Golem
Gustav Meyrink (p)
Román se odehrává kolem roku 1890 v Praze – v oblasti mizejícího židovského města. V románu se prolíná současnost a mystická minulost rudolfínské Prahy. Vypravěč příběhu je na základě náhodné změny klobouku přenesen ve snu o několik desítek let zpět a prožívá během jediné noci část života rytce kamejí Pernatha. Tento umělec, který prodělal těžkou duševní nemoc, při níž ztratil paměť, se s pomocí mudrce Hillela prodírá spletí záhad a dobrodružství v pražském židovském městě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1916 , F. Topič (Praha)Originální název:
Der Golem, 1915
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Četla jsem to ve věku, kdy člověk četl pořád, tempem kniha denně a nevzpomínám si, že by mi to bylo nějak nejasné. Takže jsem tentokrát zvolila audioknihu, aby mi to četl v autě někdo jiný. Musela jsem si to až někam do půlky pustit třikrát, aby mi bylo alespoň v obrysech jasné, o čem že to je a když to stejně nepomohlo, tak jsem si ve Wikipedii přečetla o čem to je a potom už to bylo dobré, secvaklo mi a nějak se mi osvěžil mozek. Od chvíle, kdy se vypravěč ocitnul ve vězení, už to pro mě dostalo i ten dávný nádech čehosi přesahujícího a nostalgického. Pustím si to ještě jednou a ono si to sedne docela. Doufám.
Výborný mystický příběh ze staré židovské Prahy. Atmosféra se dala krájet, na malém počtu stránek se rozvíjelo až překvapivé množství příběhů a dějových linek. Jen s některými snovými pasážemi jsem měl trochu problémy, ale i tak se určitě jednou rád do tajemných pražských zákoutí vrátím.
Jedna z kníh, ktorú treba prečítať viackrát. Zaujímavá, no po prvýkrát tažko stráviteľná. Ale (Pernathov) klobúk dole pred týmto dielom.
"Nespím ani nebdiem a v polospánku sa mi v duši ako dovedna splývajúce prúdy rozličnej farby a čírosti mieša to, čo som prežil, s tým, čo som prečítal a čo som si vypočul."
Toto je citát z prvej strany románu a skvelo vystihuje atmosféru tohto nevšedného zážitku. Golem je špiritistický trip, ktorý vám pomúti hlavu bezpočtom tajomných symbolov, obrazov a postáv. Prinúti vás v knihe listovať, hľadať informácie, rozmýšľať. Vyžaduje si vašu pozornosť a keď poľavíte, zrejme sa v tej zatuchnutej budove, kde svetlo presvitá len cez malé zamrežované okná pod stropom, načisto stratíte.
Golem by však nebol ani zďaleka taký pôsobivý, keby nefungoval aj na inej rovine. Román je dýchajúcim vyobrazením zákutia dobovej Prahy, kde ožívajú staré povesti a kde temnejšie, než mdlo osvetlené uličky, sú len ľudské duše, ktoré nimi prechádzajú.
Keď raz tými miestami budete prechádzať a chvíľku spočnete na lavici v starej synagóge, dávajte si pozor, aby ste svoj klobúk nezamenili s iným, ktorý tam možno bude zabudnutý ležať. Mohlo by sa totižto stať, že sa stanete niekým iným.
Golem není kdoví jak bohatý na děj, ale za to je bohatý na atmosféru, emoce a velmi zajímavé obrazy. A v tom je jeho velká síla. Asi to tedy nebude čtení pro každého, ale mne to moc bavilo. Hlavně to, jak si autor hraje právě s těma představami a s jazykem. Kniha hodně vyžaduje čtenářovu spolupráci. Není to nic, co by se dalo číst rychle – chce to notnou dávku soustředění, ale podle mne to fakt stojí za to.
Když jsem Golema četl, měl jsem zprvu pocit, jako bych se probudil ve vlaku. Nevěda, kde jsem nastoupil, proč a kudy, kam jedu. Postupně jsem však začal poznávat interiér vlaku, spolucestující, ale svět tam venku za okny, nebo-li vyšší smysl toho všeho, mi stále unikal. Když někteří cestující začali z vlaku vystupovat, měl jsem pocit, že konečnou stanicí bude smrt. Mýlil jsem se. Z vlaku jsem vystoupil na stanici plné husté mlhy. Pernath se mi kam si ztratil a já teď čekám, s hlavou velkou jako balón, jestli tudy nepojede další vlak.
Golem je zajímavá kniha plná symbolů a skryté mystiky. Její hodnocení bude podle mého názoru hodně ovlivněné tím, zda máte alespoň základní představu o alchymistické symbolice. V tomto případě se před vámi objeví mnohovrstvý příběh, ve kterém lze spatřit tolik významů, kolik je hvězd ve vesmíru. V opačném situaci pro vás golem zůstane jen jakýmsi více či méně neuchopitelným příběhem.
Za sebe dávám tři hvězdy, protože si myslím, že jsem četl přístupnější knihy s podobnou tématikou.
!SPOILER! Hliněnou figuru Werichovskýho střihu tady nenajdete.
Autorem jsem byl do teď nepolíben a nevím, jestli jsem začal správným kusem. Vlastně jsem se do poloviny snažil pochopit v jaký rovině se hlavní postava (i já jako čtenář) pohybuje(me) a to mě odvádělo od toho, abych se do děje víc začetl. Ve chvíli, kdy jsem na tuhle snahu rezignoval a nechal jsem příběh plynout, měl jsem pocit, že jsem se alespoň částečně dostal blíž k podstatě. Háček je ale v tom, že tohle dílo má tolik vrstev a výkladů, že podstata je vlastně neuchopitelná. A to mě na tom baví. Rozhodně jsem Golema nečetl naposled.
Knihu jsem četl několikrát. 5 krát myslím. Dostal jsem se k ní po přečtení Ohnivého keře od Karla Weinfurtera, kde taky Gustav Meyrink vystupuje. Pro pochopení Golema byl Ohnivý keř ideální předčetbou. Golemá lze číst, jako tajemný pražský příběh a nebo jako duchovní cestu jednoho člověka skrz vnitřní prožitky. Druhá varianta je pravděpodobnější, protože často nevíte, jestli se popsaný děj odehrává ve skutečnosti a nebo v myšlenkách.
Golem rozhodně není lehké čtení. Je plný symboliky a mystiky. Kdo by chtěl odhalit všechna tajemství, ukrytá v knize, ten by ji musel číst opakovaně a stejně vše nenalezne. V jedné fázi románu jsem uvažoval o třech pentagramech, ale díky podařenému konci jsem nakonec udělil čtyři. Na závěr bych zmínil pěkný obal, který zdobí vydání z roku 2010, jehož původcem je Československý spisovatel.
Kniha nezačala úplně nejlépe. První kapitola, ve které je popisován sen o kameni vypadajícím jako kus špeku, mě spíše odpuzovala, než upoutávala. Ačkoli jsem poté několik kapitol nevěděl, co se v knize děje, o čem je a kde je ten Golem, její proud mě stále strhával dál a dál. Sny promítající se do skutečnosti, staré židovské město, jeho tajemná zákoutí a ještě tajemnější obyvatelé... zkrátka bylo o čem přemýšlet, aby se člověk neztratil v labyrintu knihy i města. Náhle se však z mlhy vynořil náznak jasného příběhu, který postupně přecházel do stále komplikovanějšího světa (včetně asi jediné přímé zmínky o Golemovi v celé knize tohoto jména v té nejsurrealističtější části jejího příběhu, která je díky tomuto svému vyznění také tím nejzapamatovatelnějším z celého snu této knihy). V samotném příběhu plném lásky, nenávisti, podlosti i pomsty se však objevuje ještě jasnější linka vedoucí až do uzavřeného přemítání hlavní postavy... propadám se stále hlouběji do samotných základů životů obyvatel staré židovské čtvrti plnících své tajemné role ve svých mystických životech vzešlých ze záhadné páté čtvrti... a postupně si uvědomuji, kdo je vlastně oním Golemem... když v tom se ocitám na konci knihy a přicházím na to, že jsem právě dočetl něco zcela výjimečného a že bych nejraději otočil knihu na první stranu a začal ji číst znova. Oživila snad ve mně něco, co se skrývá jen v hloubi čtenářovy duše? Nebo vdechla život něčemu neživému v mé mysli? Kde všude se skrývá Golem... a je náhoda, že je tato legenda spojena zrovna s onou tajemnou čtvrtí, která se před světem skrývala uprostřed Starého Města?
A tak na povinnou četbu to nebylo zas tak hrozné. Je zde cítit určité magično, zároveň ale tíseň z neznáma. Příběh je vlatně dost zajímavý, jen by se měl zpracovat moderněji. Na mě to bylo takové vlekoucí se a místy nudné.
Čekala jsem na Golema, nešel a nešel. Hlína a bláto, nikde. V knize jsem se dost ztrácela. Závěr mne však ukázal mystiku, která je sobě vlastní jenom E. A. Poeovi!! A v uličkách Prahy po nocích, bát se už teď musím :)...
Druhé čtení, díky čtenářské výzvě. Líbilo se mi mnohem více než první před x lety. Tentokrát jsem v tom nehledala nějaký jasný děj, jen si vychutnávala krásný snově magický jazyk, příběh prodchnutý odkazy na mystiku různých kultur...nemůžu se chlubit, že bych měla úplně jasno v tom, jestli mi všechno "zacvaklo" na správná místa, jak bylo autorem míněno, ale i tak jsem spokojená:-)
Každý si nosíme odpovědi na své otázky sami v sobě ... každý sám za sebe si dotváříme smysl ... symbolů a obrazů, které se nám ukazují ... a tak jsem se vydala hledat ... své odpovědi ... vydala jsem se za měsíčním světlem ... do starých, tajemných uliček pražského židovského gheta ... do míst, kde domy "stály rozstrkány bez rozmyslu, jako plevel vyrážející ze země, přistavěli je k nízké žluté kamenné zdi, která zde jediná zbyla z bývalé rozsáhlé budovy ... před dvěma třemi stoletími ... postupně, jak se to právě hodilo, bez ohledu na ty ostatní" ... a setkala se s podivnými lidmi, kteří v nich bydlí ... jako stíny, "jako tvorové, nezrození z matek, kteří ve svém myšlení a jednání, zdají se být složeni z částic bez ladu a skladu" ... abych zjistila, že sny v sobě mohou skrývat temné pravdy, které "doutnají v duši už jen jako dojmy" ... a abych se snažila najít, ... snad jen nějaký nepatrný, přehlédnutý pojem, ... snad nějakou bezvýznamnou snahu, či nějakou bezúčelnou zvyklost ... a nebo jen otupěle čekala na cosi úplně neurčitého ... beztvarého?
Jenže se mi zdálo, že jsem něco zachytila ... možná jen zvláštní atmosféru ... na kterou jsem si teprve musela zvykat ... možná jen onu zvláštní legendu o Golemovi ... a spolu s ní mé myšlenky putovaly do minulých časů ...aby zachytily alespoň obrysy ... bytosti, která zde snad před staletími žila ... a která žízní ... po uskutečnění ... možnost hledající tvar!
Četla jsem pomalu a pečlivě ... dávala si na čas ... abych zachytila ... každý z "paprsků" - z obrazů, které se kolem odehrávaly ... protože těch slunečních paprsků dopadajících do těchto temných pražských uliček je tak málo ... nechtěla jsem žádný promeškat ... přesto mi obrazy, které se kolem odehrávaly ... chvílemi uplývaly skoro mechanicky ... nezúčastněně ... chvílemi ovšem až se strašidelnou zřetelností ... scény to občas byly fantastické jako "opiové mámení" ...
... abych nakonec zjistila ... že myšlenky, v textu ukryté ... jsou jako Golem ... lákají, svádějí, derou se před Váš zrak ... ale jen proto, aby se hned v zápětí skryly ... v uzavřeném prostoru getha ... v uzavřeném světě ... v místnosti bez dveří ... do které nelze vstoupit ... aby si svůj skrytý význam ... ponechaly ... abych zjistila, že se jen pokouším nahlédnout ... do zamřížovaného okna :-))) ... a tak jsem se s příběhem rozloučila ... a šla si dál ... svou vlastní cestou :-))).
Krásná kniha plná symboliky. Jedna z těch, které se dají číst opakovaně a postupem času v nich člověk nachází víc a víc vrstev spolu s tím, jak sám dozrává.
Na začátku jsem byla zmatená, ale jsem ráda, že jsem se nenechala odradit a četla dál. Postupně se přede mnou otevřel naprosto ohromující svět a nádherně vykreslená, temná atmosféra staré Prahy mě vtáhla tak, že mě při čtení chytil v metru revizor.
Golem rozhodně není snadné čtení. Člověk se musí na text zcela soustředit, protože pokud zaspí byť i jen část věty, ztratí návaznost a řetězec symbolů, snů a vidin se mu rozpadne pod rukama v nesmyslnou hromádku nesouvislých obrazů. První strany textu jsou pak nejhorší, protože nejen že vás hodí do hluboké vody, ony vás ještě záměrně matou a znemožňují vám se rychle zorientovat. Avšak osvědčený postup, který jsem se naučila u jiných knih, fungoval i tady. Proplout neporozuměním a číst dál s tím, že časem třeba bude jasněji. A ono bude. V případě Golema se však nemůžu zbavit pocitu, že po prvním čtení by hned mělo následovat i druhé, aby do sebe zapadly i poslední kousky. V každém případě šlo však o strhující čtení s velmi silnou atmosférou.
Závěrem děkuji uživateli Ricardovi za zběžné shrnutí základní symboliky. Většinu toho bych asi po hodinách hloubání vydolovala z paměti a rozluštila sama, takhle jsem si prastaré základy magických a jiných učení osvěžila podstatně rychleji.
Někteří recenzenti se zde pozastavují nad "chaosem" v knize a neporozumění. Skoro je mi až líto, když se zde objevují urážky Meyrinka, jako "výplody chorého mozku", či "matroš, který Meyrink hulil". Dokážu to však pochopit, neboť knihu může číst a tím hlouběji chápat jen ten, který již pro Golema "dozrál". Člověk musí být opravdu vyzrálý a zároveň i vzdělaný v mystických/duchovních základech, aby pochopil symbolický jazyk Meyrinka a jeho "obrazy", na kterých je kniha primárně založena. Pak jej dokáže čtenář i hluboce ocenit. Pro pochopení jeho symbolického jazyka doporučuji přečíst knihu Evy Markvartové (Alchymie a tarot - klíč k Meyrinkovi) nebo Františka Ročka (Gustav Meyrink - Mystik) nebo D. Ž. Bora (Bdělost, toť vše!). Vysvětlím zde krátce některé symboly, aby to bylo jasné:
- Symboly 4 živlů (voda, země, vzduch, oheň) - nutnost vytvořit v člověku živlovou rovnováhu při duchovním vývoji - na začátku můžeme číst o dešti (živel voda), či o Golemovi z hlíny a ze země (země) či o větru, který rozpohybuje neživé (vzduch), tedy živly, které člověka "rozpohybují" směrem k vývoji (mravnost, pravdomluvnost apod.) a nakonec oheň (spaluje staré a zrodí se nové - spálení starého Pernatha a znovuzrození lepší osobnosti) na konci.
- Buddhismus - hned v první kapitole píše o tom, že Buddha byl osvícen až ve chvíli, kdy se vzdal askeze. Také jsou tu narážky na přítomný okamžik, či vyčištění hlavy od zbytečných myšlenek.
- Křesťanská mystika - opakované citace z bible či narážky na biblické verše (např. duchovní cesta vede cestou úzkou, nikoliv širokou, kterou chodí "kde kdo").
- alchymie - duchovní člověk/spirituální alchymista prochází proměnou, aby se přiblížil bohu - fáze nigredo (černání), albedo (bělení), citrinitas ("zlacení") a červenání (rubedo). Na začátku převažuje popis tmavých míst a stínů (nigredo), pak bělení (kap. Sníh), na konci pak citrinitas a rubedo (červené střechy domů, žlutá Vltava apod.).
- Alchymie - symboly kovů: nigredo=olovo, na konci transmutované ve zlato (osvícený člověk, transformace vědomí). V románu se také objevuje železo - rez starého a tvoření nového, lepšího člověka.
- Tarot - kniha Golem popisuje i duchovní vývoj skrze tarotovou symboliku - na začátku je člověk blázen (karta blázna - popis franc. šlechtice se špičatou bradou, chaos na začátku románu), během toho se zamilovává (karta Zamilovaný - např. Rosina, Angelina) a na konci karta Viselec ("Vzdání se", přijmutí reality takové, jaká opravdu JE, pád do ohně hlavou dolů) a pak hned následuje symbolická smrt (karta Smrt) a znovuzrození (dům, kde měla osoba shořet, prý nikdy nezhořel - mj. zase živel ohně) - karty Slunce či Svět (úplné osvícení hrdiny, absolutní zduchovnění).
- Mj. Meyrink klade důraz na zodpovědnost jedince za svůj - osud, označuje jej v ději za "umělce" - alchymie označuje alchymistu také za "umělce", podobně i dnešní Toltécké umění Indiánů z Ameriky (Tolték = v překladu umělec).
- Zlé postavy jsou označovány buď zvířecím popisem (nemají pod kontrolou své "pudy" a špatné "zvířecí" vlastnosti) nebo geometricky jako "hranatý obličej, kostkované kalhoty, čtvercovitý apod." - č. 4 je narážka na materialismus (i 4 živly z materiálního světa, mezi nimiž musí být vytvořena rovnováha), naopak č. 3 - duchovní číslo/Bůh.
- Dále je zde i Kabala - židovské esoterní umění - např. narážka na kišuf (černá magie a čarodějnictví) vs. bílá magie apod. Kniha Ibbur - přinesená Golemem (olovo, počátek duchovní cesty) = hlava plná zbytečných myšlenek/"duší" - počáteční utrpení hrdiny, a jiné kabalistické termíny.
- Všechny postavy v románu jsou v podstatě části vypravěčovi duše (Hillel - dobré, magické alter-ego, podobně i Mirjam, naopak Angelina a Rosina - nespoutanost a sexuální žádostivost, Wassertrum - ďábel, mj. i karta tarotu = lakota, nenávist a další).
Podobných a dalších symbolů je plná kniha, tak snad teď budou mít někteří recenzenti co k přemýšlení.
Štítky knihy
Židé Praha prvotina přelom 19. a 20. století golem židovská ghetta mystika Rabi Löw stará Praha romány
Autorovy další knížky
| 2015 |  Golem |
| 1937 | Anděl západního okna |
| 1998 | Valpuržina noc |
| 1991 | Zelená tvář |
| 1993 | Hašiš a jasnozřivost |
Magická kniha