Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14139
14139
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Právě jsem dočetl a mám dost. Čirá deprese, smutek, beznaděj, krutost, nespravedlnost, vše uvalené na jednoho hodného naivního člověka.
Je to super. Jen teda (nechci spoilovat) jednu věc ke konci knihy si už mohla autorka odpustit, protože to bylo trochu zbytečné. Pokud se to tedy tak nestalo i ve skutečnosti :-(
„Dospělé kamarádky spolu nechodí každé odpoledne ven, nečekají na sebe, když jdou do práce a nedělí se o svačiny. Nevídají se každý den, někdy se dokonce nepotkají celé týdny, ale vědí o sobě, a když je potřeba, pomůžou si.“
Příběh židovské rodiny z Valašského Meziříčí ve třech obdobích - těsně před 2. světovou válkou, během války a po válce. Vyprávění o tom, jaký byl život před válkou v malém městě na Valašsku, co si o válce mysleli obyvatelé města, jaké strasti museli prožít všichni včetně židů a jak mladá Hana kvůli milostnému poblouznění vystavila celou rodinu, včetně sebe, jisté smrti.
Romány z období holokaustu běžně nečtu, ale Hanu jsem si chtěl přečíst již delší dobu kvůli jejímu doslova výbornému hodnocení na internetu a místě zasazení - mé rodné město Valašské Meziříčí. Knihu jsem i několikrát viděl v povinné četbě, slyšel na ni mnoho kladných ohlasů a proto jsem od ní měl vysoké očekávání, které se maximálně naplnily! Byla to první kniha o holokaustu a zároveň první kniha od paní Mornštajnové, kterou jsem kdy četl a myslím si, že určitě ne poslední.
Děj je velmi čtivý, poutavý, chvílemi napínavý a přehledně rozdělený do jednotlivých kapitol. Tím, že se děj odehrává v mém rodném městě, tak jsem si různé místa mohl vybavit a lépe odhadnout vzdálenost mezi dvěma body. Co mě trošku mrzelo bylo to, že ač se většina děje odehrává na Valašsku, v knize nezazněl od postav žádný valašský dialekt. Každopádně knihu budu doporučovat kde jen můžu a snad se někdy vrhnu i na další knihy této autorky!
Jedna z mnoha skvěle napsaných knih o tom, že holocaust byl zlo. Hlavně závěrečná kapitola, která vlastně dává celé knize smysl, je opravdu mimořádně sugestivní. Ale bohužel nic víc než dobře zpracovaný silný příběh jsem v Haně nenašel. Za mě je to jen výborná kniha s konvenčním obsahem. Zato si říkám, kde vlastně berou lidi, kteří to nezažili, právo vymýšlet si takové příběhy. Dnes bereme holocaust jako jakési scifi, o kterém si může kdo chce co chce psát. Ale ona to byla realita. A aby o tom mohli všichni ti spisovatelé psát a sbírat pak úspěchy za své knihy, musel to napřed někdo odžít. A to mi přijde strašně nefér.
Ještě nikdy se mi po dočtení knihy nestalo, že by mi po celém těle neskočila husí kůže a zježily se chloupky na nohou i rukou - az dnes. Nejsem ani trochu cita, ale při čtení tohoto románu jsem měl pocit, že chci ronit slzy, vztekat se a proklínat svět za svou nekonečnou nespravedlnost. Nebývalá autenticnost a půvabny az elegantni ton vypraveni na pozadi těch nejodpornejsich hrůz, navic propojen s velmi propracovanou psychologii postav, dava tomuto psychologickému dramatu punc mimořádné jedinečnosti. Klanim se pani autorce hluboce.
Nechápu, jak může tahle kniha dostávat tak kladná a vysoká hodnocení.
Knihu jsem četla dvakrát. Jednou, protože jsem ji dostala, podruhé kvůli škole. V obou případech mě děj neskutečně nudil, nepřišel mi zajímavý, k postavám jsem si nevytvořila žádný vztah (dobře - Hana mi lezla na nervy, ani trocha soucitu). Navíc se mi to ani nečetlo dobře.
Poslední dobou mi přijde, že je důležité vydat knihu stůj co stůj. Nevíš, jaké téma zvolit? Chceš, aby kniha měla nálepku ‘bestseller’? Tak vytáhni téma druhé světové války nebo komunismus, a popiš, jak strašné to tehdy bylo. Je to hrozně prvoplánové téma a autoři se předhání, kdo šokuje nejvíc.
Veškeré moje další hodnocení bude jenom o tom, proč se mi to nelíbilo, takže tady bych to ukončila. Jen můžu doporučit autorčinu Slepou mapu. Tu jsem četla před Hanou a je to úplně o něčem jiném.
(SPOILER)
Autorka mi byla doporučena kamarádkou a stejně tak, že mám začít touto knihou. Bylo to tedy velmi silné čtení.
Kniha je rozdělena do třech částí popisující osudy tří žen, tří generací jedné rodiny. Společným článkem je tu Hana, u které sledujeme vývoj od zamilované osmnáctileté dívky po zcela zničenou, bez duše trpící ženu. Její poslední část se četla obzvlášť těžce.
Celý příběh vede k tomu typu zamyšlení, co by bylo kdyby. Co kdyby Hana nebyla tak naivní a prokoukla Jaroslava dřív, než bylo pozdě? Co kdyby Hana nekoupila žloutkové věnečky na oslavu narozenin Rosy? Co kdyby hrdě neprohlašovala, kdo je otcem jejího dítěte?
Všechno mohlo být jinak. Jenže šlo by to v té době vůbec jinak?
Kniha se dobře četla, propojení jednotlivých postav a jejich osudů bylo odhalováno postupně, což neustále udržuje čtenářovu pozornost. Každá maličkost tu byla důležitá. Určitě ještě někdy sáhnu po další knize od autorky.
Od této spisovatelky je tato kniha první co jsem četla a musím říct, že ve mně zůstane ještě dlouho. Je to velmi smutný silný příběh, který se čte jedním dechem a určitě ho doporučuji všem k přečtení.
Naprosto nechápu, proč většina čtenářů této knize dává tak vysoké hodnocení. Knihu považuji za slabší průměr. Autorka pojmenuje knihu Hana a přitom tam zapracuje příběhy několika lidí nejen z rodiny, ale i cizích. Např. epizoda Ivany s Karáskem, tam byla zbytečná a co si myslel Jaroslav ke konci, také. A to není jediná zbytečnost. Vadil mi i styl psaní autorky. Nejdříve nám na začátku knihy řekne něco Mira a na konci knihy nám to zopakuje Hana. Utrpení v koncentráku bylo popsáno jen povrchově, vůbec jsem s Hanou nesoucítila. Když jí velmi ublížili, nebylo v knize nic o jejích pocitech. Nechápu, proč autorka nepsala jen o Haně a to chronologicky. Terezín a Osvětim byl napsán rychlíkem. Od chvíle, kdy se Mira v první třetině knihy dostala k Haně, mě to začalo nudit. Už více než 40 let jsem nečetla knihu českého autora, protože se mi knihy pro dospělé od českých autorů nelíbily. Paní Mornštajnová dokázala, že v budoucnu nebudu číst české autory zase.
Já tomu nadšení z Hany upřímně nerozumím. Je to stokrát převyprávěný příběh o podobách holocaustu a utrpení židů, který je sice historicky přesný, ale jinak klouže po povrchu jako ta ledová kra a nic nového nenabízí. Umím si knihu představit jako čtivo v dějepisu pro ty, kteří ještě nevědí, jak to tehdy bylo. Literárně mám potom kromě výše uvedeného pocit, že to je takový obvyklý trend: chcete napsat uznávanou či oceňovanou knihu? Vyberte si utrpení a zasaďte ho do bolestných českých dějin, první či druhá světová válka, komunistické lágry nebo rok 1968. A půl je hotovo, pak už jsou umělecké kvality druhotné, protože je to "důležitá výpověď o událostech, na které bychom neměli zapomínat". Na moderní dějiny si autoři bohužel zatím netroufají. Knihu jsem dočetl, ale literárně ve mně nezanechala nic.
Super knížka i když hodně smutná. Aspoň už vím více jak probíhala 2. světová válka z pohledu Židů.
Moje nejoblíbenější knížka loňského roku. Při čtení jsem několikrát brečela. Co se dělo, bylo hrozné, ale Alena Mornštajnová odvedla skvělou práci v sepsání příběhu. Určitě se plánuju k ní v budoucnu vrátit.
Kniha je ze začátku napínavá, člověk neví co má čekat. Postupem času už pochopí, kam děj spěje. Já jsem se osobně ztrácela v prolínání osob a dějů. Rozhodovala jsem se, jestli dát 3 nebo 4* nakonec skrz to, že mě v půlce knížky přestala trochu bavit, dostala jen 3, ale závěr byl povedený.
Čekala jsem od té knihy na základě hodnocení asi o kapku víc. Možná, kdybych nečetla recenze nebo možná, kdybych o dva měsíce dříve nečetla Mengeleho děvče, byla bych uchvácená. Ale pěkné a velmi čtivé.
Velice dobrá kniha, příjemně mě překvapila. Kdyby mě osudy postav ještě více zasáhly, přidala bych hvězdičku. Smutné, ale občas s problesky naděje.
Vlastně mě docela šokuje, kolik lidí tuto knihu oslavuje. Je to ve stylu časáku "Pravdivé příběhy čtenářů". Jenom výpis a sled událostí... čtivé, ale prázdné. Za mě je spisovatelka Mornštajnova někdo, kdo "neumí"psát a presto je slavná a nejoblíbenější...hmmm, to už je povaha světa všeobecně.
Poprve jsem knihu slysela jako audio a rozhodla jsem se zjistit, jak moc se verze lisi. Jsem rada, ze jsem se do psaneho slova pustila, protoze mi doplnilo to, co jsem tusila o Rosine pribehu. A poprve se mi spojily udalosti protektoratu s tim, co asi zazivala ma babicka v mladi. Skoda, ze uz si s ni o tom nikdy nepopovidam...
Od autorky jsem četla knihu Tiché roky, která se mi líbila velmi. Také jsem četla Hotýlek a Listopád, ale tyto knihy mě moc neoslovily. Protože jsem slyšela na Hanu skvělé ohlasy, ale měla jsem obavy, zda to bude můj šálek čaje, rozhodla jsem se pro poslech audioknihy. Dobře jsem udělala, byl to obrovský zážitek. Na procházce se sluchátky jsem potřebovala jít dál a dál...abych mohla ještě poslouchat strhující příběh vyprávěný nádhernými hlasy. Díky známému hlasu Lenky Vlasákové jsem si představovala Hanu podobnou herečce. Myslím, že kdyby paní Vlasáková hrála Hanu ve filmu, bylo by to úžasné.
Kniha je napsaná opravdu čtivě, děj odsýpá - nenudila jsem se.
Otázkou ale je, zda celá zápletka nebyla jasná už v půlce knížky a zda už nebylo knih o holocaustu napsáno více, než je zdrávo. Sama se musím připojit k názoru některých, že o tomto tématu by měli psát zejména ti, co si podobným peklem prošli.
Před Hanou jsem dočetla Mengeleho děvče a Mornštajnové jsem pasáž o koncentračním táboře nějak nevěřila. Nakonec je asi dobře, že se o této kapitole života Hany až tak moc nerozepisovala a soustředila se hlavně na důsledky takového nelidského zacházení.
Za mě přesto fajn čtení. Doporučuju.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Strhující čtení. Styl autorky perfektně v táhne do děje, že si člověk ani neuvědomí, jak dlouho čte, nebo že mu po tvářích stékají slzy.