Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14219
14219
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Vyhýbám se knihám i filmům, které se týkají války, protektorátu, koncentračních táborů atd.,atd.,protože vše ve mně vyvolává neuvěřitelnou tíseň a bezmoc. Hanu jsem přesto otevřela a nelituji. Všechna ta hrůza tam byla, ale popsaná velmi citlivě. Příběh je úžasný. Moc doporučuji k přečtení.
Strhující příběh ženy, která prošla velkým utrpením, ztrátou, smutkem...nevím, ani co napsat, protože touhle knížku by si měl asi projít každý sám a udělat si na ní názor..za sebe dávám 10 hvězdiček z 5 možných. Dostala jsem mnohem víc, než co jsem očekávala. Rozhodně doporučuji přečíst!!!
Hana má neuvěřitelné grády. K příliš opěvovaných knihám se stavím většinou dost skepticky, ani u Mornštajnové a její Hany tomu nebylo jinak. Autorka mě ale přesvědčila, že opravdu psát umí, nejen, že používá příjemný styl vyprávění, ale zároveň si umí krásně hrát s emocemi, které vás naprosto strhnout, přímý zásah na solar plexus.
Rozhodně se nejedná o typický román pro ženy, ani o ryze klasické vyprávění o hrůzách války a holokaustu, je to především tragické vyprávění o jedné ženě a veškerém jejím utrpení, o jejím postupném úpadku. Tahle kniha hraje na city a daří se ji to na výbornou. Oceňuji, že se autorka vyhnula přílišné patetičnosti a sentimentalitě.
Mně osobně se víc líbily a dotkly ženské příběhy od Arnošta Lustiga, které obdobně vypráví tragické lidské příběhy této odporné doby, ale věřím, že Mornštajnová je mnohem "stravitelnější" a příjemnější volbou pro většinu čtenářů. Rozhodně je to kniha, která citlivější čtenáře dokáže i rozplakat. Poprask kolem této knihy není neoprávněný, Hana stojí za přečtení.
Knihám o válce se spíše vyhýbám, nemám ráda těžkost a utrpení s ní spojené. Každopádně, Haně jsem dala šanci právě a jen kvůli výbornému hodnocení v žebříčku knih. A nezbývá nic jiného, než souhlasit. Kniha je opravdu perfektně napsaná, hltala jsem ji jedním dechem a za 3 dny ji měla přečtenou. Jednoznačně doporučuji, Hana prostě nesmí chybět žádnému velkému knihomolovi v jeho knihovně :-)
Tenhle typ knih jsem nechtěla číst,vyhýbala jsem se jim a najednou je tu Hana o které všichni píšete jak je úžasná a já se probíram jejím osudem,pláču na ní a vidím jak všechny mé problémy jsou malicherné a směšné.
Během čtení této knihy jsem prostě musela dělat přestávky. A důvodem určitě nebylo to, že by kniha byla slabá. Naopak. Je to opravdu silný zážitek, který jsem musela trávit velmi pomalu. Popravdě se mi teď vůbec nechce pouštět do jiné. V poslední době se k tématu koncentračních táborů, druhé světové války a Židů vracím stále častěji a tuhle knihu bych zařadila mezi jednu z nejlepších.
Četl jsem dost skvělých knih, ale Hana je pro mne neuvěřitelné zjevení. Vůbec bych nečekal, že v dnešní době někdo napíše něco tak strašně silného. Přečetl jsem všechny knihy paní Mornštajnové a nemůžu se dočkat dalších. Laťku nasadila svou třetí knihou sakra vysoko.
Tahle kniha mi zůstane v hlavě hodně dlouho. Velice silný a smutný příběh u kterého mi chvílema naskakovala husí kůže. Dovoluji si doporučit k přečtení.
Hana není knihou o holocaustu. Kdyby jí byla, zařadila by se mezi spoustu dalších knih...
Je to příběh o neštěstí, o nenaplněné lásce a o útrapách mladé ženy, jaké by žádný člověk neměl nikdy zažít.
Sledovat postupný přerod krásné mladé dívky v ubitou a nešťastnou bytost, je více než krutým zážitkem.
Paní Mornštajnová je velice citlivou průvodkyní příběhu. Jeho bolest činí bolestivější, jeho zmar zmarem děsivějším, beznaděj dovede až za hranici příčetnosti.
Osudy zmíněných osob ještě dlouho budu nosit v sobě. A vždy si vzpomenu na homoli duše. Každý z nás ji má. A možná by bylo dobré, aby si každý z nás uvědomil její velikost, celistvost a snad i barvu.
Poučit se z chyb není jednoduché. Ale osud slečny Hany nám dává nahlédnout někam, kde nedržíme osud ve svých rukou a můžeme jen doufat, že lidé nejsou ve skutečnosti tací, jací jsou...
Na české poměry nevídaná kniha, takové nadšení z české knihy jsem naposledy cítil při Šulcových Dvou proti říši. Ačkoliv bylo těžké od knihy odcházet, nejedná se o žádné veselé čtení. Na pozadí historie jedné rodiny a jejího blízkého okolí se dočítáme o nevýslovném utrpení, odevzdanosti, lítosti, ale také o důvodech k dalšímu životu. O to více jsem rád, že moderní česká literatura není pouze o románech Michala Viewegha.
Bílá obálka se žloutkovým věnečkem se zdá být na první pohled kontrastní k obsahu knihy a ze své knihkupecké zkušenosti musím přiznat, že než jsem knihu přečetl, nedoporučovala se mi snadno.
Hanu, knihu i postavu lze popsat jedině mnoha přídavnými jmény. Představuje nám drsný svět minulosti, ale trochu i to, jak se "nezaujatý" člověk staví k utrpení druhého. Díky skvěle použitému jazyku se příběh stává ještě dojemnějším a svým blízkým jsem měl potřebu se z něj vypovídat.
Aleně Mornštajnové jsem uvěřil všechno. Nenominování této knihy na cenu Magnesia Litera je ostudou této soutěže.
Měla jsem příliš veliká očekávání a ač je to silný příběh, všechno zapadá "do žloutkového věnečku", občas se to stane, nejsem cílový čtenář. Určitě mě ovlivnily mé osobní antipatie k postavě Hany. A pro mě už to bylo příliš mnoho tragédií, které otupily mé emoce. Krásně se to četlo, scény z koncentračního tábora jsou poskládány dosti kostrbatě, kdyby je Mornštajnová spíše jen naznačila, vyhnula by se historickým nepřesnostem. O tragédii v podobě břišního tyfu, která vypukla ve Valašském Meziříčí v roce 1954, jsem opravdu nevěděla, autorka skvěle vylíčila na osudu jedné rodiny tuto událost. To byla pasáž, kdy jsem cítila velký smutek a tak nějak jsem čekala vzestupný trend. Tento námět byl na román, který by šel až na dřeň postav, do těch několika stran nebylo možné napsat to lépe, ale pro mě je to zkrátka málo. Nicméně jsem šťastná, že Alena Mornštajnová píše a opravdu krásnou češtinou, Slepá mapa mě velmi oslovila a svůj postoj k Haně beru spíše jako můj problém.
Hodně zajímavá kniha popisující strašnou dobu, připomínala mi Zlodějku knih, ta se mi však líbila víc.
Suverénně, zručně odvyprávěný román, který nabídl poutavý děj, zajímavé postavy a uvěřitelné emoce. Kategorie „Pro ženy“, ve které je kniha zařazena, mě trochu děsila, ale nebylo se čeho bát – četlo se to opravdu dobře.
Kdyby mělo být zcela po mém, dal bych přednost víc popisům vnitřních stavů hrdinů – v Haně se zaměřujeme spíš na dialogy a dějové zápletky. To není úplně můj styl, proto mě Hana nezaujala tolik, jako třeba Vyhnání Gerty Schnirch, který zpracovává podobné téma (osud obyčejné ženy, která je obětí velkých dějin). A také postavy a situace byly někdy trochu příliš schematické.
Ale nechci Hanu kritizovat. Naopak, chci chválit. Líbilo se mi, že román, který má ambice oslovit širokou čtenářskou základnu neuhýbá před nepříjemnými tématy. Nelakuje věci ani na růžovo, ani na černo. Nabízí zajímavý příběh bez použití laciných triků k upoutání pozornosti nebo vyvolání emocí. Byl jsem spokojen.
Úžasná kniha,kterou by si měl každý přečíst.Protože by se nemělo zapomínat na to jaké osudy měli lidé za války a po válce.Příběh je psaný velice poutavě a čtivě.
Dobře a poutavě napsaná kniha. Autorka spoléhá , že všichni známe historii 2. světové války a holokaustu. Nepopisuje proto detailně hrůzy, co se děly. Každý si to domyslí. Člověku se svírá srdce, s jakou důvěrou a najivitou lidé opouštěli své domovy.Nejvíc mě dostal konec knihy.
Přečtena jedním dechem, Krásně se vše spojilo a dávalo smysl, jak příběh plynul, pomalu jsme začala chápat proč Hana byla taková jaká byla.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Moc hezky napsané. Doporučuji.