Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552076/bmid_fouknes-do-peny.jpg
3
1282
1282
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova i nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu.
Přidat komentář
Foukneš do pěny nezařadím mezi svoje nejoblíbenější knížky od Radky (četla jsem už úplně všechny, kromě nových Bábovek), ale byla dobrá, vlastně si dovedu představit, že pro někoho, kdo zažil aspoň z části to, co Vladěna, musela být skvělá. V příběhu bylo hodně pravdy, opakujících se vzorců, tolik z nás se častokrát cítí být nedocenění, nebo se opravdu snažíme, ale stejně to posereme, a pak se z toho hroutíme. Mě bylo Vlaďky líto, trošku kvůli všemu, co se jí v životě stalo a hodně kvůli Robin, to byla prostě syrová výpověď matky, kterou spousta z nás v hlouby duše chápe. K obsahu knihy bych řekla, že cesta byla celkově zábavná a byly tam opět smutně vtipné momenty, jak už to v Radčiných knihách býva. Přeskakování a nahodilý časosled se mi fakt líbí, nutí vás to být ve střehu, zamýšlet se, tyhle knížky nejsou tupě populární příběh napsaný podle pravidel, tohle nemá ani pravidla, ani konec a občas to ani nedává smysl, tak jako život sám. Nevím, čím vším si autorka Radka v tom svém prošla, ale řekla bych, že toho zažila a vyposlechla dost, takhle věci pojmenuje jen člověk, který skutečně něco zažil. Párkrát jsem četla názor, že Radky knížky nejsou o ničem, ale naopak, její knížky jsou o všem. Foukneš do pěny určitě stojí za přečtení, koneckonců jako všechny Radčiny knížky :-).
Kniha se mi špatně četla, trvalo mi to dlouho, než jsem si zvykla na styl psaní v této knize ...
Nicméně jsem knihu dočetla a příběh byl celkem dobrý.
Nejhůře hodnocená knihy Radky Třeštíkové. Odpovídá to skutečnosti?! Příčí se mi připojit se k tolik příkrému hodnocení. V některém ohledu bych možná dal za pravdu, v některých pasážích knihy bych ale hlasitě protestoval. Základní myšlenka mi není cizí - když se všechno sype, proč neodjet někam hodně daleko, bez cíle, bez plánu, bez ohledu na cokoli?! Tour de evropská města se vzpomínkami na bolestnou minulost rozhodně nebyla ztraceným časem.
Sice nízké hodnocení, ale pro mě asi to nejlepší, co jsem od autorky přečetla. Sice mě tam překvapilo pár věcí přitažených za vlasy - například debata u porodu, ale proč ne. Řekla bych, že kniha nezapadá mezi ostatní od p. Třeštíkové. Možná proto se mi líbila :-).
Přemýšlím, jak knihu ohodnotit. Je to druhá kniha od paní Třeštíkové, kterou jsem přečetla. Tato je určitě horší. Opět autorka skáče z místa na místo, z přítomnosti do minulosti. Ovšem tentokrát je to mnohem více zmatené. Některé kapitoly (obzvláště začátek knihy) jsou opravdu neuchopitelné. Člověk si až říká, co tím vlastně autorka chtěla říct. Konec jsem opět čekala mnohem zajímavější. Více méně kniha bez zápletky, bez rozuzlení. Přečetla jsem, ale doporučit nemohu.
Dala jsem knize šanci, ale nedokázala jsem se začíst, absolutně mě nevtáhla do děje.
Hlavní postava má v hlavě zmatek, podle toho se chová. Knížka se četla dobře. Je to druhá knížka, která se mi po "To prší moře" od Radky líbila.
Chápu ty, kteří knihu po několika stránkách zahodí, protože je to jeden velkej guláš, ale důležité je vydržet. Autorka vám postupně všechno objasní. I když možná ne vše, potřebovala bych si ji přečíst ještě jednou :D
Hlavní hrdinka se vydá na cestu, nevíte proč, nevíte kam, protože ani ona to neví, nebo možná jo? V knize se také prolínají její myšlenky a záblesky z minulosti, rozuměj křivdy, které v nás můžou hlodat pěkně dlouho.
Líbí se mi, jak autorka vymýšlí stále něco jiného, každá její kniha je originální a já se těším na další, kterou si přečtu.
Měla jsem velký problém knihu vůbec dočíst. Patří k nejhorším od Radky Třeštíkové. Příběh neustále skáče z přítomnosti do minulosti a člověk se v tom guláši jednodušše ztrácí. Znovu už bych ji neotevřela. Alespoň konec příběhu mě mile překvapil, když se Vladěna jakžtakž smíří se svým životem a problémy.
Málem jsem knihu nedočetla, docela často jsem si nějak domýšlela a vracela se zpět v ději. Ale i tak to pro mě bylo bohužel těžko uchopitelné a trošku mě ubíjelo, jak se hlavní hrdinka utápěla v pochybách atd. Takže tady jsem sáhla vedle, od této autorky mám nejraději knihy Osm a Když prší moře.
No, četlo se to rychle a samo, ale bylo to asi stylem vyprávění a tím, že nad tím člověk nemusel vůbec přemýšlet a ani nic hlubokého neočekával. Znovu jí už otevírat nebudu.
Od autorky jsem přečetla Bábovky, To prší moře, Osm a Tajemství, všechny knížky se mi svým způsobem líbily.
Foukneš do pěny jsem bohužel nedočetla.
Foukneš do pěny jsem četla po dvou knihách od paní Třeštíkové, a ke smůle tohoto titulu se mi ony dvě předchozí líbily. Tohle mi přišlo hrozně zmatečné, četla jsem, ale musela se vracet, vůbec jsem vlastně nevěděla, co jsem přečetla, jako kdyby mi to volně proplouvalo mezi prsty. Neříkám, že by příběh nebyl zajímavý, ale asi mi nesedlo podání. Kdyby bylo jiné, myslím, že by se mi to líbilo (víc).
Budu jedna z mála výjimek, ale vyprávění nepovažuji za zmatené ani chaotické. Je přesně takové, jaká jeho hlavní hrdinka. Komplikované, skličující, bezvýchodné, postupně se odhalující, ovlivněné tisícem různých vlivů a faktorů. Kdo z nás se někdy necítil taky tak beznadějně, nepochopený, nechtěný, nicotný? Kdo z nás nevystupuje z komfortní zóny jen proto, aby zjistil, že ještě žije, vnímá, cítí? Autorka vytvořila emocionální smršť, orámovala ji kulisami výletu za svobodou, odpuštěním či smířením, přijetím sebe sama, kterých se hrdince povedlo až na pomyslném "konci světa". Hvězda navíc i proto, jak vzácné jsou zde chápavější komentáře. I takový, jaký ho textem autorka prezentovala, totiž život bývá...
Vyslechnuto jako audiokniha v autě. *navíc je za čtení Jany Plodkové, dokázala krásně pracovat s hlasem. Některé chování hlavní hrdinky mě v kombinaci s tím čtením naprosto iritovalo, pro řízení ne zrovna ideální :-). Bábovky a osm mnohem zajímavější.
První setkání s RT. Jako lehce stárnoucí muž jsem dtto. hlavní hrdinku docela chápal, občas to bylo sice trošku PŘES, ale jinak pěkný příběh.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Vcelku depresivní knížka a ještě více depresivní hlavní postava. Třeštíková má opravdu talent na patetické hlavní postavy, které se nedají vystát.