Golem
Gustav Meyrink (p)
Román se odehrává kolem roku 1890 v Praze – v oblasti mizejícího židovského města. V románu se prolíná současnost a mystická minulost rudolfínské Prahy. Vypravěč příběhu je na základě náhodné změny klobouku přenesen ve snu o několik desítek let zpět a prožívá během jediné noci část života rytce kamejí Pernatha. Tento umělec, který prodělal těžkou duševní nemoc, při níž ztratil paměť, se s pomocí mudrce Hillela prodírá spletí záhad a dobrodružství v pražském židovském městě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1916 , F. Topič (Praha)Originální název:
Der Golem, 1915
více info...
Přidat komentář
Moje prvé stretnutie s Meyrinkom. Rozhodne odporúčam všetkým, čo chcú Meyrinka skúsiť, aby začali práve tu. Nie je to jeho najlepšia práca, ale v elegantnej jednoduchosti ukazuje všetko, čo autorovi ide. Pôsobivá atmosféra, mystické hľadanie (autora i hlavnej postavy), spojenia nesúdobých postáv, opakované objavovanie sa symbolov, ktorých význam naskočí, až keď príde tá správna chvíľa (občas až pri opakovanom prečítaní knihy).
A koniec je príjemne hrejivý, čo sa cení tiež.
Napriek počiatočnej nejasnosti realít pri mojom prvom čítaní netrvalo dlho, kým sa obraz vyčistil a dej ma vtiahol a nepustil. Myslím, že v tomto smere je to jeden z najľahšie čítaných Meyrinkov a aj keď nedosahuje hĺbku povedzme Anjela západného okna, rozhodne patrí medzi autorovu špicu.
Moje první Meyrink-ovka. Ze začátku jsem se v knize tězce orientoval, dělalo mi problém poznat "snové od žitého". Po pár stránkách jsem se do toho ale dostal a kniha mne naprosto vtáhla. Pak už jsem četl jedním dechcem. To že tam zůstavají některé věci nevysvětlené .... románu jen přidává na tajemnosti a to se mi na knize asi nejvíc líbí. Meyrink byl dle mého názoru opravdu mystik a téhle knize dávám plný počet hvězdiček. Rozhodně se nejedná o poslední knihu tohoto autora, po které sáhnu. Už teď mám z knihovny půjčené knihy "Valpuržina noc" a "Bílý dominikán".
Pěkné to bylo. Sice se mi úplně nepodařilo tomu zcela uvěřit, ale to je můj problém:). Ten konec byl super.
Mystická kniha o snech i realitě odehrávající se v pražském židovském ghettu je výzvou k jinému vnímání světa. Příběh podle mě můžeme číst jako blouznivý sen i jako cestu do nitra duše hlavního hrdiny. Golem se zde stává zosobněním nepochopení a strachu lidí před jinakostí. Nejednoznačnost knihy je matoucí i přitažlivá. A když tak o ní přemýšlím, může to být hluboké poselství o hlubinách lidské mysli, stejně jako literární póza, která nás vodí za nos a nabízí náznaky, jež nehodla splnit :-).
Ze začátku mi přišla docela nepochopitelná a ztrácela jsem se mezi sny a skutečností, ale později mě příběh velmi upoutal svou napínavostí a nepředvídatelností. Určitě doporučuju!
Ne vždy mi přišlo, že Meyrink drží formu, styl a zaměření. Jindy jako by chtěl málo slovy říct hodně, jindy zbytečně popisuje, co se dalo vzít krátce. Projevuje se i určitá rozporuplnost ve vztahu k židovské komunitě - na jedné straně skoro až opovržení, co se přízemnosti, špinavosti a lakoty týče, na druhé úcta k historii a ze židovství vycházející mystice, zde prezentované golemem a kabalou včetně popisu některých jejích vrstev. Přesto jde o sugestivní příběh, do něhož sice je problém se zpočátku dostat, ale postupně vtahuje stále víc. Škoda jen, že některé věci nejsou dořešeny (Angelina, totožnost mrtvé u vraždy z vilnosti, a ostatně i samotná postava golema, zde jen naznačená a okrajově podaná) a škoda, že vlastně není ani jisté, jakým stylem má být golem chápán. Jako duch židovského národa, připomínka? Věčný žid? Hlas svědomí, aby se židovský národ vrátil zpět ke kořenům a víře včetně mystiky? Každopádně už tuším, kde bral inspiraci Ajvaz pro své Prázdné ulice, některé popisy jsou skoro stejné. Mimochodem, s rudlofínskou Prahou, jak se praví ve zdejším popisu knihy, to nemá nic společného. Vše je poctivý konec 19. a začátek 20. století. Škoda, že Pavel Juráček nestihl tento román natočit jako film.
Zvláštní, snové, temné... Hrdina se zazděnou myslí, příhody odehrávající se za přepážkou a v podzemí (v podvědomí?), temné a nevědomé síly které se tím probudí... Moje první meyrinkovka u mě vzbudila lásku tomuhle bizardnímu autorovi....
Golem patří neodlučně k Praze a dotváří právě svým mysticismem její genius loci. A atmosféru knihy ocení jistě každý, kdo se někdy procházel v podzimním setmělém podvečeru uličkami Starého města. Podle mne není ani na škodu, že autor ponechává prostor pro čtenáře, že se mu nesnaží natlouct do hlavy kladivem svůj pohled a názor prostřednictvím postav. I když je to v dnešní době plné mediálních masáží asi poněkud neobvyklé a pro současného čtenáře až zavádějící.
Jeden z vrcholů evropského novoromantismu, který vedle kafkovského existencialismu nejvíce proslavil pražskou židovskou tvůrčí scénu a dodnes tvoří kolorit české metropole. V téměř přízračném předasanačním světě (vzpomeňme v této souvislosti na poetiku Švankmajerových vybydlených domů) vystupují různorodé postavy: některé jako z naivní loutkové melodramy (Angelina), další z prastarých legenda. Nehodlám zde upozorňovat na klady této knihy, byly již dostatečně zmíněny uživateli WEIL a jakup, připojím jen možné srovnání se Zeyerovým Janem Marií Plojharem: takřka identický výchozí vztah postav: Angelina - Athanasius - Mirjam x Dragopulos - Plojhar - Catharina. A přesto se vše odehraje jaksi v jiných světech.
Tuhle knihu jsem četl nadvakrát: poprvé jsem ji odložil asi v polovině, poněkud zmaten právě těmi rysy, které zmiňují ostatní... O pár let později jsem jí dal znovu šanci a uchvátila mě - neopakovatelnou atmosférou, jazykem, ale i určitou celkovou nejasností, která nabízí mnoho výkladů a nechává dost prostoru samotnému čtenáři. Od té doby ji řadím mezi svých deset nejoblíbenějších (ačkoli těžko říct, jak bych ji vnímal dnes...).
Osobně to pro mě není moc čtivé, ztrácím se v ději, musel bych jí věnovat asi víc času, než se mi chce.
O této knize jsem se dozvěděl ve škole, učitel nám tehdy řekl, že jde o těžko čitelnou i pochopitelnou knihu. Měl pravdu... Každopádně mystika a neznámo je ve staré Praze jako doma a Meyrink to takřka dokonalým způsobem popsal. Zároveň má román i morální hodnotu, neboť popisuje zkaženost židovského ghetta. Fakt, že celé generace vyrůstají na stejném omšelém místě, má fatální důsledky - dojde k celkové degeneraci. V uličkách židovského města je tento úpadek silně cítit, natolik, že ho vycítí i čtenář. V tom je asi největší síla románu, v těžké, nedýchatelné atmosféře plné záhad a nenávisti, v atmosféře, která je zcela neopakovatelná. Zároveň však román mírně irituje svou nejednoznačností, čtenář si musí spoustu věcí domýšlet sám, i když, pravda, to asi není úplně chyba... No, ale pět hvězdiček tomu prostě nedám, možná jsem zaslepený, ale přišlo mi to v lecčems jaksi odfláklé. Třeba později změním názor.
Výborná je rozhlasová adaptace tohoto románu v podání Jiřího Ornesta(Athanasius Pernath), Ivana Trojana(student Charousek), Josefa Kemra(kupec Wassertrum) a dalších. poslouchat můžete na adrese http://www.zidovskehrbitovy.cz/index.php?id_cat=136&new=2408
Pro mne to byla kniha příliš zabředající do opojení mysticismem. Má to sice pěknou atmosféru, ale jinak je to nepřehledné, poměrně nesrozumitelné a mlhavé (v tom horším slova smyslu).
Štítky knihy
Židé Praha prvotina přelom 19. a 20. století golem židovská ghetta mystika Rabi Löw stará Praha romány
Autorovy další knížky
| 2015 |  Golem |
| 1937 | Anděl západního okna |
| 1998 | Valpuržina noc |
| 1991 | Zelená tvář |
| 1993 | Hašiš a jasnozřivost |
„Když lidé vstanou ze svých loží, mylně se domnívají, že ze sebe setřásli spánek, a nevědí přitom, že se stali obětí svých smyslů a kořistí nového spánku, jenž je daleko hlubší než ten, jemuž právě unikli.“
Tak tuhle magickou a trochu děsivou procházku starou Prahou si opravdu pokaždé užívám. Atmosféra starých domů ukrývající stoletá tajemství i postavičky žijící v Židovské čtvrti se čtenáři chtě nechtě postupně dostanou pod kůži. Každou chvíli jsem čekala, že jak odtrhnu oči od stránek, tak se přede mnou bude vznášet vzdušná postava Golema (naštěstí se tak nestalo:)). Hororová četba to určitě není, ale děsivou atmosféru dokázal autor místy navodit dokonale. Nejvíc na mě působilo, když se Pernath dostal do starého domu, kde kdysi pobýval Golem a to jak našel v té podivné místnosti plné starých krámů balíček studených tarokových karet, tu pasáž jsem si musela přečíst hned dvakrát po sobě. Stejně tak působily ponuré uličky čtvrti za mlžné noci a taky když se na scéně nečekaně zjevil právě Golem… Tohle se nedá popsat, musí se to přečíst – i když to není zrovna jednoduché čtení !!! Často jsem měla pocit, stejně jako hlavní postava, že celý příběh vnímám jako v nějakém polosnu, kdy realita je zamlžená a má nejasné obrysy (pokud to byl autorův záměr tak „klobouk“ dolů, jak se mu to mistrně povedlo…) Nicméně je tam i řada pasáží, které vyžadují větší míru soustředění a také pár filosofických myšlenek, které donutí, aby se nad nimi přemýšlelo (debaty mezi Pernathem, Hillelem a Zwakhem).Taky na mě občas neodbytně dorážel pocit, že je ještě něco navíc skryto mezi řádky, co mi sice uniká, ale vnímám to... Každopádně ta magická atmosféra dýchá z každé stránky a když už nic jiného, tak si aspoň jednou provždy zapamatujete, že opravdu není klobouk jako klobouk…