Hana
Alena Mornštajnová
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Uf... tak tady se asi nedá moc napsat. Myslím si, že stačí slovo SKVĚLÁ! Neskutečně silný příběh plný osudových náhod, smrti a dá se říci i lásky.
Nevím co napsat, abych neopakovala již zde uvedené v ostatních komentářích. Ale znovu musím konstatovat, že silný příběh dojme i nejtvrdší povahy (a to já nejsem), takže čtení s kapesníkem. Ať již nikdy více nemusí v civilizovaném světě zažívat nikdo to, co je zde bravurně popsáno o osudu Hany !!!! Važme si místa a doby našeho života, tady a teď. Kdykoli vyhazuji zbytky jídla, vzpomenu si na Hanu a ještě asi dlouho to tak bude trvat.
Hned po přečtení jsem si koupila další knihu od Aleny Mornštajnové, nevěřím totiž, že by tato spisovatelka mohla napsat něco špatného.
Došly mi slova.. Kniha mě dojala a to není častý jev. Pohltila mě a já jí ráda obětovala pár večerů a noc. Nosím ji v hlavě, i když už je pár dní mezi přečtenými knihami. Malý syn mi dal do kapsy od bundy kůrku chleba.. Nahmátnu a zase je tu Hana.. Chtěla bych říct, že ten příběh byl nádherný, ale jak použít takový přívlastek, když je tu zlo koncenračního tábora a všeho, co s tím souvisí? Autorce děkuju, moc.
Velmi silná kniha.
Dnešní mládež ani netuší, čím vším si museli lidé kdysi projít.
Od teď pokaždé, když si budu dávat zákusek, připomene se mi tento děj, Hana, Mira a vše, co potom následovalo.
Další slova jsou zbytečná.
Doporučuji.
Tato kniha ve mě vyvolala neskutečné pocity a dojmy, poprvé u této knihy jsem zažila ten silný pocit, který vás provází všude - během čtení (,,hmm, co se asi tak bude dít"), když nemůžete číst ( ,,potřebuju vědět, co se stane dál !!! ") a i po dočtení (,,jak je to možné? Proč? To snad ne!,,) .. lítost, smutek, ale i strach - emoce které mě při čtení provázely. Autorka brilantně zvládla toto téma, vše je jasně vysvětleno, vymyšleno tak, aby to do sebe pasovalo a styl jakým autorka píše je velmi návykový a další a další stránky se otáčejí tak rychle, že se nedá přestat, dokud není definitivní konec (i tak ale chcete otáčet stránky dál a dál - tak to tedy vypadalo u mě :D ). Dávám 5* , protože prostě bezkonkurenční :).
Obal sladký tak moc, jak kniha byla hořká. Taková kniha, která mě rozstřílela na milion malých kousků a zaryla se mi hluboko, tam, kde na ni nikdy nezapomenu. Kniha, která mě zbavila mojí skepse vůči české literatuře. Kniha, která mě nepustila ani když jsem měla ruce plné věcí z čistírny, tašky z lidlu, kabelky, věcí z lékárny a přesto jsem našla dva volné prsty k držení knihy, jejíž děj mě natolik pohltil, že jsem četla dál, i když slova, která se pod houpáním mé chůze třepala a rozmazávala. Běžím na autobus, ale oči od ní neodtrhnu. Autobus mi ujíždí, ale to nevadí, protože si alespoň sednu a čekáním na další, čtu.
Téhle paní Haně se hluboce klaním. Pláču. A zapomínám na všední starosti nás lidí v roce 2017.
Skvělá kniha, kterou budu mít dlouho v hlavě. Nebo spíše už ji tam budu mít pořád. Silný příběh plný smutku, utrpení, lidskosti, ale i skutečnosti. A to je na tom asi to nejsmutnější. Knížka, kterou by si měl přečíst snad každý, aby si uvědomil jak dobře se nám teď a tady žije. Za mě Top kniha. Nečetla jsem knihu, která by mě víc dostala.
Nádherně napsaný příběh i když bohužel tak smutný, ale bohužel taková byla doba. Doufám, že už se to nikdy nebude opakovat. Měl by si přečíst každý a uvědomit si jaký žijeme skvělý život.
Alena Mornštajnová: vynikající česká spisovatelka. Byť jsem od ní četla jen Hanu, nebojím se ji tak oslovovat. A rozhodně přečtu i další autorčina díla.
Hana: román, který mě chytil za srdce. To nejde vyjádřit slovy, to je potřeba přečíst.
Já...jsem úplně nadšená...a zároveň mě hrozně bolí srdce. Pořád opakuju, že se hluboce skláním před lidmi, kteří tohle všechno přežili a dokázali ze sebe vykřesat ještě sílu jít po tom všem dál....zkrátka, příběh mě zase rozbrečel a zanechal ve mě velmi hluboký dojem a pro autorku vzkaz: "klobouk dolů, výborné"
knihu jsem si přečetla na doporučení a kladné recenze čtenářů. Je to má první kniha od této autorky a určitě si od ní přečtu ještě něco jiného. Kniha Hana se četla jedním dechem. Je to příběh, na který jen tak nezapomenete.
Jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla!!! Podobně na mě zapůsobila Světla, která nevidíme a Zlodějka knih. Velice silný lidský příběh, který je neuvěřitelně smutný a já knihu rozdýchávala několik hodin. Měla by být v povinné četbě, hrůzy holokaustu by neměly být zapomenuty. Jsem nadšená a pořídím si další knihy od paní autorky.
Krásná knížka, dobře napsaná, poutavý příběh... Ale určitě nemůžu říct, že by to byla nejlepší knížka, kterou jsem kdy četla... Pokud někdo něco takového napsal, pak si o něm myslím, že o druhé světové válce toho moc nepřečetl. Mě daleko víc zasáhly knížky od lidí, kteří např. Osvětim nebo jiné koncentrační tábory přežili
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Krásná, emotivní a zároveň strašně smutná...jedno velké klubko emocí. Doporučuji, jednoznačně. Styl psaní autorky je skutečně návykový.