Francouzská poezie nové doby
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31905/francouzska-poezie-nove-doby-31905.jpg
4
98
98
Výbor ukázek z novodobé francouzské poezie, jejž K. Čapek sestavil a přeložil uprostřed první světové války a rozšířil v polovině let třicátých. Vydán poprvé r. 1920 zapůsobil jak novostí poezie, tak překladatelským uměním, jež českému překladatelství odkrylo i stanovilo nové cesty.
Přidat komentář
Čeština Karla Čapka je jednoduše skvostná. Pocity, které jsem u básní prožívala byly lehké jako pírko a hřály mne u srdce.
Poezie je můj oblíbený žánr. A způsob, jakým mladý Karel Čapek přebásnil francouzské tvůrce, je prostě nádherný.
Karla Čapka mám ráda. Je to můj oblíbený autor. Ať jde o jeho dramata, Cestu na sever, nebo Devatero pohádek a Dášeňku, je to pro mne lahůdka. Zrovna tak překlad francouzské poezie. Mám tyto verše v knihovně již dlouho a kdykoli si v nich čtu, jsem nadšena. Jiný překlad neznám. Ovšem po přečtení zdejších komentářů si musím nějaký sehnat, abych zjistila, které ty komentáře mají pravdu.
Velice obtížný překlad. Básně se dají najít v lepší a srozumitelnější verzi.
Překlad mi vážně nesedl. Věřím, že básně byly ve své době velmi úspěšné, dost možná obsahují velké myšlenky, ovšem překlad mi neumožnil nahlédnout pod pokličku a jediné, co se mi líbí je grafická úprava sbírky, která se právě prodává v levných knihách.
Nejspíš se už nikdy ke sbírce nevrátím.
Ve srovnání s těmi, kdo francouzskou poezii překládali před Čapkem, působí Čapkova poezie skutečně jako zjevení (úspornost výrazu, která však nezbavuje báseň významové hloubky, něha a citlivost, neuvěřitelně precizní práce s jazykem). Musím si spolu s Nezvalem povzdechnouti - škoda, že Čapek po sobě nezanechal žádného vlastního díla básnického - neboť nikdo jiný, než skutečný básník by nedokázal tak skvělé překlady vytvořit!
(Uwaga spoilery!) Vzhledem k faktu, že ať dělám, co dělám, mé básně jsou stále příšerné, necítím se povolána k tomu, abych soudila kvalitu Čapkova překladu poezie. Takže poznámku o překladu u mě nehledejte. Francouzská poezie nové doby je z mého pohledu unikátní a úžasná sbírka, k níž nenacházím jedinou, která by se jí mohla rovnat. Vidím v ní geniálně vyváženou večeři pro každého hladovce. Někdy prostě přijde chuť přečíst si něco francouzského, ďábelské nutkání na galského kohouta. Libovolného jména. Potom sahám po FPND - směsce pečlivě odměřené, všeobsahující.
Zahrnuje odpovídající míru prokletých básníků: strašlivou krásu Baudelaira nebo Rimbauda a nejmilovanějšího Tristana C.; upraveného Duhamela; dynamického inovátora Apollinaira; surrealisticko-dadaistickou vložku a další perly od básníků, jejichž jména znají jen kovaní znalci. FPND vyplní požadavek na každý žánr, najde odpověď na depresivní, veselou i ničím nevybočující náladu. Odmění hledače nových a nepoznaných autorů i tužby po největších francouzských ikonách.
Jádro FPND vyšlo v roce 1916, kdy jedna polovina francouzské armády krvácela na jatkách u Verdunu a druhá vyhasínala v zákopovým pekle na Sommě. Tato sbírka měla být výrazem podpory a solidarity. Vyšla nahonem jako část nikdy neuskutečněného plánu gigantického souboru překladů. Karel Čapek se v závěrečných slovech omlouvá, že jeho překlady nejsou dokonalé, protože mu chyběl bližší vztah k některým autorům a čas ho nutil ke spěchu. Jestli jsou tohle ne zcela hotové kousky, jdu se zařadit do fronty, aby aspoň jedna má báseň byla tak krásná jako nejhorší Čapkův překlad. Baret smekám až na zem a díky za malou Francii do kapsy, za všechny vzpomínky na ni. 5/5
".. To jsi ty má stará Paříži
tvé pomníky jsou kilometrové mezníky mé únavy
znám tvá oblaka
jež se komínů zachycují
aby mi řekly sbohem či dobrý den
noci ty světélkuješ
miluju tě jako se miluje slon.."
(Philippe Soupault)
Karel Čapek psal výbornou prózu... když se ale pustil do překladů básní, nedopadlo to nejlépe. Jeho překlady jsou příliš prozaické, příliš "jednosměrné", příliš suché, bez duše. Nedokázal vůbec vystihnout pocitovou stránku poezie... četl jsem sice hezká slova (ačkoli k tolik oslavované krásné hře se slovy bych také měl námitky), ale nikoli poezii. Básně by měli překládat pouze lidé, kteří jim rozumí, kteří je cítí a kteří také, či především chápou motivaci a pocity jejich autorů. Číst tohle bylo utrpení.
Možná nejvlivnější a nejdůležitější kniha překladové poezie v české literatuře. Naprosto bere dech. Je vidět, že být básník je stav duše, protože Čapek, ač verše psal, jako básník známý není – tady ovšem prokázal, že básník byl, a jaký! Přispívá k tomu i jeho naprosto suverénní zvládnutí češtiny. Tuhle knihu s sebou nosilo a nosí tisíce lidí a pro všechny je radostí a inspirací.
„Já jsem ten blázen z Pampeluny,
bojím se smíchu lstivé Luny...“
Líbí se mi Čapkova hra se slovy a udělat kvalitní překlad básně a přitom téměř nic nepozměnit, před tím smekám klobouk.
reakce na mcleoda: ano, Čapek není vyloženě básník, ale bez něj a tohoto překladu by nebylo mnoho českých velikánů poezie. A upírat kvalitu Čapkova překladu není namístě.
Štítky knihy
tlumočení, překládání poezie francouzská poezie
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Karel Čapek je můj oblíbený autor a loni jsem se rozhodla, že musím přečíst celé jeho dílo.
Nejsem na poezii. Některé básně se mi líbili více některé méně, ale jde o překlad Čapka a poezii francouzských autorů.
Nejvíce se mi líbil doslov překladatele.