Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14166
14166
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Velmi dobře psaná kniha, která se dobře čte s opravdu silným příběhem. Začátek mě pohltil a na některé postavy jsem si udělala svůj názor, který se ovšem ve třetí části začal měnit. Tohle je jedna z knížek, jejíž děj ve Vás něco zanechá a já jsem ráda, že jsem se k ní konečně taky dostala.
Silné, klasicky mornštajnovské..Zůstane ve vás dlouho. Neexistuje dost hvězdiček, které by vyjádřily, jak moc dobrá ta kniha je. Kdo nečetl, nepochopí..
Hanu asi jen tak z hlavy nedostanu. Mornštajnová mě svoji knihou tak pohltila, že je půl druhé ráno a já píšu tenhle comment. Hana se vám zaryje hluboko do paměti a i když není úplně podle skotečnosti opírá se o datumy a skutečné události.
Rozhodně doporučuji.
Naprosto nádherná,ale zároveň smutná knížka.Dlouho na ní budu myslet.Určitě všem DOPORUČUJI přečíst.
“Říkali, že musím zapomenout, že mám znovu začít žít. Možná bych mohla zapomenout na hlad a mráz při hodinách prostátých na apelplatzu, možná bych dokázala zapomenout na bolest zlámaných kostí. Jak ale zapomenout na lidi visící na elektrickém plotě, těla roztrhaná psy a vykloubená ramena mužů a žen pověšených jen tak, pro výstrahu ostatním? Na nekonečné průvody dětí, žen a mužů mířících od vlaku přímo do plynových komor…”
Uff, tak tohle bylo ještě silnější, než Listopád. Především to šílené potvrzení toho, že každá akce má svoji reakci. Celou knihu přemýšlíte co by, kdyby.... Nechápu, že tohle není povinná četba, rozhodně by (nejen) mladým prospělo si přečíst, co je to opravdová hrůza a že to fakt není výpadek internetu....
Tak silný a mrazivý příběh, který je součástí naší historie. Kniha by měla být v povinné četbě ve školách
Po pěti letech návrat k dnes již kultovní klasice - protože znáte někoho, kdo ještě nikdy o téhle knížce neslyšel? Mé doporučení k přečtení a uvedení tak do gymnaziálního čtenářského deníku ode mě dostal tentokrát můj sekunďáček, jehož profesorka zadala široký záběr - přečtěte si historický román, prozkoumejte, popište a zaznamenejte. Takže vzhledem k tomu, že se tak knížka znovu objevila u nás doma, neodolala jsem a zhltla jsem jí znovu. Jestli se ptáte, zda i na druhé čtení vás zaplaví vlny emocí, pak odpověď je rozhodné ANO. A dokonce nebohého čtenáře dostávají tak nevinné věty, jako poznámka malé Miry při první samostatné návštěvě půdy osamělého domu: "Nakoukla jsem dovnitř a přestala jsem se bát. I když venku pršelo, na půdě bylo světlo. Projasňovala ji okna ve štítech a dva světlíky. Podle mého názoru maminka na půdě nikdy nebyla, protože jinak by věděla, že okna jsou umístěná tak vysoko, že se z nich vypadnout prostě nedá." str. 83 Napoprvé možná vytušíte u podobné poznámky nějakou zradu, napodruhé už ale čtete se slzami v očích...
Smutný príbeh. Žiaľ aj také veci sa diali. Malo by to byť povinné čítanie pre mládež.
Knížku jsem přečetla za 2 večery i přesto, že táto tématika není úplně můj šálek kávy. Kniha byla čtivá, líbilo se mi, že v ní bylo zakomponované vyprávění více postav, které do sebe nakonec krásně zapadlo.
Tak tohle byla síla. Moje čtvrtá kniha od Aleny M. a jednoznačně nejlepší. Mám obavu, že už si nikdy nedám žloutkový věneček, aniž bych si vzpomněla na tuto rodinu.
:-(
Hana je moje první kniha od Aleny Mornštajnové a obecně o tomto tématu a musím říct, že mě úplně dostala. Zhruba tři čtvrtě knihy jsem probrečela, protože to, co si hlavní hrdinka prožila bylo něco neskutečného. Autorka píše stylem, který vás okamžitě vtáhne do děje a připadáte si, jako byste to byli vy, kdo to celé prožívá.
Občas jsem měla trochu problém zorientovat se kdo je kdo, protože je to celé propojené a střídají se události ze životů více postav, které se nejdříve zdají, že nejsou ani moc důležité.
Musím se připojit k zástupům pochvalných komentářů - jde bez debat o nejlepší knihu od Aleny Mornštajnové. Luxusní příběh, kousek po kousku se odkrývá mozaika souvislostí, ještě na posledních pár stránkách překvapeně koukáte, jak do sebe všechno najednou zapadá.
Takhle rychle jsem snad ještě žádnou knihu nepřečetl. Silné, smutné osudy, jsou s přibývajícím časem těžší a těžší. Poutavě popsané postupné vytěsňování Židů ostatní společností až po nekonečné utrpení tak mladé hrdinky, nekončící ani s koncem války.
Výborná kniha, kterou by snad měl znát každý.
perfektní, smutná, náročná na emoce, ale kvalitní! autorka píše velmi dobře, nic nedpodsouva, jen da prostor k zamyšlení.
Tohle je nejlepší kniha, jakou jsem kdy četl, naprosto perfektně napsaná, bez debat 10 z 10!
Haně jsem se dlouho vyhýbal, protože jsem si myslel, že je to jedna z moderních povrchních knih. Opak se ukázal být pravdou, když autorka píše o tak závažných věcech jako je epidemie tyfu, komunismus, nacismus a o dalších jevech. To vše vykresleno na pozadí hezky vystavěného příběhu několika rodin z různých časových období v menším městě tehdejšího Československa. Oslovilo mě, že autorka zmiňuje i některá historická fakta ve vztahu k Židům včetně jejich živoření v koncentračních táborech. Také mě zaujalo, jak příběh zpočátku vykresluje Hanino podivínství a v průběhu času vyplouvá na povrch, z čeho její chování pramení. Ztotožňuji se s vysokým hodnocením knihy zde na databázi a také já ji doporučuji k přečtení.
Velmi silný příběh... nevěděla jsem nejdříve, co mám od knížky čekat. A ani by mě nenapadlo, že tolik na člověka zapůsobí...
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
To, co ve mně zůstalo po přečtení Hany nelze vyjádřit počtem hvězdiček ani napsanou recenzí. Byla to psychicky náročná knížka se silným a pravdivým příběhem, na který budu ještě dlouho vzpomínat. Jedním slovem to byla opravdu nádhera. Autorčin styl psaní, chronologické zachycení událostí, popis všech členů rodiny Helerových, ale hlavně Hanino dětství a její pobyt v koncentračních táborech. Zpočátku jsem moc nechápala její povahu a odpor vůči ostatním lidem, ale v té poslední části, kde se příběh zaměřuje výstředně na Hanu, jsem na ní názor úplně změnila a obdivovala jsem její odvahu a vytrvalost, bez které by se ve svém životě určitě neobešla.
Tuto knížku by si opravdu měl přečíst každý. Rozhodně doporučuji.