Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14151
14151
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Knih na toto tema jsem par uz cetla a je to pro me vzdy docela tezke zpracovat...a uz jsem si rikala, ze s timhle tematem koncim, ze uz to proste nezvladam... Ale kdyz jsem videla vysoke hodnoceni tehle knizky, tak jsem si rekla-dobre, naposledy se do toho pustim... a nelituji. Knizka donuti cloveka zamyslet se, nezapominat, vazit si toho co ma... Je krasne a ctive napsana, bylo tezke se odtrhnout. Nekolikrat jsem mela husi kuzi a neubranila se slzam, pro me vazne silna kniha. Uz chapu, proc je autorka jednou z neoblibenejsich ceskych spisovatelek.
Souhlasím s tvrzením od juzek, že by se kniha měla stát součástí povinné četby. Hana je ale hodně jedinečná. Jednak skvělým vypravěčským stylem, ale i pojetím a tím, jak skvěle se autorka vžila do jednotlivých postav, na které se v danou chvíli zaměřuje nebo z jejichž pohledu v právě příběh vypráví. Přečetla jsem na dané téma hodně knih a navíc jsem měla tu čest slyšet i dost autentických vyprávění. Přesto řadím Hanu na hodně vysokou příčku.
Kniha dočtena.....Na tuto knihu nikdy nezapomenu, už proto, že jsem u ní tolik plakala. To se mi ještě nikdy nestalo. Jsem té knihy plná.....Tuto knížku by si měl přečíst každý a měla by to být povinná četba ve školách.
Poslechli jsme si jako audioknížku a je perfektní, kdybych ji četla, bylo by to v některých úsecích o hodně těžší... skvěle zpracované, velmi zajímavý a smutný příběh
Při čtení této knihy mi došlo, že dělám úplně stejnou chybu jako ostatní.
Na někoho se podívám, chvíli ho sleduji a mám názor. A to i přestože toho člověka vůbec neznám. Jen soudím co vidím. Ale to podstatné vůbec nevidím.
Nevidím ty těžké chvíle, nevidím složité rozhodování, nevidím čím si konkrétní člověk prošel. Vidím jen podpis těch událostí. A chybně soudím.
Co bych si pomyslel o Haně, kdybych jí letmo viděl? Nevím, ale bojím se té nálepky, kterou by dostala. A přitom by byla nezasloužená.
Přestože jde o velmi silný smutný příběh, je dobře, že byl napsán.
A jsem rád, že se mi dostal do ruky.
Tak o tomhle můžu s klidem říct, že je to jeden z těch úplně nejlepších kousků, co jsem četla vůbec. A rozhodně jsem tuhle knížku nečetla naposledy, já jsem se do ní totiž zamilovala až po uši! Je napsána tak skvělým jazykem, že vás ten příběh chytne od prvních stránek a nepustí. A k tomu, že je to extrémně návykové čtení určitě přispívá i napětí, v kterém nás autorka neustále udržuje. Tahle knížka by vážně strčila do kapsy většinu akčňáků. Prostě tenhle příběh vás bude užírat do té doby, dokud ho nedočtete a ještě dlouhou dobu potom! A postavy? Ty budete v průběhu čtení nesnášet,milovat je,litovat jich… Vážně jsou napsány bravurně. Zároveň autorka dokázala všechny tyhle postavy spojit do příběhu, ve kterém každá hraje svou roli a nikdo tu není navíc. Právě na tomto je tu také ukázáno, jak volba jednoho člověka může ovlivnit život deseti dalších. Líbilo se mi taky,že je kniha založena na skutečné události. A velmi mě potěšilo,že se ní prolínají všechny důležité režimy,které nás jako stát poznamenaly. A poslední, na co bych chtěla upozornit, je to, abyste k téhle knížce nepřistupovali tak, že se dozvíte něco nového o holocaustu. O tomhle ta knížka není, je to o síle a utrpení člověka. A právě díky tomuhle smýšlení je někdy chybně porovnávána Hana s Vypravěčkou. Jsou to ale dva příběhy založené na něčem úplně jiném,společné je tu jen téma války.
Bohužel jsem se nemohla knihou bez problémů prolouskat, nevím, zda jsem se nezvládla soustředit, protože mne od začátku moc nebavila a začala jsem se pomalu ale jistě v jménech a následkem toho i v příběhu ztrácet. Konec, kdy Hana vyprávěla o Terezíně a Osvětimi mi konečně připadal čtivý, ale to asi jen z důvodu, že jsem osobně absolvovala prohlídku Auschwitz i Birkenau a velmi mne to tam zasáhlo. Jak zde již psali, příběhů o této strašné tehdejší situaci není nikdy dost. Člověk si i trochu uvědomí, že i v dnešní ošklivé době plné Covidu a války, kterou máme tak strašně blízko, může být ještě mnohem hůř..
Tož jsem si podruhé přečetla Hanu - díky "postavě, která se skrývá" jsem ji i zařadila do Čtenářské výzvy a musím říct, že kniha je skutečně čtivá a plná zajímavých zvratů. Jak jsou ty životy vzájemně propletené !!!
Těžko napsat o Haně něco, co ještě nikde nezaznělo - zkrátka a dobře, nenechte se odradit velkou popularitou Hany, není to jen marketingový tah, ale zasloužená pozornost.
Tohoto tématu nebude nikdy dost a přesto se lidstvo nepoučí. Přečtena za na mě velmi krátkou dobu. Určitě se na přečtení chystám ještě jednou, nevím jestli jsem vše správně pochopila.
Vše už bylo řečeno. Čtivě napsané, příběh Hany bolavý. Dvě v podstatě "zbytečné" tragédie, kdy stačilo jedno slovo nebo jedna věc udělat jinak a vše bylo jinak. Bylo by třeba dobře.
Velmi čtivé, dobře promyšlené skákání v čase a postupné odhalování souvislostí. Tak trochu jako Zuzanin dech a Neviditelná zranění....
Nečtu tento žánr úplně běžně. Tuhle knížku mi dala babička se slovy:"tady máš něco na čtení, je super". Bez toho abych si přečetla dopředu aspoň anotaci, jsem se do ní pustila.
No, když jsem zjistila z kterého období to je, nebylo mi zrovna nejlépe, avšak něco mě nutilo číst stále dál a dál až byl najednou konec a já byla v zvláštním rozpoložení..... Pořád nad tou dobou a příběhem musím přemýšlet. Dostal mě a nepustila. Text se četl dobře, rychle odsypal a děti člověk pořád v mírném napětí .
Tahle kniha se mi těžce hodnotí. Část s Mirou byla skvělá, velmi čtivá a zajímavá, ale druhá část o Haně už mi přišla zbytečně dlouhá. O koncentračních táborech bylo napsáno tolik knih, že už nebylo potřeba vše znovu podrobně popisovat a autorka se mohla spíše zaměřit na Miru a Hanu po válce. Pak by si kniha zasloužila plný počet bodů.
“Radili mi, že mám zapomenout, protože nechtěli slyšet to, co bych mohla vyprávět. Báli se zbytečně. Zapomenout jsem nemohla, vzpomínky mám vytetované v hlavě navždy jako číslo na levém předloktí. Mluvit o nich bych ale nedokázala.”
Hanu mám doma tři roky nepřečtenou, šetřila jsem si ji na zvláštní příležitost. Ta nastala letos v červnu, kniha se ocitla na dně kufru sbaleného na chorvatskou pláž. Celý den se mnou nebyla řeč, rodina si stěžovala -“co furt čteš?…” Zkrátka od této knihy se nelze odtrhnout. Zajímavě se prolíná děj, popis událostí je podán jemně, ale zároveň z něj naskakuje husí kůže…nádherná kniha.
Ani já jsem nemohl vynechat tuhle kultovní knihu :) a byla fakt dobrá! Přečetl jsem ji na jeden zátah a na paní Mornštajnovou odteď už nedám dopustit :))).
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Tahle knížka se strašně těžko hodnotí. Téma holokaustu je náročné, u Hany se mi ale líbilo, že se neomezila pouze na vykreslení života v koncentračním táboře, nýbrž právě naopak. Čtenář zde může sledovat osudy tří generací jedné židovské rodiny, ale hlavně nám autorka velmi autenticky ukazuje, jakým způsobem se životy Židů na našem území během pár let změnily. Ukazuje nám, jaký dopad na zdraví (zejména na to psychické) měl pro Hanu pobyt v táboře.
Navzdory tomu, jak náročné téma autorka zpracovává, podává ho s jakýmsi nadhledem. Já osobně jsem člověk, který u knížek brečí imrvere, ale Hana mě rozplakala až na posledních pěti stránkách.
Hana je jedna z mála knih, které si určitě jednou přečtu znovu. Klobouk dolů před paní Mornštajnovou, tahle kniha je opravdu skvost.