Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1296
1296
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.... celý text
Přidat komentář
Crazy one woman road movie. Předchozí knížky autorky se mi líbily mnohem víc. První dvě třetiny byl zmatek vzpomínek, myšlenek a představ hlavní hrdinky, až poslední třetina mi začala dávat smysl. Četla jsem dál jen z úcty k autorce a kvůli pointě, která však nepřišla. Tento styl psaní nemám ráda, takže mně knížka nesedla.
Nelíbilo...neporozuměla jsem hlavní hrdince, spíš mi lezla na nervy...a to nemluvím o její matce...
Tak tedy pokud jsem někdy četla příběh skutečně o ničem, bylo to tohle...Ze začátku jsem si říkala, že to prostě nedám,nelogicky poskládané duševní zvratky hlavní hrdinky, která pravděpodobně trpěla jen jediným problémem a to, že neměla nic jiného na práci než se vrtat v sobě...absolutně nesympatická nanynka, kterou jsem nedokázala ani pochopit, natož jí fandit... nějak nevím, proč se o paní Třeštíkové neustále píše jako o naší nejlepší autorce, protože alespoň podle mne jsou daleko lepší...např. příběhy paní Morštajnové jsou minimálně o level úplně jinde...za mne, i když jsem knihu (unuděna k smrti) nakonec dočetla, doufajíc, že tam nakonec něco bude, ale nebylo - nedoporučuji, je to ztráta času číst...Původně jsem chtěla knihu po přečtení poslat své mami (vášnivé čtenářce), aby si jí také přečetla, ale příběh je tak trapný až je mi stydno, že jí raději založím někam hluboko do knihovny a kdyby to nebylo barbarské, tak jí rovnou vyhodím do koše...
Bohužel. Kdybych nebyla chronický dočítač, tak ji nedám. Prvních 30 stránek působí jako náhodně generované věty, neustále se snažíte pochopit kdy je teď a kdy bylo předtím, kdo je kdo. Celý je to hroznej zmatek. Příběh silný, ale forma tentokrát moc špatná.
Hlavním nedostatkem této knihy je, že se Třeštíková netrefila do vkusu mainstreamového čtenáře. Ale já bych řekla, že to byl záměr. Nebaví mě ty neustálé kritiky všech chytráků. Je pravda, že jsou knihy, které se mi od ní líbily více, ale i tahle nebyla špatná. Baví mě její styl syntaxi. Baví mě její humor. Baví mě to, že jsou jí všechny ty kritiky u ..... a píše, co zrovna chce. Navíc si člověk při čtení této knihy uvědomí, jak moc se má dobře. Takže za mě dobrý!
Asi takhle...nebylo to tak dobré jako Veselí, ale ani tak špatné, jak by se podle komentářů některých čtenářek mohlo zdát.
Knížka plná pocitů a dojmů, v níž se příběh dozvídáme jen jaksi mimochodem. Neotřelý styl - jako když foukneš do pěny a pomalu odhaluješ, co se pod ní skrývá.
Pořád jsem čekala na nějakou poctivou zápletku, ale bohužel. I závěr chyběl, ale to už je taková klasika. Kamarádce bych rozhodně nedoporučila.
Napoprvé jsem knihu po třiceti stranách zaklapla a naštvaně odhodila..a hned dala inzerát na knižní bazar.
Ale protože knihu nikdo nechtěl koupit, a začaly se množit kladné recenze, dostala jsem druhou šanci. A jsem ráda!
NEBUDE TO LEHKÉ, ALE BUDE TO JÍZDA.
Třeštíková to píše hned na obálce, a je to pravda.
Napodruhé jsem se do knihy pustila po hlavě, stejně jako hlavní hrdinka Vladěna. Můj návod jak si knihu užít, je zkusit ji slupnout na jeden zátah, prostě číst stejným tempem jak rychle ubíhají myšlenky Vladěny. Jako byste za dvě hodiny měli vystupovat z vlaku a do té doby to chcete přečíst ... V ten moment se dostávám do kolotoče činů a emocí a je to opravdu jízda.
Dát tak nesympatické postavě, tak nesympatické jméno je nápad za milion. Moc se mi líbily i linky vedlejších postav..Pierre, Chantal, Miriam..naopak bych ubrala popisů stydkých pysků a nezdravého sexuálního chování.
Úplně tady cítím touhu autorky vymanit se ze složky nenáročných ženských románů, které jsou sice fajn ale plytké. Myslím, že tahle kniha je pěkným sítem pro čtenáře, jestli to byl krok dobrý, se uvidí časem.
Ač skoro nerada, musím uznat, že kniha cca od půlky nebyla tak špatná, jak se na začátku zdálo.
Ať chci, nebo ne, musím se zeptat - proč tolik negativních reakcí vzbuzuje tato kniha? Četla jsem pomalu, analyzovala každou myšlenku, každé slovo.. A nic! Absolutně nic špatného jsem neobjevila... Naopak!
Po těžším začátku (proto čtyři hvězdy), kdy si člověk musí zvyknout občas na rychle přeskakující myšlenky mezi časovými rovinami, jsem objevila příběh ženy. Ženy jejíž životní džbán tolerance, mlčení, potlačované bolesti, strachu, neopětované lásky a pochopení jednoduše přetekl..
Ženy, která musela po všech těch letech utéct a pokusit se nalézt alespoň střípek chybějící rovnováhy (ať už některé její činy na cestě hledání sebe samé byly jakkoliv zvláštní).
Kniha ve mně vyvolala prapodivné pocity úzkosti a strachu. Je jakýmsi strašákem... Ukázkou nevyzpytatelnosti některých rozhodnutí a "dobrých úmyslů"...
Někdy se může zdát, že jedinou záchranou před propastí je pocítit bolest. Protože když cítíš bolest, tak žiješ...
Někdy stačí prostě jen fouknout do pěny...
Byla to jízda. Děkuju!
(Vám co se to nelíbilo a přišlo moc zmatečné... buď jste četli zbytečně rychle nebo potřebujete dozrát. Nebo obojí.)
S Radkou Třeštíkovou mám takový zvláštní vztah. Jako osobu ji moc nemusím a jako spisovatelku tak 50/50. Bábovky super, ale Osm mě zklamalo. Veselí jsem nečetla, všichni mě odrazovali, že to není dobré. Na novinku jsem se těšila a zajímalo mě, co to bude. A bylo to ... zvláštní. V první polovině jsem si zvykala, druhá už se četla snadněji. I přesto mi 250 stran trvalo skoro 14 dní.. kniha se musí číst pomalu, protože je poměrně složitá a rozhodně to není pro každého.. je škoda, že ji někdo zde odložil, protože překousat a hlavně si zvyknout na jazyk, vyžaduje čas.. ale stojí to za to.. vnitřní monology a fakt že se tam vlastně nic neděje chtějí opravdu čas.. já to tomu dala a nelituji. Nejraději bych dala 3,5 hvězdiček, ale to tady nejde..
Zoufalá situace si žádá zoufale řešení .
Nelze rychle přečíst chce to čas.
Náročná ale skvělá.
“Když to bolí tak žiješ”
Už dle rozdílných komentářů jsem tušila, že půjde o zvláštní knížku. Ale nic mě nemohlo připravit na tento "myšlenkový průjem"...první třetinu jsem ho rozdýchávala a nedokázala nijak uchopit, příliš zmatku, vulgarit,nepravděpodobných situací..místy až nestravitelné..ale pak jsem najednou zjistila,že čtu místy i se zájmem a konečně v tom poznávám autorku a začíná se něco rýsovat. I když to běsilé neustálé a většinou zdánlivě nesourodé chrlení myšlenek,emocí a vzpomínek (hrdinka by potřebovala aspoň někdy vybít jako její elektromobil) bylo po většinu času vražedné (a to nejsem zrovna klidného a stabilního ražení) a rozhodně nešlo o odpočinkovou četbu, nakonec hodnotím jako originální pojetí jedné životní etapy a dávám 4* a na knihu jen tak nezapomenu..určitě stojí za přečtení (ať už se líbit bude či nikoli) a hlavně zkusit při čtení vytrvat, mně se to vyplatilo.
Nedočetla jsem... Do jedné třetiny jsem pořád čekala, ale to fakt nešlo. Mě vlastně ani nezajímaly ty postavy, ani jsem nebyla zvědavá, co se jim to vlastně děje a dělo, protože tak propleteně popsané a prokládané vnitřními monology a myšlenkovými pochody jsem to prostě nestíhala a ani nechtěla luštit a lovit mezi řádky. Toto patrně experimentování s časovými rovinami a psychickými stavy hlavní hrdinky se podle mě moc nepovedlo. Jinak se mi knihy R. Třeštíkové zatím vždy moc líbily!!
Po 160 stranách jsem knihu odložila...:(((Tak jsem se těšila a vůbec mě to nevtáhlo a nebavilo...
Zmatečnost a děj o ničem....Škoda...
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Hrůza :(