Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14166
14166
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Kniha se výborně četla, měla napínavý děj. Za tři dny jsem jí měla přečtenou. Byla to moje první kniha ze židovského prostředí a nikdy bych nevěřila, s jakým zápalem ji budu číst.
Tak toto je neuvěřitelný příběh. Bože já bulela jedna rodina dvě holky sestry a každá jaká měla osud nezkutečný co se dělo. Opravdu krásný a smutný. Aspoň ten konec že dopadl takhle.
Velmi poutavě napsaná kniha. Doba, kterou si neumíme a nechceme ani představovat... Kniha mě velmi zasáhla a neubránila jsem se slzám. Jaké životy mnozí museli prožít, a přesto řekli Životu ano.... Hluboká poklona!
Dojemné, smutné, vlastně šílené, ale taková byla doba. Krásný, byť velmi smutný příběh.
Právě jsem dočetla knížku podruhé. To se mi už dlouho nestalo, abych se vrátila k příběhu, který už znám. Ale tady je to kombinace příběhu a strhujícího (Bože, to je omleté slovo) způsobu vyprávění.
Bravo!
Příběh Hany chytne za srdce. Člověk si zde uvědomí, jak jedno malé zaváhání, jedna "chyba" může ovlivnit životy mnoha lidí.
Poválečné trauma přeživších z nacistických koncentračních táborů je (dodnes) silné téma, vede k doživotní citové otupělosti, která se přenáší i na další generace. Znám to z vlastní rodiny. Mornštajnová píše pěkně, svižně – snad až moc, vedlejší postavy se vždy jen krátce mihnou. Nakonec jsem byl spíše otrávený z předvídatelnosti děje (o „pointě“ se žloutkovými věnečky ani nemluvě) a z určité povrchnosti. Může to být skvělé čtení pro lidi, pro které to bude první literární setkání s holocaustem (což já tedy opravdu nejsem), ale chuť přečíst si od této autorky více to ve mně nevzbudilo.
Dlouho jsem nečetla tak dobrou knížku, která by mě chytla tak za srdce. Nádherný, avšak smutný příběh plný naděje i utrpení. Tato knížka se četla sama, několikrát mě i rozplakala. Těším se až si ji někdy budu moct opět přečíst.
Jedna z mála knih, které si člověk pamatuje, i když nechce.
My jsme jako povinnou četbu museli číst F.L. Věka, dnešním dětem bych dala jako povinnou četbu Hanu a určitě bych je u toho tolik netrápila.
Jak zlý osud dokáže zamávat lidskými životy!
Výborně napsané, líbí se mi, jak se děj vrací do minulosti a čtenář chápe, proč se ta která postava chová tak, jak se chová. I když se to v běžném životě hrozně těžko praktikuje a dokáží to jen ti nejprobuzenější z nás, tato kniha ukazuje, proč “nemáme soudit, abychom nebyli souzeni”. Člověk NIKDY neví, čím si náš bližní prošel a jaké to na něm zanechalo následky.
Knížku jsem dostala na doporučení sestry.Ze začátku nic moc,ale pak mne zaujala.
Velmi silný příběh, který vás dojme. Moc hezky napsáno, vytvoříte si cit ke všem postavám a budete věřit společně s nimi. Je to moje první knížka, kterou od autorky čtu a rozhodně ne poslední. Nemám co vytknout.
Skvele napsana kniha… puvodne sem dle barevneho obalu a nazvu cekala jiny pribeh, ale i tak me kniha vtahla do deje a uvedomeni si, co vse uz na svete bylo a jak to osoby prozivaly a my ne a ne se poucit…
Knih na toto téma jsem přečetla již vícero, ale pokaždé mě to dostane. Vždy si říkám, jak toto mohli jedni lidé dělat druhým.
Psáno moc hezky, knihy paní Mornštajnové se mi čtou velmi dobře. Silný příběh. Jinak víc dodávat nebudu, myslím že vše již bylo řečeno v té spoustě předchozích komentářů.
České autorky mi asi chtějí přivodit nějakou psychickou ujmu, nejdříve mě Bolavá odzbrojí zvláštní atmosférou a teď mě kvůli Mornštajnové čtyřikrát během jedné knihy pálí oči. Hana dokazuje strašně moc, jak se historie opakuje, zas a znova, nekonečný kruh.
Všechno už tady bylo řečeno...je to silný příběh a dokonce jsem si zvykla i na literární řeč autorky.
Tato kniha mne fakticky dostala do kolen, jak stylem vyprávění, tak rozborkou a sborkou ( pokud to tak mohu říci ) lidských povah, náhledu do jejich duší, přání a touh. Kolikrát mne zjihly oči v místech popsaných tak sugestivně , že jsem se tomu neubránil a asi ani nechtěl, neboť vcítit se do pohnutého života postav bylo snadné díky mistrnému podání autorky. Díky.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Všechno již bylo řečeno, bravo!!. (I když po přečtení jsem musela přeladit na úsměvné vyprávění H.Pawlowské, abych se trochu sebrala. Síla!)