Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14166
14166
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Kniha jak návštěva u zubaře. Doktor je příjemný, sestřička milá, ale pak se najde kaz a člověk už tuší, že to nebude příjemné.
Stejně tak čtenář od začátku tuší, čím si asi Hana musela projít. O to víc je zarážející určitá nevyváženost knihy: na mnoha stranách se pomalu prokousáváme zážitky Miry, příběhem vztahu Hany a Jaroslava, aby to vše vyústilo v hutně a zkratkovitě vylíčenou cestu lágry. Možná to byl záměr. Ale kniha tím ztrácí na naléhavosti, neboť podobných tragických osudů najdeme ve válečné literatuře celou řadu.
Dalším důvodem pro hvězdičku dolů je jazyk. Je poměrně strohý, sice čtivý, ale příliš nezaujme. Přímo se nabízí podtrhnout hloubku emocí naléhavějším vypravěčským stylem (viz Zvuk slunečního hodin), ale tuto výzvu autorka nevyužila. Škoda.
Má první kniha autorky, kterou jsem se rozhodl si přečíst na základě dobrého doporučení, aniž bych vůbec tušil, o čem kniha bude. A tak mne zastihla zcela nepřipraveného . . .
Židovská otázka a rasová segregace Židů v době druhé světové války je téma, o které je napsáno mnoho a mnoho. Téma stále stejně hrůzné, i když časem pomalu mizící z podvědomí současné generace.
Autorka, přestože generačně již patří jinam, uchopila tento příběh způsobem, který mrazí a vynáší na světlo skutečnosti, kterým nelze téměř uvěřit. A přesto všemu napsanému věřím do posledního slova.
Hana je příběh židovské rodiny na maloměstě a to z pohledu dvou hlavních hrdinek a několika časových rovin z období před válkou, v ní i po ní včetně truchlivých padesátých let v Československu. Celý příběh je umocněn vyprávěním v první osobě, a to vždy pohledem dané osoby.
Hrůzná filosofie vedená vůči Židům ze strany hitlerovského Německa je zde rozkryta způsobem, který musí každého čtenáře tvrdě zasáhnout. Teprve pod tíhou textu si uvědomíte, jak nám chybí pokora k tomu všemu, co vlastně máme, v čem žijeme a jak malicherné problémy mnohdy řešíme způsobem zcela neadekvátním.
Hana je strhující román, a přes veškerou depresivnost celého příběhu se ke knize vracíte ihned, jak je to možné. Mé první hodnocení za 5 hvězdiček české autorce, a to zcela zasloužené. I pár dnů po dočtení ve mne zůstává silný zásah celým textem, příběhem, popsanými skutečnostmi.
Hana by se měla stát povinnou četbou všech (především mladých) lidí v Evropě, kteří za největší tragédii považují, když se nemohou připojit k internetu. A zároveň celým současným a dalším generacím, které již zapomněly hrůzy války, a především nebezpečnost rasismu a všech projevů s ním souvisejících.
Tato kniha mě pohltila..vykresluje krutou historii a souhru náhod, které jsou tak skutečné, že člověku z toho běhá mráz po zádech..kniha by měla být povinnou četbou na školách, protože je připomínkou něčeho co se stalo a nemělo by se zapomenout..
Tahle část dějin mi nahání husí kůži....nedovedete a ani si nechcete představit,co to s vámi udělá...aneb velmi dobře napsaná kniha o něčem, co je velmi velmi špatně...
Knihu mi doporučily kolegyně v práci a po dlouhém čekání v knihovně se mi konečně dostala do ruky. První dvě třetiny knihy jsem zvládla za pár hodin a při poslední jsem si musela dávat oddech po každých dvou stránkách. Příběh je opravdu silný, tím víc, že se odehrává ve vedlejším Valmezu a i v práci jsou kolem mne lidé, co si třeba tu epidemii tyfu ze zákusků v cukrárně pamatují... Kniha je jednou z těch, které si budu pamatovat navždy a stejně jako mám pocukrované koblihy spojené s knihou Květy z půdy, za žloutkovými věnečky budu navždy vidět Hanu.
A i to meziříčské náměstí budu navždy vidět jinýma očima...
Sama jsem se v životě presvědčila,že poznat blíže lidi, kteří se ostatním zdají divní,hysteričtí nebo blázniví v sobě skrývá většinou nějaké životní trápení.Krásná kniha, kterou bych doporučila všem.
Nejsmutnější a zároveň nejkrásnější příběh, který jsem kdy četl. Klobouk dolů paní Mornštajnové.
Skvělá kniha, silný příběh, výborně napsáno! Začtete se a pomalu se před vámi začne odvíjet historie jedné rodiny. Pomalu, zlehka, ale příběh vás nakonec zcela pohltí. Jak pár banálních rozhodnutí, lží a nevyřčených pravd dovede změnit osudy lidí a obrátit život úplně jiným směrem. V duchu doufáte, že to tak nebude, že se něco stane, ale pravdu už víte.... Špička!
Má to naprosto vše! Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy měla v ruce, víc není co dodat. Snad jen poznámka pod čarou...můj táta epidemii tyfu ve Valmezu naštěstí přežil, dokonce mi sám řekl, že se to rozšířilo z cukrárny. O to je to celé takové silnější...
Kniha staví na velmi silném, emotivním příběhu, odehrávajícím se na pozadí historických událostí, které čtenáře prostě musí chytnout. Konstrukce knihy je povedená, stejně jako retrospektivní části. Styl autorky je průměrný, nezaujme, neurazí, nicméně příběh je opravdu působivý.
Nádherně napsaná kniha plná lidského neštěstí. Velmi napínavá, měla jsem ji přečtenou za dva dny. Mohu jen doporučit.
Uplne jsem se ponorila do teto strhujici, lidske, drsne i krehke knihy. Naposledy jsem mela podobne pocity u Zlodejky knih. Dekuji a smekam
Mornštajnová (jak já jí jen závidím to super příjmení;) zůstala věrná své tematice osudů na pozadí dramatických historických událostí a silných ženských hrdinek (chlapi jsou tu většinou ti "lačnící" - ať už po těle nebo majetku, nesmělí nebo zkrátka a jednoduše bezcharakterní). V mnoha ohledech mi Hana připomínala předchozí autorčinu Slepou mapu (chování postav, provázanost vztahů, prvotní naděje i následné zklamání, jen jména hrdinů byla nová).
Na válečnou tematiku byla napsaná už spousta knih, takže pro mě sice pěkné, ale průměrné čtení. Třeba Zvuk slunečních hodin od Andronikové na mě zapůsobil mnohem více, a to i jazykově.
Velmi čtivé, nemohla jsem přestat.. a tak hrozně smutné a reálné, ale i tak to je krásná kniha, skvěle napsaná. U některých pasáží mi tekly slzy. Kniha mě donutila k zamyšlení, dnes opravdu někdy řešíme malichernosti.
Děkuji autorce za velmi silný příběh.
Skvělá kniha, která se moc dobře čte a je příjemně opředena dvěma příběhy. Ač jsem z ní nadšená, tak jsem jí vlastně nedočetla. Četla jsem ji chvíli po Vypravěčce a nějak jsem toho čtení o druhé světové měla moc, takže i přes úžasnost knihy ji odkládám. Třeba se k ní jednou vrátím a dočtu ji. Pro tentokrát odkládám :)
Tak smutná, niterná, několikrát jsem musela ve vlaku zhluboka dýchat, abych to nějak nenápadně zvládla. Všechny knihy od této autorky je potřeba přečíst, nedá se popsat. Smekám před nádhernou češtinou, to se jen tak nevidí (nečte).
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Přečteno za večer a dopoledne, abych už to měla za sebou. Tyhle věci už číst nebudu. Stejně se člověk nikdy nedopátrá proč. Suhlasím , že to bylo jak návštěva u zubaře. A vysokému hodnocení se divím, protože kniha částečně popírá smysl umění.