Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14219
14219
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Nemam rad, kdyz kniha nenaplni ocekavani. Podle komentaru jsem mel vysoke ocekavani o knize.... Ale kniha to jeste predcila!!!
1. Je videt, ze pani "autorka" AM si dala praci s textem. Nebal bych se to ani nazvat "remeslne zpracovani"
2.Dej je krasne cleneny - casem i osobami
3.Neni to ani dlouhe, ale zase ani moc kratke.
4.Normalne by byla vytka - nemam rad, kdyz nekdo pise o holokaustu, paklize ho nezazil.. Ale... V pripade AM dokazu privrit oci... Jeji: "napsala jsem to, co prozil nekdo jiny" verim.
5.Kniha by si zaslouzila film
Tak tuhle knihu zná snad každý, mě se taky konečně dostala do rukou. Musím uznat, že Mornštajnová opravdu psát umí.
Ale nějaké wow jaké jsem čekala se nekonalo. Příběhů z koncentračních táborů je plno a přitom se tady dotýkají spíše okrajově. Líbilo se mi, že je to psáno z pohledů tří žen. Jako velké plus tu vidím hlavně charakter Hany a to jen proto, čím si prošla, ale spíš ten pocit viny s kterým musela žít.
Čtivé? Ano. Ale příběh vlastně ničím nový. A bohužel pro mě vůbec nebyl srdcervoucí či dechberoucí.
Od této knihy jsem samozřejmě měla poměrně velká očekávání. Hodnocení má vysoké a v recenzích od ostatních padají pouze samá dobrá slova. Musím uznat, že Hana doopravdy nezklamala. Alena Mornštajnová klade důraz více na osobnosti jednotlivých postav, nežli na samotný děj, čímž příběh činí velmi emotivním. Zpočátku objevujeme samá nová jména, což pro mě bylo lehce zmatečné, dalo se to však rychle pochytit. Konečně se nacházíme v českém prostředí a na neštěstí dokonce v místním Terezíně. Odnáším si z toho plno nových poznatků jak do historie, tak i do života. Kniha je rozdělena ve třech částech, přičemž po dočtení té poslední, začne první část nabývat úplně nového významu. Díky tomu mi osud těchto tří generací leží a bude ležet v hlavě ještě pěknou chvíli. Vyprávěno mučivě realisticky s dávkou láskyplného smíření, kde je důraz kladen na přesnost, jemnost či hloubku.
„Když na náhrobcích přibyla další jména a to maminčino bylo mezi nimi, vzpomněla jsem si, jak u hrobů každou neděli postávala a mluvila na své blízké. Utěšovalo mě, že je s těmi, po kterých se jí tak stýskalo.“
Dechberoucí, drastické a smutné. Lépe to popsat ani nejde. Alena Morštajnová se s tímto dílem opravdu ukázala. Tohle by si měl každý přečíst.
Jakožto zástupce generace narozené na přelomu tohoto a minulého tisíciletí pro mě má tato kniha velkou hodnotu. Dovoluje mi nahlédnout do (pro mě velmi vzdálené) minulosti skrz oči lidí, kteří díky slovům spisovatelky ožívají a dostávají reálné tvary. S touto knihou jsem se ohlédla zpět v čase a prožila jsem bolest, kterou snad už nikdy nikdo neprožije. Význam téhle knihy pro mě spočívá v tom, že jsem se neučila data a události v chronologickém pořadí, jako je tomu ve školách, ale příběh jsem prožila spolu s postavami, a aspoň o něco lépe (snad) chápu generace, které tu byli přede mnou.
Vlastně uvažuji, zda-li vkládat komentář, který se nebude lišit od ostatních.
Jsem ráda, že jsem Hanu vzala jako poslední dílo, které jsem četla od této autorky, poté bych měla velké očekávání i od ostatních titulů.
Hana je nádherně psaná kniha s dojemným příběhem, za mě TOP kousek
Hrozně mi vadilo přeskakování dějové linky.. ztrácela jsem se v tom. Kdyby kniha byla psána chronologicky, bylo by to fajn čtení...
Za mě osobně je to jedna z lepších knih na toto téma. Přišla mi v jistém směru poutavější než například Tatér z Osvětimy, tím, že se zde více rozebírá nitro člověka (alespoň to na mě tak působilo). Tím však nechci tvrdit, že Tatér z Osvětimy není pěkná kniha ;-).
Doporučuji si přečíst.
Knihy s podobnou tématikou ve mně vždy zanechají smutek. A tento příběh jen potvrzuje, že lidské utrpení nezná mezí. Je to moje první setkání s tvorbou autorky a určitě ne poslední.
Já ani nemám slov. Moje druhá kniha od Alenky Mornštajnové, první byly Tiché roky. Hana se mi líbila víc, uvidíme, jaký pocit budu mít z dalších knih, protože už se na ně klepu :-). Díky těmto knihám se naučím něco z historie, v dějinách mám totiž velké mezery a taky dostanu pěkný vhled do dob, kdy se udávaly tyhle hrozny věci :(. Upřímně jsem nedokázala pochopit, jak je možné, že se takový zvěrstva děly poměrně nedávno. Hrozná doba. Každopádně, Hana byla perfektní.
Asi jsem čekala od knihy více. Četla jsem jí hodně dlouho, nemohla jsem se stále začíst.
Děj pěkný, ale nijak mě nenadchl.
Knihu jsem četla před nějakou dobou a nadšená jsem z ní nebyla. Až teď, s odstupem času, kdy jsem jí přečetla podruhé, jsem si jí opravdu vychutnala. Těžká, ale úžasná kniha, která se čte sama.
Ťažko sa to čítalo, veľmi ťažko... preskakovala som, čítala úryvky, zatvárala a znovu otvárala. A nakoniec som si to celé prečítala aj druhýkrát, už s vedomím uceleného príbehu. Neviem, či by som chcela túto knihu doma... nie je to veru oddychové čítanie. Komu sa však tématika páčila, odporúčam Bezosudovosť od Imre Kertesa.
Smutný príbeh z vojnového obdobia, ktorý nenechá suchým žiadne oko...veľmi dobre do hĺbky prepracovaný...čítanie Vám bude trhať srdce ♡ na melé kúsky a budete šťastnýýý, že je toto obdobie už dávno za nami...lebo ako to hovorí jedna dávna stará báseň...všetko jedno, či je tvár, čierna a či biela, každá matka na svete jedno si len želá, aby rástlo dieťatko zdravé, šťastné v MIERI, aby VOJNU neznali synovia a dcéry...
Knihu jednoznačne ODPORÚČAM, jedna z mála kníh, v ktorej je téma vojny dokonale opísaná...
Hoci je príbeh veľmi smutný, depresívny, kniha má pre čitateľa veľkú výpovednú hodnotu, určite bude raz ocenená.
No JA po tejto náloži smutných emocií musím teraz rýchlo siahnuť po niečom veselšom a radostnejšom tento príbeh budem ešte dlho predýchavať...:-(
Ďalšie moje recenzie na knihy istagram: majusikboxxy ♡
Sakra, sakra, sakra...kniha, ktera popisuje jak muze byt zivot kruty a nespravedlivy a zaroven plny nadeje na lepsi zitrky. V teto knize je krasne vyobrazeno, ze se clovek nema divat na ostatni s pohrdanim, kdyz nevi, cim si clovek prosel...
Doporucila bych tem, kteri jsou stale nespokojeni a stezuji si na vse kolem sebe...
Jelikož pocházím z Valašského Meziříčí, je tato kniha mou srdeční záležitostí. Děj probíhá v období dětství mojí maminky a tak jsem tam někde mezi řádky viděla i ji, procházet se ulicemi, které znám a stojící na náměstí při vyhlašování, kdo podlehl tyfu... Příběh samotné Hany je velmi smutný a bohužel se člověk neubrání pomyšlení, kolik takových Han a jí podobných muselo být...
Kniha se dobře čte, je psána hezkou a čistou češtinou a tak hodnotím plným počtem hvězdiček a z duše nám všem přeju víc takových knih...
Je horší pocit viny za něco, co jsme vědomě udělali, nebo za to, co se stalo jen shodou okolností, do které jsme se připletli? Pokud jsou důsledky tak strašlivé, jako v Haně, člověk by si přál raději nebýt. Jenže je, a stojí před odpovědí na otázku, jestli je další život trestem nebo novou šancí. Hanu jsem zvládla až na druhý pokus. Poprvé jsem skončila asi ve třetině, nedokázala jsem se začíst. Zdolala jsem ji až jako audioknihu a ač nesdílím všeobecné nadšení, nemohu popřít, že příběh je velmi silný, dobře vystavěný a hodný zamyšlení. Znepokojivě ilustruje teorii motýlích křídel Edwarda Lorenze. Cokoli uděláme nebo neuděláme, změní svět. A nic s tím nenaděláme.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Hana, má první kniha od Mornštajnové a musím říct, že jsem se jí úmyslně dlouhou dobu vyhýbala. Nelíbil se mi ten hype kolem ní a svým způsobem mě to spíše odrazovalo. Když je tolik vychvalovaná, musí být přeci naprosto úžasná. Jen.... možná jsem čekala až příliš. Neříkám, že je kniha špatná, mám ráda tento typ knih, jen zkrátka nenaplnila má očekávání.
Na druhou stranu se mi líbila propletenost a celistvost postav. Jen škoda, že na to, abych ji brala tak jako všichni ostatní, to nestačí.