Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14175
14175
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Ze začátku mi dlouho trvalo než mě kniha vtáhla do děje a já se musela nutit knihu číst. Avšak po několika přečtených stránek mě kniha uchvátila a již nepustila. To, že je rozdělena do tří části, které na sebe zprvopočátku nenavazují mi vůbec nevadilo, naopak miluji, když je členění knihy lehce neobvyklé a kniha mi nabídne něco, co jsem ještě doposud nečetla. Mohlo by se zdát, že Hana je především knihou o holokaustu, ale vůbec ne. Ano, holokaust zde hraje velkou roli, ale román je především o rodině, o tom být smířen s tím, že ne vždy je všechno tak, jak jsme si naplánovali a nikdy nevíme, co si pro nás život přichystá.
Ke knížce jsem možná trochu skeptická, protože mi byla (možná až příliš) vychválena především proto, že popisuje život v období druhé světové války, po ní a především o židech a jejich osudech. S touto tématikou mi prošla rukama hromada knih a proto se mi ihned po dočtení zdála spíše slabšího rázu. Avšak teď s větším odstupem Hanu hodnotím jako velice povedou knihu, ne jako knihu o holocaustu, ale knihu o lidech.
Pokud si chcete přečíst knihu převážně o holocaustu, tak znám spoustu daleko lepších knížek, ale pokud hledáte příběh o životě a jeho nečekaných zvratech, tak jste na správné adrese.
Knihu jsem dostala k vánocům, ale nějak jsem stále neměla chuť si ji přečíst. Ale protože je ve čtenářské výzvě přečtení knihy do patnáctého místa některého ze "žebříčků " tak jsem se do ní také pustila. Podle recenzí jsem si myslela , že se jedná výhradně o holokaust a život v koncentračních táborech. Knih s tímto podobným tématem jsem již několik přečetla, ale toto není kniha o holokaustu a koncentračních táborech , je to spíše román o životě jedné rodiny zasazený do té strašné doby a po ní.. Kniha je velmi čtivá, má spád . Jsem ráda že jsem si ji přečetla.
Na databázi knih jsem na knihu neustále narážel a i přes velmi vysoká hodnocení četbu neustále odkládal. Nakonec na doporučení jsem se hned do ní pustil a odložil jiné knihy. Hana je velice poutavě napsána, ale to je asi tak vše. Asi jsem měl větší očekávání dle přechválených recenzí, ale na toto téma jsem četl spoustu lepších knih. Tím knihu vůbec nechci zhazovat, je velice dobrá, čtivá, ale připadá mě, že všichni hodnotí plným počtem jak ovce.
Hana je román, který přitiskne člověka s knihou do křesla a nepustí.
Nijak složité, avšak bolestné až kruté...
Knihy o holokaustu obvykle nevyhledávám, ale zde jsem udělal výjimku, snad pro obrovskou propagaci a doporučení okolí. Nelitoval jsem ani vteřinu. Podstatná část se holokaustu pouze dotýkala náznaky, přičemž to celé vyeskalovalo až v závěru, tak jak to má být. Děj je naprosto nádherně poskládán do uhlazených vět. Symfonie slov, zvratů a vypravěčských stylů. Ten kdo doposud nečetl, tak přišel o kus života. Doufám že zavedou jako povinou četbu do škol.
Četl jsem, aniž bych měl předem jakákoli očekávání - kromě toho, že jsem věděl o ,,slávě" této knihy (mezi čtenáři i kritiky).
No. Slabota, slabota. To fakt v roce 2017 nikdo neměl co číst? Všední příběh na milionkrát otřepané téma Židů kolem 2. světové války? Fajn, kdyby to byla knížka napsaná před padesáti lety - jasně, tenkrát to ještě tak omleté nebylo, ale dneska?
Zpracování taky nic moc. Zápletky, které staví na tom, že se až někdy později dozvíme, kdo všechno komu všemu kdysi dávno a jakým způsobem ublížil. Ach. Že by to bylo tak psychologicky propracované, jak píšou kritici, to bych taky neřekl. Především žádná mužská postava není zvládnutá. Nikdo z chlapů se nechová, jak by se zachoval normální chlap. Inu, připomněl jsem si trochu trapný dojem z Harryho Pottera, když se Rowlingová snažila vysvětlit, jak se cítí dospívající chlapec...
K této knize jsem přistupoval trochu s obavou. Četl jsem ji před 3 lety a bylo to mé první setkání s paní Mornštajnovou. Ohlas a hodnocení zde v Databázi vyšroubovalo mé očekávání na maximum. Trochu jsem se bál zklamání. Zbytečně. Knihu jsem přečetl za necelý víkend a ještě dlouho mi zůstala v hlavě.
Je neuvěřitelné, jak některé maličkosti dokažou tak zásadně ovlivnit a změnit život. Hana byla neskutečně silná žena.
Dávám 5 hvězdiček, ale dal bych mnohem, mnohem víc. Doporučuji. Kdo si to přečte, dlouho nezapomene.
Dlouho jsem se odhodlávala, abych knížku přečetla. Jak jsem jí začala číst, tak mě chytla od první stránky a nemohla jsem se odtrhnout. Přečtená za víkend. Děj rozdělen na 3 části a každá část smutnější. Příběh graduje až do konce.
Neuvěřitelně silné téma. Vždy jsem se tomuto smutnému tématu vyhýbala, ale na několik kladných doporučení jsem se do knihy pustila. V poslední třetině už jsem se ani nesnažila zadržovat slzy. Prostě jsem si jen přinesla balíček kapesníků. Myslím, že tuhle knihu by si měl přečíst každý, kdo si kdy myslel, že se mu po rozpadu vztahu zhroutil svět (ano, jsem jedním z nich). To teprve Hana nám ukáže, jak "zhroucený svět" vypadá.
Byla to moje první kniha od Aleny Mornštajnové a musím říct, že mě její styl psaní naprosto pohltil! Napřed jsem čekala, že vyprávění očima malé holčičky bude naivní, ale hluboce jsem se mýlila. A ráda to (ještě s lehkým mrazením v zádech) přiznám.
Jednou za čas se snažím rozšířit si obzory a zabrouzdat i ve vodách literatury, kde nejsem cílovou skupinou. V tomto případě už jsem o autorce Aleně Mornštajnové slyšel tolikrát, že jsem neodolal a zvolil její nejznámější knihu v audioverzi. I proto jsem se ze začátku cítil jako při poslechu podobně zpracovaných Žítkovských bohyní, v tomto případě jde ale čistě o historický (a v českém prostředí samozřejmě i vztahový) román bez ničeho navíc. Chtěl jsem se nechat překvapit a do knihy vstupoval pouze se znalostí událostí spojených s oním objektem na přebalu - tedy s očekáváním originální, pro mě neznámé a dříve v literatuře nepoužívané historické linky. Ta ale vystačila pouze na úvod a místo toho jsem dostal další z řady románů vstupujících do vod druhé světové války, perzekuce židů a nacistických zločinů. Neříkám, že některé části nebyly silné, ale krom velmi dobře podchycené atmosféry závidějícího, velmi málo empatického a nepřejícího českého maloměsta v dobách dvou totalit, kde se každý zná a každý na někoho něco ví (nebo proti němu něco má), nepřinesla nic nového. Je to dobře napsané dílo se zajímavou strukturou a očividně dobře provedenou historickou rešerší, chybí tomu ale právě něco, co jinde není zpracováno ještě o trochu lépe...
Silná knížka. Je to silný, je to dobře odvyprávěný, je to neveselý čtení a je to strašně potřebný čtení. Mně se ale trošku zdálo, jako by ten příběh dvou krutejch osudů - jak děvčete, které při epidemii přijde o celou rodinu kromě podivínské tety, a pak příběh tety, která si s sebou nese dědictví hrůz a hlavně strašlivé viny - byl podanej jaksi trochu s odstupem. Na mě působila hlavně strašná nevyhnutelnost a postupnost těch hlavních tragickejch událostí, to, jak k nim věci spěly, bylo fakt jako pomalu se rozjíždějící vlak. Ale když pak k nim došlo, bylo to jaksi zahalené jakýmsi oparem, milosrdností rychlosti, raději se u věcí moc nezastavovat a jet dál, protože život prostě dál jede, ať chceme nebo ne. Ale zároveň jsem z toho měla pocit, že tam proto něco chybělo, že některé věci vyžadovaly víc prostoru a času, i když by to bylo samozřejmě šeredný a bolestivý vyprávění. No a já osobně bych tam oželela i část těch vztahových linií, hlavně ta Miřina s Gustavem. U Hany a Jaroslava to mělo smysl a mělo to důsledky, ale u Miry mi to přišlo celkem zbytečné.
Strašně zvláštní kniha. Dlouho jsem se na ni těšila a jsem moc ráda, že jsem se k ní konečně dostala, ale do svojí knihovny si ji asi pořizovat nebudu. Hodně dlouho jsem váhala, jestli budou "jen" čtyři hvězdy nebo pět, ale nakonec těch pět zatím nedám. Možná to časem změním. Uvidím, co s dojmem z knihy udělá čas.
Knihu jsem přečetla za jeden den, což je asi víc než vypovídající. Čteno po knize Listopád, která mě vlastně donutila číst další knihy této autorky. Původně jsem si myslela, že se kniha celou dobu odehrává v koncentračním táboře a proto jsem ji číst nechtěla, překvapilo mě, že to tak vůbec není. :) Moc se rozepisovat nebudu, vše už bylo řečeno. Ale... Občas se člověk propadá do vlastních splínu a při čtení takových knih mu dojde, že na tom není až tak špatně.
Co může být smutnějšího, než ztratit celou rodinu a mít zlomenou duši?
Autorka nepíše nijak složitě, ale zároveň velice poutavě a to jak příběh podává, je obdivuhodné. Zkrátka musíte číst dál, přestože z každé stránky na vás tryská smutek a deprese... Přečtu si určitě i další knihy autorky, ale na chvíli si musím dát odpočinek, je to "těžké" čtení. :)
Neskutečná knížka. Četla jsem ji už potřetí, a i když vím, jak to bude pokračovat a co se bude dít, nemůžu ji odložit.
Kniha Hana je první kniha, kterou jsem této autorky četla. Knížka byla krásná, ale zároveň smutná. Líbilo se mi, jak byla knížka rozdělena na 3 části. První část vypráví malá holka Mira, která ztratí rodinu, v druhé častí se vracíme do minulosti a zjišťujeme rodinnou historii a poslední část vypráví Hana. Příběh z prostředí druhé světové války a holocaust se mi velmi líbil. Autorka skvěle vystihla veškeré pocity. Knížku určitě doporučuji, ale spíš starším čtenářům, kteří už něco o této době vědí.
Kniha Hana je úžasne napsaná, jakmile ji člověk začne číst nemůže přestat. Líbí se mi jak se příběh dělí na dvě části. První část vypráví Mira, holčička, která ztratí rodinu. Zůstane ji jen teta Hana. Podivná osoba s mrtvou duší a tajemstvím v srdci. V druhé se vrací do minulosti právě teta Hana. Popisuje svůj život, své strasti, své chyby, své prožitky z koncentráku a návratu domů. Vychází tak najevo tajemství rodiny, které na začátku knihy lehce nabídlo myšlení Míry.
Kniha palec nahoru.
3⭐️/5⭐️
Tohle byla moje první knížka od této autorky, která je v Česku dost známá a hodně oblíbená, ale za mě teda úplně ne, teď když píšu tuto recenzi, tak už mám od autorky přečtené 3 knížky a ani jedna z nich mě úplně nedostala, teď už ale zpátky k recenzi. Knížka je rozdělena na 3 části - Já, Mira - 1954 - 1963, Ti přede mnou - 1933 - 1945, Já, Hana - 1942 - 1963. postavy si mě v této knížce úplně nedostali, nejvíc jsem si oblíbila asi Miru, která mi byla sympatická, plus mi potom přišel sympatický i Gusta,oba jsou postavy z první části, která pro mě byla i nejlepší a nejvíc se mi líbila, k ostatním postavám jsem si buď neudělala žádný vztah nebo jsem ji neměla ráda. Děj se točí kolem osudech jedné rodiny žijící na Moravě, v knize je ukázáno, jak můžou malá rozhodnutí ovlivnit větší věci. Knížka se odehrává od roku 1933 do roku 1963, takže se tam vyskytuje druhá světová válka a koncentrační tábory, nese sebou spoustu ponaučení. Knížku vám můžu doporučit, ale mě prostě zas tak nezaujala.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Bylo to úžasné. Kniha se četla sama a bylo to popsané tak reálně, že mi při čtení nejednou stekla po tváři slza. Děj byl promyšlený, líbilo se mi rozdělení knihy na tři části tak, abychom se o každém něco dozvěděli. Bavilo mě, že začínáme jakoby současností a postupně jdeme do minulosti, kde začínají jednotlivé kousky skládačky konečně zapadat a dávat smysl.
První část byla o dívce jménem Mira a o jejím dětství až k dospělosti. Druhá část se točila okola života rodiny Miřiny babičky a třetí část byla vyprávěná Hanou, Miřinou tetou a byla hlavně o Haně a jejím životě, který byl místy velmi šokující.
Autorka píše nádherně, lehce, realisticky, čtivě. Také díky tomu se kniha četla skoro sama. Líbily se mi úvahy, které tam byly občas popsány, příběhy, životy postav. Někdy bych ale dala přednost většímu rozepsání situace, aktuálních pocitů a popisu prostředí. Ovšem i s těmito malinkými nedostatky byl děj skvělý a v konečném důsledku to ani tak nevadí, protože i tím je kniha jedinečná.
Postavy byly za mě moc povedené. Ukazuje se tam, že nikdo není vyloženě dobrý ani špatný člověk a tím to bylo opravdové. Miru jsem si oblíbila hned, její povaha a chování mi sedlo. Bavilo mě, jak se vyvíjel její vztah s tetou Hanou a že se dokázala se vším vyrovnat.
Hana mi naopak na začátku připadala divná, nedůtklivá a nechápala jsem ji, ani její chování. Jak jsem se ale prokousávala dějem dál a dál a odkrývaly se mi střípky z její minulosti, začala jsem jí rozumět a sdílela jsem všechno její utrpení a těžkosti, které musela prožít. Ano, dělala chyby, ale jsme jen lidi.
O Jaroslavovi si myslím svoje, asi jako všichni. Když se nad tím však zamyslím, možná ho i chápu. Nechtěl se v těžké době vystavovat zbytečnému nebezpečí a vybral si pohodlnější variantu. Na druhou stranu je pravda, že jestli Hanu opravdu miloval, nikdy by to neudělal.
Takže Jaroslav si moje sympatie nezískal, zato Ivanu jsem měla docela ráda. Přece jenom se o Miru na nějaký čas postarala a to by neudělal jen tak někdo. Je také možné, že měla z minulosti výčitky svědomí, ale to už se nejspíš nedozvíme.
Celkově knihu hodnotím velmi kladně, protože to byl opravdu silný a skvěle napsaný příběh. Doporučila bych ho úplně každému. Fakt, přečtěte si to.