Francouzské pohádky
Václav Cibula
Několik desítek tradičních pohádkových příběhů, které mají svůj původ v lidové francouzské ústní tradici, v převyprávění českého prozaika a překladatele.
Přidat komentář
Krásné, čtivé a poučné pohádky, přesně takhle to má být a tak se mi to líbí.
„Kdo říká, že pohádky mají číst pouze děti? Děti především, děti v každém případě. Ale běda člověku, který už všechny své pohádky přečetl!“
Pohádky se mi líbily. Některé se podobaly těm od Boženy Němcové nebo bratří Grimmů, které známe všichni z našeho dětství. Motivy pohádek byly také inspirovány evropskými pohádkovými postavami, např. čert, kouzelná babička, pocestný, víla, hloupý/chytrý Honza. Část námětů jistě čerpaná i z francouzských bajek. Určitě doporučuji k přečtení.
(SPOILER)
Několik pohádek se mi líbilo, některé byly o ničem, ale většina pohádek mělo alespoň část motivu stejnou jako "naše" pohádky. Těžko říct, kdo od koho opisoval . Jména postav jsou jiná, než v našich pohádkách, ale potkáme se s Potrestanou pýchou, Jeníčkem a Mařenkou (bez perníkové chaloupky), Zlatovláskou, Plaváčkem, zlatou rybkou, pohádkami dle Boženy Němcové, s Popelkou a Sněhurkou (tady se dokonce povedlo spojit obě pohádky dohromady) a dalšími. Vadilo mi časté opakování stejných částí v některých pohádkách. A co prosím měla být Potrestaná královna??
SPOILER: jaké je z této pohádky ponaučení?? Že před zlem je třeba utéci, potrestat milovanou osobu a nakonec zmizet? Nebo ta, jak král chtěl místo zlé macechy potrestat sám sebe??
Zlaté naše krásné pohádky!!
Moc pěkné pohádky, čtivé, srozumitelné, s poučením do života, jak to má u pohádek být. Líbí se mi i práce s češtinou, je znát, že autor práci neodflákl. Všechny pohádky mne opravdu bavily.
Část díla
Čtrnáctek
Dobrodružství Janka Mluvky
Jak František měnil
Jak se Bartoloměj vrátil z vojny
Jak se bratři vsadili
Autorovy další knížky
1983 | Pražské pověsti |
1981 | Nové pražské pověsti |
1970 | Meč a píseň |
1963 | Hrdinské legendy staré Francie |
1989 | Cid a jeho věrní |
Pěkné pohádky. V něčem určitě odlišné od těch našich a v mnohém naopak podobné těm, které se vyprávějí u nás. Ale jedno mají společné, určitě se čtenářům nebo posluchačům líbí, jinak by se nedochovaly dodnes.