Gottland
Mariusz Szczygieł
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15619/bmid_gottland-VxY-15619.jpg
4
1012
1012
Známý polský reportér vytěžil ze svých pobytů v Čechách "výbušnou" knihu o naší zemi. Témata, z nichž některá patří k "neuralgickým" bodům novodobých dějin českého národa a byla u nás zpracována v dlouhé řadě knih, shrnuje autor na několika stránkách a přináší v nich svůj pohled člověka odjinud, pohled neotřelý, nezatížený, který by mohl vést k reflexi opomíjených kapitol naší národní povahy. Kniha vypráví o ikonách českého kolektivního vědomí, fenoménech nedávné české historie (rodina Baťů, Lída Baarová, Jan Procházka, Marta Kubišová, Jaroslava Moserová), ale také o osudech postav, které nebyly zatím hlouběji zpracovány ani samými Čechy (sochař Otakar Švec, který projektoval největšího Stalina na Zemi; Karel Fabián, spisovatel, který po únoru 1948 odmítl svou minulost a orwellovským způsobem vymazal a nahradil sám sebe; neteř Franze Kafky, která nechce hovořit o svém strýci). Kniha byla v roce 2007 oceněna Cenou varšavských knihkupců, autor byl za ni rovněž nominován na nejprestižnější polskou literární Cenu Niké. Knihu doprovázejí fotografie známého fotografa Pavla Štechy. Již vyšlo v německém, maďarském a francouzském překladu. Kniha získala Europan Book Prize 2009.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2007 , Dokořán , Jaroslava Jiskrová - MájOriginální název:
Gottland, 2006
více info...
Přidat komentář
No tak jako něco nového jsem se dozvěděla, ale asi by bylo lepší přečíst si nějakou přesnější historickou knížku. Co mě ale vůbec nezajímalo byla Helenka a podobné "celebrity"..
Na knihu jsem se těšila, protože Láska nebeská se mi docela líbila, ale byla jsem zklamaná. V mé knihovně Gottland místo nenajde. Uf, naštěstí byla jen půjčená :)
Držím v ruce výtisk ověnčený papírovou páskou s pyšným textem: 18. dotisk! Panečku, to už musí být vážně pecka, když za těch pár let od prvního kontaktu českých čtenářů s tímto sousedským pohledem na naší společnost byla kniha tolikrát dotištěna, jen aby se na každého dostalo. A pak to čtu a nevěřím vlastním očím, a čtu dál a dál a najednou mi to dojde: no jasně, v zemi, kde je Blesk nejčtenějším deníkem, musí kniha, která je vlastně literárním zpracováním zpráv, epizod a drbů z dobových "blesků", rozhodně uspět . Velké, spletité, nejednoznačné osudy několika historických českých celebrit a "stars" jsou zde zpracované ve zkratce, pomocí populárních a omílaných epizod, vtipně a účelově. Nebudu to odsuzovat ani knihu zpochybňovat. Považuji ji vlastně za dobrý vzkaz současným velkopodnikatelům a dnešním celebritám: dobře, pozorně si to přečtěte, abyste viděli, že pravděpodobně i z vás zbyde v paměti národa možná jenom několik málo z kontextu vytržených epizod, veselých či dramatických příhod a hlavně pomluv současníků. Nebojíte se?
není k zahození podívat se na některé události z jiného (nečeského) úhlu pohledu...
celkově kniha plná zajímavých a pro mě nových informací o některých událostech a osobnostech z naší nedávné historie. třeba jakým způsobem probíhal v roce 1969 výběr "pochodní", co stálo za stavbou a zničením stalinova pomníku, zmínka o lidicích, sudetech...
sice tenounká kniha, ale dokážu si představit, kolik úsilí musel autor vynaložit, aby mohl vnést na světlo to, o čem celá desetiletí nikdo neměl ani ponětí...
jenom mě překvapilo, že se autor v první kapitole o baťovi nezmínil také o práci židů v továrně...
Pohnuté osudy z dob totality jsou vždy velmi zajímavým tématem. Pro mě byla kniha Gottland další smutné a zároveň senzační a napínavé čtení. Národní identita je mrtvá, ať žije člověk!
Nic světoborného. Dozvěděl jsem se něco málo o Baťovi, což mě zajímalo, něco málo o stalinově pomníku, což mě moc nezajímalo a dál už nic zvláštního. Podle komentářů jsem čekal drobátko víc.
Nejvíce se mi líbila první kapitola o Baťovi, to je úplně skvěle napsané. Szcygiel občas používá zkratku, ale možná je to jeho největší přednost. Opravdu to stojí za to.
Od Gottlandu jsem asi čekala trochu víc. Nicméně rozhodně jsem se dozvěděla a připomněla si spoustu zajímavých věcí, které jsou pro moji generaci pouze příhody z doslechu. Tristní příběhy s tragikomickým obalem...
Pro mne velmi inspirativní knížka - nikdy jsem se nezajímala o historii Stalinovu pomníku, o paní Moserové jsem věděla jen to, že kandiduje na presidentku a o smrti Zdeňka Adamce čtu poprvé.
Vím, že to není nic k chlubení a stydím se, že českou minulost mi musel připomenout polský autor...
Je to ale pro mě výzva dozvědět se něco více o lidech a událostech, na které bychom neměli zapomenout.
Kniha, sice jakoby čtivě (novinářsky až bulvárně) napsaná, je pro mě poměrně zbytečným dílem. Nechápu, co měl autor vlastně za cíl. Dva body za jakžtakž ucházející část o Baťovi - a to asi jen proto, že jako pro Zlíňáka má to téma pro mě nějaký význam - zbytek je aušus.
Krásný, shovívavý pohled na nedávné české dějiny. Spousta zajímavých pohledů na věci, o kterých už ani nepřemýšlíme. Přečteno za jeden den a stále přemýšlím o popsaných událostech a lidech. Hlavně Kafka a Baťa.
Tahle reportážní kniha je přesným obrazem české sebekritiky s určitým (polským) odstupem. Pravdivým, až je to smutný.
Skvělá kniha a silné příběhy, z nichž jsem některé ani neznala a u některých známějších si zase doplnila podrobnosti...mnohé z nich ve mě budou rezonovat asi ještě hodně dlouho....kniha podle mě žádná tabu neboří, nesnaží se udělat revoluci nebo přepólovat znaménka, ani říkat, že ten byl dobrý a ten zase špatný...prostě jen svižným stylem vypráví příběhy a to, jakou příchuť a vyznění budou mít, nechává plně na nás...kdyby se děly zázraky, mohla by přinést nám, Čechům, vyrovnání se s vlastní minulostí, ale to bude zřejmě ještě běh na dlouhou trať...zatím je to jen vrtání se v ještě nezhojenych ranách...
Knihu jsem musela (kvůli vypůjčení) přečíst za jeden den, což se dalo dobře, je velmi čtivě napsaná. Ale možná by bylo lépe, nechat si jednotlivé osudy v klidu doznít. Jak píší i ostatní, některé jsou strhující, zvláště nepřekonatelná J.Moserová. Dozvěděla jsem se hodně nového (události kolem Stalinova pomníku, Kafka, Procházka) i o tom, co již člověk tolikrát četl jinde. Třeba úvodní baťovský příběh mě strhl a také místy děsil. Úžasné jsou některé poslední věty jako ta o Lídě Baarové (Jenže nikdo neřekl, že ti, kdo způsobili její pád, byli jenom muži), a nejen ty poslední - autor ví a umí. Některé vybrané osudy a události mě tolik nestrhly (třeba znovu rozebíraná anticharta). Některé autorovy názory nesdílím v plné míře, některé obdivně přijímám. Kniha je to docela depresívní, jak už naznačuje její obálka.
Zajímavá a čtivá kniha, která mě velice sympaticky překvapila. Mariusz píše příjemně a čtivě. Po knize by měl sáhnout opravdu každý, kdo si již nepamatuje, jaké to tady bylo dříve...takže za mě jen doporučuji. A i teda doporučím nákup.
Pro cizince, který českou/československou historii vůbec nezná, je tato knížka úplně ideální. Pokud ji ale čte člověk, který zná historii své země dopodrobna, nedozví se nic moc nového. Autor nám samým ale ukazuje, jak je i bylo mnoho našich dějin úplně groteskních, najde se tu černý humor a úplné paradoxy. Několik kapitol se mi hodně líbilo, ale úplně bych zas nedávala za pravdu názorům, že nám kniha ukazuje nás samé nějakým neobvyklým způsobem, nebo tak, jak se nevidíme.
Tak jsem konečně knihkupectví sáhnul po 14. dotisku veleúspěšné knihy, o níž jsem slyšel chválu ze všech stran. Drahnou chvíli jsem si tak v hlavě přemítal, co je účelem této knihy, proč je napsána a co má sdělit. Až později a po přečtení nějakých recenzí a informací o autorovi jsem pochopil, že je to projev lásky, obdivu a náklonnosti České republice a jejím dějinám 20. století. Vzhledem k tomu, že mám velmi kladný vztah k Polsku, tak mě takový literární počin těší a hřeje u srdce o to víc. Současně mi je však trochu smutno z toho, že nejspíš žádný Čech nenapíše něco podobného o Polsku...
Není to špatná kniha, hlavně díky svěžímu jazyku, kterým je napsána a velkému nadání ze zdánlivých protikladů vytvářet analogie. Ale po přečtení mi tak nějak přišlo, že pí ár o tom, že očima našeho severního souseda se dozvíme něco víc o sobě, je až moc přehnané. Nepřišlo mi, že by Szczygiel našinci předkládal cokoliv, co by tuzemský národozpytec netušil nebo sám nevymyslel. V tom je kniha naopak až dost klišovitá. Že bolševici byli hovada není nic moc objevného, že mlčící většina vždy raději ohne hřbet než by riskovala, že úspěch se na jedné straně neodpouští a na druhé vyžaduje jistou dávku necitelnosti a nesmlouvavosti, není nic, co by bylo nějak extra nové. A rovněž nic, co by nějak významně bylo spojené pouze s českým národním naturelem. Řekl bych, že tak to funguje všude na světě. Zůstává tak jen důraz na známou českou přizpůsobivost a švejkovitost. Ale toho jsme si vědomi a řečeno citátem z Hášovy televizní inscenace Noc rozhodnutí o hodinách předcházejícím okupaci a prezidentu Háchovi: "Co je údělem malého národa na křižovatce velmocenských zájmů? Nemůže-li zpívati s anděly, musí výti s vlky." Ale znovu opakuji, není to špatná kniha a je opravdu dobře napsaná...
Moderní dějiny československé a české republiky očima Poláka. Známé kauzy, o kterých všichni něco víme, ovšem napsané tak, jak by to asi nikdo z Čechů nedokázal. Přitom nejde o žádnou kritiku, naopak, je z textu cítit, že autor má naši zem rád. Aspoň doufám :)
Gottland
Nemá smysl psát posté o čem kniha je, a že jde o trochu netradiční nečeský pohled na naše dějiny. Co bych rád ale zmínil a dle toho ji i hodnotím, jak jsem se při čtení cítil. Většinou nijak dobře, ale ne chybou knihy, ale spíše o jak strašné době autor píše. Depresi z toho, jaký jsme národ a čeho jsme schopní, střidalo dojetí z toho, že to není s námi zas tak zlé a že máme ve svých řadách i plno hrdinů. Každou stránkou knihy jsem se utvrzoval v tom, že nikdy nesmíme dopustit, aby se nějaká podobná doba, totálně na hlavu postavená, vrátila. Kroutil jsem hlavou u historky o Stalinovu památníku a bránil jsem se věřit tomu, že jde o "true story". U podobných příběhů se usmívám a říkam si, že autor knihy je blázen, když ho napadají podobné nápady na příběh. Bohužel zde autor jen popisoval dějiny. Z knížky jsem měl vždy sklíčený pocit, který nakonec vystřídala radost, že v té době díky bohu nemusím žít.