Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14173
14173
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem se bála otevřít, protože tohle téma považuji za dost bolestné. Překvapilo mě, jak dobře je kniha psaná a jak je vše vysvětleno z několika úhlů. Jsem ráda, že jsem našla odvahu knihu otevřít a přečíst.
Stojí za to.
Autorka překládá z angličtiny červenou knihovnu a tvrdí, že ji to jako spisovatelku ovlivnit nemůže. Obávám se, že se krutě mýlí!
Knížce jsem se vyhýbal, protože jsem si říkal, že určitě bude přeceňovaná jako některé moderní válečné knížky, které jsou ve skutečnosti nekvalitní, ale lidé je hltají, protože autoři využívají kruté minulosti, která jejich literární nedostatky "smázne". "Hana" se mi dostala do rukou tak, že mi ji přinesla nejlepší kamarádka s tím, že si knížku musím přečíst. (Takže jsem neměl na vybranou.) "Hana" je velice čtivá kniha, kterou jsem přečetl za necelý víkend. (Hodně prší, víte?) Ze všech třech částí se mi nejméně líbila ta první - obzvlášť konec. (Říkal jsem si: "Co? Takhle rychle?! Jak?") Upřímně styl psaní mě tolik nebral, nemám totiž moc rád knížky, které jsou takové "letem světem", kdy vám autoři děj převykládají bez toho, aby vás uvedli přímo do děje. Hlavní postavy se mi líbily, sice mohla být jejich psychologie více rozvedená, ale chápu, že na tak krátkém prostředí to moc nešlo. (Nezlobil bych se, kdyby byla knížka třeba o sto stran delší a zodpověděla na otázky, které si kladu i teď, bezprostředně po čtení.) Hlavní postavy byly lidské a uvěřitelné, a to mi stačilo. Moc mě baví historie a z knížky jsem poznal, že si autorka dala spoustu práce s hledáním informací, já z ní odešel i s novými znalostmi. (Za to ohromné plus!) "Hana" je ve výsledku příjemná kniha, na moji nejoblíbenější válečnou knihu, Sophiinu volbu, nesahá ani zdaleka, ale jsem rád, že jsem ji přečetl a chápu, že se jí těší takového úspěchu. Hodnotím třemi hvězdičkami, je to takový zlatý střed, taková, no, knížka do deště.
Tak teda jo, no. Po přečtení knížek Tiché roky a Slepá mapa jsem lámala nad paní M. hůl a nechápala ta hodnocení a procenta. Pro mne sice čtivé, ale slohovky šestnáctiletých slečen. Ale všichni Hana, Hana, tak jsem se do ní teda pustila. A nelituju. Dobré to bylo. Akorát se ke mně téma holokaustu zase vetřelo, zase jsem bečela, zase mi leží v hlavě a zase se ptám JAK TO?!
Na knihu jsem narazila při hledání dárku pro šéfovou. Nakonec ji nedostane, ale já knihu přečetla za dva dny. Začátek mi připadal jako by byl napsán mladou dívkou, ale dočítala jsem se slzami v očích. Stojí za přečtení.
Zarezervovala jsem si v knihovně, přinesla domů, v sedm večer jsem chtěla jen nahlédnout... no a o půlnoci jsem měla dočteno. Prostě to člověka chytne a nepustí. Sice vlastně všechno je jasné už z první části, ale máte pocit, že pokud se nedozvíte detaily, nemůžete toho nechat.
Skvěle napsané.
Dokonalá kniha, opravdový příběh - tak opravdový, že nikdo nepochopí, kdo neprožil, že tsková doba byla a nesmí se tohle nikdy nikde opakovat ... díky paní autorko.
Myslím si, že po přečtení této knihy, se už nikdy nebudu dívat stejně na žloutkový věneček.
Má první kniha od autorky. A nevím, zda se pustím do dalších. Ovšem nesdílím, tak vysoké hodnocení s ostatmími. Chápu, že je to o těžké době, ale je to depka, zvlášť poslední část. Moc mě bavila první část. Druhá mě moc nenadchla. V knize se střídá optimismus s částí pochmurnou a válečnou. Ztotožnuji se s komentáři Joges, martieden a marlowe. Původně jsem chtěla dát 3*, ale za poslední optimistickou kapitolu přidávám 4*. Poslouchala jsem audioknihu. Nejvíce se mi líbila poslední část z pohledu Hany po válce, kdy už je doma. I nějaké ty slzy ukáply.
Všemi vychvalovaná knížka se mi dostala do ruky teprve teď díky Výzvě. Byla jsem plna očekávání a výsledek? Naprosto mě příběh uchvátil. Byť už mi tématika 2. sv. v. a holokaustu přijde obehraná (rozhodně ji neberu na lehkou váhu, jen mi přijde, že se každý druhý autor snaží svézt na té vlně populárního tématu), Hana je napsána naprosto skvostně. Rozdělení na tři části autorka vymyslela opravdu chytře, kdy všechna kolečka do sebe zapadnou až při dočtení poslední části. Četla se mi velmi dobře a ještě dlouho o knize budu přemýšlet.
Smutné, ale strhujúce a krásne čítanie. Pôvodne pre manželku, ale prečítali sme obaja. Silný zážitok.
Příjemný sloh, krásně se čte, dej rychle plyne, knížku jsem zhltla za tři večery. Poplakala jsem si. Což se mi u knih nestává.
Krásný příběh, plný momentů k zamyšlení. Nejlepší za poslední dobu, co jsem četla. Už sháním další knihy autorky.
Kniha mě bohužel zklamala. Neseděl mi způsob vyprávění, jazyk, i to, jak se posouval děj. Psychologie postav byla hodně jednoduchá a hodně jednoduše podána. Příběh byl samozřejmě silný a smutný, ale způsob jeho zpracování mi bohužel nesedl. Možná i proto, že jsem měla hodně velká očekávání.
(SPOILER)
O této autorce jsem slyšela ódy ze všech stran, ale pořád jsem se nějak nemohla dokopat si nějakou z jejich knih přečíst. Až se mi jednoho dne dostala do ruky právě Hana. A teď tu tak sedím, zmítá mnou vlna emocí a nevím, co přesně mám vůbec napsat. Snažím si to v hlavě všechno uspořádat. Vím jenom jedno, že jakákoliv slova nebudou dostačují, aby vyjádřili to, co ve vás kniha zanechá.
Troufám si říci, že tato kniha je skvostem mezi českou literaturou. Ještě nikdy mě žádná takhle emočně nevysála. Neuvěřitelně silně dojemný příběh, navíc podtržen skutečnými událostmi. Uff. S každou částí se kniha stávala lepší a lepší. Ze začátku jsem nevěděla, co mám čekat. Mira působila dosti umíněně, Hanino zvláštní chování vůči okolí tomu taky nepřidávalo. Člověk musí číst a číst, aby pochopil. Celý děj funguje na principu skládačky, kdy jednotlivé střípky zapadají do sebe a čtenář si tak vytvoří konkrétní obraz. Kniha má dvě vypravěčky, Miru a Hanu. Právě Mira dle mého názoru za celou knihu prošla největším vývojem. A Hana? Je nejsilnější, ale zároveň nejzlomenější člověk, který utrpěl tolik hlubokých ran na těle a na duši, že si to ani nedokážeme představit.
Ráda bych se vyjádřila ke každé části zvlášť:
Prvních pár stránek mě nenadchlo. Vypravěčka Mira byla ještě dítě, mnoho toho nechápala a rodiče ji nechtěli zatěžovat osudem její rodiny. Pak nastal zlom, kdy na světě zůstalo devítileté děvčátko. SAMO. ZMATENÉ. NIC NECHÁPAJÍCÍ. Jen s nemluvnou "divnou" tetou. Ten postupný přerod vztahu mezi oběma hrdinkami, byl neskutečný. Ještě teď slzím, když si zpětně vybavím moment, kdy Mira konečně pochopila, že není na světě sama, že má vedle sebe milující osobu, i když ta ji to nijak nedává najevo.
Jestli jsem u první části slzela, tak u druhé už mi tekly slzy. Co všechno dokáže způsobit jedno chybné rozhodnutí? Tragédii. Katastrofu. Postupné oklešťování práv židovského obyvatelstva jsem četla se svírajícím se srdcem. Hrozné, jak se v tu chvíli národ rozdělil na Čechy a Židy. Kamarád by byl schopen kamaráda podrazit jen proto, že někdo nařídil, že někteří jsou méněcenní, nic nedělají, jen se vyživují na úkor státu a můžou za všechno. Kladu si jednu jedinou otázku. Jak toto mohl člověk člověku udělat?
Třetí část pro mě byla hotové emoční peklo. Přes slzy jsem neviděla na písmena. Syrovost, s jakou bylo popisováno utrpení v koncentračních táborech, mi až vyrazila dech. Utrpení, pocit viny, smrt, láska, naděje, bolest, zklamání, nedostatek sil, bezmoc, boj o přežití. Toto a mnohem více na vás dýchne z této části. Teprve teď člověk pochopí, co způsobilo, že se Hana stala podivínskou ženou, neschopnou samostatného života. Špatné životní rozhodnutí kvůli lásce a cejch žluté hvězdy.
Co říct na závěr? Snad jen vezměte knihu do ruky a přečtěte si to.
Knihu jsem zhltla za dva dny. Styl paní autorky je opravdu podmanivý, nemám co vytknout. Snad je to i tím, že je to první kniha, kterou jsem o podobném tématu (nebudu prozrazovat) přečetla. Rozhodně doporučuji!!
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Je mozne se rozbrecet pri poslednim odstavci? Ano je. Tuhle knihu by si mel precist kazdy, nejuzasnejsi vyprávění, ktere mi i otevrelo oci nad historii.