Golem
Gustav Meyrink (p)
Román se odehrává kolem roku 1890 v Praze – v oblasti mizejícího židovského města. V románu se prolíná současnost a mystická minulost rudolfínské Prahy. Vypravěč příběhu je na základě náhodné změny klobouku přenesen ve snu o několik desítek let zpět a prožívá během jediné noci část života rytce kamejí Pernatha. Tento umělec, který prodělal těžkou duševní nemoc, při níž ztratil paměť, se s pomocí mudrce Hillela prodírá spletí záhad a dobrodružství v pražském židovském městě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1916 , F. Topič (Praha)Originální název:
Der Golem, 1915
více info...
Přidat komentář
Nenápadně se tvářící kniha, po jejímž dočtení mi však ještě dlouho běhal mráz po zádech.
Golem - kniha, ke které jsem se po mnoha letech vrátila, až na druhý pokus jsem ji dočetla do konce. Kniha, kterou stojí za to přečíst, i když je tak těžké (a pro mě prakticky nemožné) ji pochopit.
Gustav Meyrink, považovaný za symbolistu či predchodcu nemeckej surrealistickej avantgardy, bol neobyčajnou osobnosťou so záujmom o všetko možné. V jeho živote bohatom na rôzne podnety a zážitky (ale aj nepríjemnosti, ktoré prekonával) sa ukrýva kľúč k pochopeniu mnohotvárnosti diela Golem. Tu sa na pozadí pražského židovského geta odohráva pôsobivý príbeh balansujúci na hranici bdenia a snov, vedomia a podvedomia, bohatstva a chudoby (či už materiálneho alebo duchovného charakteru)... Hlavná postava – Atanázius Pernath – sa javí byť šialencom, ale nebude to také jednoduché. Veď všetko je relatívne. Je v tom dačo viac... autor zabŕda do paralelných svetov, okultných vied či možností sugescie a hypnózy.
Meyrink umne mieša roviny skutočnosti (pražské reálie, hriechy a vášne staré ako ľudstvo samo, vyšetrovanie vraždy, väzenie) a fantázie (plastické predstavy, strašidelné preludy, vizionárske vnuknutia) s tým, že prechod medzi nimi je niekedy veľmi nenápadný.
Známu mýtickú postavu Golema vnímam ako priliehavú metaforu na mechanickú existenciu bez myšlienkového rozletu, pustotu žitia, ktorá je v mnohých podobách aktuálna aj v dnešných časoch.
Autor píše podmanivo, teda aspoň ja som mu všetko zhltla aj s navijakom. :-) Bol to zaujímavý čitateľský zážitok. Určite sa poobzerám po ďalších dielach „pražskej nemeckej literatúry“.
---
Stále to isté do špiku prenikajúce „nič“, ktoré nikde nebolo, a predsa napĺňalo izbu svojím mátožným jestvovaním.
Drahokamy na stole rástli a rástli a obklopovali ma zo všetkých strán farebnými vodopádmi. Opálové stromy stáli v skupinkách pospolu a odrážali svetelné prúdy neba, ktoré ako krídlo obrovského tropického motýľa belaso žiarili v spŕške iskier nad nedozernými lúkami, plnými horúcej vône leta.
„Zbabelý, zákerný, vraždychtivý, chorý, problematická – zločinecká povaha“ – priam som počul, ako by ho posudzoval dav, keby mu posvietil do duše svojimi sliepňavými lampášmi z maštale – ten fanatický dav, ktorý nikdy nepochopí, že jedovatá jesienka je tisíckrát krajšia a ušľachtilejšia ako užitočná pažítka.
---
Mysl, která přišla o všechny poznatky a jistoty, tzv. vědomí a sebe-vědomí. Pozoruje samu sebe a svět (zrcadlení světa v sobě) a pokouší se něčeho zachytit.
Úryvek:
Než jsem ulehl, četl jsem si o životě Buddhy Gotamy, a v tisíci obměnách mi táhla myslí věta, začínající vždy znovu:
„Přiletěla vrána ke kameni, který vypadal jako kus tuku, a myslila si: Snad je tu něco dobrého k snědku. Protože tam však nic chutného nenašla, odletěla.
Jako vrána přiblíživší se ke kamenu, tak opouštíme my – my, hledači – asketu Gotamu, neboť jsme v něm ztratili zalíbení.“
A obraz kamene, který se podobal kousku tuku, se mi v mozku obludně rozrůstá:
Kráčím řečištěm a zdvíhám hladké oblázky.
Šedomodré s rozstříknutým třpytivým prachem, nad nimiž hloubám a hloubám, a přeci si s nimi nevím rady – pak černé se sírově žlutými skvrnami, jako by to byly zkamenělé pokusy dítěte vymodelovat neohrabané strakaté mloky.
A chci je odhodit daleko od sebe, ty oblázky, avšak vždycky mi vypadnou z ruky a nemohu je zapudit z dosahu svých očí.
Všechny kameny, které kdy hrály v mém životě nějakou roli, se vynořují kolem mne.
Mnohé se těžkopádně namáhají vyprostit se z písku na světlo – podobny velkým, břidlicově zbarveným krabům za vracejícího se přílivu, jako by chtěly za každou cenu upoutat mou pozornost, aby mi sdělily nesmírně závažné věci.
Jiné – vyčerpány – padají bezmocně nazpět do svých děr a vzdávají se naděje dostat se kdy ke slovu.
Občas se proberu z šera těchto polosnů a na chvíli opět vidím ležet měsíční světlo na vzdutém záhybu své přikrývky jako velký, světlý, plochý kámen, abych zase znovu začal slepě tápat za svým mizejícím vědomím, hledaje neklidně onen kámen, který mě trápí – který musí být někde zastrčen v suti mých vzpomínek a vypadá jako kousek tuku.
Kdysi vedle něho končila při zemi okapová roura, představuji si – ohnutá do tupého úhlu, okraje rozežrané rzí –, a vzdorovitě si chci v duchu vynutit takový obraz, abych ošidil své roztěkané myšlenky a ukonejšil se ke spánku.
Už je to pár let, co jsem toto četl. Přesto mi to zůstalo v paměti. Byl to zajímavý příběh. :-)
Co je život? Golem asi ne. Slabších 5***** Jinak pomalu půlka mýtonápadů by šla vysledovat sem.
Vybrala jsem si jí pro referát do školy. Při čtení mi připadalo vše jasné, ale když jsem měla někomu převyprávět děj, tak jsem se v tom sama ztrácela a musela nad tím více uvažovat a dočítat si kapitoly. Pro mě to byla opravdu zajímavá a těžká knížka.
❝Když lidé ráno vstanou, tak se mylně domnívají, že setřásli spánek, a nevědí, že se stávají obětí svých smyslů a kořistí nového, mnohem hlubšího spánku než byl ten, jemuž právě unikli. Existuje jen jediná opravdová bdělost, a to je ta, k níž se ty nyní blížíš. Jestliže o tom mluvíš s lidmi, řeknou, že jsi nemocen, protože ti nemohou rozumět. Proto je bezúčelné a kruté s nimi o tom mluvit.❞
Neuvěřitelně nádherná kniha mnoha tajemství ze staré Prahy doby asanace. Záhadný Pernath, kabala, mystika, Žídovská čtvrť, neuchopitelná atmosféra zašlé doby. Kniha mě dostala a abych ji pochopila, přečetla jsem ji dvakrát. Famózní průlet časem, těžko popsatelný, ale dokonalý. Sen smíchán se skutečností.
Knihu jsem si půjčila, protože jsem měla možnost "shlédnout" (tady se spíš hodí slovo "prožít") Golema ve formě alternativního divadla. Tam jsem se totálně ztrácela... Kniha mi ale zmatená nepřišla téměř vůbec, a dokonce ani nerozumím tomu jak tu někteří píší, že měli problém poznat co je sen a co realita... Kromě části "s fazolemi" to podle mě celé byla realita, i když ve snu :) Některé věci zůstaly nesvětleny, ale myslím, že do atmosféry knihy se to jen hodí. První polovina (nebo třetina) knihy mi však nepřišla moc zajímavá, proto jen tři hvězdy.
Nebylo to špatné, ale že by mě to nějak uchvátilo, to zas ne. Zvlášť když spousta věcí, které vypadají jakoby moudře, jsou jen plácáním, protože ani on sám pořádně kabale a podobným věcem nerozuměl. Líbil se mi popis atmosféry židovského ghetta, méně už ale duševních stavů. Ty šly perfektně Poeovi, kdežto Meyrinkovi moc ne. Také mi vadilo, že jsem kolikrát věděl, co se děje a on to najednou nadnesl, jako bych tím měl být překvapený jako hlavní hrdina. No, mám tu ještě Bílého dominikána, takže jestli na něj dojde, tak pak už s Meyrinkem nejspíš skončím.
Mimozmyslové stavy kontra schyzofrénia? Meyerinkov román ponúka celú plejádu hocakého šarlatánstva, hockedy len čiastkovo vysvetleného. S Kafkovským citom pre rasovú, či spoločenskú odlišnosť sa znova rozpaľujú krčmové mystické príbehy nad ktorými obecenstvo "otvára hubu". Dostávame však aj obraz mystickej Prahy, "která po zroucení Kamennýho (Karlového) mostu už nikdy taká nebyla". Ak do príbehu zakombinujeme štrukturovaný a podrobného opis Pernathovho blúznivého podvedomia dostávame sugestívne napätý román, ktorý čarovne OŽÍVA aj po mnohých desaťročiach.
Velice překvapujícně dobrá kniha. Ze začátku jsem měla problém se orientovat, ale přečteno vcelku jedním dechem.
Příběh hledání sebe sama, detektivka, mystika, Judaismus, Kabala, stará Praha, skok v čase, trochu kýče, pseudomoudrostí, akce i rozvláčnosti...smícháno dohromady - vzniká kupodivu velmi přitažlivý chaos plný ostrých fragmentů vynořujících se ze zamrzlé Vltavy, kde se ledy lámou za noci ochrany. Pernath je postava úžasně tajemná - celá kniha je o něm, ale nakonec nic moc nevíme, ale to neví ani on sám o sobě. To by se ale dalo říci o mnohých postavách z tohoto románu. Meyrinkovi se ale podařilo načtrtnou velmi barvitou a živou atmosféru a propojit významy i symboly s velkou silou, která útočí na čtenáře a strhává ho do svého světa. Najít si řád v tom chaosu není snadné, ale hledat ho je stále třeba!
Pro zajímavost - tento rok (2013) se chystá na Štvanici v Praze inscenace, která vychází z tohoto románu a bude se hrát jen od 1. do 21.9....www.golemstvanice.cz
Golem nie je hrôzostrašný, ako hovorí anotácia k tejto knihe, ani by som nepovedala, že je blízky k hororom tej dnešnej podoby, ale Meyrinkov Golem je mystický, filozofický a veľmi tajomný román, zasadený do Pražských uličiek židovského ghetta.
Od Golema čakajte vskutku náročné čítanie, v ktorom je veľmi jednoduché stratiť niť celého príbehu a takmer nadľudské úsilie vytrvalo rozoznávať fantáziu od skutočnosti. Aj napriek tomu nejde autorovi uprieť skvostný štýl a fakt, že skutočne napísal brilantný román, zasluhujúci si aspoň trošku pozornosti a snahy pochopiť ho.
Musím uviesť ešte jednu zaujímavosť, ktorá vzbudila moju pozornosť a týka sa ukončenia Meyrinkovho života, ktorý ho údajne zakončil z vlastného rozhodnutia tým, že zaujal jogínsku pozíciu a s východom slnka vydýchol posledný krát.
Štítky knihy
Židé Praha prvotina přelom 19. a 20. století golem židovská ghetta mystika Rabi Löw stará Praha romány
Autorovy další knížky
2015 | Golem |
1937 | Anděl západního okna |
1998 | Valpuržina noc |
1991 | Zelená tvář |
1993 | Hašiš a jasnozřivost |
Nikdy nečtěte vydání z Omegy! Zrovna když překladatelé upozornili na jejich praktiky oprašování starých překladů a mizernou redaktorskou práci, padlo mi v knihovně do ruky jejich vydání Golema. Za pár let si snad spravím chuť u jiného překladu, ale teď jsem se knihu sotva donutila dočíst. Jako kdyby děj nebyl sám o sobě dost spletitý, byly mi házeny pod nohy klacky ve formě podivných souvětí, chybějících čárek, překlepů, na několika místech chybělo i sloveso v trpném rodu. Zabitá kniha.