Hana
Alena Mornštajnová
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Moc pěkný příběh... smutný, ale pěkný. Líbí se mi, jak se děj vyvíjí a postupně přicházíme na to proč a jak. Postavy a jejich radosti i starosti jsou vykresleny velmi reálně, včetně neúmyslných nedorozumění, ke kterým někdy prostě dochází. Díky tomu byla kniha poutavá a slupla jsem ji za 2 dny.
Jen mě trochu mrzí, že se nám tu v poslední době vyrojilo tolik českých knih na tohle téma. Samozřejmě, je to součástí naší historie a je potřeba na to nezapomínat, ale začíná to být trochu ohraná písnička.
Úžasná kniha... Slzy i padaly. Až na konci člověk pochopí co má okolo sebe za štěstí..
Já jsem nikdy nemohla říct o žádné knize , že je pro mě ta nej, protože prostě nešlo vybrat jen jednu.Po přečtení knihy Hana ten názor měním.Je prostě jedním slovem Dokonalá!!! Jsem ráda že ji vlastním a určitě se k ní zase časem vrátím.
Krásná kniha z mého rodného města. Já sama jej takto nezažila, ale je to město mládí mojí babičky. Bylo mi s toho chvílema opravdu ouzko. Jedna z nejlepších knížek za poslední dobu, co se mi dostala do ruky.
Kniha se dělí na tři části – nejdřív vypráví Mira, pak se dozvídáme o generaci před ní, jež si prošla válkou: její babičce, dědovi, matce a matčině sestře Haně, a poslední cca třetinu odhalujeme, co se stalo Haně, čím vším si prošla, proč je tak zamlklá a chová se trochu podivně.
I když je příběh vyprávěn retrospektivně a skáče se v něm v čase, tak se četl lehce. Všechny části jsou dobře propojené a postupně se odkrývá Hanina minulost. Vyhovoval mi i pěkný, čtivý styl psaní a postavy jsou vykresleny velmi plasticky, tudíž se do nich dá snadno vcítit.
Bezpochyby jde o silný příběh, kolikrát jsem si poslední část musela dávkovat a při čtení mi nebylo úplně dobře, jelikož část číslo tři je ze všech nejdepresivnější, nejsilnější.
Celkově je příběh podán dobře a téma zpracované hezky. Poprask a hype kolem Hany chápu, ale kniha mě asi nezasáhla tolik jako ostatní.
Přesto ji můžu velmi doporučit a určitě mám v plánu si přečíst i ostatní knihy Aleny Mornštajnové, jelikož tohle dílo se opravdu vyvedlo.
4,5*/5*
Opravdu silný příběh
Pořád jsem čekala, že se nakonec v tetě Haně něco pohne, ale po všem, co si prožila, jsem chápala, že to nejde. Smutné, ale moc hezky napsané
Osobně mám za to, že dobrá literatura musí člověka vtáhnout do děje a na přemýšlení je čas poté, co čtenář knihu zavře. A to se u tohoto díla stalo jednoznačně. A téma holokaustu? V dnešní době je možná obzvláště důležité připomínat, kam vede demagogie a fanatismus, protože jsou všude kolem nás, aniž bychom si to uvědomili. Není to totiž jen fašismus, komunismus či třeba radikální islám, ale je to i hyperkorektnost, kvůli které bychom neměli číst kocoura Mikeše, protože hlavního hrdinu ukradli cikáni.
???
Veletrh povrchnosti a zbytečnosti.
Každá kniha si najde svého čtenáře, hlavně když má to správné téma, reklamu a věhlas všemocného davu.
O holokaustu existuje dostatek nejen literárních děl, co vychází z osobních zkušeností autorů či vypravěčů. Nechápu, proč 80 let po válce o tom musí znovu psát někdo zcela nezúčastněný fiktivní formou. Navíc střihlou lehce narůžovělým odvarem Rosamunde Pilcher. Proboha proč? Co to komu přineslo nového do života? Asi jako by muž psal zasvěceně knihu o strastech menopauzy a pro větší čtenost pánského publika to okořenil fotbalovými příběhy.
Hana je první knihou, kterou jsem od autorky četla a musím říct, že se mi opravdu líbila. Od autorky si určitě ještě něco přečtu.
Tak tohle byl zážitek. Krásná a dechberoucí kniha. Rozhodně zůstává v mě knihovně. Opravdu moc a opravdu po dlouhé době mě něco tak vzalo.
(SPOILER) Čítala sa dobre a ľahko a zároveň veľmi ťažko. Rieši večný problém človeka, ako jedno zlé rozhodnutie či nešťastná náhoda vplyvňuje celý život. V románe je takýchto fatálnych udalostí viacero. Najprv nešťastná nákaza a potom, retrospektívne, aj osudy židovskej rodiny pred vojnou a počas nej. Udalosti sú také, že smrť by asi bola lepšia voľba, ale Mira, Rosa aj Hana prežijú a musia nájsť v sebe vôľu žiť. No a najmä v prípade Hany je to naozaj ťažké, pretože čo jej priniesla vojna, to by nemal zažiť žiaden človek. Ale vidíme, že čas a láska dokážu divy.
Krásná, smutná a hluboká kniha. Četla se mi velmi dobře, děj krásně ubíhal. Moc se mi líbilo, že přestože se časová období měnila, vůbec jsem se neztratila, naopak to působilo hlubším a opravdovějším dojmem. Téma války je třeba připomínat a třeba právě tato kniha to dělá takovým jemným způsobem.
Kniha byla skvěle a jednoduše napsaná, nic se netáhlo a pořád jsem chtěla vědět víc. Výborně vyprávěný smutný a historicky založený příběh. Řekla bych, že autorka dokáže v této knize nenásilnou a velice zajímavou formou předat informace jak o naší historii, tak i o lásce, zklamání a utrpení v životě.
Doteď ještě se Zlodějkou knih možná nejlepší, co jsem četla.
Táto kniha by raz mohla byť povinnou literatúrou v školách. Ťažký príbeh a autorkin štýl vo mne vyvolali pocit filmu. Hltala som scénu za scénou. Na konci som to už čítala len so stiahnutým hrdlom a dúfala, že jednoduchá Hana aspoň teraz nájde šťastie a pokoj.
Nejhezčí a nejcitlivěji napsaná kniha, kterou jsem kdy četla. Klobou dolů, paní Mornštajnová.
Velmi silný a smutný příběh, který jsem přečetla jedním dechem. Kniha je napsána poutavým a poměrně stručným stylem bez zdlouhavých popisů a přesto je v ní obsaženo vše, co čtenář potřebuje vědět a nevytváří prostor pro další otázky.
Kniha, která má čestné místo v mé knihovně i srdci. Kniha, ke které jsem se po třech letech vrátila a která mne dojmula stejně jako napoprvé. Kniha, která vás donutí vytáhnout kapesník a přestat si stěžovat na svůj osud.
Kniha podľa môjho názoru vďačí za veľmi dobré hodnotenia a obľúbenosť predovšetkým pútavému štýlu, akým je napísaná, stále ešte pre mnohých príťažlivej téme 2. svetovej vojny a koncentračných táborov, a najmä excelentnému rozdeleniu kapitol. Práve vďaka ním je kniha každou stranou napínavejšia a šokujúcejšia. Keby išiel dej napríklad chronologicky a skončil tak, ako aj prvá časť knihy, teda Mirou, tak by to nemalo taký efekt. Čiže musím pochváliť v tomto ohľade neviem či iba autorkin talent alebo aj prácu prípadného korektora, ale práve toto pozdvihuje knihu úrovňovo vyššie.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Hana se mi do rukou dostala úplnou náhodou. Sice jsem o knize slyšela, ale nepřikládala jsem jí velký význam. Když jsem ale Hanu otevřela a začala číst, nemohla jsem přestat! Po delší době se mi zase do rukou dostal příběh, který vás zcela pohltí a i když víte, co vás dál čeká, jste napjatí a chcete se dozvědět, co hrdiny potkalo a ještě potká.
Při čtení knih s podobnou tématikou si jeden opět uvědomí, že věci, které dnes a denně řeší, jsou malichernostmi. Proto bychom si měli vážit toho, co máme...
Plný počet hvězdiček si nechávám jen pro knihy TOP z TOP. Hana tam právem patří.