Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14173
14173
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Nerada znám dopředu obsah, o čem kniha je , vyhýbám se spoilerům, jen co to jde. Knihu s "věnečkem" jsem si koupila, protože jsem slyšela samé kladné recenze . Naštěstí jsem dopředu netušila dějovou linii, protože by mě to asi odradilo a to by byla velká chyba. Tak silný příběh jsem už dlouho nečetla . A přitom jsem chvílema ani nevnímala, že čtu tak vážné téma, knihu jsem četla jedním dechem a spisovatelka mě neustále překvapovala, jak měnila vypravěče. Mám oblíbené knihy, ke kterým se ráda vrátím a tato bude určitě jednou z nich.
Jako jedna z mála nesdílím nadšení z této knihy. Ani jednu autorčinu knihu jsem nebyla schopna dočíst do konce, jak mi nesedí její styl psaní.
Hana Mornštajnová opět potvrdila svůj naprosto skvělý vypravěčský talent na opravdu silném příběhu. Knížku jsem přečetla jedním dechem a opravdu ji vřele doporučuji!
Velmi silný příběh, který zůstává dlouho v srdci. Kniha je napsána neuvěřitelně citlivým a čtivým způsobem, řadí se mezi nejlepší knihy poslední doby. Kdo váháte určitě si knihu přečtěte.
Právě jsem knihu dočetla, ještě myšlenkama ponořená v příběhu Hany...zapnu internet a první titulek, který na mě vyskočil:"Německé neonacistické hnutí Říšští občané budují armádu"...uff, lidi si nedají pokoj?
Čím déle čtete,tím je kniha lepší. Nic není tak,jak se na začátku zdá. Silný příběh.
Krásný příběh.Knížku jsem četla jedním dechem a taky i slza mi ukápla.Osudy Miry a její tety Hany a vlastně všech postav v knížce byli hrozné a děsivé.
Byla to moje druhá knížka od paní Mornštajnové a musím říct,že jsem si ji velmi oblíbila,už se moc těším na její další knížky..
Doporučuji
Skvělá, knížka působivý emotivní příběh. Hana a její blízcí prožili nepředstavitelné hrůzy. U Hany jde navíc i o pocit viny,
"Jsme přece ve dvacátém století, pogromy nebudou." Říká Hanina matka cca kolem roku 1935. No, klasické pogromy asi opravdu nebyly. To by pro nás mělo být poučení, zlo ze světa nezmizelo.
Silný, emocemi nabitý příběh, který dokáže sevřít žaludek a vehnat slzy do očí. Jedna z knih na kterou se nezapomíná. Doporučuji přečíst !
Řekli jste tu všechno - a je to nejlepší kniha, co jsem za poslední dobu četla. Je přesně jako její obálka - výstižná, geniálně vymyšlená a celá tak nějak propojená.
Další kniha, která mě dostala. Mrazí mě z toho, jak některá rozhodnutí dokážou zatočit s dalším životem. Takové knihy by měli číst všichni a brát je jako varování při řízení lidského společenství.
Několikrát mi u čtení ukápla slza...A po dočtení poslední stránky jsem hodně dlouho jen v tichosti přemýšlela nad podobnými osudy těch milionů lidí. Nádherná knížka, silný příběh, skvěle napsaná.
Výborná kniha, krásný příběh. Četla jsem ji jednim dechem. Nedokázala jsem ji odložit.
Čím jsem starší, tím hůř se mi takové životní osudy čtou. Slupnu brutální severskou detektivku a už sahám po druhé, ale po přečtení Hany jsem dlouho přemýšlela ....jakou bolest a trápení dokáže člověk člověku způsobit.
Opravdu velmi dobře napsaná kniha.
Kniha napsána přívětivým stylem, ačkoliv popisuje těžké osudy. Jizvy, které ani čas nezacelí. Rány, které se nikdy nezahojí. Tělo odejde, ale duše zůstává. A s ní vzpomínky, výčitky, bolesti. Smekám před Hanou.
Líbilo se mi zpracování a - ano - u posledních stránek jsem plakala a plakala a plakala...
V souvislosti s předchozím komentářem mě napadl přiléhavý citát od Tolstého: "Odsuzovat druhé je vždycky nesprávné, protože nikdo nemůže nikdy vědět, co se odehrálo a odehrává v duši jiného člověka." I když Haně z té homole cukru moc nezbylo... Výborná kniha, těžký osud.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Při čtení Hotýlku, který jsem ani nedočetla, jsem ani nechtěla začínat Hanu. A začala, nelituji toho. Takové hořké, misty sladké vyprávění. Když si jen představím, ze je to jen jeden z mala pribehu a ze jich je.