Hana
Alena Mornštajnová
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Nepamatuji si na knihu, která by ve mě vyvolala takovou vlnu emocí, které by vyšly na povrch... Přečetla jsem už spoustu knih na téma holocaustu, x smutných osudů.. ale způsob, jakým zde autorka popisuje příběh Hany je jedinečný, křehký jako Hana sama. Pláčete, opravdu pláčete nad nesmyslností událostí dané doby, nad osudy, které už nelze změnit. Plný počet bodů tady nestačí...sto hvězd nestačí. Určitě se podívám i na další autorčina díla, její vypravěčský talent je úžasný.
Tak po takovéhle knížce se nedá začít číst jiná, alespoň né hned. Za mě jde o literární lahůdku, miluju knihy, které si užívám i když obsah je v podstatě smutný, ale v knize je naděje i láska. Paní Mornštajnová píše zatím, co dva roky jednu knihu a já budu úplně spokojená, pokud takový zvyk udrží ještě minimálně několik let. Budu se těšit na vše, co ještě napíše.
Od prvních stránek vás knížka vtáhne a nepustí. Knihu jsem zhltla za dvě odpoledne. Naprosto geniálně propojené postavy a v některých pasážích mi běhal mráz po zádech.
Z knihy jsem byla nadšená a každý by si jí měl přečíst a rozhodně bych jí přidala na seznam literatury k maturitě.
Obálka knížky je svým způsobem jednoduchá, ale naprosto sedí.
Pět hvězdiček je vážně málo, za mě absolutní top.
Velmi dobře napsané, ten kdo zažil alespoň část období popisovaného v knize, toho to určitě vrátí v čase do dětských let. Moc dobře vykreslené všechny osoby, nic přikrášleného, nikdo není ani černý nebo bílý. Gratuluji paní spisovatelce i těm, kteří budou mít možnost knihu číst. Připomnělo mi to moje rodiče. Také byli mladí a také chtěli žít, milovat a bavit se, ikdyž byla válka.
Paní Mornštajnová, Vašim příběhům bych mohla naslouchat donekonečna. Děkuji Vám, že pravidelně přispíváte do klenotnice české literatury svými skvosty, po kterých se čtenáři lačně natahují a nasávají je jako houby. A to je moc dobře, protože témata, o kterých píšete, by neměla být zapomenuta. A Vy o nich píšete tak krásně, hořkosladce, stejně, jako je život sám. Jsem nadšena, unešena a dojata, stejně jako u Vašich předchozích knih.
Jen v jedné věci Vás neposlechnu. Hned ze začátku knihy píšete:
"Moje jméno není mezi zlatem vyvedenými nápisy na náhrobku jenom proto, že občas se vyplatí být neposlušná a drzá. Jestli nesouhlasíte, dál už nečtěte. A pro jistotu tuhle knihu nikdy nedávejte do rukou svým dětem." Tak to už se přesně stalo. Jakmile jsem dočetla, hned jsem předala dceři. A budu se snažit nadšeně šířit i dál. Nádherný čtenářský zážitek, ještě jednou děkuji.
Tak a je to tady. První kniha, ze které jsem si normálně sedla na pr*el. Absolutní top, nejlepší, kterou jsem kdy četla. Poprvé, co mě mrzí, že nejvyšší hodnocení je zde pouze 5 hvězdiček, já bych teď zfleku dala nejmíň 100. Vřele všem doporučuji, těším se na další autorčina díla a hluboce před ní smekám.
Čtenářům, kteří tento román ještě nečetli, bych doporučila, aby se do něj pustili v den, kdy budou mít naprosté volno. Pohodlně se usaďte a začtěte se do něj hned ráno. Nechejte se unést autorčiným vyprávěním...
Alena Mornštajnová už v předchozích románech prokázala, že je skvělá vypravěčka. Její charakteristiky postav nepostrádají nadhled, humor a smysl pro detail. Bez zbytečných slov dokáže vystihnout podstatu. Její popisy jsou trefné.
Na pozadí příběhu jedné židovské rodiny (a jejich přátel či známých) v jednom menším moravském městě autorka nevtíravou formou představuje "velké dějiny" 20. století. Zaměřuje se na těžké okamžiky a v kontextu osudu členů rodiny si lze mnohem lépe a hmatatelněji uvědomit, jaká utrpení tyto události lidem způsobovaly a před jaká složitá rozhodnutí je stavěly.
Velké díky autorce za tak krásnou knihu. Nečte se lehce, přesto se nelze od ní odtrhnout. Jakmile jedna kapitola končí, oči již přecházejí na další stránku a čtou dál.
Věřím, že se jednou u nás dostane do širšího povědomí čtenářské obce, ale také i za hranicemi naší české kotliny.
Myslím, že jsem objevila nového vypravěčského génia. S klidem mohu říci, že jsem za poslední dobu nečetla nic, co by předčilo tento příběh. Zpočátku jsem pořád špekulovala, co asi tak mohl způsobit ten věneček? :) A nakonec jedno takový malý, sladký kolečko má na svědomí, že se svět začne otáčet špatným směrem ...
Naprosto výjimečná záležitost, styl, kterému se nelze naučit. Já tomu říkám dar od boha.
Nádherná kniha ,která se čte sama a když se člověk začte nechce přestat ,dokud se nedostane na poslední stránku .
Musela jsem si dát čas, abych mohla něco napsat....tohle je hodně silná kniha, hodně.
Krásná kniha, s příběhem, který vás vtáhne do děje od začátku do konce. KDyby to šlo, dám deset hvězd!!
Nejdřív jsem si říkala, proč Hana, když je to spíš o Rose. Jenže pak se děj rozbalil.
Jak autorka někde psala, název je HANA, ale i hana.....a to přesně sedí.
Čtivě popsaný holocaust, pronásledování Židů, Terezín, Osvětim. Byla mi zima spolu s Hanou, cítila jsem hlad, jaký měla, tu bolest, strach....
Neuvěřitelně popsaný.
Klobouk dolů před autorkou. Je to jedna z nejlepších současných českých spisovatelek.
Těším se na další její knihy. Každá její další je hezčí a čtivější.
Velmi silná kniha. Dávam plný počet, protože na tuto knihu budu ještě nějakou dobu určitě myslet. Totálně mě pohltila.
Další úžasná kniha od Mornštajnové, která mi vyrazila dech. Neskutečně skvělé čtení od začátku až do konce. Celé to má úžasný a rychlý spád, neustále se prolínající příběhy jednotlivých postav a retrospektivy, které do sebe krásně a bezchybně zapadají jedna po druhé. To mě na tom všem neskutečně baví. A to téma druhé světové války a tématiky židovství, které by se zdálo byť už mnohokrát ohrané, a přesto autorka dokazuje, že ani v nejmenším není. Baví mě všechny její knihy, ale tahle je jednoduše skvostná. Příběh mě pohltil jednoduše tím, jak je promyšlený a vše tak skvěle navazuje. Jsem šťastná, že jsem na tuhle autorku narazila. Za mě je tohle její nejlepší počin.
Za mne – literární skvost. Vezmete do ruky, nepoložíte, dokud nebudete na poslední straně. Nádherná kniha.
Krasna kniha, jejiz pribeh me absolutne pohltil...u takovych knih je vsak jedna velka nevyhoda, ctou se samy a za den je po vsem a vy jen touzite, abyste byli zpet na zacatku..
Velice krásná kniha. Když jsem dočetla na stranu 100, už mně bylo líto, že kniha má jen 300 stránek. Jak dokáže spisovatelka popsat tolik bolesti, lásky, utrpení i radosti. Skutečně silné téma. Nedokážu si představit tu strašlivou tíhu viny, kterou Hana nesla. Dojemný, emotivní, laskavý,čtivý román od paní Mornštajnové, stejně dokonalý jako její Slepá mapa. Těším se na její třetí knihu a doufám, že bude pokračovat ve psaní dál.
Kniha Je úžasná, skvělá, čtivá, nádherně smutná, citlivě napsaná, dojemná, osudově upřímná a prostě je výjimečná.
Děj je propracovaný a styl autorky je přirozeně vypravěčský. Již z předešlých knih vím, že krásně píše. Ale něco tak úžasného jsem nečekala. Mé nadšení podpořilo i to, že děj se nejvíce odehrává ve Valašském Meziříčí kolem roku 1954. Ve Valmezu jsem vystudovala střední školu a nyní tam již dlouho pracuji. Město je mi blízké a popisy míst z knihy, jsem si živě představila. Příběh vychází ze skutečných událostí a já jsem se dozvěděla něco nového kolem epidemie tyfu, která město v tom roce postihla.
Ještě jsem od této autorky žádnou knihu nečetla, ale byla jsem velice mile překvapená, krásně se četla a bylo v ní popsáno tolik bolesti mladé dívky Hany, kterou tragický osud zavál do koncentračního tábora a když se po létech vrátila se zcela podlomeným zdravím do rodného města, většina z obyvatel se k ní otáčí zády. Místo soucitu ji provází lhostejnost a posměšky. Nebo je to špatné svědomí? Krásný, smutný příběh.
Tak smutné, tak pravdivé, tak dobře napsané. Žijeme a myslíme si, že svým úsilím, svým chováním a svými činy dosáhneme všeho, co si přejeme. Že náš život bude krásný.
A skutečnost? Přečtěte si o jedné takové skutečnosti, tak podobné mnoha dalším.
Je to příběh o obyčejných životech v neobyčejné, hrozné době. V celých svých dějinách lidstvo samo sobě podobně hrozné doby opakovaně vytváří. Opravdu je nepoučitelné?
Jak byste v té době žili vy? I pro takové zamyšlení je dobré si tuto skvělou knihu přečíst.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
U knihy, která se zabývá druhou světovou válkou a židovstvím, jsem si vždy jistá, že se mi bude hodně líbit. Hana však předčila všechna má očekávání. Nádherný příběh, který se v této době děl mnoha lidem, ale zrovna tento konkrétní autorka podala pro mě výjimečným způsobem.