Hana
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324332/bmid_hana-VSx-324332.jpg
5
14175
14175
Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí... celý text
Přidat komentář
Tahle všemi vychvalovaná kniha má opravdu samé plusy. Jediné mínus pro mě byl fakt, že přes zaslzené oči se mi ty malý písmenka blbě četly. Velmi citlivě a jedinečně zpracované téma holokaustu, opravdu emoční a dojemné čtení. Moje první setkání s autorkou a jsem nadšena. Styl psaní a vypravěčský talent paní Mornštajnové mě uchvátil od první stránky. Kniha je napsaná velmi čtivě, od čtení se nedá odtrhnout i přestože víte, že nic dobrého se dít nebude. Životní osudy Hany, Rosy, Elsy i Miry ať už během války, před ní nebo po ní a všechny důsledky jejich rozhodnutí, ač povětšině tragická, jsou podány s citem a místy s určitou lehkostí a ve mě vyvolávaly okamžitou empatii.
Je to krásným stylem i jazykem napsaná kniha o hrozných věcech. Tohle mimořádné dílo ve mě bude dlouho rezonovat.
Silný příběh. Skvěle a čtivě napsaný. Nečekala jsem, že to bude až tak čtivé. Příběh Miri byl takový dobrý rozjezd celé knihy, kdy se pomalu seznamujeme s její rodinou i s ní samotnou. Druhá část byla taková řekněme s malou romantickou linkou a nahlédne do minulosti a do toho, jak ty vztahy postav z první části byly zamotané a jak všechno tak nějak zajímavě souviselo se vším. Seznamujeme se s Hanou, hlavní postavou celé knihy. Třetí část byla nejsilnější a je tu podle mě dobře popsaný ten rozdíl mladé židovské dívky před válkou a po válce, po tom, co prožila všechny hrůzy... Doporučuju přečíst všem!
Knihu jsem zvolila hlavně kvůli výzvě. Kniha se dobře četla, ale tak nějak jsem ráda, že ji mám za sebou. Asi mi úplně teď nesedlo téma války, ale to je můj problém, ne knihy.
Silné téma, citlivě vyprávěné s nadechem sarkasmu/humoru nad náhodami světa.
První část mě moc bavila, byla drsná a dětská zároveň.
Druhá byla méně záživnějši, protože retrospektivně popisovala, co se stalo a zaroveň historické situace. Možná kdyby byla zase v Ich formě, popisující pocity, byla by zajímavější.
Poslední část o samotné Haně byla nejdrsnější a nejcitlivější, skoro jsem brečela v metru.
Dohromady pěkná, napínavá knížka, která vypráví o velkých udalostech pohledem "malých" lidí.
Na začátek musím říct, že tento žánr běžně nečtu, ale kniha je dost slavná a když mi ji půjčila babička, řekla jsem si proč ji nezkusit.
Kniha se velmi dobře čte, styl autorky je velmi příjemný a napínavý. Nejvíce se mi asi líbila první půlka knihy. Bylo to velmi zajímavé a emotivní.
Musím se přiznat, že jsem Hanu velmi litovala. Zažít to co ona, no neumím si představit jestli bych to zvládla. Vždycky jsem věděla, že toto období bylo příšerné, ale tato kniha mi ukázala, že bylo ještě horší než jsem si myslela.
Upřímně doufám, že se lidé z těchto událostí poučí, a že takovéto hrůzy už nikdy nenastanou.
Hana si naozaj to skvelé hodnotenie zaslúži. Veľmi sa mi páčilo, ako bola kniha písaná. To ako sa príbeh začína a my spoznávame Hanu ako vedľajšiu postavu len z vnímania Miry je podľa mňa veľmi dobrý nápad. Možno keby sa tá kniha nevolala Hana, ale úplne inak, bolo by to ešte zaujímavejšie a prekvapivejšie, pretože takto sme všetci hneď vedeli, že hlavná postava bude Hana a čakali sme kedy sa to prehupne do jej rozprávania. Taktiež sa mi páčilo to, ako sme rôzne udalosti mohli vidieť z pohľadov rôznych postáv, ako sa tam časy neustále preplietali, ako sa tam opakoval a vysvetlil význam obálky. (Ktorá nie je úplne lákavá, a aj keď má opodstatnenie a chápem ju, aj tak si myslím, že si kniha zaslúži vkusnejšiu obálku.) Páčil sa mi štýl rozprávania, príbeh, jazyk. Kniha sa čítala dobre, rýchlo, ľahko, mala spád. Naozaj výborné.
Každý má svoje důvody, které ho vedou k určitému chování, názorům, životnímu postoji... Pro okolí mnohdy nepochopení podivíni, skrývající bolesti duše.... "jako když se odsekává homole".
Obdivuji se paní Mornštajnové, stejně jako paní Karin Lednické. Před jejich spisovatelským umem se hluboce klaním.
Je těžké o téhle knížce něco napsat, protože i přes to, že se to k tématu moc nehodí, byla neuvěřitelně čtivá. A k tomu byla smutná, až depresivní, děsivá, dechberoucí.. ale i tak byla vlastně nádherná a opravdu skvěle napsána.
Ze začátku příběh začíná nenápadně - z pohledu malé Miry, které v té době byl největším problémem pád do vody a odepření zákusku. Později se ukazuje, že co jí v té době přišlo tak nefér jí nakonec zachránilo život a i přes její strasti se dočkala šťastného života.
Chvíli na to se nám zde začíná ukazovat pohled Hany, v té chvíli ještě mladé, krásné a usměvavé dívky a popisovat všechny ty věci, které vedli k tomu, čím se Hana stala po návratu z koncentračního tábora. A třetí část je právě o pobytu tam, o událostech, co se tam staly a o dalších lidech, o které Hana přišla. Za celý její život viděla víc smrti cizinců a hlavně osob blízkých, než je prostě člověk schopný rozdýchat. Po jejím návratu z tábora se na ni každý díval jako na podivínku, zvláštní a šílenou a jediný, kdo ji držel při životě byla její sestra, kterou vzhledem k okolnostem postihla.. tragédie.Hano, jak já jsem ti přála aspoň kousek toho štěstí..
U takových knih se stydím za dětství. Nedokázal jsem chápat, jak taky mohou děti vyrůstat. Pro nás obyčejné děti byli divné. Dnes se jim omlouvám. Děkuji paní Morštajnové a dalším spisovatelům, kteří umí takto krásně psát příběhy těch, kteří byli "divní".
Silné, čisté, bolestivé.
Hana bude patřit k mým oblíbeným knihám, které byly napsány rukou českého autora. Vše se dělo z nějakého důvodu a postavy byly opravdové a lidské. Smekám před paní Mornštajnovou za to, že nás vzala do svého rodného města a vylíčila příběh (ne)obyčejné dívky a její rodiny v těžkých dobách. A hlavně: každá věc má rub i líc - třeba i takové odepření sladkého žloutkového věnečku.
Moje první kniha od paní spisovatelky a určitě né poslední. Kniha je rozdělena na tři části a každá část mě vtáhla a nepustila. Stačil jeden den a paní Mornštajnová se stala další českou spisovatelkou, která mi ukradla srdce ;-}
Krása, velká paráda, velmi čtivá kniha, i když jsem byla v noční službě v nemocnici a byla možnost aspoň ke krátkému spánku, nemohla jsem se od knihy odtrhnout a četla do noci. Je to silný příběh, jak popisem reálných vztahů a povah (naivita zamilované mladé dívky, zbabělost a nerozhodnost muže), tak popisem hrůzných činů té doby. Nejhorší byla ta realita, "žijeme přece ve 20.století, takové věci se nemůžou dít". A přesně to si říkáme i my teď, žijeme přece ve 21.století, jsme civilizovaní lidé, takové věci se už nemůžou stát, nemůžou se opakovat. Jen pak přijde jeden, který si tu civilizaci představuje jinak a .............
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla!
Děsivá doba..
Nádherně napsáno!..
Těším se na další od paní spisovatelky
Moje první kniha od Mornštajnové. Vůbec nic jsem o ní – kromě toho, že je hodně čtená a populární – předem nevěděla, což byl skvělý výchozí bod, protože mě pak stále něčím překvapovala. Ač téma není vůbec lehké, kniha je natolik čtivá, že jsem se od ní nemohla odtrhnout.
O holokaustu toho už bylo sice napsáno dost, ale většina příběhů končí s koncem války. Tady se dozvídáme i to, jak vypadal Hanin život poté, jaký byl návrat domů, co to vše udělalo s její psychikou apod. Oceňuji obzvláště myšlenku, že ze všech těch prožitých hrůz pro ni byly nejvíce zničující pocity vlastní viny… (Hana je – jak jsem se dočetla – nejen jméno hrdinky, ale též pocit, se kterým musí žít.) Zároveň je na postavě Hany hezky vidět, jak je nesmyslné někoho odsuzovat třeba kvůli tomu, že se chová nebo vypadá „divně“, když o jeho životě nic nevíme.
Románem prostupuje všudypřítomná osudovost a zdá se, že v obtížných dobách může mít i sebemenší špatné rozhodnutí fatální důsledky, např. rozhodnutí neodjet před válkou za příbuznými do Anglie. V koncentračním táboře pak stačí drobný „přešlap“ a člověk je okamžitě poslán „na východ“ nebo tam velmi snadno „pošle“ někoho jiného. (Dokonce i Jarka, které vše dlouho vycházelo, se nakonec přepočítala...)
Zaujala mě i psychologie postav, třeba jak se lidé do poslední chvíle utěšují, že vše dobře dopadne, že to přece nemůže být tak hrozné, jak se říká. (A když to už je opravdu hrozné, utěšují se tím, že už to horší být nemůže. A může...) I když mnozí mají správné informace, nevěří jim a chovají se tak, jako kdyby je neměli…
Takových drobností, které mě zaujaly, je víc. Zarazila mě jen jedna věc – že Mira vypráví události ze života ostatních členů rodiny, o kterých nemohla nic vědět.
Každopádně pro mě byl tento román velkým čtenářským zážitkem a už se těším na autorčiny další knihy.
Neskutečné! Hltala jsem každou stránku. Čtete a říkáte si: "To není možné?!" A otočíte na další stránku a je to... jak zdánlivé maličkosti dokáží velmi ovlivnit náš život. Moje první kniha od autorky a určitě ne poslední.
Štítky knihy
Židé rodinné vztahy rasová diskriminace poválečná doba ženy v 2. světové válce rozhlasové zpracování osudy žen Valmez - Valašské Meziříčí holokaust, holocaust české rományAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Nejmilejší kniha od Mornštajnové, ke které jsem se dokopávala snad rok, po přečtení rozhovoru s autorkou v časopisu respekt. Nechápu, že mi to tak trvalo.
Určitě se k ní ještě několikrát vrátím.