Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14167
14167
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
První kniha autorky, kterou jsem přečetla...neskutečně silný příběh, který mě nutil číst a číst, i když mi z toho bylo občas smutno
Bude to rok, co se mi kniha s věnečkem (už ten vypadal slibně) na obálce dostala do ruky a bude to 364 dní co si říkám že “dneska už to hodnoceni napišu fakt že jo přísahám” protože neocenit Hanu veřejně by bylo …. no skoro hřích! Je to smutnokrásný příběh o těžké době, která dokázala být pro některé ještě těží. Válečná doba a holocaust jsou (a tohle se může zdát jako nespravedlivé subjektivní hodnocení a možná, že je) vděčné kulisy, kam zasadit příběh - pro jejich vážnost podvědomě přijímáme (já tedy rozhodně) díla připomínající tohle šílený období novodobé historie o chlup méně kriticky. Čím mě tedy Hana oslovila více než jiné knihy pracující se stejnými kulisami? Postavou Hany Mornštajnová připomíná, že konec války nepřinesl vysvobození a konec utrpení pro každého a že bolest duše může být větší než bolest těla.
Na knize se mně líbilo, že hlavní antihrdina byl zbabělec, který se neuměl pořáně vyjádřit. Kéž by takovým lidem došlo, jak obrovský dosah ta jejich sobecká pasivita má. Chlapům bych dala tuto knihu za povinnou četbu, možná by to některým z nich došlo. Celé to bylo promyšlené a vymakané, mě však zaujal tento bod.
Velmi čtivá kniha, která mne okamžitě pohltila do děje. Celý příběh je propletený a člověk musí u knihy přemýšlet. Zároveň je v knize navíc schováno plno hlubších myšlenek, nad kterými se je třeba zamyslet.
Hana je kniha s krásným, silným, smutným příběhem. Byla to moje první kniha této autorky a rozhodně ne poslední.
Jednoznačně jeden z nejsilnějších příběhů, které jsem četla. Styl, kterým autorka píše, to celé ještě podtrhuje. Obávala jsem se toho, co přijde na dalších stránkách, ale zároveň jsem se nemohla od knihy odtrhnout. A to, jak se vlastně celý příběh uzavře, je jen třešnička na dortu. Určitě doporučuji každému.
Promyšlené, hluboké, surové, přesto krásně vyprávěné, čte se to samo, ač s těžkým srdcem...
Maličkosti a náhody vždycky rozhodnou, kdo přežije a kdo zemře...a přežít vlastně nemusí znamenat žádné vítězství.
5/5
Příběh je velmi dobře vymyšlený a vykombinovaný, postavy dávají smysl a jejich jednání má logiku. Zajímavější jsou předválečné a poválečné události, ta válečná část je trochu předvídatelná, i když vzhledem k tomu, kolik knih se daným tématem zabývá, je těžké přijít s něčím novým, a na druhou stranu oceňuji, že se autorka vyhnula nadměrnému ždímání emocí. Je to ale kniha na rychlé přečtení, kdy se člověk nechá strhnout dějem a jeho zvraty. Při pomalejším čtení se stane, že mám pocit, že děj uhání jako v rychlíku, ale stejně tak mě míjejí i emoce - čtu o nich, ale vlastně se mě moc nedotknou, což mě trochu mrzí. Ráda prožívám příběhy s postavami, tady jsem o nich jen četla, i když ani to nebylo úplně špatné. Pro mě to chtělo trochu zpomalit a některým událostem dát pomalejší vývoj.
Jistě, holocaust si musíme připomínat, abychom na to zlé nezapomněli, ale přijde mi, že si na tom leckdo v poslední době akorát přihřívá polívčičku a už je toho prostě trochu moc - všichni ti osvětimští tatéři, porodní sestry, zlodějky knih, chlapci v pyžamu a tak dále. Co rok, to nový "bombastický" válečný bestseller, ale nebylo už to zásadní opravdu řečeno? Proto si víc cením asi těch "starých" válečných klasik nebo svědectví skutečných lidí. Deník Anny Frankové, Sophiina volba, Hanin kufřík, Předčítač...
Úmysl asi (doufejme) dobrý, četlo se to náramně (asi až příliš banálně na tíhu tématu), ale mám pocit, že z této knihy si každý bude pamatovat hlavně ten věneček, který si tak nechutně trapně fotilo tolik lidí na instagram :-/ Prostě tím, že mezi lidma začnete používat Masarykův citát, který jste si přečetli na wikipedii, se nestanete státníkem, tak tím, že napíšete knížku z války, se z vás nestává vážený spisovatel kvalitní literatury... Ale tak tvářit se tak asi pořád můžete, no... :D
Původně jsem toho chtěla napsat hodně, ale došla mi slova. Obsah knihy ve mně bude rezonovat ještě dlouho. Smekám před autorkou a jdu si utřít slzy...
První kniha v životě, kterou jsem si přečetla dvakrat. Mohu rict, ze to je moje nejoblibenejsi kniha. Moc me bavi, propojeni casu a osob. Takovej ten woow okamzik, kdx vam dojde ze tahle osoba je vlastne ta z minulosti (ci budoucnosti) o ktere uz jste cetli. Pro me hodne silna kniha a jeste dlouho na ni budu opet myslet. Myslim, ze by kniha mela byt jako povinna literatura na strednich skolach. Az po precteni tohoto pribehu mi doslo, jak strasne ponozujici a znicujici bylo jednani nekterych obcanu jeste pred valkou a na zacatku valky. Je to strasne. Je to smutne a vazim si kazdeho dne, ktery prozivam v pohodli, teple a demokracii. Covid necovid. To co se delo tenkrat je neskutecne.
Tuhle knihu jsem si vybrala převážně kvůli hodnocení a povědomému jménu spisovatelky a rozhodně jsem nešlápla vedle. Rozdělení kapitol tak akorát, což velice oceňuji a be každý autor to umí. Kniha se četla jedním dechem, překvapovala a byla tak lidsky napsaná, mistrně zařazená do historie, že jsem tomu příběhu naprosto uvěřila. Klobouk dolů a pokud to ještě nikdo nezfilmoval, rozhodně by to stálo za to!
Od knihy jsem čekala trochu víc, vzhledem k tomu, jak byla propagovaná a na žebříčkách nahoře, ale v závěru jsem byla spokojená i tak. Děj rychle ubíhá a i když autorka mění dějové linie, neztratila jsem se a nevadilo mi to. Něco mi tomu ale přesto chybělo, jen nedokážu popsat co :D (proto nedávám plné hvězdičky)
Časem chci dát šanci dalším knížkám od autorky.
Kniha je úžasné čtivá, psaná přesně tak, aby čtenáře chytla a nepustila. Dej se sice střídá v čase, což mi u drtive většiny knih vadí, ale autorka střídá časy tak mistrně, že se v knize vůbec neztracite. Postupně vás seznamuje s postavami, s událostmi, a tedy vás skákání v ději nijak nemůže překvapit, totéž přechody z kapitol, kdy si náhodně autorka vybírá, jestli nás něčím překvapí tam na konci kapitoly, tam na začatku, tam zase na začátku a tam nechá konec kapitoly zase vyplynout.
Určitě si nemyslím, že se jedná o zdimacku na city, jak to zde někteří hodnotící píšou. Určitě jsem při knize nebrecela a nepřipadá mi, že by autorcin zamer byl zdimat z lidí city, ba naopak - předat jim historii zasazenou do čtivé podoby do proklesleneho vývoje různých postav.
Někteří hodnotící zde vytýkají autorce výběr tématu a že holocaust byl popsán stokrát. Ano, v literatuře se téměř vše opakuje stokrát. Umění je to napsat jako paní Mornštajnová, s vkusem, citem, ctivosti, grácií, pochopením tak, aby zaujala mladé i starší
Velmi podařená kniha.
(* A jako bonus jsem ve Valašském Meziříčí a dodává to knize opět jakýsi bližší vztah. :))
Knihu jsem dostala jako dárek a byla jsem z ní velmi překvapená, přečetla jsem ji za pár hodin. Přestože nerada čtu knihy s takovou tématikou, tato kniha mě od začátku upoutala a už nepustila. Velmi silný a čtivý příběh.
Dobrou stránkou této knihy je, že když se ji rozhodnete přečíst, nezabere vám to hodně času. Během pár stránek se dostanete do jiné doby a k jiným postavám. Díky tomu je kniha čtivá a skoro nic v ní nepůsobí zbytečně. Na druhou stranu je díky tomu velmi plochá, nad ničím se nezastaví, ničemu nedá pořádně prostor. Prostě jede dál.
Nejvíc mi u ní vadilo, že působí jako vydírání na city čtenáře, jako by hlavním úkolem bylo je rozplakat, a proto autorka postupně přidává jednu katastrofu za druhou. Je toho tolik, až je to únavné a protivné. Věřím, že právě díky této možnosti si pořádně zaplakat, je tato kniha tak opěvovaná, ale i když jsem se k plačícím řadám připojila, musím říct, že rozhodně nepociťuji touhu se k této knize vracet, právě naopak.
První kniha, kterou jsem cetla od této autorky.recenze mě zaujaly a kniha sama o sobě v podstatě také, být dějové linie byly jasně předvídatelné a ničím zvlášť překvapující.
Téma války, strachu, bolesti a utrpení bylo pojato tak akorát...bez zbytečných detailů a historických fakt.
Kniha byla čtivá, ale nevím, zda se k této autorce ještě někdy vrátím.
(SPOILER) Tak dlouho se českým knížkám a především bestsellerům vyhýbám, a pak přijdou Vánoce. Takže, tahle knížka není špatná, to nemůžu říct. Ale je tak hrozně jednoduchá, předvídatelná, plochá a klišovitá. První třetina je navíc vyprávěná z pohledu dítěte, což ráda nemám, protože s dítětem se jaksi neztotožním. Postava Miry je zdlouhavě rozváděna v dětství, a když dospěje, najednou šup šup, a je vdaná a těhotná, a je konec. Přitom právě pak by to mohlo být možná zajímavé. Jenže tady má být přece hlavním tématem holocaust a koncentráky a Židé, že jo. Tak je to přece v posledních letech v kurzu. Mám podezření, že si plno spisovatelů řeklo, že když napíšou příběh z této smutné dějinné etapy, tak udělají s knížkou terno. A často udělají, protože tohle téma je hrozně silné a oni se nemusejí ani moc namáhat, ty události udělají práci za ně. A asi právě proto mi to často zavání zneužíváním. Hlavně tam, kde je cítit, že autor nejenže nic sám neprožil (což už dneska málokdo), ale ani to zvlášť pečlivě nestudoval, prostě má jen ty povrchní znalosti co většina z nás, kteří se o svět kolem sebe a historii aspoň trochu zajímají. A stejný pocit jsem měla i tady. Jen opakované věci, ani originálně zpracované. Ale je to psáno čtivě, asi že tak jednoduše, je znát, že spisovatelka není žádný nováček, takže to zhltnete raz dva. Ovšem když Hanu porovnám třeba s Theodorem Mundstockem, tak zatímco Fuchs psal pro dospělé, knížka od Mornštajnové je spíš pro děti, resp. náctileté, tam bych smysl viděla. Nebo potom nenáročné čtení pro paní a dívky, takové Večery pod lampou – přece jen je furt lepší číst tohle než Hartla.
Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným.
Hana mě chytla za srdce a nepustila. Opravdu silný čtenářský zážitek. Dlouho jsem nečetla něco tak krásně napsaného, užívala jsem si každou stránku, každé slovo.
Přidávám do oblíbených a na tvorbu paní Mornštajnové si budu muset pořádně posvítit!
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
První kniha od autorky, kterou jsem přetla.
Kniha byla velmi čtivá, citlivá, smutná... úžasná!
Příběhy postav byly zajímavé, soucítila jsem s jejich trápeními... často se slzami...
...rozhodně musím doporučit!