Gumy
Alain Robbe-Grillet
Románová prvotina francouzského spisovatele (nar. 1922), čelného představitele tzv. „nového románu“. Je založena na případu domnělé vraždy, při jejímž řešení se detektiv nakonec sám stává vrahem, ba dokonce, jak vše svědčí, otcovrahem. Na čtenáře klade nemalé nároky, neboť jej nutí, aby sám určil vývoj události v nejednou až neproniknutelném houští skutečností a pravděpodobností.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Les Gommes, 1953
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Tato skvělá kniha, která opravdu není parodií na detektivní román, ač z něj vychází a transformuje ho, se snaží nikoliv zesměšnit, co tady bylo před tím a co bylo jejím předobrazem. Snaží se ukázat, že to, co bylo, již nemá modernímu člověku co dát. Kdo říká, že detektivní román musí vždycky stát na nějakých schématech? Zde se veškerá schémata rozpadají (parodie je spíše přehání a akcentuje, zde jsou zcela změněna pravidla hry) a cítíme jen úzkost z toho, že ani sám vyšetřující neví nic, není to ten úžasný génius, který na všechno přijde, ba dokonce se sám stává vrahem (v detektivním světě téměř neskutečné). Čtenář vždycky čeká na rozuzlení, na to, až mu kniha vše pěkně vysvětlí... A ono se tak nestane a tápeme ještě více. A tak je to přece i v životě - kolik případů zůstalo nedořešených? Jak již někde napsal Kundera: román nemá být ulicí, která vede pouze k rozuzlení zápletky. A to tento román opravdu není, je spíše labyrintem, ze kterého ovšem není cesta ven.
Táto paródia na detektívny román, plná irónie, s postavou, ktorá (ne)vie o svojej predurčenej (oidipovskej) osudovosti, bez záverečnej katarzie ma vôbec neoslovila. Nový román skrátka nie je pre mňa.
Já mám tyhle neromány v oblibě. Připomínají mi Cimrmanovy slepé uličky. Jde napsat knihu bez děje, s mátožnými postavami, s nemrtvou obětí? Ano!!!
Narativní interference banální detektivní fabule a oidipovského mýtu, který prosvítá jejími vygumovanými místy. Místy, které rozklíží čas, ale ve kterých uvízne tělo oběti. Ale kdo je oběť? Zavražděný, nebo vrah? Vrah, nebo detektiv, jenž se zaplétá do pravidelných ulic města jako do pavučiny, kterou utkal osud? Kdyby si alespoň mohl koupit gumu patřičné měkkosti, kterou umaže jednotlivá vlákna, jenže pavučina je naopak čím dál hustší a pravidelnější. A v jejím středu je jízlivý akord absurdity, počátek nového příběhu. Nový den, který ani nezačal ani neskončil. To se jen pradávný had Ouroboros opět otočil o další obrátku věčnosti...
Autorovy další knížky
| 1965 |  Žárlivost |
| 1964 | Gumy |
| 2015 |  Voyeur |
| 2004 |  Dům milostných schůzek |
| 1970 | Za nový román |
V těchto dnech jsem literárně zabředlá mezi existencialisty, surrealisty, fenomenology i proto přišel na řadu francouzský autor, jeden z hlavních představitelů nového románu Robbe Grillet.
Vypůjčím si, s dovolením, text Jozefa Felixe uvedený na konci této knihy, který zcela vystihuje toto dílko:
"V tomto anti-románu je prvořadé to, co je jen napovězeno, nikoliv to, co je vysloveno přímo. Zásadní je zde dvojvýznamnost reality, neurčitost, "ambiquité". Samotný děj tak vlastně vůbec není důležitý.
Významový plán je vyjadřován v narážkách, pološeru tušení a dílo tak dostává charakteru tajemný, záhadný, nepochopitelný a neproniknutelný a román je tak podobný palimsestu, z něhož je třeba oškrabovat povrchový text, abychom se dostali k textu vlastnímu, který tvoří hodnotu listiny."
Při čtení Gum jsem měla podobný pocit jako při čtení Kafkova Zámku (myslím, že se autor Kafkou i inspiroval). Pocit fascinace se střídal s nepochopením textu, ale vždy když jsem knížku odložila, nějakým způsobem mě k sobě lákala a zdánlivá nesmyslnost naprosto vítězila. Pokud jste pozorný čtenář, jistě vás tato kniha zaujme, stejně jako mě.