Hana
Alena Mornštajnová
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejlepších knih za poslední dobu, kterou jsem přečetla. Netřeba dalších slov, děkuji za ni!
Paní Mornštajnová opět dokázala, že umí po čertech dobře psát. Ale ona to vlastně ani nemusí dokazovat, my to již dávno víme. Je asi zbytečné nějak komentovat děj, protože již vše bylo řečeno. Chci tedy aspoň poděkovat autorce za další skvělou knihu. Děkuji Vám.
Naprosto fenomenální dílo. Od začátku do konce silné, krásné i napínavé a překvapivé. Jedna z nejlépe napsaných knih u nás. Knihu jsem koupila své mamince, která se též jmenuje Hana, a také z ní byla nadšená. :)
Něco TAK hrozného TAK krásně napsané! O tom, že jde o výjimečné dílo, myslím, nejlépe vypovídá hodnocení zdejších čtenářů - málokdy se stane, aby se tisíc lidí shodlo, že tohle je něco extra. Snad mi Židé odpustí, ale dávám 5 hvězdiček!
Příběh mě chytl hned od první strany. Od poutavého vyprávění malé devítileté dívenky se lze jen těžko odtrhnout a už vůbec ne, když ji zasáhne krutá životní rána. Knihu jsem si vybrala díky dobrému hodnocení tady na Databázi knih a nezklamala...
Pravdivé a krásné. Touha užít si autorčina poetického stylu psaní mě nutila číst po etapách. S tak krásným slohem a citlivým výběrem slov jsem se dlouho nesetkala (naposledy snad u Zlodějky knih). Smutný, prostý příběh, zabalený do obalu z čirého zlata. A stokrát omílaná, stará pravda - nesuď knihu podle obalu (a i ten je v tomto případě povedený).
Tak i já jsem se rozhodla Hanu přečíst a byla to síla. Příběh je psaný jasně a srozumitelně. Čekala jsem něco trochu jiného, ale i tak se mi to moc líbilo. Na konci jsem i slzu pustila, což se mi stává zřídka. Často jsem četla, že jsou daleko lepší knihy o 2. světové válce, ale nemyslím, že poselstvím této knihy bylo podrobně popsat něco, co už bylo popsáno stokrát jinde. Já jsem ráda, že kniha se nepitvala ve všech detailech, na to už nemám žaludek.
"... vytáhla Tolstého tlustou knihu, z níž se lidstvo stejně nepoučilo, protože ti lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří, aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou." (str. 166)
Kdo už nechce číst o válce, ať nečte. Ostatní se mohou nechat vtáhnout do situací, kdy se musíte rozhodovat a nikdy nevíte, co je dobře. Víc než jinde tady platí jedno staré židovské přísloví - ať uděláš cokoli, vždycky toho budeš litovat.
Musím říci, že už dlouho mě žádná kniha takhle nepohltila. Autorka má skvělý cit pro to, jak udržet čtenáře v napětí a jak dávkovat emocionálně náročné momenty.
Knihu jsem přečetla během necelého jednoho odpoledne, nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Postavy byly bezvadně vykreslené a příběh opravdu promyšlený. Kromě toho jsem byla nadšená (a uřvaná jak tele) na konci, kdy už jsem nečekala, že by mě ještě něco mohlo rozházet. Vřele doporučuji!
Nebyla to kniha o hrdinech a hrdinský činech. Zkrátka jen o obyčejných lidech a jejich osudech. Překvapila mě neobyčejná čtivost i citlivost, která dýchala z každé stránky. Moje první kniha od Mornštajnové a určitě ne poslední.
Moc se mi do knihy nechtělo, protože české autory moc nečtu. Ale tahle kniha se mi opravdu moc líbila. Příběh z období války, to je moje
Doporučeno mou knihovnicí. Moc děkuji za tip! Na konci jsem bulela jak Malena! Krásné, dojemné! Lidi to si fakt přečtěte!
Na "Hanu" jsem se těšil a odkládal jsem jí až na dobu Vánoc, kdy budu mít více času a klidu. Přečetl jsem ji za 3 dny a to jsem ji často odkládal, aby mi vydržela déle. Prostě paráda, nádherná věc, kterou si budu pamatovat ještě dlouho. Téma, které zvolila už je dost vypsané, ale paní Mornštajnová píše tak, že to nevadí a rychle mě do situace hlavních aktérů přenesla. Vystihnout atmosféru a motivy hlavních hrdinů několika úspornými větami je velká síla této autorky a napětí, které za jejich hrdiny prožívám je silnější než u spousty thrillerů. Děkuji za perfektní zážitek a těším se na další knihy.
Je mi líto, že naruším všeobecné nadšení, ale mě to nebavilo. Styl jako z čítanky pro druhý stupeň základních škol.
Kniha o tom, ze pocitej viny devastuje dusi vic, nez si dokazeme predstavit. Velmi ctive napsane.
První kniha, kterou jsem od této autorky přečetla - pro mne kniha se silným příběhem. Příběhu dávám palec nahoru a myslím, že mohu doporučit. Dojemné a vhodné k zamyšlení.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Nádherně napsaná knížka. Přečetla jsem jedním dechem. Už dlouho na mě knížka tak nezapůsobila.