Hana
Alena Mornštajnová
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Nejdřív jsem se nemohla začíst, už jsem chtěla knihu odložit, ale nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala. Působivý příběh
K teto knize není co víc dodat. Každý by si měl uvědomit, že i dnes někteří lidé žijí v podobných podmínkách ale vyhlídka na šťastný konec není. Tyto příběhy by nás měli naučit si navzájem pomáhat a uvědomit si že každý se nemá třeba tak dobře jako my.
Tak to byl zážitek! Když jsem knihu začala číst, tak jsem netušila, že ve mně zanechá tak silný dojem... Místy mi ukápla slza, protože krutost, násilí a zacházení se Židy v té době bylo bohužel opravdu nedůstojné a prostě hrozné! ***** má zaslouženě.
Knihu jsem sice dočetl za jediný den, ale vzpomínat na ní budu možná roky. Dlouho mě takto žádný příběh nepohltil a nevyděsil!
Před chvílí jsem seděla ve vlaku na meziříčském nádraží. V noci jsem dočetla Hanu, zvláštní pocit... Většinu života jsem strávila v Sudetech, tak jsem se setkávala spíše s otázkou vysídlení Němců. V rámci diplomek jsem mluvila s pamětníky a jejich potomci vždy ochotně pomohli s překladem dobových textů. Hana mi znovu připomněla "druhou stránku věci". Fakt, že zlo plodí další zlo a je jenom na nás jak se s tím popereme.
Mistrně napsaný příběh vas pohltí a nepustí, což je dobře. Na tyhle věci by se nemělo zapomínat. Od začátku je vam jasné co se asi stalo tetě Haně, jen s napětím čekáte, zda se dozvíte jak to vlastně všechno bylo. A je to propletenejší než byste čekali.
Jo, a ten věneček na obalu už mi nepřijde tak hezký a lákavý....
Jedním dechem... Ale vážně, přečetla jsem už hodně knih o holokaustu a poslední dobou jsem u nich měla tíživý pocit, jestli se ze mě nestává cynik.
Tahle kniha mě toho pocitu zbavila, snad, že byla vyprávěná z vícero pohledů, snad, že navíc sdělovala, že zůstat naživu osamocen může být horší, než sama smrt.
Jeden z příběhů, který by si zasloužil i filmové plátno. A Magnesii Literu. Asi jsem něco přehlédla, jinak nechápu, proč není ani v nominaci?! Doporučuji.
Před rozhodnutím o četbě této knihy jsem uvažoval: přeci knih s obdobnou tématikou je hodně, proč zrovna tato si získává takový věhlas? Ano - je to právem získaný věhlas za toto citlivé zobrazení lidského osudu jedné z mnoha obdobně postižených rodin v době nesmyslných krutostí. Osudy jsou mnohdy plné náhod a rozhodnutí v těchto hrozných dobách mělo i kruté následky. Nezbývá jen poděkovat autorce za tento krásný román, který čtenáře donutí se zamyslet nad tím, co bylo a co bude.
Velmi silný příběh. Je zajímavé jak jedno rozhodnutí dokáže změnit život několika lidí v podstatě na celý zbytek života. Pro mně ta kniha měla jeden rozměr navíc. Když jsem ji četla byla jsem zrovna služebně v Norimberku. Když se koukáte na "koloseum" a víte za jakých okolností vzniklo a potom čtete příběh Hany, uvědomíte si jak je válka zrůdná. A je jedno že to bylo před sedmdesáti lety.
Poslouchám rozhlasovou dramatizaci a musím uznat talent autorky při vykreslení poutavého děje tématu, které pro mne osobně absolutně není lákavé. Tak často se cítím přesycena židovskou i válečnou problematikou, že jsem přistupovala poněkud s neochotou k času strávenému s touto knihou. Přesto uznávám, že jednoznačným kladem je pohled očima dítěte, který trochu zjemňuje depresivní téma zla v našich dějinách.
Troje oči vidí tři světy, světy ač spojené, přesto od sebe vzdáleny miliony světelných let. To co přežijeme se do nás obtiskne a my si pak tuto litografii nosíme v sobě. Za čas se pak promítne to ze vnitřního světa do naší tváře. Tak je to i s Hanou a Mirou. Silný příběh, který nemusí nutně šokovat krutostmi války. Dokáže zprostředkovat pocity tak silně!
Neuvěřitelně nádherná a smutná knížka, která se nedala odložit. Přečetla jsem na jeden zátah.
Kniha je napsaná velmi dobře, člověk se neztrácí v postavách ani v časovém hledisku. Četla jsem daleko horší a pravdivé příběhy, co se týče tématiky koncetračního tábora a židů, takže takhle kniha byla pro mě slabší odvar. U téhle knihy je spíše k zamyšlení to, co dokáže udělat slepá láska a naděje...změnit vám celý život, pokud se to dá životem vůbec nazvat.
Hodně silný příběh, konec jsem dočítala v noci, naštěstí jsem neměla z toho noční můru....Ale tohle prožít nechce nikdo, tedy klobouk dolů před lidmi, co to zažili a ještě to přežili!!!
Prostě nemám slov... Krásná, čtivá a tak neskutečně smutná kniha že vás z osudu celé rodiny až srdce rozbolí. Tahle knížka má v sobě tak zvláštní a silné kouzlo, že jí naprosto podlehnete.
Naprosto geniální a skvělá kniha. Ze začátku podivínku Hanu vůbec nechápete, ale později až se dozvídáte detaily jejího osudu a vše do sebe začne zapadat, začnete ji obdivovat. Alena Mornštajnová opravdu zvedá laťku české literatuře.
Naprostý skvost! Vůbec bych si nemyslel, že může existovat kniha, která se bude takhle dobře a rychle číst o takových závažných tématech. Velmi silný příběh. Konec vás naprosto dostane! I slzy ukáply.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
...ten konec....❤
Nemám slov...