do pěny.
Řadím se mezi jednoznačné příznivce této emocionální smršti, ale cítím, že zrovna nejsem v tom pravém období a v tom pravém nalazení, aby ve mne kniha zanechala kýžený efekt. Ne nadarmo jsem si hned po dočtení knihy řekla, že si ji budu muset přečíst ještě jednou.
Chyba možná byla v tom, že jsem k ní, i přes četná upozornění, přistupovala jako k odpočinkové četbě, a jelikož mám Třeštíkovou načtenou celou, tak nějak jsem neměla potřebu se na knihu emocionálně připravit. Což byl možná ten problém.
Už po pár stránkách mi kniha dala jasně najevo, že tohle odpočinek fakt nebude, že tady se budeme nořit do světa pocitů, představ, minulosti a nostalgie.
Za mě je to obrovská pecka, je skvělé sledovat, jak autorka dokáže po knihách, jako jsou Bábovky nebo Osm, napsat něco takového.
Nádherná práce se stylistikou, nádherná práce s metaforami, několikrát jsem se přistihla, jak si znovu pročítám odstavec, jelikož mě naprosto zaujala větná výstavba nebo zvukomalebnost slov, několikrát jsem se taky přistihla, jak si sama v sobě rekapituluji a přehodnocuji některé pocity a myšlenky.
A přesně tyhle hloubavé a rozhárané pocity od knihy chci!
Sofistikovanější názor asi budu schopna dodat až po druhém přečtení knihy, co však můžu říct už teď je to, že kniha opravdu stojí za to!
(Mrzí mě, že to musím napsat, protože autorčiny předchozí knihy jsem si užila, ale) toto snad napsala Irena Obermannová s Richardem Krajčem!
Už z předchozích knih vím, že autorka umí napsat věrohodné postavy a podat výstižné myšlenky - nicméně ve Foukneš do pěny je čtenář musí preparovat z hromady vzletných, ale prázdných slovních obratů, kterými je kniha doslova zaplevelená. Chápu, že byl to zřejmě tvůrčí záměr, což nic nemění na tom, že plácat se ve spoustě kýčovitých vět opravdu nebyl zrovna dechberoucí čtenářský zážitek. Za mě krok vedle.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Fakt zajímavé čtení. Byla to první kniha od autorky a inspirovaly mě k jejímu přečtení právě různorodé názory, které se ke mně o knížce dostaly. Strašně mě bavilo, jak se linky příběhu prolínaly. Nějak od knížky čekám, že mi dá trochu "zabrat". Asi nechci jen jednoduše proplout příběhem, bavilo mi o tom přemýšlet a ujišťovat se, že udržím linii. Jazyk byl krásný, texty od Kryla seděly. Vladěna byla převážně hrozná. Bylo tam pro mě spousta spíš nepravděpodobných scén, ale ani to neubíralo na zážitku a nebránilo mi se nad nimi zamýšlet. A ve mně příběh naopak vyvolával pocit, jak se mám krásně. Nenavodil mi jakoukoliv depresi. Neztotožnila jsem se s žádnou postavou příběhu, ale díky nim jsem si uvědomila, jaké štěstí mám v životě asi já. Díky často negativním recenzím od jinak skalních fanoušků mám skoro strach, přečíst si předchozí autorčiny tituly (ale už jsem si je společně s tím posledním koupila, nic jiného mi nezbyde), protože mě tahle kniha rozhodně potěšila a ráda si přečtu další z podobného těsta. Držím Radce moc palce, jen tak dál.