Genealogie morálky
Friedrich Nietzsche
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414743/bmid_genealogie-moralky-polemika-q42-414743.png
4
92
92
Polemický spis Genealogie morálky (1887) patří k Nietzschovým pozdním pracím. Výjimečně v něm opouští aforistickou formu a píše jej v červenci roku 1887 během pouhých tří týdnů jako své snad nejucelenější dílo. Už v předchozí knize Mimo dobro a zlo (1886), bezprostředně následující po Zarathustrovi, začíná Nietzsche pracovat na své koncepci „vůle k moci“ a zhruba v době, kdy vzniká Genealogie morálky, si Nietzsche také plně uvědomuje, že „kritika morálky“ v širším smyslu může sloužit jako způsob, jak nepřímo, ale názorně předvést, že k povaze bytí neodmyslitelně patří moc, protože k ní patří možnost změny smyslu. Zároveň si v ohlédnutí zpět uvědomuje, že z tohoto důvodu je polemika proti morálce, proti úsilí o nalezení posledního smyslu pro naše poznání i jednání, nutně tím, co spojuje různé, často velmi odlišné fáze jeho myslitelské cesty. Z tohoto hlediska je třeba číst i jeho kritiku morálky v užším slova smyslu, tj. kritiku určitého morálního ideálu.... celý text
Duchovní literatura Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2019 , OikoymenhOriginální název:
Zur Genealogie der Moral, 1887
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Myslite ze jste bdeli? Myslite ze vedome a racionalne zijete svuj zivot?
Ano? V ten moment kdy vyslovite s plnou vaznosti onen souhlas, tak s Vami Nietzsche zatrese a bude na vas kricet “DOBRE RANO NULO!!!”
Pri cteni knihy one “DOBRE RANO NULO” uslysite i nekolikrat na strance.
Po tom co doctete knihu mohou nastat jen dve situace.
1) znova usnete a budete pokracovat v hlubokem spanku
2) po tom co jste se divali klicovou dirkou do reality, budete chtit od Nietzsecheho aby Vam do reality otevrel cele dvere!
Už to, že člověk po této knize sáhne, neřkuli ji přečte od počátku až do konce, hovoří poměrně jasným způsobem nejen o čtenáři, ale i o autorovi knihy. Výhrady jsou samozřejmě povoleny toliko v případě, že je čtenář nedouk, jenž nedosáhl výšin nekonečné inteligence a nebeské imaginace autora, jenžto obdivován nemnohými příznivci, kteří ve své neomezenosti (či snad skryté a lehce pokrytecké omezenosti) pronikli do hloubi všech mlhavým oparem zahalených myšlenkových a svěžím vánkem filozofické vznešenosti nadnášených proudů představivosti autora.
Citace: „Silný a vydařený člověk tráví své zážitky (své činy, včetně zlých) jako tráví své jídlo, i když musí polykat tuhá sousta. Pokud se s nějakým zážitkem „nevypořádá“, je tento druh indigesce stejně fyziologický jako onen druhý – a ve skutečnosti mnohdy jen jedním z jeho důsledků.“
Skvostné. Nietzscheho Genealogie morálky je první knihou, jež jsem od tohoto autora četl, a velmi mne oslovila. Nemohu říci, že se sám ztotožňuji s veškerými názory, avšak Nietzscheho nazírání na svět shledávám jednoduše fascinujícím. Toto byla jedna z nejinspiratívnějších knih, s jakými jsem měl to štěstí se kdy setkat.
Velice zajímavý text prvního imoralisty, ve kterém předkladá svoji filologicko-etymologickou studii pojmů dobra a zla. Z toho pak lehounce jak pírko přechází k tomu, co je v téhle publikaci nejdůležitější - problém pravdy a morálnich otázek. A protože je to Nietzsche, právě na morálce církve, pro něj resentimentu, nezůstane ani nit suchá. Opět velice nadčasové dílo, kterého terčem je morálka décadence a zamyšlení se nad tím, kam až vedl a může vést primitivní, omezený a přízemní pohled na morální hodnoty.
Nezbytnost pro každého člověka, který chce tvrdit, že myslí. Můžete tuhle knihu milovat, možná se ji i pokoušet kritizovat (z jaké asi pozice?), můžete ji odmítnout (a tedy vlastně přijmout!), ale nemůžete ji obejít. Jde o Nietzscheho vrcholné dílo, které převyšuje problém morálky a předznamenává rozhodující otázku pro filosofii 20. století - tedy problematiku všeobecných, objektivních pojmů, a to především pojmu PRAVDA. Mnoho lidí se domnívá, že Nietzscheho filosofie je filosofií beznaděje a ztraceného lidského individua ve světě nekonečné relativity a chaosu, ale právě tahle kniha by měla každého chápavého čtenáře přesvědčit, že Nietzsche se celý svůj život pokoušel o osvobození našich stoletími uvězněných lidských myslí a lidských individuí a o jejich vyzdvižení na dosud nepoznanou úroveň..
Zatím čtenářsky nejpřístupnější dílo, které jsem od Nietzcheho četl, opět plné nekompromisních a trefných myšlenek, které jsou velmi aktuální i v dnešní době. Ne, že bych tedy vždy se vším souhlasil či se snad ztotožnil, ale myslím, že tohoto myslitele je třeba číst ať už věříte v cokoliv.
Podle mě ne tak ucelené, jako Antikrist, přesto trefné a resentiment postrádající dílo.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Antikrist |
| 1996 | Mimo dobro a zlo |
| 2019 | Tak pravil Zarathustra |
| 2002 | Genealogie morálky: polemika |
| 2010 | O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním |
Na Nietzschem mě baví ty jeho kličky na konci myšlenek, jako kdyby vás vábil určitým směrem, jen aby vám před koncem podtrhl nohy a otočil to na opačnou stranu (Jung vibes). Jako kdyby v jádru jen chtěl všechno a všechny zpochybňovat a vystavovat zkoušce - křesťanskou morálku, svoje současníky, budoucí generace. Do jisté míry megalomanie, tohle přesvědčení o vlastní pravdě, která je sice plná kontradikcí, ale zároveň, takový je přece lidský život, plný dualit a rozporů. Tohle vše je něco, co jsem dělal odmalička. Je až ironií, že jsem se k téhle sebereflexi, co zasahuje můj vlastní život teď tak přesně, dostal tímhle. [str. 78, 22; str. 108, 14; str 122, 19; str. 133 "Člověk je do krve zraní..."]