Grimmové
Kenneth Bøgh Andersen , Benni Bødker
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547667/bmid_grimmove.png
4
73
73
Sílu, děsivost a nezkrotnost dodali pohádkám bratří Grimmů dánští spisovatelé, kteří se vracejí k původním verzím. Děsivé, kruté, hororové. To jsou pohádky bratří Grimmů, které však známe z uhlazenější autorské verze. Původní sílu, děsivost a nezkrotnost jim znovu dodali dánští spisovatelé, kteří se vracejí k verzím z počátku 19. století. Znáte opravdu dobře všechna vyprávění, která patří do světového pokladu pohádek? Jak to třeba bylo s Červenou karkulkou? Přežije ta neopatrná dívka, nebo skončí ve vlkově břiše? A proč Mařenka dostala nevýslovný strach, když se ve dveřích objevila matka, a stulila se k bratrovi Jeníčkovi? Seznámíte se také s klukem, který šel do světa, aby se naučil bát, a zachvějete se nad Dary trpaslíčků. Syrové vyprávění, které patří do syrového světa.... celý text
Literatura světová Pohádky a bajky
Vydáno:
2024
,
Tympanum
Originální název:
Grimm - Grumme eventyr genfortalt for gamle og unge, 2019
Interpreti: Ernesto Čekan
více info...
Přidat komentář
Kniha nabízí ukázku toho, jak si autoři představují původní verze pohádek, dnes převyprávěných pro dětského čtenáře. Vlastně si myslím, že se pohádky neupravovaly ani tak pro děti, ale spíše pro dospělé, jelikož ti mají možná z brutality světa větší strach než děti. Skutečný obsah dřívějších vyprávění si musíme minimálně částečně domýšlet a pohled nabídnutý v této knize rozhodně stojí za přečtení. Je to plné násilí, kanibalismu a surovosti, umím si představit, že takto se to vyprávělo po večerech někde u ohně. Nakonec ale vlastně možná upřednostňuji ty upravené verze “pro děti.
Návrat do dětství. Záliba v krutosti uspokojena - byť obvykle na konci nestříká krev, při domyšlení se osudy některých postav vyjeví jako velmi brutální. (Viz smrt matky v Jeníčkovi a Mařence nebo rodiče v Bezručce.) Temnota přiměřeně, nejsilnější pro mne právě Bezručka, modrovousovská variace, zpívající kost a Smrťákův kmotřenec, jazykově silné ty, které pracují s rytmem a repeticemi, ilustrace skvostné. A teď by to chtělo Grimmy II.
"Vlk se na babičku lačně vrhl a roztrhal ji. Rval a škubal její tělo a nevnímal kole sebe nic jiného, dokud mu ze zubů a drápů nevisely krvavé cáry, a celý dlouhý čumák měl umazaný od krve. Pak odtáhl zbytky babičky k ohništi v rohu, a aby je nežral syrové, uvařil si to všechno ve velkém kotli, který visel nad žhnoucími uhlíky."
No a pak sežral i Karkulku. A pak se asi stal zázrak, protože když myslivec vlkovi rozřízl břicho, babča vyskočila jak nějaká mladice. A já si teda přemýšlím, jestli byla celá, nebo jí chybělo to, co zůstalo v polívce z ní? A co ten kus, co z ní snědla Karkulka? No nic, to jsem se jen zamyslela...
Kniha mě uchvátila obálkou. Slibovala drsné, kruté, zlé pohádky bratří Grimmů převyprávěné autory Kennethem a Bennim. Žel bohu, nic takového jsem nedostala. Je možné, že jsem jen přesycena různými horory, ale zkrátka jednotlivé příběhy neměly šmnrc. Chyběla krutost a především nešťastné konce, na které jsem se těšila. Autoři je udělali hořkosladkými, ale stále výrazně šťastnými. Navíc jsem čekala i typicky severský břitký humor, ale ten se někde ztratil v překladu. Doufám, že ne doslova :D.
Musím přiznat, že některé příběhy pro mě byly nové, však Grimmové napsali snad přes 150 pohádek a všechny neznám. Navíc alternativní obsah některých pohádek mě pobavil - těhotná Locika, vražda matky Jeníčka a Mařenky, kanibalka Karkulka, co ochutná polévku z babičky... Graficky jde o poklad, ať už obálka, nebo kresby uvnitř knihy, font, nadpisy.
Jenže jsem měla problém po formální stránce. Opakující se slova, prapodivný slovosled. Na jednu stranu jednoduchý styl psaní, na druhou nesmyslně dlouhá souvětí třeba i na pět řádků. Má jít o pohádky pro mladé i staré a tady vidím kámen úrazu - autoři se snažili psát jednoduše pro mladé, zároveň napodobit jazyk Grimmů a ještě k tomu přidat čtivost pro dospělé. Vznikl mišmaš, který mě vůbec neoslovil.
Hodnotím 3/5*, pořád jde o dobré příběhy a věřím, že si kniha své čtenáře najde. Oceňuji i doslov autorů k jednotlivým pohádkám, co, jak a proč upravili.
10 pohádek... některé známé (Červená Karkulka; Jeníček a Mařenka; relativně Locika [ale druhá polovina příběhu je krapet jiná]; Smrťák a jeho kmotřenec [necove stylu Dařbuján a pandrhola - ale opět s krutým koncem]) a jiné, které jsem vůbec neznala, ale byly fakt skvělé (Kost, která zpívá; Ženich vrah; Fitcherův pták; Bezručka; Dary trpaslíčků; Příběh o klukovi, kterýšeldo sveta, aby se naučilbat)... hororové kruté prvky jsou pro tyto pohádky základ... na tuhle knihu jsem v knihkupectví narazila náhodou a oslovila mě... rozhodně nelituji a doporučuji
Podle mě jsou to dobře převyprávěné Grimmovské pohádky/legendy. A se skvělými ilustracemi. Někdy vážně kruté!
Dobře se četlo při cestě a po nocích směrem Dánsko. :)
Děsivé pohádky, které raději dětem před spaním nečtěte.
Moc se mi líbí provedení knihy, má nádhernou obálku a ilustrace Johna Kenn Mortensena jsou také skvělé. Ale asi jsem čekala ještě o něco více drsnější verze. Každopádně určitě stojí za přečtení.
Nejvíc se mi líbil asi Fitcherův pták.
Asi jsem čekal trošku víc :(
Knížka je to pěkná, perfektní jsou ilustrace, a kdyby byly všechny pohádky takové, jako Bezručka, Ženich vrah nebo Červená Karkulka (bez toho přilepeného konce), dal bych bez řečí pět hvězd a zdálo by se mi to ještě málo. K těm pohádkám by mi také asi víc sedělo, kdyby byly nebyly vyprávěné moderním jazykem, nevím, jestli je to překladem nebo je to tak i v originále. Když chci jít ke kořenům a hledám verze pohádek z počátku 19. století, nebudu přece používat jazyk 21. století.
Ale jak jsem říkal na začátku, knížka to pěkná je a stojí za přečtení, nechte se trochu postrašit.
Pokud chcete opravdu staré a původní pohádky bratrí Grimmů, není tato kniha tím pravým ořechovým. Převypravěči se sice snaží do pohádek zapracovat hororové a syrové prvky z původních verzí, ale nemohu se zbavit dojmu, že je to spíš ze senzacechtivosti a touhy šokovat, než kvůli logice a soudržnosti textu. Jinak je ale text zoufale moderní, ať už jazykem (např.: "...jak já jsem dneska populární", fantaskní,), tak i myšlením postav (údiv převypravěče nad tím, proč se Bůh, Ďábel a Smrťák zajímají o bezvýznamného sedláka, jeden z nich je mimochodem oděn do obleku, slamáku a v náprsní kapse má červený květ - jak se tenhle švihák jak z Monetova obrazu nebo secesní promenády hodí do archaického světa této pohádky?).
Další moderní invencí je převzetí líbivých interpretací ala Freud a Jung, které vidíme třeba u Jeníčka a Mařenky, kde se příběh v závěru scvrkne do traumatického vztahu matky a dcery, kde dcera se má likvidací ježibaby vyrovnat s negativním vlivem matky, osvobodit se od ní a dospět. Tato interpretace mi vždycky připadala přitažená za vlasy a naprosto opomíjející většinu motivů v příběhu a soustředící se jen na jednu rovnou pěšinku, jako kůň s klapkami na očích.
V úvodu Lociky se zaměřte na převypravěčův popis čarodějnic. Jedná se o souhrn těch největších klišé, jaká si moderní doba o fenoménu čarodějnictví vymyslela (pod vlivem romantických tendencí 19. století, Murrayové, Gardnera, a wiccanského novopohanství).
Na tuto knihu jsem se dlouho těšila... No, nedostala jsem úplně to, co jsem chtěla, ale to co mi bylo naservírováno nakonec nebylo vůbec špatné.
K jednotlivým pohádkám je na konci knihy vždy krátká poznámka, kterou doporučuji číst průběžně. Zpracované pohádky jsem vesměs již v nějaké podobě znala, ale to se dalo předpokládat, mrzelo mě, že se autoři nerozjeli víc, mohli dát tolik prostoru své fantazii, ale pohádky v podstatě zůstaly statické. Také jsem několikrát ztratila pozornost, stokrát ta samá pohádka v jiné formě, takže co očekávat...
Na druhou stranu se mi líbilo, že autoři očividně studovali různá vydání uvedených příběhů a vraceli se k raným Grimmům.
Na konec jsem vcelku spokojená, napětí i horor, dokonce i humor provázely mou čtenářskou cestu do dětství. Musím vypíchnout Karkulku, která na rozdíl od ostatních pohádek již od začátku má v sobě velmi viditelné poselství, překvapivě se mi to líbilo, i když by se mohlo zdát, že autor trochu tlačí na pilu.
Přečetla bych to dítěti? Já nejspíš ano, ale co čekat od zrůdy, která v dětství milovala Broučky... :D
Velmi pěkné vydání ještě strašidelnějších verzí pohádek bratří Grimmů obohacené o krásné ilustrace mě velmi potěšilo. Vyprávění se často nepáře se syrovostí a nelítostí obsahu - neváhá nám naservírovat speciální guláš, krutost rodičů nebo sourozenců, sadismus, zradu, vraždy, mamon, ale také notnou dávku odvahy, odhodlání, soudržnosti, věrnosti a lásky. Oceňuji také poznámky autorů k jednotlivým temným pohádkovým příběhům, ve kterých se dočteme něco o jejich historii a vývoji. Jsem ráda, že jsem si knihu koupila a obohatila tak svou knihovnu. Pozor - čtení pro malé děti to rozhodně není !!!
Pecka. Mrazivé příběhy o špatných rodičích, kanibalech a o strachu. Moc jsem si ji užil.
Ach, ti Grimmové!
Miluju pohádky. A čím jsem starší, tím je mám raději. A obzvláště od bratří Grimmů. I když všechny pohádky, které v knize jsou, už jsem znala z různých převyprávění (děkuji především panu Werichovi!), nesmírně jsem si užila grafické zpracování, vazbu, vůni a tu pohádkovou nostalgii. Pohádky si totiž nikdy na nic nehrají, jsou syrové, snové, poetické a fantaskní. Přesně víte, co od nich máte čekat, ale zároveň vás svým poučením tnou do živého. Slupla jsem je za jeden speciální večer a tak se ptám...kde je můj dezert?
Kniha se mi moc líbila. 10 pohádek bratří Grimmů. Řekla bych, že se jedná o základní archetypy všech pohádek. Pohádky byly strašidelné, kruté a poetické a něžné zároveň. Ilustruace odpovídající. Knížku jsem měla půjčenou z knihovny, ale určitě by byla ozdobou každé domácí knihovny. Krásný obsah, krásná vazba i ilustrace. Moc se mi líbil i doslov, který vysvětloval historii a vývoj každé pohádky. Doporučuji vřele.
(SPOILER)
Autoři vybrali 10 pohádek bratří Grimmů, nechali jim jejich původní zakončení, ale zároveň jazykově upravili, aby vyzněly jejich slovy. Jednotlivé pohádky doplňují sugestivní ilustrace J. Mortensena.
Možná tomu trošku chybí ta poetičnost původního překladu...Dětem ale určitě nečtěte
Fazolový guláš z Červené Karkulky mě bude strašit ještě dlouho...
Jedná hvězda navíc za ilustrace
Tak jsem se těšila na děs běs původních "pohádek" z časů, kdy si je vyprávěli spíš dospělí, než že by byly určené pro děti a z tohohle pohledu jsem jednoduše zklamaná. Dobrá půlka je přesně v té podobě, v jaké jí znám, když jsem pohádky jako malá poslouchala na kazetě. Nejděsivější jsou ilustrace. Nové pro mě byly asi jen dva příběhy. Ok, ale znovu číst nebudu :)
Je to sice boží, ale dnešním jazykem to zkrátka neudělá takovou atmosféru jako krásným květnatým českým jazykem devatenáctého století. Jinak je to skvělé a doprovodné ilustrace jsou famózní :)
Skvele. Pohadky mam moc rada a pohadky s hororovym nadechem jeste radeji. Tyto prevypravene puvodni pribehy od bratri Grimmu se moc povedly. Jsou temne, syrove a vice autenticke. K tomu pekna ilustrace.
Kromě Perníkové chaloupky se mi nezdají pohádky až tak hrozné. Andersen mi připadá horší.
Tyhle verze se mi moc líbily...
Nebýt těch děsivých obrázků, tak mi nejhororovější připadal Jeníček s Mařenkou. Kdyby to mělo být zfilmované, asi vyhraje děsivostí Bezručka.
Inu, ony jsou ty nejznámější pohádky docela drsné, ale většinou aspoň dobro vítězí a zlo je potrestáno. Ne jako u Andersena, kde holčička se sirkami umrzne, nebo děťátko je "do týdne na márách". Takže za sebe vybírám Grimmy před Andersenem.
„Někteří vlci nejsou jako jiní vlci. Někteří vlci umějí mluvit jako lidé...“
Tak tyhle pohádky dětem zaručeně číst nedávejte, pokud teda nechcete, aby měly minimálně měsíc noční můry! Příběhy jsou místy hodně strašidelné a násilné, přestože se názvy a jazykem klasickým pohádkám podobají, přiřadila bych je spíš k lehčímu hororu. Autoři se v díle vrací až ke kořenům, tedy k původním příběhům bratří Grimmů, které jsou proslulé svou drsností a děsivostí.
Kniha se skládá z 10 „pohádek“, mezi kterými najdete klasiky v podobě Karkulky či Jeníčka a Mařenky, tak i méně známé příběhy jako třeba Bezručka, Ženich vrah nebo Kost, která zpívá. Přestože se kniha na první pohled jeví objemně, texty jsou psané větším písmem, používají jednoduchý jazyk a navíc jsou doplněny o několik krásných, a zároveň mrazivých ilustrací, které dílu dodávají správně tajuplnou atmosféru. Některé příběhy se mi samozřejmě líbily více, některé méně. Ale jako celek je kniha velmi podařenou sbírkou temných pohádek, ve kterých kromě ponaučení nalezneme i špetku hororu, která k původním textům bratří Grimmů zaručeně patří.
I přesto, že v těchto příbězích často figurují pohádkové bytosti či nadpřirozené síly, dokonale vykresluje negativní vlastnosti příšer, jež se schovávají za řeč, cit a rozum, ale ve skutečnosti u nich převládá chamtivost, závist a dokonce krutost. Uhodnete, jaképak „příšery“ mám na mysli...? :)
Už dlouho mě lákají ty původní hororové pohádky bratří Grimmů, takže tahle kniha mě nemohla minout. I když jsou pohádky "jen převyprávěné" a je jich jen deset. Kupodivu jsem je ale neznala všechny. Jsou tu neznámé či méně známé pohádky, ale také klasiky jako Červená Karlkulka a Jeníček a Mařenka. To jsou topky.
Trochu mě teda zarazil závěr Červené karkulky, který prostě nedával smysl! Jako na efekt dobrý, ale nesmí nad tím člověk přemýšlet. :-D
Některé části byly docela drsné, morbidní i trochu nechutné, ale nebylo jich zase tolik. A jo bavilo mě to. Líbily se mi i ilustrace, kterých klidně mohlo být i víc. :-)