Gilead
Marilynne Robinson
Reverend Ames připomíná v městečku Gilead v americkém státě Iowa věkovitý strom uprostřed cesty, odolávající poryvům větru a pamatující mnohé z prospektorských časů Velkých plání. Jako duchovní vůdce komunity, kterou tu při osídlování Západu pomáhali budovat jeho dědeček i otec a o jejíž vizi „země zaslíbené“ jeví jeho mladší spoluobčané čím dál menší zájem, je tento kazatel dokladem nadějí, útrap a iluzí, jimiž USA procházely na konci devatenáctého a v první polovině dvacátého století. V létě 1957, kdy obeznalý muž přirozené noblesy poznává, že se jeho čas naplnil, se rozhodne tuto zkušenost sdělit svému sedmiletému synkovi, jehož se navzdory krutému osudu k stáru dočkal. V sérii dopisů – které si chlapec přečte, až vyroste – mu otec odkáže neobyčejně dojemný příběh o nádheře obyčejných věcí, poněvadž každý lidský život je zázrak a požehnání. Marilynne Robinsonová přichází s knihou plnou lásky mezi otci a syny, s knihou plnou vzpruhy pro malověrné, která si podmaní čtenáře bez ohledu na postoj k náboženství. Její druhý román odměněný několika významnými knižními cenami potvrzuje, že autorka je při stopování amerického mýtu v poetickém prostoru skromné domácnosti více než důstojnou ženskou protiváhou Cormacu McCarthymu. Vždyť ideál lze naplnit i v podmínkách upadajícího maloměsta zrozeného v místech někdejší prérie – pokud si člověk ubrání svou jedinečnost a zároveň je druhým k užitku.... celý text
Přidat komentář
Buď si myslíte, že náboženství a náboženský prožitek jsou iluze, nebo že náboženství jako takové je skutečné, nicméně vaše představa, že se na něm podílíte, je iluze.
Tak o tom je asi tak tato kniha. Kniha plná hlubokých myšlenek.
Nápad předat svůj duševní odkaz malému synovi sepsáním svých nejjasnějších vzpomínek a věkem nadobytých poznatků pro doby, kdy i syn bude v patřičném věku tuto osobní rodovou kroniku vstřebat a pochopit, je vskutku inspirativní a bohulibý...a postava pastora, člověka jenž by měl být přímo předurčen k soucitnému a neodsuzujícímu poznání lidských slabostí, nedokonalostí a síly dobra v nich v jednom balení, je tedy ideální. Přestože pastor, není to ani tak kniha o víře, ač pokorná víra a služba jí je prostoupena jejími řádky jako neviditelná základní ingredience, sytící hlubokou úctu a vděk především k zázraku samotné existence tohoto pozemského života a lásky.
Bohatství knihy není ani v dějové lince, která je na pestré životní zážitky spíš chudá, ani v jazykové formě, která je v souladu s postavou vypravěče jednoduše čistá svou stařeckou oproštěností od všeho nadbytečného, a vlastně ani v objevných myšlenkách... Je spíše v hloubce citu a vnímání bytí, hloubání o něm s empatií, pokorou, otevřeností i vědomím, že jednoznačné odpovědi neexistují.
Dílo je prodchnuto čirou lidskostí, která čiší z každého řádku. Doporučuji!
Tak to byla dost náročná kniha. Starý pastor píše svému malému synovi dopisy, kde mu líčí příběh své rodiny. Děj se odehrává v padesátých letech 19.století, ale vzpomínky na dědečka sahají až do občanské války. Bohužel se toho v knize moc neděje. Jde hlavně o úvahy o víře. Po 100 stránkách jsem vážně uvažoval, že to nedočtu. Nakonec jsem vytrval. Pak se tam objeví marnotratný syn pastorova přítele a trochu více děje. Doporučuji hlavně lidem, co se více zajímají o víru a náboženství.
Ta kniha je zvláštní. Téměř nic se v příběhu neděje, ale přesto jsem měl problém ji odložit. Nepředstavuje žádné mimořádné báječné myšlenky, ale přesto mi přišla hluboká.
Fascinuje mě, nakolik se autorce podařilo mne přesvědčit, že je to celé opravdu vyprávění starého reverenda. Opravdu jsem tomu věřil a opravdu mě to zaujalo.
Kniha o tom, ako sa aj celkom obyčajný život, chudobný na vonkajšie udalosti, dá prežiť s neobyčajnou hĺbkou. Možno práve to je podmienkou vnútorne naplneného života, keď človek nemá toľko možností kĺzať sa po povrchu navonok bohatých zážitkov. Stačí málo a to málo si dôkladne prebrať, tak ako tento pastor. Obohacujúca knižka, plná krásnych myšlienok. Vždy, keď som sa do nej začítala, cítila som hlboký pokoj.
Kniha se mi moc dobře necetla. Moc hezka a bohuliba forma, to ano, ale pro me cynika to bylo až moc idealisticke a ideální.
Kdo čeká děj nebo akční příběh, bude zklamán. Je to přemýšlení o víře, o krásách prostého života, o životních ztrátách, naději a nečekaném novém štěstí. Pastor, který se na stará kolena dočká malého syna a před smrtí mu potřebuje sepsat a předat své myšlenky - mně to přišlo jako moc fajn nápad.
Hm, takže čo povedať k tejto knihe. Po dlhšom čase mi dala kniha zabrať a to nie len kvôli tomu, že bola v angličtine, ale aj čo sa týka obsahu. Musím povedať, že som na niekedy mierne strácala v deji a musela niektoré riadky čítať viackrát. Ako bolo už spomenuté, toto je veľmi kontemplatívna kniha a dej nie je akčný, tak isto je tu menej dialógov, ale na druhej strane poskytuje autorka pohľad človeka, manžela, otca a reverenda na svoj život, svoju rodinu, všetky dôležité udalosti v jeho živote, ktoré písomne zanecháva svojmu synovi. Náročná kniha, ale stojí za to. AJ
Nevím, jaká je to kniha, tváří se sice jako plná hlubokých myšlenek, ale nedokázala jsem se do ní začíst, odkládám nedočtenou, nebavila mne.
Gilead je román, za který Marilynne Robinsonová získala Pulitzerovu cenu, mně samotnou však nezasáhla. Řekla bych, že to bylo hlavně bezdějovostí, pomalým tempem, i samotným obsahem. Nevadí mi, že Robinsonová v knize spíše naznačuje, že nám nevyřkne vše o hlavních postavách, ale na druhou stranu je celý prostor knihy vyplněn jakýmsi povídáním, o kterém se nedá ani říct, o čem vlastně je. Přitom prostředí, ve kterém se Ames nachází, ona osadnická snaha vydobýt v Gileadu lepší svět pro budoucí generace, je velmi zajímává a nosná.
Zvláštní kniha, myšlenkově velmi bohatá, ale rozhodně nic, co by zaujalo takříkajíc na první pohled. Pro někoho možná příliš poklidné tempo vyprávění, žádné dramatické události a navíc ani hlavní postava zrovna nevykazuje běžné znaky populárního hrdiny. Navíc to není úplně jednoduché čtení, spousta úvah, hlavně na téma, které v českých ateistických poměrech nenajde takové uplatnění, jako v autorčině rodné Americe. Ale mně se to líbilo, vždycky když jsem vzal knížku do ruky, dovedla mě četba k takovému příjemnému vnitřnímu klidu.
Tak na tuto knihu jsem neměl nervy..... čistá substance nudy.... Typický příklad knihy, která získala Pulitzerovu cenu snad pouze za svůj rozsah...
Konečne anotácia po prečítaní ktorej mám dojem, že jej pisateľ propagovaný text skutočne čítal, porozumel mu a výnimočne citlivo sa mu podarilo zachytiť jeho podstatu. Kniha vám dá presne to, čo anotácia sľubuje. Len doplním, že hoci je text v porovnaní s autorkiným ZTRÁCENÍM v myšlienkovej rovine mierne náročnejší (aspoň pre mňa), zvolenou technikou je naopak značne stráviteľnejší - tá bola v tom druhom prípade dosť špecifická a myslím, že pre mnohých problematická. Rovnako ako v prípade Ztrácení si však nemyslím, že táto kniha zaujme široký okruh čitateľov. Mám pocit, že väčšina čitateľov v dnešnej dobe hľadá iný text - nenáročný, plný napätia a rýchlo plynúceho deja - nie hutný, založený na vnútornom monológu a s minimálnym posunom v deji. Možno však stačí zvoliť správny prístup, čítať knihu pomaly a dlhší čas, prečítať povedzme päť či desať strán denne popri inej súčasne čítanej menej náročnej knihe a v tom prípade môže milo prekvapiť. Obávala som sa náboženského ladenia textu, no musím povedať že zbytočne. Ide o jednu z tých kníh, ktoré sú v skutočnosti niečím iným, než s čím sa ráta v prvom pláne. Zachytáva čosi, čo je slovami ťažko polapiteľné - snahu odovzdať potomkom (nie striktne len v pokrvnej línii) niečo, čo im nemôže dať nikto iný než predok, niečo čo je dôležitejšie, než akákoľvek materiálna hodnota. Otec prostredníctvom svojej výpovede oboznamuje syna nie len s históriou vlastnej rodiny, ale zároveň tiež s tým, čo malo vplyv na život jej jednotlivých členov, zachytáva určitú dobu, ľudí v priestore a čase. Pritom nejde o suchopárny výpočet faktov a udalostí, ale o ich vnímanie, prežívanie. Poznáte situáciu, keď vám rodič, či starý rodič rozpráva o svojom živote a vy počúvate často krát skôr len zo zdvorilosti, to čo vám hovorí sa vás dotkne až omnoho neskôr, doceníte to až keď ho už niet a nemôžete mu povedať, že ste pochopili čo sa vám snažil povedať a čo to pre vás znamená? Asi taký pocit som mala, keď som sa prebíjala stránkami tejto knihy, hoci v konečnom dôsledku táto spoveď bola možno o niečo hlbšia a úprimnejšia, než by bola tá reálna, ktorá by prebehla tvárou v tvár.
Gilead
Neuvěřitelně citová a velice subtilní kniha, krásná próza odhalující lidství a člověka vrstvu po vrstvě, v dobách které jsou sice za námi, ale člověk je stále týž.Je to hluboká zkušenost a sonda do lidského srdce a vědomí skrze postavu která dýchá úplně vším.