Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14173
14173
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Musím říct, že po všech těch fantasy knihách, co normálně čtu, toto byla naprosto šokující kniha. Celou dobu jsem měla nepříjemný pocit, protože vím co bude následovat, ale stejně jsem pak byla šokovaná. Knížka byla velmi silná a rozhodně doporučuji.
Mrzí mě, že nesdílím to nadšení nad knihou. Nemyslím si, že autorka píše tak čtivě a lehce, nesouhlasím ani s tím, že se umí vžít do každé postavy a vystihnout věk daného charakteru. Mě tu chyběl cit. Cit mezi postavami, mezi čtenářem a charaktery. Je tu hodně postav, hodně okolního děje a to vyvrcholení není nečekané. Vnímám to jako "overhyped" autorku:(.
Bohužel jsem ji přečetla jako úplně první knížku od paní Mornštajnové. Zatím ji nic nepřekonalo ( Hanu jsem přečetla za 3hodiny). Úžasná knížka - doporučuji přečíst.
Alena Mornštajnová je pro mne poslední dobou jedna z nejlepších spisovatelek. Její knihy jsou čtivé, napínavé a rozhodně se u nich nenudíte. A přestože se čtou opravdu jednoduše, autorka si rozhodně nevybírá jednoduchá témata na zpracování. Kniha Hana není výjimkou - doporučuji každému, kdo si rád přečte vážný příběh
Strašně moc silný a dojemný příběh. Čte se jedním zatajeným dechem. Šokující, pravdivé, k zamyšlení, bolestné, ale velmi poutavé. Velmi doporučuji.
Tahle knížka mě naprosto pohltila a přečetla jsem ji jedním dechem. I když jsem na toto téma přečetla už víc knížek, Hana a Šikmý kostel jsou (alespoň zatím) naprostá špička.
Knihy od autorky Aleny Mornštajnové se vždy čtou velmi rychle a dobře. Můj problém je ten, že vše je psáno "na jedno brdo". Vícegenerační příběh odehrávající se cca v polovině 20.století. Ano, osudy hrdinů mě často šokují, dojímají, naštvou nebo rozlítostní, ale přesto nějak nesdílím všeobecné nadšení z této autorky. To nejzajímavější a nejdůležitější v knize čeká až téměř na konci a prokousat se k němu mě několikrát až trochu nudilo. Nemůžu říct, že by kniha byla špatná nebo že bych z ní byla zklamaná, ale jak už zde bylo řečeno, srovnala bych ji s románem Tiché roky, které mě možná bavily trochu víc. Ještě bych ráda dala šanci nejnovější knize od A.M. Listopád, ale tím nejspíš má četba autorčiných knih končí.
Hanu jsem přečetla jedním dechem. A ani jsem se nendála a četla knihu podruhé. Neskutečně poutavý děj,který v průběhu vyprávění odkrývá velmi silný příběh. Příběh o lásce a zradě z dob druhé světové války.
Pro zajimavost jsme ve Valašském Meziříčí navštívili památník holocaustu, kde se mimo jiné nachází i jméno hlavní hrdinky.
Moje druha kniha Aleny Mornštajnove. Musim rict, ze Tiche roky mne asi zaujaly o trosku vice, ale stejne..tohle rozhodne stoji za precteni.. vse do sebe neskutecne dobre zapada a ladi.
Krásná a silná kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Příběh Hany a její rodiny, postupné odhalování souvislostí, které do sebe zapadaly mě nutily číst dál. Knihu rozhodně doporučuji!!!
S plným počtem tu hodně šetřím, protože razím teorii, že si ho zaslouží knihy, které jsou opravdu výjimečné, něčím se odlišují, a i když uplyne mnoho let od jejich přečtení, zůstanou pořád v hlavě. I když to poslední zatím nemohu soudit, myslím si, že právě Hana taková bude. Mám slabost pro knihy, jejichž příběh je založen na tom, že jedna naprostá banalita, kterých člověk zažije milion, totálně změní směřování osudu. Alena Mornštajnová na tom Hanu postavila a udělala dobře, rozdělení knihy do tří částí je nesmírně vtahující, intenzivní a místy emocionálně vyčerpávající, protože vrcholí vyprávěním hrdinky, která dala knize název a její osud je natolik pohnutý, tragický a přesně dokazuje, že člověk vydrží a zvykne si úplně na všechno. Postupné odhalování motivací a životů členů jedné rodiny, které se proplétají s rodinou jinou, je fantastické, skvěle promyšlené a zároveň takřka autentické. Pomáhá tomu i členění na krátké kapitoly, krátké věty a samozřejmě i zvolená ich-forma, která provází dvě ze tří částí. Je vidět, že autorka měla okolnosti, které zachycuje, skvěle zmapované (o epidemii tyfu ve Valašském Meziříčí jsem před knihou nikdy neslyšel a prožitky z koncentračního tábora evidentně musela s někým přeživším konzultovat, protože takové detaily se nikde moc nastudovat nedají), o to působivější jsou, stejně tak i vykreslení prostředí a dobové atmosféry. Asi bychom mohli vytýkat, že ich-forma v poslední části trochu nekoresponduje s povahou Hany a autorka se možná mohla vylhat tím, že by se někde našel "její deník", ale to vůbec nevadí. Když knihy provází určitý hype a doporučuje je úplně každý, většinou pak přečtení skončí zklamáním a přemýšlením o tom, kde spočívá ono kouzlo, Hana je ale světlou výjimkou, protože jde o takřka geniální knihu, která si všechny chvály a doporučení zaslouží, čtenáři moc naproti nejde, přesto je čtivá a "masově přijatelná" a zanechá opravdu silný dojem a několik podnětů k přemýšlení. 95 %. PS: Opravdu bych nečekal, že typicky kingovské spoilery na konci kapitoly, které budou opravdu fungovat a působit přesně jako u Kinga, najdu u české autorky.
Krásně zpracovaný emotivní příběh. Střídání postav a časových rovin je propracované, postupně tak dojde k odkrývání dechberoucího příběhu jedné židovské rodiny, které se smůla doslova lepí na paty. Kniha má rozhodně přesah, který bych u české tvorby nečekala.
PS.: Kdo z vás chtěl také Jaroslavovi rozbít ústa :D ?
Začnu tím, že jsem nejdříve četla Zuzanin dech od Jakuby Kapalty a hrozně mi vadilo, jak všichni víc vychvalovali Hanu. Ale nyní, když jsem si ji sama přečetla, musím dát ostatním za pravdu. Ať je Zuzanin dech bezpochyby dobré dílo, Mornštajnová je vyzrálejší autorka a její Hana je o trochu lepší.
Hana je totiž skutečně velmi silný příběh, který paradoxně zahrnuje několik ženských postav a jejich proplétání se navzájem. Každá mě nějak zasáhla, ať to byla Rosa, Elsa, Mira nebo i Ivana.
A pak se mi velmi líbilo, jak si autorka pohrála s tou ironií osudu. Zatímco Miru zachránilo jedno neuposlechnutí, naopak Hana tím jediným neuposlechnutím příkazu své matky odstartovala takovou hroznou sérii událostí, které jsou na jednoho člověka příliš, že to kompletně zničilo nejen její život.
Bože můj, tak tohle je velice silný příběh. Dlouho se mi nestalo, že by mě kniha psychicky vyčerpala, rozebrala mě na tisíc částí. Knihu jsem přečetla během jednoho dopoledne, nešlo přestat, nemohla jsem knihu odložit, potřebovala jsem vědět co bude dál... Dokonale napsané, tolik zápletek a tolik odtajnějí po xxx stranách, vždy jsem jen řekla cože? To není možný... Můj bože... Husí kůži, strach a obavy jsem měla celou třetí část, kdy příběh vyprávěla Hana... Naprosto mě vtáhla do děje, jako bych tam byla s ní.... Pořád na ni musím myslet a to u knih miluji, když Vás nutí nad ní přemýšlet ikdyž už je přečtená a odložená na svém místě na polici....Klobouk dolů před paní Mornštajnovou!
Smutná ale i krásná kniha, četla se tak snadno stránka po stránce... Opravdu stojí za přečtení.
"Hana se dávno odnaučila zkoumat své pocity, zvládla umění nepřemýšlet nad budoucností a za denního světla zapomínat na minulost. Jen občas ji náhlá vzpomínka přistihla nepřipravenou, zahalila ji jako tmavá deka a zmrazila ji na místě. Naučila se nelnout k věcem ani k lidem, a proto pro ni byl pobyt v nemocnici snesitelný a návrat domů v ní nevyvolal žádné pocity ani očekávání."
Kniha byla úžasně napsaná, nemohla jsem od ní odejít. Je až k neuvěření, jaké obrovské bolesti, beznaděje a zrůdnosti museli lidé zažívat ve válkách a ještě bolestivější je to o to, jak je to poznamenalo, nemohli už vést, pokud to přežili, normální život. Ta hrůza v nich zůstala až do konce jejich dní. Už pár knih mě dojalo, ale tahle byla nejvíc, emočně mě rozbila na tisíc kousků a posledních 100 stran mi tekly slzy proudem.
Přečetla jsem v rámci čtenářské výzvy zpětně a téma holokaustu opravdu vůbec nevyhledávám. Kniha mě i přesto zaujala a Mornštajnová napsala knihu opravdu velmi čtivě a čtenář si z vyprávění dokáže velice živě představit ty hrůzy, které se Židům děly ačkoli je to popsané jen okrajově, což jsem opravdu ocenila. Velmi silný, krásný, smutný a dojemný příběh několika generací jedné rodiny a jejich známých.
Ikdyz je to uz nekolik dni, co jsem knihu docetla, stale mi vyskakuji různé udalosti z knihy pred ocima. Myslim, ze pribeh Hany, Miry a jejich rodiny se mnou zustane jeste dlouho.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Nádherný příběh, velice si vážím paní autorky jak povyšuje spisovatelské řemeslo v Čechách a píše takto precizní, hluboké a nelehké příběhy.