Král králů přehled

12.08.2023

Wilbur Smith, rodák ze Severní Rhodesie, mě opět neomylně zavedl do africké divočiny, kde si pro tento román zvolil nejsevernější etiopský stát Tigraj. Území, stejně jako v románu v době kolonizačních válek s expanzní Itálií, která však na rozdíl od jiných mocností moc kolonií v Africe nezískala, i dnes prochází smutným válečným obdobím. Etiopie, Eritrea, Súdán... samé pro Evropana ne právě příznivé státy. Běloch byl synonymem okupanta a ani dnes se tyto a další africké (či asijské) země na Západ nedívají o moc lépe. O to zajímavější je ponořit se do četby.

Smith nabízí zajímavé dobrodružství, či spíše dobrodružnou romanci, a nevím, jako moc jde romantická část za spoluautorkou Imogen Robertson. Nejeví se mi ale přepjatá či patetická. Nabízí především vzrušení a napětí a nepostrádá jiskru v soužití britských obchodníků a vojáků místními lidmi. Ženy, obzvlášť cizinky, to neměly lehké, dvojčata Amber a Saffron to však v románu zvládaly se ctí. Ani mužské hlavní postavy nebyly ledajaké. Smith umě stvořil charaktery těžaře stříbra Rydera a vojenského zpravodaje Penroda, kterým bylo nutno stát proti všem padouchům. Smithovi se však podařilo vyhnout se černobílému vykreslení, když do děje zapojil harémy či opiová doupata a poukázal na slabosti duše i těla. Škoda, že příběhy rodiny Courtneyů i sága Ballantyneů už nebudou mít další pokračování. Ale já zdaleka nemám dočteno :-). Jediná vada na kráse v tomto příběhu je z mého pohledu závěrečná část dotažená v každém ohledu do absolutního konce, a ještě kousek za něj. Jako by dort se šlehačkou, čokoládou a ovocem potřeboval fontánku s korálky kolem dokola.

22.12.2021

Náramně odpočinkové čtení, užila jsem si: napínavé, barvité, zajímavé a nesmírně čtivé. Konec 19. století s Brity v Káhiře a Italy a domorodci v Etiopii, s nově vzniklou kolonií Eritrea a nově založeným vysoko položeným hlavním městem Addis Abeba (nový květ), hory skrývající nerostné bohatství (zde hodně o dolování a dobývání stříbra v dosud nedotčené krajině) a kmeny, císařství (král králů) proti italskému koloniálnímu invaznímu vojsku. Zajímavé hlavní postavy, ženy se dovedou ohánět nejen "doma", ale i v divočině, zbraní a pracovitýma rukama na poli i v umění. Muži jsou buď padouši, nebo ti správní, tvrdí, ne úplně černobílí (neodolají třeba opiovým svodům), ale pevní ve svých zásadách i velkorysí. A své ženy vždy zachrání. Romantické vztahy hodně melodramatické (podklesávalo se v kolenou, oči sršely blesky, pohledy spalovaly, těla se chvěla...), ale v kontextu košatého dramatického příběhu jsem to brala.

Smithe jsem zatím nevyhledávala, zaujali mne samostatní Zlatokopové, ale starší Courtneyovky se mi nelíbily. Uvidím, po čem sáhnu příště, tohle mne totiž příjemně překvapilo a naladilo na další jeho (naneštěstí již ukončenou) tvorbu.

Pozn.: záhadou zůstává druhé jméno na obálce - nikde jinde není uvedeno, ani není přičiněna nějaká poznámka u knihy, natož na předsádce (možná přitom, že je to ona, kdo nevyžádaně dodal ráz červené knihovny jinak veskrze dramatické knize).