Hamnet
Maggie O'Farrell
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500333/bmid_hamnet-hwM-500333.jpg
4
185
185
Manželský pár, který žil v osmdesátých letech šestnáctého století v Henley Street ve Stratfordu, měl tři děti, starší Susannu a mladší dvojčata Hamneta a Judith. Hamnet zemřel v roce 1596 ve věku jedenácti let. Zhruba o čtyři roky později napsal jeho otec hru Hamlet. Hamnet se inspiruje životem slavného dramatika. Je to příběh o poutu mezi dvojčaty a o manželství poznamenaném žalem. A také o neobyčejné ženě, jejíž jméno se většinou zmiňuje jen na okraj, o bleše, která se nalodí v Alexandrii, a o synovi rukavičkáře, jenž se pro milovanou ženu vzepře konvencím. Ze všeho nejvíc je to ale něžné a nezapomenutelné vyprávění o chlapci, na nějž se téměř zapomnělo, avšak jeho jméno přetrvává v jedné z nejslavnějších her literární historie.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno:
2022
,
Argo
Originální název:
Hamnet, 2020
více info...
Přidat komentář
V životě Williama Shakespeara je několik období, o kterých nejsou žádné záznamy a informace. Autorka nám ve své knize předkládá jednu z možností. Jak probíhalo jeho dětství, manželství, narození jeho dětí, posléze smrt jeho syna, jak se s ní všichni vyrovnávali a jak vlastně došlo k tomu, že se stal jedním z nejvýznamnějších světových dramatiků.
Mně se knížka líbila, je to hezké dovolenkové čtení.
Za mě bohužel zklamání. Nevyhovoval mi styl vyprávění a nebavilo mě to. Nedokázala jsem se do příběhu vcítit
Kniha se mi moc líbí, i když mi úplně neseděla forma vyprávění ve třetí osobě. Zdálo se mi to takové neosobní, jako by to mělo ještě víc prohloubit časovou propast od 16. stol. do dneška.
Jinak se mi ale líbí tato fabulace. Ke knize jsem se dostala původně kvůli čtenářské výzvě (kniha, odehrávající se v 16. stol.), doporučovali to někteří mí oblíbení spolučtenáři. Vůbec jsem si (jako obvykle) nečetla anotaci, takže jsem byla jen překvapená, o čem vlastně kniha je.
A bylo to milé překvapení.
Táto kniha tak úplne nepatrí do žánru, ktorý bežne čítam, ale občas je príjemné prečítať si aj niečo iné. Navyše na túto knihu som sa celkom tešila, pretože som na ňu videla samé pozitívne recenzie. Ale nebolo to úplne ono.
Príbeh je napísaný vskutku krásne, štylistika a všetko okolo toho je úžasné. Aj atmosféra 16. storočia na mňa z knihy dýchala. Ale od príbehu samotného som čakala niečo iné. Toto bolo pomalé, čo mi väčšinou nevadí, ale tu to bolo už príliš. Navyše ak si človek prečíta anotáciu, tak vie, čo sa stane. Problém je, že sa to stane na strane 170 (a to celá kniha má strán 250). Takže celý čas som na tú udalosť čakala a čakala a čakala... a strašne sa mi to tiahlo. Chcela som vedieť, čo bude ďalej, nie čo bolo predtým. Nie ako Hamnetova mama spoznala jeho otca a ako sa dali dokopy, to ma v tú chvíľu nezaujímalo. Samotné postavy ma taktiež veľmi nebrali, či už Agnes, matka, alebo Will, otec - ten tam ani veľmi nebol, pričom som si myslela, že príbeh bude prevažne o ňom. Aj keď to by ma až tak netrápilo, ja nie som veľký Shakespearov fanúšik. Neviem čo som čakala, asi trošku svižnejšie tempo, viac udalostí, proste aby sa tam aspoň niečo dialo. Toho som sa ale nedočkala.
Na první pohled mě zaujala obálka, která je opravdu nádherná. Příběh se hodně věnuje především mamince Hamneta a jejímu manželství, ale to mi vůbec nevadilo. Všechno to hezky plynulo, velkou zásluhu na tom má krásný květnatý jazyk, kterým autorka píše. Z celé knihy na mě dýchala něžnost a láska, ale i velký smutek.
Když on je to vlastně ženský román ve stylu různých Ranhojiček více než příběh o Hamletovi. Fikce, která se nechala inspirovat reálnými postavami, ale vyloženě historický román to je jen těžko, realita byla tomuhle velmi vzdálená. Těžko se mi smiřovalo s chováním hlavní postavy, když vím, že tak by v dané době úplně neobstála a z z historického pohledu na danou dobu nedává její chování smysl, takhle by prostě ani neuvažovala, ani nejednala. Je to jako vzít současnou ženu, emancipovanou, silnou a zasadit ji do jiné doby. Pro mě to nefungovalo o dané době toho vím dost na to, abych věděla, že takhle to prostě nešlo a to mě velmi rušilo. Když jsem se ale od tohoto oprostila a četla to jako oddechovku a ženské čtení, překvapivě jsem si to užila. A v dané kategorii to vůbec není špatné. Kdybych měla na začátku menší očekávání na žánr a správně si to hned zařadila, užila bych si čtení od začátku.
Snažila jsem se, ale vážně to nešlo. Červená knihovna vykrádající Shakespeara.
Moc pěkný příběh volně inspirovaný životem Williama Shakespeara. Opravdu něžně napsáno, přesně jak je uvedeno na titulní stránce, krásným jazykem, tady patří dík také skvělé překladatelce, protože každá věta, každé slovní spojení krásně zní a hladí duši. A přesto, že je v knize minimum přímé řeči, příběh lehce plyne a výborně se čte. Ještě nějakou chvíli ve mě bude doznívat.
Místy velmi abstraktní, těžko uchopitelné a vleklé pasáže lehce komplikovaly četbu. Na druhou stranu přesně takto si představuji životy významných osobností a přála bych si pohádkové biografie číst častěji. Základní informace mi v povědomí zůstanou trvale oproti syrovým odrážkám v hodině dějepisu.
Vůbec jsem se nemohla po celou dobu pořádně začíst. Snad pár úryvků, ale jinak to bylo tak nějak nezáživně podané, že mě to nedokázalo vtáhnout do příběhu. Celý děj je obsažen již v anotaci, v knize toho vlastně o moc víc není. Jen je to rozvedeno o spoustu popisných pasáží, dojmů, myšlenek... Ty tři hvězdičky dávám spíš jen z úcty k samotnému Shakespearovi.
(SPOILER)
Se omlouvám, hledala jsem a hledala, ale opravdu mě kniha nebavila, a nakonec jsem to i našla....
Nalákala jsem se na Shakespeara - na Hamleta, jo byl tam, ale až někde...
Dojemná kniha vyprávějící spíše o jeho rodičích než o Hamnetovi samém.
Na začátku jsem měla velký problém se začíst. Připadala jsem si jak v nepříjemném snu, ve kterém člověk někam utíká nebo něco hledá a neustále se mu nedaří doběhnout do cíle či najít potřebnou věc. Potom se ale příběh příjemně rozběhl a točil se především kolem Agnes, maminky Hamneta.
Bohatý jazyk a dlouhé popisy atmosféry či myšlenek postav mi trochu připomínaly knihy z 19.století. Lehce zpomalovaly příběh, ale to vůbec nebylo na škodu.
Asi bych na knihu pohlížela trochu shovívavěji, kdyby nebyla dávána do souvislosti se Shakeapearem, ale bylo mi to předloženo pouze jako čtení "pro ženy" v historických kulisách.
Žel, čekala jsem nějakou nějakou hlubší spojitost s Hamletem nebo Shakespearem - tak trochu v Stoppardovském duchu - ale s legendárním divadelním dílem má tahle story společný jen název. Žádnou příčinnou souvislost proč Shakespeare napsal prince dánského o tom, o čem ho napsal, autorka nenašla a nespíš ani nehledala. Kniha má jeden pozoruhodný nápad (záměnu dvojčat "ve smrti"), ale ani z něj už autorka nic dalšího nevytěžila. Je to pouze líbivý žánrový obrázek u nějž se mají dojímat ženy a dívky nad ztrátou dítěte a krizí ve vztahu.
Za to jakým způsobem si Maggie Shakespara zparazitovala, by zasloužila, aby ji duch Hamletova otce chodil strašit.
Jsou knihy, které je čtou jedním dechem a pak ty, při jejichž čtení se do slov ponoříte natolik, že děj vnímáte i ostatními smysly - to se mi stávalo právě z Hamnetem - cítila jsem jablka, květiny, vesnici i město, slámu, slyšela jsem každé vrznutí či povozy za okny. S postupem děje se kniha stává niternější, z barevných pasáží přechází do temnějších tónů, ale čtenář má stále možnost chytit se naděje a smutek hrdinů pozorovat z vnějšku, aniž by nás také roztrhal.
Rozhodně to není čtení pro každého, ale kdo se knize poddá, jistě nebude litovat.
Čekala jsem, že kniha bude velmi dobrá, ale to co přišlo mě stejně překvapilo. Nádherně napsaný příběh o ztrátě, lásce, rodině a snech. Příběh o ženství, mateřství, zármutku a manželství.
Pro mě, jako velkého milovníka Shakespeara, měla kniha ještě nějakou tu hodnotu navíc, kterou si asi každý fanoušek této knihy, ponese v sobě už napořád.
Velké doporučení!
Tohle si přečtěte, nebudete litovat! :)
Zajímavost: jméno Shakespeare v knize ani jednou nepadlo ani křestní jméno Shakespeara. V knize se o něm mluví jako o otci nebo manželovi, ale jako postava je hodně upozaděn, což dává prostor ostatním.
Vyzdvihuji rovněž obálku a krásný sloh.
Hamnet - kniha, která byla hodně vidět před koncem roku 2022, kdy se k nám dostala. Nádherná obálka a příběh ze Shakespearovy rodiny láká sám o sobě. Mě se bohužel ten waw efekt na knihu, který se dostavil u jiných nepřišel. Ano, román je to výborný, ale jeho tempo mě místy vážně uspávalo a čekala jsem pořád kdy konečně přijde nějaká akce. Ta přišla ale až skoro ke konci knihy. Za mě osobně by se navíc kniha měla jmenovat spíše Agnes (nebo Anna, chcete-li), ale chápu, že by potom tolik nelákala. Agnes, spíše známá jako Anna byla matka malého Hamneta, který jak víme zemřel. Kniha je ale opředena tajemstvím a jakýmsi mysterioźnem, kdy Agnes od malička uměla věštit budoucnost, rozuměla bylinám a čas trávila nejraději v lese, kde i porodila svou první dceru. Tak trochu divoženka, tak trochu věštkyně... Její osud se nakonec točil jen kolem dětí, které pro ni byly vším, stejně jako manžel, který ale odjel do Londýna, kde začal pracovat v divadle a ona zjistila, že se za ním už nikdy s dětmi kvůli jejich zdravotnímu stavu nepřestěhuje, byť to byl její sen. Kniha, která pluje velmi pomalým tempem a nabízí trochu jiný pohled na rodinu tak známého Shakespeara. U mě bohužel neurazí, ale ani nenadchne.
Moje hodnocení: 7/10
Námět slibný, ale podle mě hodně průměrně zpracovaný. Děj nenabízí o mnoho víc, než co se dozvíte už z anotace. Postavy i doba jsou vylíčeny velmi ploše, mj. zase jedna nezkrotná žena-bylinkářka, která ví díky svým nadpřirozeným schopnostem víc než ostatní. Jazyk/styl románu bych spíš než jako poetický označila jako melodramatický a nijak zvlášť mě neoslnil. Kvituju obálku, překlad a nápaditou kapitolu o bleše, která do Stratfordu zavlekla mor.
Román Hamnet britské spisovatelky Maggie O'Farrellové (*1972) vzbudil velkou pozornost a měl úspěch a vyhrál Women's Prize for Fiction za rok 2020. Titulním hrdinou je jediný syn dramatika Williama Shakespeara, který zemřel v roce 1596 ve věku pouhých 11 let. Shakespeare měl ještě starší dceru Susannu a mladší dceru Judith, Hamnetovo dvojče. Dalo by se ale říci, že hlavní postavou románu, jíž autorka věnuje největší pozornost, je Shakespearova manželka Agnes (Anne) Hathawayová (1556–1623). Naopak jméno Shakespeare v románu nepadne ani jednou, dramatik tu vystupuje jako Will, otec, manžel, rukavičkářův syn apod. Agnes je krásná postava, silná, svérázná žena s hlubokou intuicí a léčitelskými schopnostmi, kvůli níž se mladík Will vzepře konvencím a také Agnes se za něj provdá proti vůli nevlastní matky.
Sledujeme namlouvání Willa a Agnes a posléze jejich rodinný život v domě Willových rodičů, kde vládnou napjaté vztahy, zejména mezi vznětlivým otcem Johnem a synem Willem. V druhé linii pak autorka líčí umírání malého Hamneta a to, jak se se smrtí syna (o níž ví čtenář už od prvních stran, resp. z anotace, takže nic neprozrazuji) vyrovnává celá rodina. Hamnet je totéž jako Hamlet; netrvalo dlouho a Will napsal slavnou tragédii Hamlet...
Autorka využila toho, jak málo informací o Shakespearovi a jeho rodině máme a mohla se opřít hlavně o svou fantazii a vypravěčské umění se smyslem pro detail, rytmus a strhující napětí. Dramatik je tu v pozadí, teprve začíná, později se i ve Stratfordu tuší cosi o jeho úspěchu v Londýně. Je rodině vzdálený a rodina se musí spoléhat hlavně sama na sebe. Krásně napsaný (a přeložený!) román mě po stránce dějové sice trochu zklamal, ale bylo to jinak moc pěkné počtení; navíc je tu strhující konec, na který se nezapomíná, a něha jednak lásky mateřské, jednak sourozenecké mezi dvojčaty Hamnetem a Judith a také lásky muže a ženy na počátku vztahu.
Štítky knihy
Anglie Londýn renesance zfilmováno 16. století William Shakespeare, 1564-1616 historické romány fiktivní životopisy, biografie
Autorovy další knížky
| 2022 |  Hamnet |
| 2024 | Kdo mě vzal prvně za ruku |
| 2023 |  Portrét novomanželky |
| 2021 | Kam chodia snehoví anjeli |
| 2022 | Chlapec, ktorý stratil iskru |
Je to krásně napsaný příběh, čtenáře naprosto vtáhne. Je ovšem velmi smutný - vůbec se mi jej nechtělo číst, viděla jsem, že směřuje do nevyhnutelného konce a ten jsem si nepřála. Ale jsem ráda, že jsem jej přečetla, i když se to neobešlo bez slz.