Dům smrti
Bernhard Aichner
Funebračka série
< 2. díl >
Lovkyně se mění v lovnou zvěř! Dvacet let prázdný hotel. Vražedkyně na útěku. Noční můra, která nebere konce. Při exhumaci na innsbruckém hřbitově najdou přítomní v rakvi dvě hlavy a čtyři nohy. Jde o vraždu. A jen jedna osoba přichází jako pachatelka v úvahu, funebračka Blumová, která tehdy mrtvé pochovala. Teď hledá útočiště na místě, kterému je lépe se vyhnout... Volné pokračování thrilleru Přítelkyně smrti.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2017 , Knižní klubOriginální název:
Totenhaus, 2015
více info...
Přidat komentář
Čtení to není špatné, ale ten příběh se mi zdál až příliš absurdní... možná je to tím, že sem ještě nečetl první díl.... a ještě mi nesedl ten styl psaní... občas sem se v tom ztratil...
parádněí díl, stejně jako ten první. plný překvapivých zvratů, napínavý děj až do samého konce. hodně přitažené za vlasy, ale to u mě kniha klidně může být. nevyhledáváme přece realitu, ale tak trošku únik před ní, no ne? :) za mě jasných 5 hvězd a teď už mě nerušte, jdu hltat třetí, a bohužel poslední, díl.
Přečteno jedním dechem stejně rychle jako první díl. Ikdyž musím říct že první díl měl rychlejší spád a byl napínavější. Nicméně dům smrti byl také dobrý díl s dobrým nápadem (ale jako u prvního dílu přiznávám že je to i na mě přitažené za vlasy, ale zase je to úplně jiný žánr a vy nemáte čas přemýšlet nad ničím jiným a úplně se do toho ponoříte).. Jednu hvězdu ubírám jen proto protože se mi začíná Blůmová trochu protivit. Myslí jen sama na sebe, neustále se lituje a každý se jí snaží pomoct a ona za tím vidí něco víc. Každopádně už jsem otevřela třetí díl a těším se jak to všechno dopadne.
Prolistováno podruhé, abych se chytil před třetím dílem. Autor se zase předvedl v tom nejlepším světle! Kromě normálního thrilleru, je to i psychothriller a chvílemi není jasné, kdo je zločinec a kdo není! A ani koncem to asi nekončí, a pokračuje třetím dílem A pokračuje skvělým tempem - nenechte si třetí díl ujít, pokud Vás baví přehánění v trillerech!
Nemůžu jinak, než za pět hvězd. Blumová mě prostě baví :) Přečteno za jeden večer a už jsem celá netrpělivá až si přečtu trojku. Méně krve, zato více psychoušů:) Možná trochu překombinované, ale spisovatel má právo napsat co chce a já to beru, takže stejně bravo:)
První díl byl napínavější. Tenhle druhý už byl o něco slabší, ale i tak se jdu už vrhnout na třetí díl a čekat jak to dopadne :)
Ach jo, jestli jsem prvnímu dílu dala dvě hvězdy, tady musím ještě ubrat.
Blumova je mi neskutečně protivná, je zralá na prášky a terapeuta. X-krát už chtěla zemřít, ale nesmí! Kvůli dětem musí žít dál.. Všchno chce skončit, ale nemůže, protože chce všechno vědět. A jak si pořád tahá domů cizí lidi, k dvěma malým dětem! (kdysi Reza, v prvním díle Dunja, teď Ingmar) Znají Ingmara pár hodin a už je tam navždy vítán? Bohové! A kniha je plná psychoušů, co na jedné stránce dokážou své chování změnit o 180° a Blumova je jejich královna. A tak tryskové navazování tak důvěrných vztahů, že to po pár dnech končí hláškou "udělám pro tebe všechno" ...
V knize jsou v podstatě jen motivy jako Blumova + její děti (buď je objímá, nebo je chce objímat, ale je akorát aspirantkou na cenu Nejhorší matka roku),
Blumova + alkohol (buď má problém s tím, že ho nemá, nebo ho má a zleje se jako dob*tek)
Blumova + chlapi (buď jim uléhá na hruď, protože se cítí v bezpečí, vyzařuje z nich něco atd., nebo ji chtějí zabít) a samozřejmě
Blumova + její ujeté chování (chci vás poznat, sblížit se, proč mě nechcete přijmout a vzápětí - nebudu tu už ani minutu, chci okamžitě pryč)
A v čem je tohle všechno pak ještě obalené, to jsou hrozný nesmysly. Tolik náhod a tragédií, sebevražd, vražd, nemocí.. A její neustále papouškování, že nic neudělala? Jen proto, že si to "zasloužili"? Ty dialogy jsou fakt psycho. A jako třešnička na tomhle hloupém dortu je Blumová, jak obrací a opečovává mrtvou, dřív než přijedou lékaři/koroner a policie. Koupila jsem celou trilogii najednou a byla to chyba. Třetí díl dočtu už jen z "povinnosti"
Tak druhý díl mě rozhodně nezklamal. Bavil mě snad i o chloupek víc, než první. Neřezaly se tu končetiny, ani nezakopávaly mrtvoly k mrtvolám :D Jen přibylo více psychopatických postav.
V poslední várce knížek z knihovny jsem zjevně neměla "šťastnou ruku". Už dlouho se mi nějaká knížka nečetla tak špatně, jako oba díly Funebračky. Na druhém díle je nejlepší fotka autora - je na konci a autor je na pohled sympaťák.
Myslím, že nic tak ponurého jsem nečetla. Morbidnost na každém kroku. Přesto musím autorovi přiznat originalitu, není to povrchní četba.
Ale myslím nedoporučím.
Je super, když od knihy nic neočekáváte, pak totiž nejste zbytečně naštvaní a rozčarovaní.
První díl mi přišel naprosto ujetý a naprosto nepravděpodobný, místy až nudný, přestože díl druhý je ještě ujetější, více nepravděpodobnější no a když se "chudinka" Blumová zabývá svými pocity je to už na hranici nudy a spánku,tak přesto všechno, mě druhý díl bavil víc než ten první.
Jednička byla lepší, rozodně, taková normálnejší, čtivá a pravděpodobná. Tahle už mi přišla taková překombinovaná, ale těším se na pokračování :)
Uz ta scena v muzeu me mela varovat.Tohle se opravdu nedalo cist.S prvnim dilem se neda srovnat.
Štítky knihy
vraždy napětí kriminální thrillery
Tu a tam je to na hranici - ale Aichner má hypnotický, ospalý styl, který nepustí. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je to tak dobré nebo přes všechna psychopatologická, rádoby šokující fakta tak nudné...