Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14151
14151
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Od paní Mornštajnové jsem jinou knihu nečetla, takže nemohu porovnávat. Stejně tak je tato kniha mou první druhoválečnou četbou, proto ani zde nemohu porovnávat. Ale je to poprvé, co mě konec knihy tak silně zasáhl. Tahle kniha je umělecké dílo, které by jednou mělo být vystaveno v Národním muzeu. Je dokonalá a doporučuji ji. Nic podobného jsem ještě nikdy nečetla.
(SPOILER)
Čtivý román s výjimečným příběhem. Jak se asi mohl cítit člověk, který přežil Terezín a Osvětim? Jak se mohl cítit člověk, kterému odvezli transporty celou rodinu? Jak se z toho všeho vzpamatovat?
Nejděsivější na tom celé je, že ta, která strávila X let zavřená v jednom baráku ve strachu, že ji někdo objeví a všechny okolo zastřelí, zažila v podstatě to nejmenší zlo...
Moje první kniha od opěvované autorky a byla jsem mile překvapená. Čtivě napsané, s nápadem a citem. Čtenář se hravě vžije do postavy. U poslední části jsem několikrát brečela. Kniha krásně ukázala, jak naše rozhodnutí, ovlivní mnohdy život těch druhých. Jak lži a tajné doufání člověku nasadí na nos ty pověstné růžové brýle. A moje jmenovkyně byla opravdu smolařka, přesto našla vůli žít.
Hana je hodně ceněná kniha a byla dokonce přeložena do několika jazyků. Zároveň je vyzdvihována jako kniha, která „není jen další knihou o holokaustu“. Se zájmem jsem se na ni tedy podíval, avšak stále jsem držel na uzdě své očekávání s poněkud cynickým přesvědčením, že v českém prostředí kniha s takovou popularitou a reklamou nemůže mít příliš valné literární kvality. Pří čtení jsem se nemohl zbavit pocitu, že tohle skutečně je kniha o holokaustu. A co víc, kniha o holokaustu se stejným tématem jako již tisíc knih před Hanou.
Pokud bych ji měl hodnotit jako seriózní román a srovnávat ji tedy s historií a současností tohoto žánru, příliš vysoko by nestála. Označit ji za brak by zase neodpovídalo její podstatě. Vzdám-li se podobné kategorizace, zbyde mi příběh. K Haně tedy přistupuji jako k příběhu. A jak si tento příběh vede? Z mého pohledu průměrně.
Příběh tří generací rodiny z jednoho městečka odehrávající se kolem druhé světové války. Máme tu situaci před, během a po holokaustu a nemohl jsem Hanu nevnímat poněkud lacině právě z důvodu autorčiny volby, co se zasazení týče. Řeknu-li to hrubě, kdo by to jen čekal, že se lidem povede během války špatně a koho by jen napadlo, že koncentrák asi nebude ideální místo k životu. Mornštajnová však užila tohoto motivu a podala nám další knihu o tématu, které se mi zdá poněkud vyčpělé, jelikož knih z této kapitoly lidských dějin již máme spoustu a navíc nejedna z nich pochází z pera skutečného přeživšího podobných hrůz. Avšak to autorce nevyčítám. Vyčítám jí to, že dosahuje lehkých melancholických nálad a pocitů u čtenářstva tím, že zasadí příběh do bolestivé situace. To je z hlediska spisovatelství velmi snadný způsob, jak vyvolat soucit a kýžené emoce.
Na stránku druhou se skutečně jedná o dobře strukturovaný a vyprávěný příběh, kterému bych i odpustil předešlé výtky, kdyby se nebál více rozvíjet myšlenky a nechal postavy či vypravěče více rozjímat nad událostmi a tématy. Sem tam nějak zajímavá úvaha by příběh i mohla i přiblížit vážněji laděné literatuře.
Takhle se jedná jen o příběh jako spousta dalších. Bolestný pathos s dobrou příběhovou strukturou vyprávěný v dobré češtině. Průměr s nenaplněným potenciálem.
Uff. Po Hotýlku, který mě moc nezaujal, je tohle ovšem jiný kalibr. Bavila mě a zároveň rozlítostnila už první část, a čím víc prostoru pak dostávala Hana, tím víc jsem tušila, co přijde, a věděla jsem, že to nebude pěkné čtení, ale potřebovala jsem číst dál. Odvyprávěno a vykresleno tak, že to člověka opravdu zasáhlo. Literaturu na toto téma obvykle nevyhledávám, protože je to na mě až moc těžké a bolestné čtení, ale tuto knížku jsem si prostě chtěla přečíst, a rozhodně to stojí za to. Těch pohnutých osudů je zde sice opravdu dost, na jednu knihu možná až moc, ale realita je někdy zkrátka velmi krutá, a i když je knížka doslova prosycená tragédií, zároveň dodává člověku trochu naděje. Skoro mě mrzí, že není o něco delší, protože bych si o postavách a jejich osudech ráda přečetla něco více...
Kniha, jejíž příběh mi v hlavě rezonuje i několik měsíců po přečtení. Tenhle příběh vás nenechá chladnými. Uvědomíte si ještě víc, jaké hrůzy se děli v minulosti. Čeho všeho byli lidé schopni. Obdiv pro autorku, která dokázala bravurně podat příběh. Tahle knížka vás nezklame.
A pro budoucí maturanty, možná knihu najdete ve svém maturitním seznamu, určitě se jukněte :D
Kniha, která rozpláče, která se čte dlouho do noci a ráno se pak musí pokračovat... Silný a skvěle promyšlený příběh. I když není dlouhá, zasáhne hluboko a na dlouho. A po přečtení se člověk ptá, jak je možné, že se u nás děly takové věci, jak to mohli lidé dopustit?
Považuji se za knihomola, ale uvědomuji si, že jsem poněkud jednostranně zaměřená (severské detektivky). Poslední dobou se snažím vybírat knihy z jiného regálku a o paní Mornštajnové jsem četla samou chválu. Při courání po knihkupectví jsem narazila na knížku se zajímavou obálkou , mojí pozornost přitáhl lákavě vyhlížející věneček (jsem taky amatérská pekařka). Nevěnovala jsem moc pozornost tématu a doma jsem byla docela překvapená.
Prvotní naivní vyprávění malé Miry narozené až v roce 45 je celkem roztomilé a rychle vás vtáhne do děje. Temná teta Hana se drží v pozadí, ale samozřejmě tušíte, co se bude odehrávat. Uprostřed vyprávění jsem se trochu ztrácela v babičkách a příbuzných, jménech a návaznostech.
Poslední část knihy "Já Hana" už je zcela zdrcující. Na stránky jsem přes slzy skoro neviděla a popisované hrůzy z holokaustu mi nedaly spát. Knížku jsem zhltla za 3 večery, ale těžko se mi odkládala.
Další mám na stole Žítkovské bohyně, ale budu to muset proložit nějakým lehčím čtením.
Proč je na obálce ten věneček? Ten tam má opravdu osudovou úlohu.
Knihu jsem zaznamenala jakmile vyšla v roce 2017, to jsem ale ještě neměla bookstagram, ani tolik času na čtení. Všichni knihu četli, všichni z ní byli nadšení. Nyní jsem po Haně sáhla konečně i já. A jsem nadšená!
Jednou v zimě roku 1954 devítiletá Mira neuposlechne zákaz rodičů a vydá se s kamarády k řece, kde chtějí nebezpečně jezdit na ledových krách. Mira uklouzne, spadne do ledové vody a má doma průšvih. Za trest při rodinné oslavě nedostane zákusek.
Tento trest se však pro Miru změní v zásadní zlom v jejím životě. Následuje tragédie, která Miru na dlouhou dobu spojí s její divnou tetou Hanou, kterou mají všichni za podivínku. Chodí pořád v černém a po kapsách nosí suchý chleba. Kdo je Hana zač a co si všechno prožila?
Tuhle neuvěřitelně strhující knihu s tolik pohnutým osudem hlavních hrdinek jsem úplně hltala a přečetla na jeden zátah. Bylo to dramatické, emotivní, ale velmi krásné. Doporučuji těm, kdo se nebojí tématu koncentračních táborů a rádi si přečtou velmi kvalitní román!
Krásná kniha která se četla jedna báseň. Musím říct že já nejsem zrovna fanouškem téma války v knihách, ale u Hany to vůbec nevadilo. Líbila se mi spletitost děje mezi postavami.
Naprostá pecka. Příběh je spletitý, člověk se musí soustředit na to, aby nezapomněl linii děje, ale čte se opravdu perfektně.
Období válek nemám ráda a knize Hana jsem se docela dlouho vyhýbala, jednak kvůli tématu a pak taky díky skutečnosti, že z ní byli všichni nadšení a já nerada něco čtu právě kvůli toho, že je něco "in". Když už jsem se začetla, tak jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Moc se mi kniha líbila. Nikdy se nepřestanu divit, jaká zvěrstva člověk dokáže ve válce uskutečnit. Navíc pěkně propletené příběhy a děje, musela jsem být ve střehu. Děkuji a asi se odhodlám k další knize této autorky ...
Bohužel nesdílím všeobecné nadšení. Kniha je velice čtivá, na řešené téma na můj vkus možná až moc snadno čtivá. Problém mám také s přemírou postav a vedlejších příběhů, které jsou často úplně zbytečné. A naopak chybí více prostoru pro hlavní postavy, takže člověk nemá šanci se s postavou sžít a být součástí příběhu. Tím, že se autorka snaží vmáčknout do poměrně tenké knížky osudy několika osob v průběhu 30 let, tak je vyprávění poměrně plytké.
To byla pecka. Jedna z nejlepších knih, zabývající touto tématikou co jsem četl.
Za mě nejlepší kniha z období před/během/po válce. Mrazilo mě z ní a občas jsem se přistihla , že se bojím číst dál. Silný příběh...
České autory moc nečtu, ale v tomto případě člověk velice snadno zapomene, kdo osudy malé Miry, Hany či Elsy vlastně sepsal.
O druhé světové válce už jsem četla mnoho a jsem si jistá, že osoby, které se v té době neorientují a nejsou s ní jakkoli spjaté, by tento příběh velice chytil za srdce. U mě ale všechny slzy už byly vylité a srdce bolelo dostatečně, abych knihu mohla číst bez zármutku.
Dědeček mi vyprávěl spoustu historek z této doby, zažil odvod nejlepšího kamaráda a strach ho rozechvíval až do morku kostí. Každému slovu napsanému v této knize jsem tedy byla schopná uvěřit. Nic mě nepřekvapilo.
S čím jsem se nemohla úplně spokojit bylo Hanino naivní a romantické chování. Věřím, že v té době byly ženy mnohem důvěřivější a nejsem s to pochopit myšlenkové pochody někoho, kdo nežil v době jako já, přesto jsem to nemohla úplně přejít a místy mě tato hrdinka vážně štvala. Její život bych jí ale skutečně nezáviděla, především vinu, se kterou byla nucena žít. Já bych tu odvahu nesebrala.
Spisovatelka píše skvostně a dobu popsala myslím skutečně věrohodně. Za to jí putují 3⭐ a jedna patří Else a Miře, jejichž příběh jsem sledovala raději.
Poslední hvězdičku ale musím ponechat prázdnou, protože mi nesedl styl vyprávění. Nejsem zvyklá na popis tolika let na malém množství stránek, ale je to jen tím, že takové knihy nečítávám a nejsem na to zvyklá.
První kniha, kterou jsem od této spisovatelky četla a dávám plný počet. Opravdu krásně napsané, netušila jsem, jak se osudy propletou. Často 2. světová válka končí tím, jak přijdou lidé z táborů a jsou doma, ale jak se měli pak, to se moc často nepíše, jak měli zničené životy, jak se nemohli vrátit do normálního žití a není se čemu divit. Nedivím se, že se Hana z takových otřesných zážitků nevzpamatovala, sice zde nebylo detailně rozvedeno, jak to v Osvětimi vypadalo, ale četla jsem jiné knihy... doporučuji všem přečíst. Často pak člověk zjistí, že se má opravdu skvěle...
Kniha je napsána velice čtivě i když zpracovává smutné téma. Téma jsem musela nějakou dobu v sobě zpracovávat. Jen doufám, že nikdy nebudu postavena před takovými těžkými rozhodnutími jako matka hlavní hrdinky.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
tuto knihu jsem četla jaksi náhodou, protože prostě nic jiného nebylo po ruce a navíc válečné tématice se vyhýbám, děsí mě, ale hluboce lidský příběh osudů jedné rodiny v období války a naprosto autenticky vykreslené jednotlivé postavy, mě prostě dostaly. Hluboký obdiv spisovatelce a velká úcta a respekt všem co toto odporné období nepřežili a i těm, co to museli prožít. Nedivím se, že by raději zemřeli.