Gottland
Mariusz Szczygieł
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139589/gottland-139589.jpg
4
1022
1022
V knihe ocenenej ako Európska kniha roka autor z nezvyčajného uhla nazerá na zdanlivo známe udalosti a ľudí, ako je príbeh Baťovej firmy či Marty Kubišovej, ale predstavuje aj málo známe či úplne zabudnuté príbehy z obdobia Československa, kde sa horor strieda so smútkom a groteskou. Hoci bola pôvodne určená iba poľskému publiku, ale spôsob, akým zobrazil premeny minulého storočia, z nej spravili univerzálnu knihu. Investigatívne reportáže a eseje (alebo „halucinačné príbehy plné úzkosti,“ ako napísal Liberation) sú vyrozprávané veľmi pútavým spôsobom, neraz pripomínajú detektívny žáner. S ním majú spoločné aj množstvo obetí a prekvapivé zápletky. Autor nepracuje s veľkými číslami, ale s osudmi známych aj menej známych osobností.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2012 , PremediaOriginální název:
Gottland, 2006
více info...
Přidat komentář
Rozhodně užitečný počin. Čtení o Češích z pohledu Poláka nastavuje zrcadlo, které není vždy lichotivé. Vlastně je hodně nelichotivé... Něco jsem znala, ale dost toho pro mě bylo nového (např. historie Stalinova pomníku). A mnohé vede k zamyšlení (třeba proč si ateističtí Češi udělali boha z Gotta).
Rekapitulace některých okamžiků českých dějin a připomenutí osudů některých našich význačných spoluobčanů z celého dvacátého století - sestavená polským autorem. Většinu toho moje generace zná, nebo si přímo pamatuje a doporučuji mladším k přečtení jako malou encyklopedii toho, co jsme jako národ prožívali.
Knížka mě celkem překvapila množstvím informací, mnohdy pro mě neznámých o spoustě slavných lidí a jejich životech.
Ta kniha mě dostala! Tolik faktů jsem absolutně nečekal. V několika kapitolách autor dokázal vypátrat neskutečné množství informací, už nyní vím , že se o některá témata budu chtít zajímat více do hloubky. Myslím, že knize velmi prospělo , že ji napsal někdo jiný než Čech. Tohle bych dal do škol jako povinnou četbu. Doporučuji.
Úžasná knížka psaná velice čtivým způsobem. Má to dobrý „drive”, osudy jednotlivých účastníků do sebe někdy i překvapivě zapadají. Dost pomáhá, že kniha je psána autorem z venku, který není ovlivněn tím, jak si různé části našich dějin mnohdy vykládáme trochu jinak a nebo si je různé přibarvujeme. Určitě doporučuji přečíst pokud vás alespoň trochu zajímají české dějiny 20. století.
Komentářů je to hodně, tak si jen spíš pro sebe znamenám - líbilo se mi to dost a dost jsem se i dozvěděl. Já Čech se zájmem o historii (pravda starší) od polského novináře.
Baťa, Baarová, Stalinův pomník, Moserová, kafkárna, Golden Kids, národ bez Boha, který si bohem učinil Gotta a postavil mu muzeum. Tyhle příběhy si (doufám) budu pamatovat.
Jeden Čapkův fejeton se jmenuje "O povaze kosů", tohle je tak trochu o povaze Čechů. Líbí se mi, když se cizinec zajímá takto hluboce o nějaký jiný národ.
3tí vydání má dobrý doslov i ke kapitole Kafkovy neteře.
Tahle kniha je pecka a já se k ní opakovaně vracím. Je fajn, že ji napsal člověk zvenku. Navíc hodně čtivě, nezaujatě. Ano, Češi jsou historicky závistiví a nepřejícní. A konkrétní osudy konkrétních lidí je třeba lidem představit.
Na tohle jsem se těšila, viděla jsem zpracované nejprve jako Listování. Ale kniha mě zklamala. Dozvěděla jsem se sice spoustu novych věci, zajímavostí, ale všechno na mě působilo tísnivě. Cožpak se nedalo najít na Češích i něco pozitivního? Já jsem si toho tedy v této knížce nevšimla...
Čím jsem starší a čím větší časový odstup je od vydání této knihy, tím víc mě zasahuje. Dílo výborně napsané, čtivé a zajímavé. Jako bych četla časopis. Obdiv polskému autorovi za schopnost dát dohromady tak obrovské množství informací a zasadit je do kontextu, nic podobného jsem od českého autora dosud nečetla. Kniha je jak jsem již uvedla parádní a popisované věci jsou příšerné. PŘÍŠERNÉ! A jak jsme se s tím jako Češi vypořádali? Nijak...
Tak opět jedna kniha z mého nekonečného seznamu knih, které bych si někdy v budoucnu chtěla přečíst. Čekala na mě snad pět let a jen díky Klubu milovníků knih a tématu věnujícímu se polské literatuře na ni přišla řada právě teď.
Samotnou mě překvapilo, jak velmi mě kniha zaujala a jak skvělý pohled na některé věci z naší historie mi dokázal Mariuusz Szcygielský zprostředkovat. Opravdu výborná kniha!
Každý z příběhů mě něčím šokoval a zároveň obohatil o spoustu nových informací. Snad nejvíce mě zasáhl osud pana Procházky, Marty Kubišové a stavitelů Stalinova pomníku.
Není třeba přijímat pohled polského autora na nás jako objektivní nebo lživý nebo mu dávat jakékoliv jiné absolutní přívlastky. Je legitimní, je citlivý, je kritický, to ano. V mnohých kapitolách kupříkladu mě, nedouka, vlastně vzdělává v mých vlastních dějinách (no přiznejte se, kdo jste znal před přečtením knihy osudy bezesporu významných postav našich dějin tak dobře a v souvislostech, jak nám je předkládá Szczygiel). Má to být portrét nás samých a já s vyzněním tak docela nesouhlasím (byť není jednoznačné), ale pokládám ho za nesmírně obohacující (narozdíl třeba od knihy Mary Heimannové).
P.S. Všechny kapitoly jsou skvělé, ale vypíchl bych příběh Stalinova pomníku, to je naprosto fenomenální černočerná groteska.
Výborná historická beletrie. Pohled na české dějiny okem polského spisovatele, který se snaží o objektivitu a docela se mu to povedlo. Zabývá se také osudy jednotlivých postav, snaží se je chápat a nesoudit. Nejvíc mě zaujala rodina Bati a pak samozřejmě osudy Golden Kids a Marty Kubišové. A Stalinův pomník, to bylo také zajímavé a pro mě nové. Určitě stojí za to si knihu přečíst a připomenout si časy minulé.
Tuto knihu jsem poprvé četl v patnácti, krátce po prvním českém vydání. Do paměti se mi zapsala jako takové odlehčené eseje o našich nedávných dějinách optikou Poláka, který akcentuje některé aspekty, které nám Čechům unikají. Do upraveného vydání jsem se znovu začetl poté, co jsem nadšeně odložil autorovu poslední knihu Není (2018) a potvrdilo se mi, že některé knihy se vyplatí číst znovu. Zjistil jsem, že Gottland je mnohem temnější, než jak jsem si jej pamatoval. Szczygieł si všímá někdy až bizarní krutosti, kterou byli českoslovenští komunisté schopni vynalézt k eliminaci a ponížení svých oponentů. „Tento příběh se nestal. Věci, které se opravdu přihodily, byly mnohem horší,“ poznamenal si Jan Procházka na svůj scénář k výbornému trezorovému filmu Ucho z roku 1970. Brzy dal těmto slovům za pravdu jeho vlastní osud. Režim jej zdiskreditoval, když v televizi odvysílal zfalšovaný rozhovor „od Seiny“ a když rok na to Procházka zemřel, vší silou se snažil zabránit jeho blízkým, aby jej pochovali. Podobně se komunisté nestyděli dehonestovat Martu Kubišovou prostřednictvím fotomontáží pornografických snímků, načež v osmém měsíci potratila, prožila klinickou smrt a další dvě desítky let jí režim všemožně bránil, aby se alespoň nějak živila. Zcela bizarním střípkem pak je, že režim likvidoval i některé budovy, ve kterých vystoupili zakázaní umělci (hlavně Plastici). Kontrastem vůči tomu je pak blahosklonně apologetický přístup lidí typu Karla Gotta, který v rozhovorech zdůrazňoval, že republice přece vozil valuty ze Západu; knize pak dalo název jeho někdejší muzeum v Jevanech: „Ocitnout se v Gottlandu je něco jako získat imprimatur, že minulost je v pořádku.“ Gott je určitým ztělesněním normalizačního Československa, kde „se určité otázky nedávaly“ a kde „se o určitých věcech nemluvilo“, popř. „nevědělo“. Velice silný je také příběh Otakara Švece, jenž se „tak bál svého pomníku“ J. V. Stalina na Letné, že si krátce před jeho odhalením pustil plyn. (A samotný pomník byl sedm let poté „diskrétně“ odstraněn.) Kniha ale obsahuje i pozitivnější postřehy, např. že v rámci neuvěřitelné baťovské expanze ve 30. letech zasedl v porotě architektonické soutěže na urbanistický rozvoj Zlína věhlasný Le Corbusier, nebo že v Praze plné kafkovského „fejku“ ještě docela nedávno žila zcela reálná Kafkova neteř, překladatelka z němčiny Věra Saudková. Naopak poněkud zamrazí při čtení podivného příběhu devatenáctiletého Zdeňka Adamce z Humpolce, který v roce 2003 zemřel jako „hořící pochodeň“ na stejném místě jako Jan Palach… Nové vydání (s metronomem na obálce) obsahuje kromě řady komentovaných fotografií k jednotlivým kapitolám také zajímavý dovětek „Život Gottlandu“. Není náhodou, že se tato kniha stala bestsellerem v řadě zemí (jen u nás měla desítky dotisků), protože je skutečně výjimečným svědectvím o českém národu. Můžeme mít velmi rádi, že máme „svého“ Mariusze Szczygieła. (10/10)
Velice čtivá historická beletrie, poutavý vhled polského novináře do moderních českých dějin. Od Bati až po Helenu Vondráčkovou (fakt!) a "pokračovatele" Jana Palacha.
Skvělé! dokumentární faktografický styl knihy nadhazuje čtenáři spoustu známých i neznámých informací o takových fenoménech jako Kafka, Baťa, Gott, Palach, Stalinův pomník na Letné, Charta 77 a spoustu dalších, autor nehodnotí, nevysvětluje, pouze předkládá fakta tak, jak je po důkladném pátrání a hovorech se zasvěcenými lidmi zjistil, to samo o sobě stačí k vykreslení atmosféry doby, typické české povahy a různých tehdejších politických tlaků ... ač jsem skoro všechny informace z knihy více méně znala, takhle pohromadě to byl dost masakr, hodně zajímavé, místy velmi smutné čtení...nejvíc mě zaujala dost podrobná historie stavby Stalinova pomníku (fronta na maso :-) a pak zase jeho likvidace .. děs!!!
Některé příběhy jsem znala jen zběžně a při čtení této knížky jsem se snažila vyhledat si i další informace, ale i tato knížka poskytne spoustu informací a zamyšlení.
Tohle by si měl přečíst každý, kdo si stále ještě myslí, že socialismus je dobré zřízení a za komunistů že bylo líp. Nezaujaté popisy osob a událostí od polského autora vystihuje českou povahu asi nejlíp, co jsem kdy četla. A je to smutný čtení...
Knihu jsem četla už před lety a musím říct, že tehdy pro mě byl Mariusz Szczygieł zjevením. Od té doby čtu jeho knihy pravidelně a až na drobnosti v nich pro mě nebylo zklamání.
Gottland ale stále zůstává na prvním místě!
Tohle byl vynikající čtenářský zážitek!
Píšu to hned na úvod, protože třeba zaznamenáte jen tu první větu (a bude to dostačující). :-)
Někde na pozadí jsem sice měla uloženo, že polský reportér Mariusz Szczygieł napsal významnou knihu o Česku, ale cíleně jsem ji nevyhledávala. Pak jsme se nedávno s Petrem Šestákem dostali před divadlo Na Zábradlí k Peterovi Handkemu a od něj ke klukovi z Humpolce, který se v roce 2003 upálil u Muzea, aby vyjádřil vzdor kapitalismu a upozornil taky na neřešící se ekologické problémy…
V první chvíli jsem myslela, že Petr mluví o nějaké Handkeho fabulaci - a ono ne! Jen českým prostředím tahle kauza profrčela celkem bez povšimnutí a mnohem víc rezonuje (prý) v zahraničí. Ptala jsem na případ Zdeňka Adamce (z Humpolce) pár lidí okolo sebe a nikdo nic…
A takových témat je v knize víc. (Všechna…?!)
Jak se říká - četla jsem to jedním dechem.
Velmi často mi bylo úzko. Byla jsem ohromená, frustrovaná, dojatá…
Všechny kapitoly jsou napsané nezaujatě a s odstupem, bez patosu, kterého se často dopouštíme (nejen) my Češi, když mluvíme o vlastní historii.
Přijde mi, že novodobé dějiny končí ve školách 2. světovou válkou, na další události nezbývá ve výuce prostor.
Pro doplnění by na středních nebylo od věci číst právě Gottland - minimálně pro vykreslení atmosféry československého prostředí a milníků našeho 20. století. Ta kniha je totiž na dílčích osudech zmapuje celé.