Frišta
Petra Procházková
Vyprávění novinářky Petry Procházkové z Afghánistánu po pádu totalitního režimu Talibů je mimořádný zážitek. Příběh ženy napůl Rusky napůl Tádžičky provdané do Afghánistánu je typickým příkladem člověka, který se pokouší ve svém soukromí spojit to, čemu říkáme západní civilizace, s východní kulturou. Není kladná hrdinka v tom pravém smyslu, ani její muž není zloduch, despota a padouch, ani cizinci, kteří zasáhli v dobré víře, ale s přesvědčením, že jen oni jsou nositeli pokroku, do jejich soukromí, nezpůsobili nic úmyslně. Všichni nakonec chtěli pro ty druhé to nejlepší... jen vůbec nechápali, po čem "ti druzí" opravdu touží.... celý text
Přidat komentář
Bezesporu zajímavé čtení. Jsem překvapená jak moc mě knížka vtáhla. Řekla bych, že se jedná o povedené přiblížení jiného světa, nebo spíš nahlédnutí pod jeho pokličku.
Obvykle jsem otrávená, když je knížka napsaná napřeskáčku, nebo je jinak matoucí. Tady mi to kupodivu téměř nevadilo. Vlastně to dokreslovalo atmosféru.
Myslím si, že název kreslené adaptace je trefnější. Určitě se na ni chci podívat. Třeba mi i některé věci dovysvětlí.
Zajímavé. Znepokojivé. Napínavé. Rozčilující. Vtipné. Smutné. Tísnivé. Vtahující.
(SPOILER)
Tak tohle mě hodně bavilo! Petra je vynikající a statečná novinářka a úžasná autorka. Dokonale se orientuje v muslimském světě, zná souvislosti a dokáže je nám, zápaďanům servírovat tak, že je chápeme.
Kniha pro mě měla několik rovin. Ze začátku jsem se jenom bavila, některé scény jsou popsány tak dojemně vtipně, že jsem se musela usmívat. V průběhu knihy se ale děj přiostřuje a vlastně jsem přestávala chápat celou rodinu a hlavně hlavní postavu. Jak se někdo ze "svobodné" (ano, velké uvozovky, postava se narodila v Moskvě) země může nechat dobrovolně takto ponižovat a utlačovat. Jak může přihlížet tomu bezpráví, kde je žena bita za to, že na ní kouká taxikář. Věřím, že je to popsáno velmi opravdově a nutilo mě to ke spoustu zamyšlení. Komu tato muslimská kultura prospívá? Kdo v ní je šťastný? Dívky mají menší práva než domácí zvíře a místo toho, aby chlapce učili respekt před ženami, učí ženy, že pokud se nebudou zahalovat a cudně se oblékat, tak si zaslouží být obtěžované od můžu na ulici a ještě je čeká trest od manžela.
Nechápala jsem, jak tohle může žena z Evropy snést. Jak může nazývat muže "můj milovaný manžel" ihned poté, co na ní spáchá domácí násilí. Jak může přihlížet týrání Frišty...
V této kultuře je zvrácená čest a podivná důstojnost daleko přednější než svoboda a život lidí. Jaké máme štěstí, že jsem tam, kde jsme!
Tak toto je velmi milé překvapení! Petra Procházková mě přesvědčila, že je nejenom vývorná a odvážná novinářka, ale že taky umí psát i něco jiného než zpravodajské články. Její Frišta je výborná úzká novela zachycující muslimské myšlení, zvyky a tradice a život obyvatel Kábulu po roce 2001 a zprostředkovává také názory místních obyvatel na sovětskou okupaci a americkou invazi. Čtivě, originálně a velmi vtipně. Petra Procházková rozhodně nic nebagatelizuje, neidealizuje ani neospravedlňuje - pouze nabízí jiný pohled na věc. Jiné neznamená nutně špatné. Mám proto velkou radost, že se jí dostalo i úžasné animované podoby.
Naprosto skvěle napsaná kniha, do které Petra Procházková dokázala vložit
i vtipné momenty. Příběh ženy narozené mimo muslimský svět, která si vzala muslima a odstěhovala se do Kábulu, odkrývá každodenní život v muslimské rodině, dokonce "pokrokové rodině" kde dědeček dovolil nosit babičce, když byla mladá minisukně (ty doby už jsou zase dávno pryč). Přesto, že Petra psala knihu s velkým respektem a osobní znalostí muslimského světa byl mi při čtení ten svět stále vzdálenější a vzdálenější. V příběhu byla láska, byla v něm sranda, byla v něm bolest, bylo v něm pochopení i soucit, ale proč si Arabové těmi divnými muslimskými pravidly tak komplikují život, to jsem nepochopila. Ženy se dobrovolně podřizují vůli mužů, a když chtějí udělat něco, s čím by manžel nesouhlasil (a toho je hodně), musí to být buď tajně nebo tak diplomaticky, aby si muž myslel, že to vlastně chce. Ne jen, že ženy to v arabském světě mají těžké, i muži to mají těžké. Představte si, že byste do svatby neměl vidět nahou ženu, že byste do svatby neměl mít sex, že byste ani po svatbě nemohl z cizí ženy vidět nic jiného než hábit a obličej bez vlasů, že by vás ponížilo kdyby byla vaše žena v místnosti sama s jiným mužem, nedej Bože kdyby na něj promluvila? Můžou se v takové společnosti muži chovat normálně?
"Prorok Muhammad rozdělil zvířata na čistá a špinavá. Takže máme rádi velblouda, koně, kozu, ovci a hlavně kočku."
Herra se provdá do rozvětvené kábulské rodiny, která jí na jednu stranu poskytne útočiště a na druhou stranu sleduje násilnické chování švagra. Jednoho dne do rodiny přibude chlapec Mad. Díky jeho působení se dají věci do pohybu.
Arabská kultura mě fascinuje už dlouhé roky a příběhu o muslimech jsem četla už hodně a neustále mě nepřestávají udivovat. Něčím je mi i korán bližší než Bible.
Autorka popisuje s reportérskou citlivostí, humorem a smyslem pro detail dění při pádu Talibánu a příchod humanitárních pracovníků. Ale také poměry v rodině, jak se na ně dívá žena, která nevyrostla v těchto poměrech a jak se vyrovná s jednou velkou překážkou, která jí trápí. Místy je kniha zábavná, ale na konci jsem brečela jako malá holka.
Beletrie inspirována tím, co Petra Procházková viděla a zažila během své novinářské práce, ale je podle mě důležité si říct, že toto není reportáž.
Toto bych asi normálně nečetla, nicméně mi to hodil na stůl můj šéf s tím, že mě to bude zajímat a zajímavé to bylo, ale reálně teď potřebuju terapii, ať můžu na ulici potkávat muže bez toho, aniž bych měla náladu jim useknout hlavu O:) To samozřejmě trochu přeháním, ale je to zlo a já vím, že někdo si z této knihy vezme poučení, že Islám je špatný, takovým lidem bych doporučila sledovat např. pod svícnem či tiktok. Tady v této knize max tak vidíme jak to dopadá, když mají muži systémovou oporu v tom se chovat nadřazeně a majetnicky. Not all men, ale evidentně to stačí, bleju.
(SPOILER)
Velmi zajimavy a podle me citlive podany vhled do jine kultury. Nic neni cernobile, ani postavy knihy a jejich chovani. Je videt, ze autorka zna velmi dobre lidi v tech castech sveta a dokaze jejich zpusob mysleni popsat tak, aby i my jsme ho pochopili. Pribeh je zajimavy, postavy taky, drobne udalosti v prubehu deje taky, cte se uzasne, napinave, obohacujici.
Ale cekala jsem, ze v zaveru se toho vice vyjasni. Jednak jsem nepochopila, jestli Herra opravdu chtela jednu chvili odjet a mada opustit, nebo to jen tak predstirala pred Fristou, nebo co to melo znamenat... Jednak by me zajimalo, jak oba dopadli, jestli zustali v Afghanistanu, jestli po Mecce odjeli... Pak taky nebyl uplne objasnen puvod a osud Mada. Takze ma zvedavost zustala trochu neuspokojena, muzu se jen domyslet, coz byl asi zamer.
Nádherný příběh s mnoha vtipnými momenty na pozadí nelehké doby. Hvězdou celé knihy pro mě byl samozřejmě Mad, nejtajuplnější postava celé knihy, která přesně ví, co a kdy říct …
Audiokniha. Kraťoučké, ale nádherné vyprávění o nelehkém životě v Afghánistánu. Kdo chce kvalitní jednohubku, tady ji má.
Hodnotná knížka. Pro nás zajímavé a přínosné informace. Herra se snaží pochopit a přizpůsobit místním zvyklostem, vidí i klady, není všechno špatně. Někteří z po léta terorizovaného a utiskovaného národa jsou pak schopni hrozných činů. Můžeme se tomu divit?
"Ale jsem jsem byla přesvědčena o tom, že jsem se vdala, jak nejlépe jsem mohla...... "
Herra není místní krasavici, za jejíž burkou se obrací polovina Mazari Sharifu, její v Moskvě vystudovaný manžel není perským princem. Poloruska Polopersanka a mladý Afghánec Nazir se setkali na vysokoškolských studiich. Nakonec se rozhodli spojit své životy - Herra měla kulturně blíže k tadzicke kultuře své babičky, Nazira, aspoň většinou, přitahovaly nezávislé ženy.
Přesto na sebe těžkosti nenechají dlouho čekat : převzetí moci islamistických hnutím Taliban, domácí násilí mezi švagrovou Fristou a švagrem Kaizem, Herrina neschopnost otěhotnět. Po pádu Talibanu začne Herra objevovat nový svět coby pracovnice jedné z humanitárních organizaci, a i díky adopci inteligentního, ale tělesně postiženého Mada......
Vtipně podaný příběh Rusky, která se provdala do Afghánistánu. Četla jsem více knih s touto tématikou, ale pořád mě dokážou překvapit. Tak odlišná mentalita a způsob života....
Kniha mě opravdu překvapila,ale velmi mile.
Četla se krásně a člověk se tu a tam i ze srdce zasmál.
Herra,Mad i Frišta mi budou chybět.Klidně bych brala pokračování.
Pěkné. Zajímavé. Petra Procházková je bezesporu zajímavá a inteligentní žena. Její příběh o Heře a její vyvdané rodině mě zavedl do mě neznámého afgánského světa. Úplně jiného a kulturně vzdáleného. Ač byla autorka léta v cizině, zdál se mi i tak její styl český, takový náš, takový co tady máme jen my. Ale pěkné to byli, ne že ne.....
Velmi zajímavá kniha, překvapivě vtipná, přinášejí nám pohled do (pro nás) nepředstavitelného světa a způsobu myšlení. Kniha mě přenesla do neznáma a její čtení jsem si užila.
Kniha se čte celkem rychle, protože je psána dost jednoduchým stylem. Příběh přivdané ženy z Ruska do Afgánistánu má šokovat jiným myšlením a zároveň pobavit nadhledem a humorem. U mě se to nepodařilo. Celá ta 'legrace' kolem ponižování žen podávaná až dětinsky chabým humorem, mě poměrně nudila. Nekonečná kapitola o králících uspávala. Absurdní popis absurdního maskota s nadprůměrnou inteligencí byl otravný. Autorka několikrát připravuje čtenáře na nějaký zlatý hřeb příběhu, ale ten ve stínu celkového dění vyšumí do prázdna. Děj je neustále prošpikován 'vratkama do minulosti'.. Napadlo mě že snad jako námět na film? A ejhle on existuje. tak to se ráda podívám...
Herra, dcera Tádžika a Rusky, která v Moskvě vystudovala práva, se vdá za Afghánce a odejde s ním do Kábulu. Příběh začíná po pádu Talibanu v roce 2001, kdy se v zemi objeví Američané a zahraniční pomoc a v rodině chlapec Mad, o kterého se bezdětná Herra stará. Autorka vykresluje každodenní realitu afghánských žen a pro Evropany naprosto nepochopitelné zákazy a příkazy, jimiž jim mužové vládnou. Dojemná je návštěva zničené zoo, péče o dobráckého dědečka, Madův pocit svobody při schování se pod burkou i scéna na letišti. Pravý Afghánec vždy čůrá v sedě, aby si kvůli neustávajícímu větru nepočůral kalhoty, které nemají poklopec a zavazují se na tkaloun. Zajímavá a poučná sonda do islámského pekla.
Frišta je opravdu výjimečná kniha, zajímavá, protože nám otevírá dveře do jiné kultury, jímavá, protože ukazuje silné lidské vztahy a co je nepřekvapivější místy i VELMI VTIPNÁ. Smála jsme se nahlas věcem, které vlastně k smíchu nejsou, ale Petra je dokázala podat s nadsázkou a humorem, že jsem se prostě musela chechtat nahlas. Myslela jsem, že pohled do nitra muslimské rodiny tuto kulturu přiblíží mému srdci, ale nestalo se. Muslimský přístup k ženám nechápu a i v této knize mi připadalo, že život jen komplikuje.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Frišta |
| 2018 |  Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
| 2005 | Aluminiová královna |
| 2005 | Závoj a džíny: Ženy v islámském světě |
| 2003 | Rošangol |
Kniha mě zaujala tím jak popisuje pro mne neznámé prostředí. Je i vtipná, poučná. Zkrátka stojí za přečtení.