Anatomie vraždy
Imogen Robertson
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163459/anatomie-vrazdy-163459.jpg
4
116
116
Gabriel Crowther a Harriet Westermanová série
< 2. díl >
Volné pokračování vynikajícího historického thrilleru. Londýn 1781. Královské loďstvo bojuje na moři s Francouzi a ulicemi Londýna obíhají nejrůznější zvěsti. A zatímco na březích Temže to kypí životem, z jejích kalných vod vytahují dva převozníci mrtvé tělo. Šlo o nešťastnou náhodu, soukromé vyřizování účtů nebo součást spiknutí ohrožujícího jedno z nejdůležitějších tajemství celé Anglie? V jiné části města si privilegovaní vychutnávají život plný přepychu. Málokdo z nich však tuší, co se odehrává pod slupkou bezstarostné zábavy. Přece se však najdou lidé ochotní podívat se pod povrch, bez ohledu na to, do jak nebezpečných hloubek se mohou dostat. Harriet Westermanová, omrzelá konvenčním životem venkovské zámecké paní i znepokojená vážným zdravotním stavem svého manžela, věří celým srdcem v sílu spravedlnosti. Samotářského anatoma Gabriela Crowthera zase fascinuje lidské tělo. Oba proto přijmou nabídku, aby objasnili smrt jistého muže, i když tím riskují nařčení, že jejich zájem o vraždy je nepřirozený. V sázce je však i bezpečí celé země. Harriet a Crowther si ovšem nepřipouštějí, co všechno jim hrozí…... celý text
Přidat komentář
Historie mě sice zajímá, ALE... Vždycky se tu najde nějaké ALE. Možná tak opravdu vypadalo vyšetřování vražd někde v osmnáctém století, ale pro mě to bylo opravdu hodně zdlouhavé a vyšetřování bylo spíš na základě domněnky a logického uvažování než opravdových důkazů. Do dalších knih se asi pouštět nebudu.
Autor skvěle popsal ponurou atmosféru Londýna v té době.. celou knihu jsem měla stísněnou náladu a měla pocit že mám nedostatek světla :)
Do hry se vrací Gabriel a Harriet v dalším svižném, čtivém příběhu ze staré Anglie. Tentokrát hrdinové pomáhají vlasti s odhalením špionážní sítě. Zápletka se mi zdá promyšlenější než minule, postavy jsou stále sympatické, navíc k nim přibyla postava kartářky Jocasty a výrostka Sama, kteří příběh skutečně oživují, stejně jako svět chudiny, ve kterém se pohybují. Stále oddychovka bez hlubšího přesahu, ale o kapánek lepší než jednička.
70 %
Pro mě trochu utrpení číst: nudné, zdlouhavé, takové klouzání po povrchu bez hlubšího vhledu (do historie, myšlení postav, celkového prostředí - a na to nestačí jen značný objem textu, kterým dílo oplývá). Celou dobu mi to připomínalo házení žabek - tu a tam se autorka něčeho zajímavě dotkla, ale mezitím byla jen hluchá místa (často jakoby i něco chybělo, co by vysvětlilo jednání a další posun).
Značně mi také vadily autorčiny velmi časté a přitom neobratné až zavádějící odkazy na předchozí díl, bez nichž bych se úplně obešla, protože nic neobjasnily a nebyly pro toto vyšetřování důležité. Autorka mohla ušetřit sobě i čtenářům čas a nejasnosti a vysvětlit vazby hlavních hrdinů a jejich nedávné peripetie na půl stránce někde v úvodu, a vše by bylo jasné.
Závěr knihy se mi velmi nelíbil: nejen si opět nechala autorka naplno otevřená dvířka pro nějaké pokračování, ale hlavně zvolila velice nečekaně pesimistický konec, který ale v souvislosti s dopadem na ostatní hrdiny prostě nezpracovala tak, aby se mu dalo věřit (možná na poslední chvíli nahradila původně zamýšlený rozumnější konec tímto ušmudlaným dramatem?).
Zklamání: 50%
příjemné čtení odpočinkového charakteru, možná bych doporučila studentům k vyvolání zájmu o historii, kdybych byla učitelkou dějepisu, děj trošinku nudil,
Přišlo mi to zbytečně natahované, ale pořád to bylo slušné čtení a člověk se lehce dostal do starého Londýna. Nemám moc v oblibě moderní detektivky (až na výjimky), takže pořádná porce starých způsobů pátrání a historie - to je něco pro mě.
Na doporučení naší knihovnice jsem vyzkoušel novou autorku I. Robertsonovou, možná jsem měl raději začít jejím prvním dílem. Byla to pro mě příliš zdlouhavě psaná detektivka. Škoda, určité pasáže měly nádech napětí, který se ztrácel v "bla,bla, bla" pro mě příliš pečlivém popisu okolí.
Díky tomu, že jsem knihu četla návazně hned po prvním díle (Nástrojích temnoty), jsem se v množství postav orientovala, ale číst tuto knihu nenávazně nedoporučuji. Hodně se mi líbí styl psaní paní Robertson, precizní slovíčkaření i stavba vět. Ale příběh samotný se mi tentokrát až tak nezalíbil. A hlavně, příběh mi přišel až zbytečně se roztahující do mnoha stran daleko od hlavní linie děje. Tak nějak překombinované :-(. Proto hodně ubírám na hodnocení oproti zbývajícím dvěma knížkám této skvělé spisovatelky. Přesto doufám, že píše dál :-)
První díl se mi moc líbil, takže jsem se na pokračování těšila. A nebyla jsem zklamaná. Knížku jsem přečetla jedním dechem, v závěru jsem už ani nedýchala. :) Postav (tím pádem jmen) tam bylo opravdu dost, ale uvědomila jsem si to až teď, když čtu výtky ke knize, při čtení jsem neměla žádný problém. Už se moc těším na trojku. :)
Když jsem knihu četla poprvé nemohla jsem se dostat ve správné náladě do děje, ale po půl roce obcházení jsme se s knihou dali zase dohromady a napodruhé to dopadlo dobře. Ze začátku se zdá, že počtem jmen kniha předčí i telefonní seznam, ale po překonání první poloviny se příběh napínavě zamotává a do konce už vás nepustí, slabší než první díl, ale stojí za přečtení určitě. Do prasátka už cinkají korunky na další díl :)
Tato kniha mě nenadchla natolik, abych ji dočetla do konce. Byly tam zajímavé postavy a ty mě nutily, abych knihu dočetla aspoň do půlky, ale bylo to velice slabé.
Mám ráda historické detektivky, takže jsem byla moc zvědavá, jak mě zaujme tato anglická autorka. Možná jsem však udělala chybu, že jsem nejdříve přečetla až druhý díl. I když na první navazuje velmi volně, objevuje se tam řada postav, které výrazně souvisí s prvním dílem a já jsem měla trošku problém se orientovat v ději, protože jsem neznala přesné souvislosti předchozího příběhu. Ovšem detektivka měla nakonec spád, přestože odhalit skutečného vraha zase nebylo tak těžké. Sice bych Anatomii vraždy nezařadila na nejvyšší místo top ten historických detektivek, ale určitě stojí za přečtení.
Já jsem to nedočetl - nedokázal jsem se začíst kvůli velkému množství postav.
Historické detektivky jsou poslední dobou mé nejoblíbenější. Tato kniha však na mě působila jinak, než jiné. Co bylo pro mě nejhorší je velký počet osob a zpočátku jsem se špatně orientoval v příběhu, ( často jsem se vracel a osvěžoval si jména). Přibližně ve druhé třetině se vše srovnalo a kniha mě vtáhla do děje. Nebyla to sice kniha kterou bych označil jako top, ale jak by řekl jeden můj známý "číst se to dá".
Těšila jsem se, že si zase přečtu detektivku z dřívějších dob. Je to napsáno poutavě, má to spád. Ale jak říká Jára Cimrman: "Člověče, vy tam máte figur jak na orloji." Prostě jsem měla hodně velký problém se (alespoň zezačátku) v těch postavách orientovat. Je možné, že když tuto knihu budu číst podruhé, že už si ji více vychutnám. Už se na to těším. Každopádně dávám 4 z 5 *.
Štítky knihy
Londýn 18. století thrillery historické detektivky
Autorovy další knížky
| 2012 |  Nástroje temnoty |
| 2020 | Král králů |
| 2014 | Ostrov kostí |
| 2013 |  Anatomie vraždy |
| 2022 | Ruská panenka |
Tak nevím, ale tahle kniha mi moc nesedla. Nemůžu říct, že by byla špatná, ale chvílemi jsem se musela do čtení nutit a těšila jsem se, až budu na konci. Hlavní zápletka i závěr byly dobré, jen mi to přišlo takové utahané.