Hadie listiny
Jessica Cornwell
Hadí listiny série
1. díl
Barcelona, leto 2003 Tri ženy niekto rituálne zavraždil. Do kože im vryl podivné symboly a z úst vyrezal jazyk. Inšpektor Fabregat si láme hlavu nad umelecky spracovanými listami, ktoré mu ktosi zanecháva. Je v nich ukryté vrahovo priznanie alebo len stopy? A zatiaľ čo celá Barcelona hýri vo víre osláv sviatku Jána Krstiteľa, Natalia Hernándezová, herečka a miláčik barcelonskej verejnosti, umiera na schodoch katedrály. Mesto žiada spravodlivú odplatu, avšak Fabregat sa márne naháňa za tajomnými symbolmi, ktoré zdanlivo nikam nevedú. Barcelona, zima 2014 Vedkyňa a zlodejka kníh Anna Vercová na Malorke práve objavila prastaré listy. Vďaka nim Fabregat znovu otvorí vyšetrovanie vraždy Natalie Hernándezovej. Anna lúšti tieto šifry, a tiež každá barcelonská ulička ju vedie ďalej a ďalej po stopách vraha. Anna je tak bližšie nielen k jeho odhaleniu, ale aj k objavu starovekého rukopisu napísaného jazykom čarodejníkov a alchymistov: k Hadím listinám.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2015 , PlusOriginální název:
The Serpent Papers, 2015
více info...
Přidat komentář
Komplikovaný, sofistikovaný příběh, který nepostrádá rafinovanost, ale za to mu zcela chybí lehkost. Jako prvotina je to jistě velmi ambiciózní počin, který autorka, mnoha zaškobrtnutím navzdory, udržela v rukou. Otázkou je, zda se ten zápas chce sledovat čtenáři.
Mě nejprve zaujal formou, chvílemi mě znepokojil, párkrát hodně zaujal, chvílemi jsem kroutila hlavou, pár uměleckých záměrů mě zůstalo skryto, ale nakonec jsem se bavila. Jenže je tu další pochybnost. Bylo by to tak, kdybych nebyla poměrně soustředěným čtenářem, ba dokonce kdybych si (uznávám, že trochu úchylně) neděla u všech knih poznámky k ději a nevypisovala si postavy? Obávám se, že hodnocení, která jsem četla, říkají nikoliv.
Prvním, co mě zaujalo, byl styl. V ich pasážích mi připomíná obraz malovaný zprostředka, bez kontextu a pozadí, které se pomalu vynořují. Samo o sobě je to matoucí, zejména ve srovnání se zaostřeným vyprávěním vzpomínek. Současný děj se tak rýsuje velmi pomalu, až natolik, že vlastně téměř do konce nemáme moc ponětí, oč jde. O vraždu? O tajemnou knihu? O tajemství za ní? Je to o to komplikovanější, že jednotlivé díly mozaiky dlouho stojí vedle sebe a nezapadají. Dost to zkouší čtenářovu trpělivost.
Naštěstí přijde zlom, pozdě, ale přeci, sice se zdá, že je to úkrok mimo hlavní linii, ale svým účinkem popírá odtažitost prvních kapitol. Čím hlouběji se necháme vtáhnout, tím víc je příběh strhující. S blížím se finále, které slibuje, že bude grandiózní (až dostanete strach, že to nedopadne), je příběh chvílemi dokonce úchvatný.
Překážkou je také odtažitost hlavní hrdinky. Její tajnůstkářství, pocity i některé činy jsou prostě nesympatické.
Finále nezklame, nebo ne úplně. Uzavře detektivní linku, ale ty hlavní otázky, za nimiž se pachtila Anna a my s ní, nakonec snad ani nebyly položeny. Zůstává víc tajemství, než je vůči čtenáři slušné, ale naštěstí bez pachuti zklamání.
Celkově jsem ráda, že jsem tu cestu podnikla, ale nebylo to taková jízda, jakou jsem očekávala a na níž jsem se těšila.
70 %
Přestože umí Jessica Cornwellová používat úsečné a strohé věty, její jinak rozvláčná stylistika mi jednoduše nesedla. Přitom o zajímavé motivy není nouze a hrdinka zpočátku připomíná mou tolik oblíbenou postavu Lucase Corsa z Dumasova klubu. Naneštěstí skutečně jen zpočátku, už po straně padesát ztratil příběh tempo a záhada rituálních vražd, stejně jako původ prapodivného svazku, mě ze židle nějak zvednout nedokázaly. Naopak, přibývající postavy, množení se pseudopříloh a různé dějové odbočky pouze roztříštily už tak vratkou dějovou osu.
Neříkám, že jde vyloženě o špatnou knihu, autorčin značně furiantský přístup k dobrodružnému románu má své svébytné kouzlo. Bohužel se mu ale nedostává základního řemeslného zpracování. Spisovatelka má tendence se opakovaně vracet k domněle uzavřeným událostem, takže ve mně neustále rostl pocit, že se zápletka nikam nehýbe. Jindy zase paradoxně poskočila kupředu tak moc, že jsem měl problém pobrat souvislosti. Výsledek? Netuším, samou nudou jsem usnul.
Knížka na mě mávala z poličky v knihovně. Obal vypadal dobře, název taky zaujal a poznámka na obalu o kladném hodnocení knihy mě přesvědčila. Bohužel ale to byla asi tak jediná pozitiva, která jsem na knize našla. Děj byl zamotaný, neubíhal plynule, ztrácela jsem se. Jak již někdo zmiňoval, nepochopila jsem, o co hlavní hrdince šlo, v podstatě ani co našla za listiny a proč byly tak důležité. Některé pasáže knihy mi přišly zbytečné. Nerada hodnotím knihy špatně, ale tahle se mi opravdu nelíbila..
Hadie listiny sú jedným veľkým paradoxom. Zaujímavé sú preto, že sa snažia priblížiť klasickej detektívke. Chcú to urobiť tak, aby sa odlíšili od jej monotónnej schémy, ako to pred časom urobila napríklad Maureen Jenningsová. Zároveň sa snažia šokovať mystickou zápletkou a nadprirodzeným prvkom v duchu Guillerma del Tora alebo Brama Stokera. Sú nasiaknuté zaujímavými informáciami, faktografickými pasážami, znepokojivými úryvkami a vôňou prastarých kníh. Ich knižná úprava však pohorela na plnej čiare. Autorka nezvládla svoj prvý debut. Násilne chcela byť iná a stoj čo stoj zaznamenať každý jeden detail, a to bez ohľadu na dĺžku knihy, čím si zbytočne uškodila. Môžete vynaložiť veľa úsilia na to, aby ste sa jej dielom prelúskali. I tak sa pravidelne vyskytnú situácie, kedy to s príbehom vzdáte a tú či onú pasáž preskočíte. A toto vaše rozhodnutie vám prekvapivo neuškodí, pretože vynechané veci nie sú a ani nikdy nebudú pre dej dôležité. Ich vynechaním sa o nič neukrátite, len si prakticky skrátite svoje trápenie.
Kniha Jessicy Cornwellovej tak trochu predstavuje telenovelu. Prvý diel vás pohltí, ten zvyšok je bezvýznamný, koniec neprekvapí, ale výstižne vysvetlí všetko, čo sa medzi začiatkom a koncom udialo. Ak máte chuť ponoriť sa do emočne vyprahnutého sveta upotenej Barcelony, nebudeme vám v tom brániť. Len si vás dovolíme upozorniť na to, že táto voľba nie je šťastná.
Tak krásný obal a takové zklamání. Podle nadšených recenzí jsem očekávala úžasný příběh s originální zápletkou, místo toho jsem se dočkala jen podivné slátaniny.
Prapodivný sloh tvořený krátkými, útržkovitými a ne příliš navazujícími větami mi byl vysloveně proti srsti. Kdybych neuměla španělsky, tak mám z té hromady cizích slovíček úplně zamotanou hlavu.
Snaha o zachycení halucinací, myšlenek a neuspořádaného děje vyvrcholila v šílený chaos. Polovinu knihy jsem se neorientovala v osobách, ději, příběhu, místu ani pocitech. Střídání vypravěčovy osoby tuto nechuť ještě umocnilo.
Proti veškeré snaze o napětí pak stojí sáhodlouhé popisy krajiny, šutrů a knih. Přehršel přirovnání, metafor a metonymií mi ke konci už lezl krkem.
Hvězdička snad jen za pěkné básně a poutavý obal.
Kniha je napsaná velice velice zvláštním stylem, ze začátku jsem se vůbec nemohla do ní pořádně začíst, trvalo mi, než jsem vůbec pochopila o co jde. Ohledně historie, která je zde popisována, vůbec nic nevím, takže to občas pro mě byla španělská vesnice. Nevím, kdo byl Ramón Llull, nevěděla jsem, co je to palimpsest, vše jsem si musela vyhledávat na internetu, abych byla tak trochu v obraze. Ale zase jsem o něco chytřejší :-)) Bavily mě dopisy Llewellyna Sitwella, škoda jen, že jsem se nedozvěděla, jak to s ním nakonec dopadlo. Věřila bych i tomu, že hodně čtenářů tuto knihu ani nedočte, což je i škoda, nakonec to nebylo tak špatné, jen je to celkem složité čtení. 3,5 *
Kniha mne zklamala. V podstatě jsem nepochopila, o co hlavní hrdince vlastně šlo. Přitom, vzhledem k výstavbě celého příběhu, mi nakonec bylo i celkem jedno, jak vše dopadne, a zda hrdinka zůstane naživu.
Jedním slovem chaos. Do knihy jsem se díky podivnému stylu nemohla začíst. Děj přeskakuje, najednou je prostě hlavní hrdinka někde a jede se dál... Do toho příliš mnoho ponechaných španělských slov. Rozhodně nečekejte, že budete vtaženi do děje a s napětím očekávat, jak to dopadne.
Jsem docela zklamaný. Knížka je chaotická, nepřehledná, všechno se mísí se vším... Jsou tam i zajímavé pasáže, které bych (rád) četl dál, bohužel jsou většinou "ustřihnuty" dopisem nebo historickým dokumentem...
Tak tohle mi nesedlo. Ale vůbec ne. Snažila jsem se to dočíst, ale zasekla jsem se asi padesát stran před koncem, protože mě to absolutně nebavilo. Jak tak čtu všechny komentáře, vlastně jsem u knihy vydržela ještě relativně dlouho... možná tak nápad byl fajn, to jo.
Po prvních stránkách, kdy mi docela trvalo se začíst, jsem tomu přišla na kloub. Mi se hrozně líbí, když jsou v knihách takové hesla, poznámky pod čarou, mýty a báje, vysvětleny funkce.... Já bych tu autorku nazvala Dan Brown v sukních. :)) více v recenzi :)
Natěšená jsem se vrhla do čtení ... neobvyklý způsob psaní, příběh vyprávěný v první osobě, přeskakující děj ... a příliš mnoho slov, která místo, aby barvitě popisovala děj, odvádějí pozornost od příběhu. Pro mě nevyhovující překlad s ponecháním velkého množství španělských či katalánských vět ... je to snad má první kniha, kterou jsem prostě nedočetla. Zklamání :)
Přidat do mých "odloženo". Fakt jsem se snažila, četla jsem až do půlky, ale bohužel.. Styl, jakým je to napsané mi vůbec nevyhovuje. Příliš mnoho krátkých hesel, to nebyly ani holé věty - měly za účel popsat místo, situaci. Pro mě divné. Stejně tak přeskakování mezi jednotlivými liniemi příběhu, časem jsem se ztrácela. Nápad dobrý, mohlo to být super počtení, ale provedení pro mě dost hrozné. Za ten nápad 2 *.
Zajímavý námět, který se po slibném začátku podařilo autorce proměnit v chaotický, nepřehledný a nudný příběh. Nic, co by mě zaujalo nebo k čemu bych se někdy vrátil.