Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14151
14151
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Nemám slov. Kniha mě chytila a už nepustila. Napsané velmi čtivě. Emoce mnou cloumali - smutek, vztek, lítost... Oceňuji odlehčený závěr.
Neskutečně silný, smutný a skvěle napsaný příběh. Navzdory tomu, že románů s podobnou tématikou i stylem vyprávění (prolínání různých časových rovin a osudů) vzniklo již spoustu a mohlo by se tak zdát že toto téma je již přežité, Aleně Mornštajnové se povedlo napsat příběh s takovou lehkostí, bez zbytečného patosu a přitom po jeho dočtení na vás dopadne tíha z toho, jak je možné, že něco takového se opravdu dělo. Nejsilněji na mě působil osud Hany, kterou potkáváme na začátku příběhu coby podivínskou ženu, u které zatím jen z náznaků lze tušit, čím vším asi prošla. Retrospektivní vyprávění z konce 30.let ji pak ukazuje jako mladou, krásnou dívku plnou života a o to složitější je pak číst, jak její osud pokračoval. Dávám pět hvězdiček, protože takhle má vypadat román, který nepustíte, dokud ho nedočtete, a když už na tu poslední stranu dojdete, je vám tak nějak těžko a smutno nejen z osudů hlavních hrdinů, ale zejména z toho, že víte, že nic tak dobře napsaného si jen tak hned zase nepřečtete.
Opět o životě jedné židovské rodiny, kterou nástup fašismu rozdělil a roztrhal na kusy.
Kniha má 3 části - v první se malá Mira stává sirotkem a je odkázána na péči své tety Hany. Ve druhé části sledujeme obsazení československa německou armádou a odsun Židů do koncentračních táborů.
A třetí část je vyprávění Hany, které se podařilo přežít a vrací se do rodného Meziříčí. "Hanička jsem byla kdysi já. A pak jsem se stala žlutou hvězdou, transportním číslem 79, přechodnou obyvatelkou Terezína a nakonec šestimístným číslem v Osvětimi". A tak Hana, která se nemůže vymanit ze světa stínů nakonec nachází smysl dalšího žití a s Mirou získá i novou rodinu.
Takovéto knihy budu vždy doporučovat jako výstrahu. Historie ukazuje, že člověk je nepoučitelný.
Jedním slovem - wow! Tento příběh mi v hlavě ještě dlouho rezonoval.. Skvěle promyšlené, vygradované. Nemám, co víc bych k tomu dodala.
Nelidské režimy za druhé světové války si dokáže naše generace jen těžko představit, díky této knize nám je autorka pomáhá velmi autenticky přiblížit. Na knize se mi líbí, jak se děj postupně vyvíjí. Kniha je příběhově krásně propracovaná. Utrpení z koncentračního tábora a následky jsou sice popsané až za druhou půlkou knihy, ale pomáhají pochopit předchozí děj, proč je vlastně Hana vůči okolnímu světu uzavřená. Koho tato tématika zajímá a má knihy podobného stylu rád, určitě doporučuji přečíst.
Sice mám ráda knihy s touto tématikou, ale na české autory naopak moc nejsem. Musím ale říct, že tato kniha mě dostala a rozhodně si zaslouží hodnocení, jaké tu má. Celý příběh je neuvěřitelně čtivý a zajímavý a poslední část knihy hrozně smutná, ale i to dělá knihu tak úžasnou. Rozhodně doporučuji!
Udelala jsem vyjimku a precetla si knizku od ceske autorky a jeste k tomu i jiny zanr, nez ctu obvykle .. a nelituji! Neskutecne silny pribeh!
Smutný a přece krásný, citlivý příběh. Styl autorčina psaní mi naprosto vyhovuje. Byla jsem knihou nadšená a s radostí se pustím do další.
Výjimečně jsem sáhla po knize přesto, že mě nezaujala anotace. Zaujala mě však skutečnost, jak rychle se z knihy stal hit a autorka v kategorii současných českých spisovatelek předčila i Radku Třeštíkovou.
Příběh, který vychází ze skutečných událostí, líčí osud malé Miry, která v dětství přišla o rodinu a ocitla se u své záhadné tety Hany. V další části knihy pak autorka líčí osudy předešlých generací a především tedy osud Hany, který vysvětluje, proč se z Hany stalo to, co Mira nemohla pochopit. Vše vyprávěno v ich formě.
Jsem ráda, že jsem se anotací odradit nenechala a už chápu "co na té knížce všichni vidí". Četla jsem ji jedním dechem, naprosto mě pohltila. Malinko mi připomněla moji oblíbenou Hertu Müllerovou. Syrovost a drsnost příběhu je tady opravdu nezbytná, kvůli době a prostředí ve kterém se příběh odehrává. Dokonce přemýšlím že se podívám do Valašského Meziříčí, jelikož ho mám dá se říci "za humny" a nikdy jsem tam nebyla. Ani by mě vlastně nenapadlo že to může být hezké město. Ale jak jej a osudy jeho obyvatel líčí Alena Morštajnová, je působivé a dojemné.
Výtku mám jedinou (ano, vždycky si něco najdu) a totiž že mě trochu vadila struktura knihy. To, jak autorka nejprve vylíčila osud Miry a pak až osud její tety Hany. Zrovna v případě této knihy by se mi více libilo, kdyby se příběhy proplétaly, jak je dnes moderní např. u spousty zahraničních autorek. Zároveň rozdělení do tří částí kdy první dvě jsou vyprávěny z pohledu Miry a poslední z Hanina pohledu a každá ta část je vlastně úplně jiná z hlediska časového období a způsobu jakým je příběh vyprávěn... nevím přišlo mi to malinko chaotické, ale pokud je to autorčin styl, a to zjistím až u jejích dalších knih, tak to beru.
Nádherně napsaná kniha. Po dlouhé době jsem u knížky opravdově brečela. Po Slepé mapě, která mě stylem moc nezaujala, jsem trochu měla strach. Ale nakonec jsem ráda, že jsem se do četby pustila. Je zvláštní sledovat životní cesty. Někdo je má hladké a přímé, někdo se skrz utrpení dobere jiskřičky naděje a získá sílu žít dál.
Vyhovovalo mi to, že děj se neodehrává lineárně, ale prolínají se časová pásma. Spousta věcí vyplývá až s postupující četbou, jako když se skládá velkorozměrové puzzle a až na konci utvoří celý obraz. Obdivuju propracovanost románu, kdy náznaky na prvních stranách dostanou pravý smysl až na konci příběhu.
O válce, holocaustu a nelidských režimech jsem přečetla již hodně knih. Některé byly opravdu silné, skvěle napsané, tak sugestivní, že jsem vyplakala mnoho slz a hrůzné obrázky se mi honily hlavou ještě dlouho po přečtení.
Ovšem Hana je výjimečná kniha v tom, že ukazuje důsledek. Samotný popis pobytu v Terezíně a Osvětimi stojí tak trochu na druhé koleji. Důležitá je postava Hany, která těžko hledá místo v poválečném světě. Bylo mi jí strašně líto. Kam se jít schovat před svými vlastními vzpomínkami a výčitkami? Nepamatuji si, že bych kdy četla knihu, která by se zabývala právě nejvíce psychikou ženy, která přežila takové hrůzy (možná jen zčásti Sofiina volba?). Hana je fiktivní postavou, ale takových žen musely být stovky. Ty, které měly spoustu krásných snů a Hitler jim je všechny sebral. Ženy, které nemohly za nic, co se jim, jejich rodinám a světu dělo, ale přitom jim vina sžírala poslední kousky duše. Hana díky trpělivé lásce znovu našla smysl. My můžeme jen doufat, že duše těch skutečných žen našly za života klid - nebo alespoň po smrti, a ty hrůzy, které jim nedaly spát, se již nikdy nebudou opakovat. ...
Moc hezky napsaný příběh.Cestování v čase, které však na emocionalitě neubralo a děj se příjemně odvíjel.
Je mi smutno, smutno za Hanu čím vším si prošla, ale úplně nejhorší pro ní muselo být, dál žít s tím obrovským pocitem viny.
Naprosto neuvěřitelná a dechberoucí kniha propletených osudů....smekám před paní autorkou.
Dlouho na knihu nezapomenu a určitě se k ní zase vrátím.
"Během několika minut se náš minulý i budoucí život rozplynul a z lidských bytostí jsme se změnily v bezvýznamná čísla na seznamu."
Na to, jak tuto knihu všuchni chválí, mě moc nenadchla. Čekala jsem od ní trochu víc.
Tak to bylo silné téma. Dech beroucí příběh je rozdělen do částí viděných pohledem různých členů židovské rodiny po tři generace v obdobi 2. světové války u nás v ČR. Autorka popsala neuvěřitelně přesně uvažování lidí v různém věku. Jak přesná je lehkomyslnost mladé slečny, mužů, kteří zásadně nic neřeší, matek, pro které je ochrana dětí ta největší priorita....a výčitky, které člověka provázejí celý život... Děkuji paní Mornštajnová za tuto knihu a přesunuji ji do složky Poklady.
Úžasná kniha, pro mě zatím nejlepší od této autorky. Mám ráda, jak dílky příběhové "skládanky" postupně zapadají do sebe, až utvoří jeden celek-obraz jednoho lidského života, do kterého dost krutě zasáhl osud. Navíc je děj situován do místa, které mi není příliš vzdálené (jen co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky :) ), takže plusové body navíc :) autorka vychází ze skutečných událostí a o to víc se mi kniha líbila. Kdo váháte, jestli půjčit/nepůjčit, koupit/nekoupit, oloupit/neoloupit, sežrat/nesežrat...(pardon, to budou asi ty blížící se Vánoce), tak za mě určitě půjčit, koupit (neloupit) a "sežrat" jedním dechem :D
Tato kniha je skvělá , smutná, osudová... Připomene, jak se vlastně máme dobře.
Četla jsem už hodně příběhů z války a tento bude určitě patřit k těm, které člověk hned tak nezapomene. Líbilo se mi, že kniha byla rozdělená na část z pohledu Miry a z pohledu Hany. Hany mi bylo moc líto, opravdu si s námi osud někdy nepěkně zahraje. Paní Aleno Mornštajnová, ode dneška mám další oblíbenou spisovatelku ;-)
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Na toto téma už byla napsáno mnoho. Přesto mě zajímalo, jaký příběh nám předloží skvělá paní Mornštajnová. A opět jsem se nezklamala. Osud jedné židovské rodiny je zpečetěn jediným nesprávným rozhodnutím dcery Hany, není cesty zpět, nacistická mašinerie se již dala do pohybu. Přestože se v příběhu prolínají časová pásma, chvílemi je kniha vyprávěna Mirou, chvílemi Hanou, vše do sebe na konci dokonale zapadne a nezbývá nic jiného než říct - uf, skvělé!